Laneey | 191.kapitola - Odvaha..

" Váš otec je opravdu idiot", odfrkl si, zatímco pozoroval dokonalé rysy droboučké Paris. Políbil svou malou vnučku na ochmýřenou hlavičku a vložil ji do bodyguardovy náruče.

"I když to není často,tentokrát s Vámi naprosto souhlasím Josephe", zadíval se Wayn na svého svěřence, který zrovna promlouval ke svému synovi, zatímco ho vkládal do náruče stevardky.

Periferně zahlédl postaršího technika a hlasitě si povzdechl. " Vše je připraveno k odletu pane Evansi, máte natankováno palivo až na 3 tisíce kilometrů, technická kontrola proběhla zhruba před týdnem".

"Děkuji Maxi, to je vše", pokýval hlavou Wayn a zadíval se na Michaela jakoby očekával , že se otočí na podpatku a poběží za ženou, kterou nadevšechno miluje. Mike se ale blížil čím dál více k němu a všechny jeho naděje pohřbil jedinou větou.

" Jestli je vše v pořádku, můžeme letět, jsme připraveni" natáhl ruce ke své princezně , kterou mu jeho otec neochotně předával.

" Nic není v pořádku a nejseš připravenej safra práce !", zaburácel Joseph a nechápavě zavrtěl hlavou. Michael se na něj zadíval s mrazivým chladem v očích - " to je jenom moje věc, tak se do toho nemíchej !.."

" Jediné co jsem chtěl bylo , aby sis mě projednou vyslechl synu, říkal sem ti ...", zamrkal , když mu Mike vytrhl vzlykající děvčátko z náruče a podával ji Waynovi. Ani si neuvědomil, že křičí.

" To jsem nechtěl, opravdu já.."..

" Jasně ..už proboha zmlkni a neoslovuj mě tak! Synem jsem pro tebe přestal být od chvíle kdy sis uvědomil, že ze mě bude zlatý důl, kterého si budeš užívat! , osopil se na něj Michael. " Vůbec nechápu, proč si měl tu potřebu sem jezdit , my dva si nemáme co říct už hodně dlouho...

"Ani když ti řeknu že to něco se týká tvojí drahé Kate?! Musíš vědět, co se...

"Přestaň !..Není žádná moje drahá..Kate je ..minulost, tak ji nech spát ..

Joseph viděl jak jeho syn bojuje se svou bolestí a i přesto dokázal být tvrdý a neústupný. Ale nezvdá to , protože Michael se dozví pravdu stůj co stůj !..Musí! A proto vypsal všechny své hříchy do listu, jež mu hodlal vnutit,

" Uklidni se Miku..věděl sem, že mě nebudeš poslouchat, a chápu to ..ale tady - vytáhl z kapsy saka obálku a podával ji Mikovi, jsou všechny odpovědi na tvoje otázky, kterých sis za ta léta určitě položil stovky.

Cukl rukou, když po tom Michael chňapl. "Slib mi na blaho tvých dětí, sebe samého a tady před tvým strážcem, podíval se úkosem na Waynovu hřmotnou postavu , jenž postávala za jeho synem, že si ten dopis přečteš i když tě to bude stát spousty sil a zřejmě i slz. Nenapsal sem ho proto, abys mi odpustil, ale abys věděl PROČ - a určitě to je ta nejhorší otázka v tvém životě", pozoroval Michaelovu nervozitu a vložil mu dopis do napřažené ruky. 

"A ještě něco Miku - Kate byla ve všem nevinně, nikdy ti neublížila, alespoň ne chtěně, všechno co potřebuješ vědět, je tady", pokýval hlavou směrem k dopisu. Michaelovu tvář stahovala křeč a Joseph netušil co udělá. Jestli ho roztrhá bez toho , aby si ho přečetl, je příliš zbabělý. Už nemůže víc dělat. Tak trochu doufal, že Kate sama přijde za Mikem, ale nestalo se tak. Oba jsou tak neuvěřitelně tvrdohlavý.

Jeho vlastní syn byl občas jako časovaná bomba. Nemohl se divit, že ho prakticky nezná. Sám si za to mohl a až v pozdějším věku si uvědomil, jak moc mu od něj chybí oslovení - tati. Naposledy se zadíval na svého drahého syna, a bez jakéhokoliv dalšího slova se otočil a pomalu odcházel z malého letiště.

..............................................................................

"Znám tě Miku, vím že si ho toužíš přečíst, tak směle do toho", nabádal ho Wayn a doufal, že Michael ten dopis opravdu neroztrhá. V obličeji byl zsinalý a ruce měl sevřené v pěst. Podle toho jak se Joseph tvářil, to muselo být něco jako zpověď. Možná i víc než to. Vysvětlení. 

Vysvětlení na to všechno.

Michael si nervózně poposedl v sedačce a zahleděl se z okénka na bílé peřinky. Opravdu to udělal. Odlétají do Bruneie. Daleko pryč od toho všeho. A má tu také svá zlatíčka, zadíval se na své drahé děti a pousmál se, když viděl klimbajícího Prince. Pokynul stevardce a ta ihned pochopila. Vzala malého do zadní části letadla, kde byl kompletně zařízen dětský pokoj. Vrátila se i pro Paris a oznámila mu, že obě děti klidně spí. 

" Heleť, jestli nechceš, tak já si to velmi rád přečtu", připlížil se k němu Wayn, ale vzhledem k jeho postavě to bylo opravdu "nenápadné" . 

" Heej, běž si na svoje místo, měl bys být připoutaný! Zrovna jako můj bodyguard bys měl brát ohled na bezpečnost, ne ? ", rýpnul si, a usmál se při pohledu na brblajícího Wayna, který protočil panenky a vrátil se do svého sedadla. Upřeně ho pozoroval, což Mika natolik znervózňovalo, že raději zavřel oči a předstíral spánek. 

Po delší době pootevřel oči a s mírným uspokojením si všiml, že samotný Wayn usnul jako špalek. Michal to očekával. Takhle to bylo vždycky. Však i on je jenom člověk, a potřeboval se taky projednou pořádně vyspat. Vždy když někam letěli, Wayna letadlo automaticky uspalo. Tady žádné nebezpečí nehrozilo a mohl se tak pořádně uvolnit. Ale kdekoliv jinde ne. Ve vzduchu  - to bylo jediné místo, kde jinak vždy ostražitý ochránce spal jako nemluvně. 

Ještě naposledy se ohlédl po svém příteli a pokynul stevardce, aby si taky odpočinula a ujistil ji, že už nic nepotřebuje. 

Pohladil ostrou hranu obálky a otevřel ji. 

Tak mi ukaž , kde je pravda...

...............................................................

Wayna probudily nějaké hlasy a šramot. Chvíli se dezorientovaně probouzel, když si vzpomněl..

Vylítl z křesla jak čertík z krabičky. Michael tady není. Toho si všiml hned. Rozhlížel se po rozsáhlém prostoru a stále nechápal, že tenhle létající "barák" může vůbec existovat. Ne , že by to tu bylo kdovíjak přepychové, ale prostoru tady bylo dost na to, aby se tomu mohlo říkat třeba obývák . Pak tu byla taky ložnice s koupelnou a dětský pokoj. Nemohl chybět ani pokoj pro hosty s koupelnou, jež často využíval sám. V další už menší místnosti byla malá kuchyňka se stolkem a třemi židlemi. 

Jak mohl usnout ??! Zrovna dnes ? Teď ?!..Vyřkl takové nadávky, za které by se nemusel stydět jakýkoliv gauner, kterých za svůj život poznal opravdu bezpočet. Periferním zrakem si všiml , že na mahagonovém stolku leží dopis. Otevřený dopis. V tu chvíli se otočil a spatřil Michaela jak vychází z kajuty se sluchátkama na uších. Vypadal...uvolněně. Jako když sundal masku pod níž se skrývá jeho další já.

" Zase si kecal pilotovi do řízení ?", snažil se zavtipkovat, protože poprvé v životě nedokázal rozluštit Michaelův výraz. A děsilo ho to. 

" Dá se to tak říct, museli jsme změnit kurs", odpověděl klidně.

" Museli?", vyhrkl Wayne zmatěně a pohlédl z okénka očekávajíc bouřku a podíval se na Michaela jak to myslí. 

" Ano, museli... vracíme se zpátky !.."..

"No konečně !! Děkuji ti drahý bože",vykřikl Wayn a poplácal Mika po zádech a objal ho. Michael jen doufal, že nebude příliš pozdě. 

" Měli bychom tam být za necelou hodinku", ozval se jeden z pilotů a Michael spolu s Waynem šli pro děti, aby je nakrmily.

...............................................................................................................................................

" Prostírání s příbory je hotové, zákusky jsou v lednici, a hostů je čím dál tím víc", vyjmenovávala Marion a odškrtávala si položky v napsaném seznamu. Vzhlédla k vzpřímené Kateině postavě a zpozorovala její zasmušilou tvář zírající z okna , zatímco jí Livie šněrovala korzet. Zhluboka si povzdechla a vyměnila si s Lívií chápající pohled. 

Tahle svatba se uskutečnit nikdy neměla. Všichni to věděli, ale už nemohli udělat vůbec nic. Tohle záleželo jen na Kate a Victorovi a takhle se rozhodli. Stephanie zařizovala všechno kolem a pomáhala jí i děvčata pracující zde v domě. LaToya byla přípravou svatby tak nadšená , že sama za několik týdnů ustrojí tu vlastní. Další důvod k oslavám. Jen Janet se vypařila. Najednou jakoby se po ní slehla zem. Sebrala své dvě ratolesti a zmizla neznámo kam. 

"Taková...hloupost, mít svatbu zrovna tady", nadechla jsem se zhluboka a zavrtěla hlavou. " Vždyť víš, že si to tu Victor zamiloval na první pohled drahoušku", zašveholila Livie a snažila se nasadit co nejmilejší úsměv. Jenže ten se spíše změnil v křeč při Kateině trpkém zmučeném pohledu. Nemohla přehlédnout jak je Kate napjatá. Nervózně si mnula tenký stříbrný náramek na útlém zápěstí. Jakoby si snažila do kůže vtlačit jeho jemný vzor. Zvláštní, že si ho nikdy předtím nevšimla. Kate nikdy moc šperků nenosila, ale vypadá to , že k tomuhle se velice upnula. Ráno u snídaně, které se ani nedotkla, ho pozorovala velmi dlouhou dobu a teď ho nespustí z prstů.

" Děkuji", špitla jsem a pomalu vydechla, když mi Livie dotáhla korzet. V tu chvíli vplula dovnitř Steph. 

" Tak kde máme nevěstu ? ", škubla jsem při jejím oslovení a pomalu sem zavřela oči. Měla jsem pocit, že už moc dlouho nezvládnu stát na vlastních  nohách. Steph si mého zavrávorání musela všimnout, jelikož ihned zmklla ve svých prupovídkách a ostře se na mne zadívala. Ten pohled sem ještě zachytila, pač ho nasadila ihned co vešla do místnosti. 

Aniž bych to postřehla všichni zmizeli z pokoje. Až na Steph. 

Pohled jí změkl, vzala si do rukou kosmetický kufřík a odvedla mne ke stolku. Pokynula mi, abych si sedla do polstrovaného křesla a já s úlevou neodmítla. 

" Jsi úplně bílá , musíme ti dát na tváře trochu červené růže, aby si vypadala jako šťastná nevěsta a ne jako zsinalá mrtvola", poznamenala uštěpačně. 

" Och díky, jsi tak přehnaně milá", odsekla jsem naštvaně a podívala sem se na ní skrz zrcadlo. 

" Já vím, já jen že obřad začíná zhruba za hodinu, Victorova matka popíjí punč a trochu se bojím, aby to nepřehnala, alespoň do obřadu , pak ať se klidně zpije pod obraz, a pak mám pocit, že všechny děti , co tu dnes pobíhají mě přivedou s nervama do hrobu, pač chodí do lednice krást cukroví, dále je trochu bordel v zasedacím pořádku a ...já chci, aby tvoje svatba byla perfektní"...

" Já vím Steph...já..", nedokázala jsem zastavil příval slz a sklonila hlavu dolů. Nedokázala sem se podívat na svou nejlepší přítelkyni. Nedokážu se podívat ani sama na sebe. Zaslechla jsem několik krůčků a věděla jsem, že je přímo přede mnou.

Cítila jsem jemný dotyk Stephaniiných dlaní, když objala ty mé. " Kate, podívej se na mne prosímtě !"..

S posledními zbytky vůle a síly sem se na ní podívala a v ten okamžik se mi slzy rozkutálely po tvářích. 

Steph chápala Kateinu bolest, ale zároveň dokázala pochopit i její oddanost k Victorovi. Ač byla jen přátelská, byla i tak dost silná. Ale může být něco silnějšího než opravdová láska?...

" Kate ..jsi si opravdu jistá tím, co děláš ?!...