183. kapitola - Nechám to tak..

Netuším jak dlouho jsem šla nazpátek, ale měla sem pocit, že k domu už snad ani nedojdu. Slzy mne v krutém mrazu pálili na tvářích , ale nebylo to nic ve srovnání s bolestí ,jenž sem cítila uvnitř. V srdci, na duši..

Ptala sem se sama sebe, proč mi život tak ubližuje ? Proč mi pokaždé zasadí takovou ránu, že mám pocit, že to mé srdce nemůže unést ? Michaelova slova mne více než zranila. Rozdrásala mi srdce i duši doslova na cáry.

Teď už vím, proč se tak choval u mne v kanceláři, když se tam objevil Ryan. Všichni jsme byly v rozpacích z jeho reakce, které vévodila scéna s naprostým přehlížením. Byl celou dobu přesvědčený o tom, že sem z Gary utekla právě s Ryanem Phelpsem. Jaká to ironie.

Věděla jsem, že byl oklamaný stejně jako já, ale i přesto mne jeho nedůvěra strašně zklamala. Ale co si můžeme vyčítat ? Taky sem mu nevěřila, myslela jsem si o něm tehdy to nejhorší a i přesto, že sem mu jeho "zradu" dávno odpustila, to bolelo stejně jako by se to stalo včera a ne před tolika lety.

Jediné co sem v tuhle chvíli potřebovala bylo, se někam schovat a pustit ven všechnu tu bolest, která mě dusila. Všechnu ji vyplakat. Před Michaelem sem se držela co to šlo, ač mi srdce pukalo nad jeho krutými slovy.

Ani ve snu by mě nenapadlo, že by pochyboval o tom, že byl Oliver jeho syn. Věděla jsem, že jednal impulsivně, ale to jak rychle zavrhl tu možnost, že by mohl být jeho otcem mi způsobilo tu největší ránu. Nedůvěřoval mi, snadno uvěřil podlým lžím, kterými nás zahrnuly naši rodiče. Ale přesně to sem udělala i já.

Vždycky jsme si byli hrozně podobní a logicky jsme reagovali stejně, když nás přesvědčovali o tom, že naše láska nebyla dost silná. Byli jsme příliš mladí, životem nezkoušení ..naivní.

Myslím, že je na čase nahlédnout do otcova dopisu. Po téhle bolesti, už překonám všechno.....

................................................................................................................................

Měl sto chutí přitáhnout Kate zpátky nahoru a podívat se do jejích prolhaných očí. Jak mu to může dělat ? ..Ne nevěří, že by mu neřekla o dítěti. Kdyby bylo opravdu jeho, věděl by to. Něco takového by mu přece nezatajila, vždyť ho znala, věděla jak zbožňuje děti.

Jaký by k tomu měla důvod ? Vždyť si přece tehdy slíbili, že až se vrátí z turné tak vše vyřeší a  oznámí svým rodinám , že jsou spolu.

Tolik toužil po rodině, vlastním zázemí a to všechno chtěl mít s ní. Chtěl toho opravdu tak moc, že mu ji osud radši vzal ? Kate očividně necítila to samé co on a proto utekla. Možná nevěděla jak mu to říct a tak zbaběle vzala nohy na ramena jen chvíli po tom, co vytáhl paty ven.

Zavřel oči a znovu slyšel Stephaniina slova  - " Michael měl právo vědět, že se mu narodil syn"..Proč by lhala i své nejlepší kamarádce? ..

V Kateiných očích bylo něco, co ho trápilo. Nerozuměl tomu, ale ona přeci musí pochopit, jak se asi teď cítí. Věděl, že k ní byl nepřiměřeně hrubý, ale v tu chvíli viděl černě. Srdce měl plné bolesti a vzteku, nad tím jak dokáže klamat, aniž by si ani jednou připustil, že by se sám mohl mýlit. Co když to není všechno tak, jak to vypadá? Mohla tehdy opravdu čekat jeho dítě ? ..

Samozřejmě, že ta možnost byla dost reálná. Ale ona ho přece zradila..Je možné, že je tak podlá a chce z něho vytáhnout peníze i za takovou cenu , aby mu lhala o tak otřesné věci ? ..Ne, Kate taková není a nikdy nebyla, uvědomil si najednou a schoval hlavu do dlaní. Vždyť sem s ní vyrostl, znám jí víc než kohokoliv jiného.

Tak proč to dělá ? Proč od něho utekla ? Dokonale si pamatuje lístek, který přišel jen pár dní po tom co se vrátili z tour a on zjistil, že Kate i její otec jsou pryč.

" Drahý Michaeli",

Už takhle nemůžu dál. Můj otec pro mne znamená všechno, je mou jedinou rodinou a já se o něho musím postarat. Pamatuješ si na tu rodinnou kletbu ? Je to tak, nemůžeme spolu být. Nemůžu připustit, aby můj otec někdy zůstal sám, či aby se přihodilo něco tobě.

Rozhodla jsem se odjet s otcem za Ryanem Phelpsem do Nevady. Víš Miku, asi jsme příliš snili o něčem, co nikdy neexistovalo. Vždycky si mi byl věrným přítelem, ale to co cítím k Ryanovi je cosi výjimečného.

Tohle ti patří. Věřím, že jednou najdeš svou spřízněnou duši, které ho s láskou věnuješ.

Snad mi někdy odpustíš.

Kate

Kate ho tehdy beze studu opustila kvůli jinému. Zničilo ho to natolik, že jí za to nenáviděl. Nenávist se ale po letech proměnila v lítost. Nemůžete přece odsoudit někoho proto, že Vás nemiloval tolik jako vy jeho. Zamilovala se do někoho jiného. Měla na to přece právo. Byla mladá a on byl její první kluk. Trvalo mu to několik let, než se z toho vzpamatoval. Ale nedalo se říct, že by zapomněl. Tuhle bolest si v sobě ponese navěky.

Ona je ale s Ryanem Phelpsem stále v blízkém kontaktu Pracuje s ním přece. Pochyboval o tom, že o nich Victor ví. Jsou stále ještě milenci ? Snaží se z něj dostat peníze, aby je mohli oni dva společně utrácet ? Čekala Kate opravdu jeho dítě nebo bylo Ryana Phelpse ? ..

Bylo toho na něj opravdu moc. Hlava ho bolela jak střep a on toužil po pravdě. Donutí Kate, aby mu vše vysvětlila. A nebo...si promluví s Phelpsem sám ! Co by mu asi řekl ? ..

Zničehonic mu vyhrkly slzy, když si uvědomil, že ani jednou doopravdy nepomyslel na toho malého bezbranného tvorečka, kterého Kate nosila v lůně. Jenže její děťátko zemřelo. Srdce mu pukalo smutkem a bolestí nad takovou pravdou. Tím čím si prošla Kate by nepřál ani nejhoršímu nepříteli.  Nejhorší pro rodiče je, když přežijí své vlastní dítě. Nedokázal si ani představit co by dělal, kdyby se něco stalo Princi nebo Paris.

Kdyby vrátil čas, co mohl udělat jinak ? Zůstala by Kate s ním ? Možná by dnes žili tady spolu, spokojeně a měli spousty vlastních dětí a velkého psa, přesně jak o tom tehdy snili.

Byl to chlapeček. Bylo to vlastně to jediné, co doopravdy věděl. " Zničilo by ho to, kdybych mu řekla, že naše miminko zemřelo"..., slyšel znovu Kateina slova.

Ollie. Zvláštní jméno, či nějaká zkrácenina ? Přezdívka ? ..Jak asi vypadal ? .. Čím víc o tom drobečkovi přemýšlel, tím víc mu bylo úzko. Ani jednou si doopravdy nepřipustil, že to mohl být jeho syn. Ale i kdyby nebyl ? ..Na tom nezáleží...Hrozivé je, že ten malý nedostal šanci na život. Zemřel dříve, než se mohl postavit na nožičky či říci první slůvko..

Ty myšlenky ho doslova ubíjeli. Každá další byla jako dýka vražená do srdce. Přes slzy neviděl a měl pocit, že každý nádech je jeho poslední. Musí se dozvědět pravdu. Potřebuje vědět, jak to doopravdy bylo. Co se malému stalo a proč musel zemřít. Věděl, že to bude to nejtěžší co kdy uslyší. 

Západ slunce mu napověděl, že sedí na místě už velmi dlouho. Je čas vrátit se domů. Jeho děti ho potřebují.

Jsou to ty nejdůležitější bytůstky v jeho životě .

.......................................................................................................

"Kate musíš se trochu sebrat, Victor tu bude každým okamžikem", snažila se mi pomoct Stephanie a podávala mi sklenici džusu.

" Nic nechci..", zavrtěla sem hlavou a dívala se do prázdna. Myšlenky sem měla stále u Michaela. Nikdy jsme si nebyli tak vzdálení jako teď. I když jsme se tolik let neviděli a žili si každý svým životem tak tohle...tohle bylo mnohem horší.

Jednal se mnou, jako naprostý necita. Když je tak přesvědčený o tom jaká sem lhářka a zmije, nechám ho přitom. To je nejjednodušší způsob jak ho vystrnadit ze svého života a zapomenout...

 btw. šílený dílek, já vím ..další budou lepší slibuju :-*