Laneey | 189. kapitola - Příliš pozdě ..

 " Jsi si jistý, že to chceš udělat ?"..

"Naprosto", odvětil Michael suše a zadíval se v dál.

Snažil se vypadat uvolněně a smířeně, ale orosená víčka ho prozrazovala. Tělo měl napjaté a dlaně sevřené v pěst. Randy nechápavě zavrtěl hlavou.

" Já si to nemyslím! Ježiš Miku , Kate se opravdu vdá jestli..."

" Právě si to řekl ! – Ona se vdá ! Vdává se za 2 dny a co má být ? Už..už na tom nesejde , všechno..je pryč, pročísl si Michael vlasy, aby nějak zaměstnal své třesoucí se ruce.

" Kdybys nebyl můj bratr nejspíš bych ti jednu vrazil, aby se ti v té tvé zabedněné makovici rozsvítilo!  A nebo raději hned dvě !..

Michael se nabručeně na svého mladšího bratra zadíval a nechápavě zavrtěl hlavou. " Jasně, jen do mě ! Posluž si ! Jako bych za všechno mohl jen já ! Jako vždycky , že ? ..To sem ale nebyl JÁ, kdo tehdy utekl Randy ! Já ne..

" Ty seš fakt hrozně umíněnej a sobeckej, řekl ti to někdy někdo ? , prohlížel si ho Randy, jak kdyby mu na rameni vyrostla druhá hlava. Připustil sis vůbec někdy tu možnost, že Kate tehdy neodešla z Gary protože chtěla, ale protože musela ? Protože jí muselo něco natolik zranit, že se na tebe nemohla ani podívat ?!..

" Ale já sem ji miloval !, vybuchl Michael vášnivě a oči se mu zaleskly pod náporem bolesti. Neudělal sem nic , co by jí mohlo ublížit, vždyť jsem si jí chtěl vzít ..", složil hlavu do dlaní , když ho Randy znovu přerušil.

" Ale tady nemluvíme o tobě Michaeli..! Sám dobře víš, kolik lidí bylo proti vašemu vztahu, a i když jste se to snažili tajit, nepodařilo se vám to. Někdo, zdůraznil to slůvko, ji donutil utéct od tebe. Někdo jiný. A podařilo se mu to dokonale.

" Čekala moje dítě a nic mi neřekla, ...nic", a to je věc, kterou jí nikdy neodpustím Randy,  zaklel Michael a zatnul všechny obličejové svaly , aby se nerozplakal při vědomí, že svého synka nikdy nepoznal.

" Teď jsi si najednou jistý, že bylo opravdu tvoje ?", poznamenal Randy tiše a s nelibostí pozoroval vnitřní souboj svého bratra.

" Samozřejmě , že sem si jistý!, vykřikl Mike a vyskočil na nohy. Nedokázal sedět na místě , nervy mu pracovaly v celičkém těle a nikdy mu nebylo tak zle jako teď. Vždyť jí znám od jejích 10-ti let, trávili jsme spolu každou volnou chviličku, co jsem si ukradl a vím, že ji znám. Tohle není její styl. V takové věci by mi nikdy nelhala, nikdy ...byl sem příliš rozzuřený Randy, člověk v takové chvíli řekne mnohé věci , které ani nemyslí vážně , však to znáš ...i já jsem jenom člověk sakra , bouchl pěstí do stolu a bolestivě si ji sevřel.

" Strašně si jí ublížil Miku, a nemohl by ses divit , kdyby tě už nechtěla nikdy vidět, ani v tom nejhorším snu  by mě ani nenapadlo, že bys mohl být k někomu tak krutý až do chvíle , kdy si mi to sám řekl, znovu nechápavě zakroutil hlavou v níž se mu honily nemilé myšlenky. Uvědomuješ si, že si jí dal dokonalou příležitost k tomu , aby tě definitivně vyškrtla ze svého života ? Mluvit s ní jako , odpusť mi ten výraz, "čubkou" , která tě jen využila , opustila tě a ještě zatajila dítě , o kterém si ani na okamžik nepřemýšlel, že mohlo být tvoje , bylo nemístně hrubé i na tebe Miku.

Michael se otřásl odporem .

" Myslíš, že nevím , jak strašně sem se zachoval? Potřeboval sem se vykřičet z vlastní bolesti. Ve chvíli , kdy sem ji uviděl, jak tam stojí a dívá se na mě těma svýma obrovskýma očima plnýma lítosti , se ve mně něco zlomilo Randy. A já vím, co to bylo. Bylo to moje srdce...To, že mi nevěřila. Nikdy ..

" A tys jí snad věřil , Miku ?"..

Michael jen zakroutil hlavou a jedinou odpovědí, které se Randy dočkal, byla horká slza stékající po Michaelově tváři.

....................................................................................

Steph?, chytila jsem ji za ruku. Prosím tě řekni mi, že činím správně, že jediná správná věc za těch několik měsíců je splnit svůj slib a vzít si Victora, pozorovala jsem svou kamarádku, jak mi měří délku šatů od boků ke kolenům  a nevypadá, že by se měla k tomu mi odpovědět. Jen se výslovně mračila. " Proboha Stephanie, řekni alespoň něco"...

Steph se prudce postavila a zamračeně na mne pohlédla. " Jak po mě můžeš chtít , abych ti na takovou blbost odpověděla Kate ? Vzít si chlapa , kterýho nemiluješ, jen proto, že jste si to slíbili...proboha Kate, nežijeme v 18 století !! Miluješ Michaela a on miluje tebe, jenže jste tak neuvěřitelně tvrdohlavý a umínění, že si nevidíte na špičku nosu a než vám dojde , že bez sebe nedokážete žít uběhne dalších 20 let ? To bys chtěla ? ..

Šokovaně jsem na ní zírala a pomalu vstřebávala její slova. Nedokázala jsem ze sebe vypravit ani slovíčko. Sama vím, že má pravdu. Stalo se toho až příliš , ale Michael byl vždy jedinou láskou mého života. A stále jí je.

" Dobře si to rozmysli Katy , než bude příliš pozdě, pohladila mne něžně po tváři a pousmála se. Jdu za Kelly vyzjistit, jestli už je vše připraveno jo a abych nezapomněla, Sue každou chvilku přijede, volala, že se už velmi těší domů, kdyby cokoliv budu dole , ale znáš Ryana , občas bývá jako pijavice a až si zase nebude vědět s něčím rady tak bude volat mě , zasmála se škádlivě a já se musela pousmát při vědomí, jak se tihle dva dokáží popichovat.

Takže Susan přijede domů. Domů. Mohl by být Neverland i mým domovem ? ..Jen na okamžik jsem se zasnila , ale rychle jsem zavrtěla hlavou , abych tyhle myšlenky odehnala. Za dva dny se vdávám, opakovala sem si jako mantru neustále dokola, zatímco mé srdce usedavě plakalo.

........................................................................................................

"Sakra práce", zaklela jsem hlasitě , přičemž sem se už více jak deset minut snažila rozepnout si zip na zádech. Samozřejmě bych to nebyla já, aby se mi nepovedlo ten zip nějakým prazvláštním způsobem zadrhnout. Ne a ne povolit.

Nezaměnitelný zvuk otevírajících se dveří přišel v pravý čas.

" Ach Steph, ještě že už jsi tu! Za boha mi nejde rozepnout ten proklatej zip, můžeš mi z těch šatů pomoct ? Už sem si myslela, že to vzdám a půjdu dolů, tak jak jsem. Ve svatebním, aby mi to už konečně někdo sundal..Steph?!, no tak na co čekáš ? Dostaň mě z těch příšerných šatů, hudrovala jsem a snažila se násilím zip přemluvit , aby povolil. Úplně jsem viděla Stephaniin škodolibý výraz , jaký měla vždycky , když chtěla provést nějakou lumpárnu.

Stále sem zápolila s nedobytným zipem do chvíle než sem ucítila velké teplé dlaně, jenž se pokoušely o to samé. Chvíli mi trvalo, než se v mém mozku rozblikaly kontrolky. Ty velké teplé dlaně ale určitě nejsou Stephaniiny. Mé nejhorší představy se potvrdili, když se za mnou ozvalo..

" Můžeš se alespoň na chvilku přestat vrtět ?", zabručel Michael snažíc se povolit ten zatracený zip.

" Já..ehm..ano, zamumlala jsem, ale nevyhnula jsem se dalšímu obrnění díky jeho lehkým dotekům. Stačila chvilka a mistrnou šikovností, šaty jediným škubnutím povolily. Michaelovy hbité prsty mi jemně přejížděli po páteři následujíc jezdec zipu. Zastavil se až těsně nad zadečkem a mne neuniklo, jak se zhluboka nadechl. Znovu sem cítila jeho dlaně na nahých zádech, jenž putovali směrem nahoru až k mým ramenům , kde jemně rozhalil krajkovou látku šatů.

" Ne! , vyjekla jsem a odskočila od něj tak prudce až sem holení narazila na komodu před sebou. Znovu sem vyjekla ale bolestí. Michael mne zachytil před pádem na koberec a v náruči mě donesl na postel.

" Jsi v pořádku ?"..

Ne na postel ne bože, pomyslela sem si zmučeně a jak sem se cítila, tak sem se zřejmě i tvářila, jelikož se na mě Michael zamračeně podíval.

" No tak Kate , já nekoušu, zkus mi alespoň jednou věřit ano ?"..

Ty možná ne, ale já ano. Já si nevěřila ani v nejmenším pokud šlo o Michaela. Ale být tu s ním sama, polonahá a ještě k tomu na posteli – to chtělo mít pořádnou dávku sebeovládání. On ale nevypadal, že by mu to činilo kdovíjaké problémy. Vypadal v celku klidně a vypadalo to, že čeká na jakékoliv moje slovo.

Jenže já nebyla schopná ze sebe vypravit jediné slovo. V tichosti sem na něj zírala a nebyla schopná se pohnout. Vlhké pramínky vlasů zakroucené kolem jeho obličeje byli důkazem nedávno navštívené sprchy. Ihned se mi vyrojili vzpomínky na naše první milování ve sprše. Bylo to tak nádherně divoké, nespoutané a živoucí. Můj pohled zabloudil k jeho plným rtům a mé vlastní rty se chvěly žádostí.

Srdce mi divoce bušilo a hrozilo, že mi snad prorazí hrudní koš. Tolik jsem chtěla, abychom mohli zapomenout na všechno zlé a začít znovu, kdyby mě teď Michael políbil nebránila bych se ba naopak . S radostí bych mu polibek vrátila a ještě tisíce dalších. Kéž by mi řekl, že mě miluje a že mi nikdy nedovolí, abych stála před oltářem s nikým jiným než s ním. Proklínala jsem své romantické představy tolik podporované dívčími milostnými romány, které jsem jako školačka četla a které jsem kdysi chtěla uskutečnit právě s tímto mužem.

Michaelův výraz, ale dokonale odmítal to o čem sem snila.  V jeho očích sem viděla bolest a .....

Vyskočil jako na kobrtlíku a stál tiše zády ke mně. Čekala jsem cokoliv, a strach mne obestřel.

" Přišel sem se rozloučit", šeptl do jinak tichého pokoje.

To je ten případ, kdy vám jedno slovo dokáže změnit život. Srdce se mi rozpůlilo ve dví a já bolestí málem zapomněla dýchat. Celou tu dobu jsem ho od sebe odháněla a přesně tohle jsem si přála. Nebo alespoň jsem si to myslela. Jenže myslet a cítit je úplně něco jiného. Chtěla jsem, abychom jeden druhému zmizeli ze života. Ale když to slyšíte na vlastní uši je to to nejhorší, co můžete zažít. Doslova cítíte, jak vám to slůvko rve duši. A pak si uvědomíte ...co znamená doopravdy milovat.

Až když už je příliš pozdě.

btw - trošku kratší dílek ,ale snad ne tak zlý, mám teď delší volno , do práce jsu až ve čtvrtek ( co už se nestalo ani nepamatuji) a hodlám ho náležitě využít do pondělí bude další díl :) Mám vás ráda a jsem vděčná za vaše komentáře ale hlavně za vaši trpělivost ! :) díky :-* vaše Laneeyka :-*