97. kapitola - Svatební oznámení ..

Já?.. Já..no... kde bych byla, přece v domě, dělala jsem jakoby nic, ale její otázka mě více než překvapila. Sakra jak může vědět, že sem nespala u sebe v pokoji?..

Kate , povím ti jednu věc. V tomto domě pracuji od té doby, kdy ho nechal Michael postavit. Michael vždycky špatně spal a já se naučila hlídat dům. Pokaždé nejdříve všechny zkontroluju, jestli jsou v pořádku a nic nepotřebují. Takhle jsme spolu s Michaelem prodiskutovali spousty nocí.

Včera, ale zmizel dřív než obvykle. Vyběhl jak střela z domu, proto sem ho nestihla. Nechala sem to být a řekla si, že se jde třeba jde jen projít. Zkontrolovala jsem děti a pak se šla zeptat tebe a Victora jestli něco nepotřebujete.

Victor už spal na zemi..., podívala se na mě zvědavě s otazníky v očích, a ty si nebyla vůbec v pokoji. Celou noc si tam nebyla Kate, stejně jako Michael, zdůraznila. Můžeš mi to tedy nějak vysvětlit? ..

Susan já..., netušila sem co říct. Jak se ospravedlnit.

Nemučila mne a  umlčela mě mávnutím ruky a pokračovala. Šla jsem si tedy lehnout, ale jelikož sem ranní ptáče, kolem 6 jsem byla vzhůru. Zrovna jsem nesla špinavé oblečení z pokojů do prádelny, když jste se vrátili. Spolu. Zablýskali jí oči zvědavostí, a já zrudla zvědavá co " všechno " vlastně viděla. K mé smůle, úplně všechno.

I v tom šeru jsem moc dobře viděla, jak jste se na sebe dívali Kate, poznamenala a zvedla mi bradu. Stále ho miluješ, spíše konstatovala než by se ptala.

To co říkáš je hloupost , Susan, snažila jsem se bránit. Šla jsem se projít a ..a ztratila sem se. S Michaelem jsme na sebe narazili úplnou náhodou. Hrozně lilo a tak jsme se spolu schovali do kmene stromu, kde má Michael útulnou skrýš.

A tam zůstali celou noc, doplnila Susan a tvářila se jako by právě objevila egyptský bájný poklad.

A co jsme měli dělat? Nic jiného nám nezbylo, rozhodila jsem rukama a zatvářila se zahanbeně. Nic se nestalo Susan, vyšplhali jsme nahoru a lehli si. Každý sám samozřejmě. A brzy ráno jsme se vrátili zpět, toť vše.

Není tu nic k vysvětlení, snažila jsem se zamluvit tuto trapnou situaci a zvedla se z měké trávy, kam jsme se posadili chvíli po tom co odběhla malá Sam.

Jsem už dost stará Kate, ale ne hloupá. Ten polibek, který jsem na vlastní oči viděla, byl opravdový. Tolik živý, láskyplný a upřímný. Bylo v něm tolik citu a lásky. Kate, nenechte se znovu zničit, vzala mě Susan za ruku a stiskla ji.

Jsem pořád ta stará Susan jako kdysi.

Pamatuji si vás ještě jako malé děti, které si chodili hrát k nám na zahradu a kradli mi čerstvě upečené koláče z oken. Byla jsem u toho, když jste vyrostli a objevili jste cit, jenž mezi vámi vzplanul už v tu chvíli, když jste se poprvé viděli. Stali jste se přáteli na život a na smrt a nakonec jste si uvědomili, že se milujete nadevšechno.

Nikdy jsem nedokázala pochopit, proč jste se vlastně tak krutým způsobem rozloučili, ale řeknu ti jedno Katherine. Michaela to téměř zničilo. Kdyby nepotkal ....

Přestaň Susan, prosím..Nechci o tom nic vědět. Tohle je už osmnáct let pohřbená záležitost, a já nechci otevírat staré rány. Michael si to vybral sám, to já sem trpěla jako zvíře, to on mě opustil. To Michael mi nedal na výběr, proto sem odešla, křičela jsem, přičemž mi slzy stékali po tvářích jako divoká řeka.

Susan mě smutně sledovala a snažila se mě uklidnit. Promiň holčičko, nechtěla jsem tě tím rozrušit. Máš pravdu v tom, že už je to více jak osmnáct let, ale to neznamená, že vaše srdce zapomněli..ba naopak. Já u toho byla , když se Michael vrátil. On si to přeci nezasloužil Kate, zlomilo ho to, zadívala se do dáli, aniž by přestala bloumat v myšlenkách.

Nechápala jsem o čem to mluví. Vždyť to byl sám Michael, který mě opustil. To on byl tím, který mi zasadil hlubokou ránu, tím nejkrutějším a nejpodlejším způsobem. Do dneška mám před sebou ta nesnesitelně krutá slova v dopise, k němuž bylo přiloženo ještě něco mnohem horšího. Svatební oznámení.

Tehdy se mi všechny moje touhy a sny rozplynuli jako pára nad hrncem. Bolelo to tolik, že mi nezbývalo nic jiného než zmizet. Tak proč mi to teď všichni vyčítají? Já přece nemůžu za to, že si Michael vybral pro život jinou ženu než mě. Byl ke mě více než krutý a neměl žádný důvod na to truchlit.

To mě přivádí k zamyšlení mých rozjařených citů. Měla bych ho nenávidět, za to co mi provedl. Celý život sem se o tom přesvědčovala, snažila se na něj nemyslet, zapomenout. Ale nikdy se mi to nepodařilo. Pokaždé, když sem zavřela oči mě navštěvoval v mých snech.

Chlapec s pichlavýma jiskřivýma očima, rozkošným nosíkem, který sám nenáviděl, i když to sem nikdy nechápala a s tím nejkrásnějším upřímným úsměvem. Zdálo se mi o našich dlouhých rozhovorech, přátelských posezení, o našem vzájemném popichování, ale nejhorší byly sny, které skončili společným milováním. A že jich nebylo málo. I po osmnácti letech , mě tyto " noční můry " provázely. Téměř noc co noc sem se budila zpocená s tělem v jednom ohni. Potřebovala jsem ukojit svou touhu, ale jediný po kom jsem toužila byl Michael.

Možná taky proto ho nikdo nedokázal nahradit. Nedokázala jsem se uvolnit v přítomnosti jiného muže. Možná sem je moc srovnávala a čekala od někoho něco víc...

Viktor dělá co může. Ale copak se můžu přinutit srdce, aby se zamilovalo? To nejde. Láska vždy přichází sama, když to nejmíň čekáte, je sladká, horká a vášnivá, ale často pomíjivá. Jako to bylo ve vztahu s Michaelem. Naše láska měla všechno, ale vytratila se. Často jsem přemýšlela nad tím, jestli mě Michael vůbec miloval.

Byla jsem to přece já, která se do něj zamilovala, a nakonec mu dělala naschvály, abych ho dostala tam, kde sem ho toužila mít.  Ve své posteli. Povedlo se mi to, a já byla nejšťastnější na světě. Byl pro mě vším. Získal si moje srdce a nakonec ho zmuchlal, pošlapal a zahodil, jako kus obyčejného papíru. Pohřbil ho svou podlou zradou.

Zavrtěla jsem hlavou, jako bych chtěla ty bolestné myšlenky vyhnat z hlavy. S ubrečenýma očima jsem se omluvila Susan, a rozeběhla jsem se do bezpečí domu.

V následujících dnech, jsem se Michaelovi vyhýbala co to jen šlo. Ráno jsem vylezla z pokoje, až když sem ho viděla odjíždět z ranče, nasnídala se, pohrála jsem si s dětmi, brala je na procházky. Večer sem si vzala nějaké to jídlo sebou nahoru, uložila děti ke spánku a skryla se ve svém pokoji. Pár dnů mi to takhle vycházelo.

Jenže nic nemůže trvat věčně.

Ani nevím jaký den to byl, ale někdo mi brzo ráno zaklepal na dveře. Zamžourala sem do svítajícího rána a zívla. Rozhlédla jsem se kolem sebe, jelikož sem si nebyla jistá jestli se mi to jen nezdálo. Bohužel to byla realita.

Kate? Kate můžu jít dál?, ozval se jemný hlas hospodyně. Pomalu se rozevřeli dveře, a já spatřila stříbřitě bílé Susaniny vlasy. Dobré ráno Susan, co se děje? Něco s dětmi?, vyděsila jsem se a vyskočila z postele, při myšlence, že se dětem něco stalo. 

Ne Kate, děti jsou v pořádku, ještě spí. Promiň,  jestli sem tě vyděsila, usmála se jemně. Ach Susan to mi nedělej, mám srdce až v krku. Susan stála mlčky ve dveřích a nezvykle přešlápla. 

Copak se tedy děje, že me budíš v osm hodin ráno, zadívala jsem se se zdviženeným obočím na budík na nočním stolku. No..dostala sem to příkazem, řekla, vytáhla ruce z pod svých zad a hodila mi něco na postel.

Nechápavě jsem jsem koukala na černé kovbojské boty, koženkové kalhoty a vestičku. Co to má být?, otočila jsem se s vyřčenou otázkou na Susan stojící ve dveřích.

Oblíkni si to a co nejdřív sejdi dolů. Jsem si jistá, že ti to bude. Máš stejně útlou postavu, jako měla Lisa.

Chtěla jsem se ještě zeptat o jaké Lise to mluví, ale to už za sebou Susan zavřela dveře a já se ocitla v pokoji sama.