Laneey | 182. kapitola - Nedůvěra

 Nevěděla sem, co očekávat. Ale to, co jsme viděli nás překvapilo.

Na posteli i na zemi byla rozházena spousta různých věcí, jenže Michael nikde. Vběhla sem do koupelny, ale i ta byla prázdná. Šatna s rozházeným oblečením též. Michael byl sice bordelář, ale tady to spíše vypadalo jak po výbuchu bomby. Jako by něco hledal.

" Já ho roztrhnu", zavyl naštvaně a zároveň vyděšeně Wayn, přičemž dlaněmi pročesával spousty dalšího Mikova oblečení , jenž zůstalo viset na ramínkách v šatně, jako kdyby se mezi nimi Mike měl skrývat.

" Není tady , Wayne", zarazila sem jeho počínání a bylo mi ho docela líto. Možná je to poprvé co ho takhle doslova spustil z očí a Michael se ztratí jak pára nad hrncem.  Jednou mu to udělal vědomě a jak to dopadlo. V tom hračkářství u něj doslova lítal anděl strážný, aby ho nezasáhla nějaká ta kulka. Vnímala sem Waynův třes a zlobu. Určitě si na to taky vzpomněl.

" Neměl sem ho spouštět z očí, tušil sem to" , zaklel znovu Wayn a rozčileně kopl do malé komody, která to ale nepřežila. Wayn vyjeveně zíral na díru ve skříňce a znovu klel. " Sakra, sakra , sakra ! Fakticky ho roztrhnu až se objeví ! Vždycky alespoň řekne, kam jde.. ale ne..on má prostě svojí hlavu a chová se jako malej fakan ! ulevil si, ale ruce měl stále zaťaté v pěst.

" Wayne uklidni se, třeba zbytečně plašíme a Mike je někde v domě, uklidňovala ho Stephanie, ale sama se tvářila jak snůška neštěstí. Provinile se na mě dívala a mě pukalo srdce.

" Nemůžeš za to Steph, to je mezi mnou a Michaelem...je to naše minulost a my si o tom měli promluvit hned , ale tahle část byla natolik bolestivá, že sem mu o tom nikdy nechtěla povědět..teď když už se to takhle dozvěděl, má právo na vysvětlení, zadívala sem se na nechápajícího Wayna a pokynula jim ven z pokoje.

" Dobře, neptám se, zvedl ruce Wayn ve znamení porážky a sáhl si po opasku, kde nosil mobil. Ještě ,že se Mike rozhodl vyhodit ty šílený vysílačky, který věčně nefungovali", ušklíbl se, když volal na hlavní bránu.

" Jacku ? Mám prosbu, kdyby k výjezdu dojel Michael v žádném případě ho nepouštěj ven ! " .." Ne nezajímá mě , že je to samotnej MJ, řikám že se nesmí dostat z Neverlandu , to je rozkaz ! Jestli ho neuposlechnete tak Vás vlastnoručně uškrtím a to je je slib jako , že se Wayn Evans jmenuju !, zahřměl do telefonu a takhle obvolal všechny výjezdy z ranče.

" Vše zabezpečeno, Michael se u žádného výjezdu neukázal a kdyby jo, nedostane se ven", prohlásil pyšně a následoval nás dolů ze schodů.

" Jseš si tím jistý?", nadhodila Steph pochybovačně, přičemž se vrátila z obývacího pokoje. " Nikde tu není, ptala sem se i služebnictva, ale nikdo ho neviděl, řekněte mi jak je vůbec možný, že pán domu odejde a nikdo si toho nevšimne?"

" To je celý Mike, pracuju pro něj natolik dlouho, abych si dovolil říct, že ho znám opravdu dobře, on Vám proklouzne ani nevíte jak", zabrumlal si pod vousy Wayn.

V kapse se mi rozvibroval mobil a já po něm v naději sáhla.

" Kate, miláčku kde vězíš ? Myslel sem, že se v práci zdržíš déle..", ozval se hluboký Victorův hlas a můj úsměv trochu pohasl.

" Promiň Viki, se Steph jsme.., zadívala sem se na svou ztrápenou kamarádku a hledala u ní pomoc. Jen zakroutila hlavou ...vyjeli jsme do jednoho věhlasného butiku, který se zajímal o případnou spolupráci s naší značkou" , kousla sem se do rtu za tu strohou lež a zavřela sem oči.

" No to je ..báječný zlato ! Věřím, že to dobře dopadlo ! Pak mi ovšem povíš , přijedu tak za 3 hodinky , mám ještě nějaké lítání"..

" Kam si vůbec jel ? Alesha říkala, že si odjel s Yannickem nejspíše k Janet , tak sem myslela, že přijedete společně"..

V telefonu zavládlo hrobové ticho, jako by někdo naše spojení přerušil. Victorovo tiché zakašlání ale dokazovalo, že je stále na druhém konci.

" S Yannickem jsme opravdu vyrazili společně, ale vyhodil mne u mojí kanceláře, k ..Janet jel sám.., vzal sem si z kanceláře auto a doufal sem, že Vás ještě se Steph zastihnu v práci, ale Ben mi řekl, že jste odjeli před více jak půl hodinou"..

" Promiň, měla sem ti zavolat"..

" Kate ? Je všechno v pořádku ? ..", slyšela sem Victorův starostlivý hlas a zachvěla sem se při další lži, jenž se linula z mých úst.

" Samozřejmě , v naprostém"..

" No ..tak dobře, uvidíme se tak za 2 hodinky a pak mi všechno povíš ano ? Pa"..

" Pa", promluvila sem už jen do otravného tónu položeného telefonu.

Myslím, že vím , kde je ...

.............................................................................................................

Otřásl se zimou, když škvírami mezi starými prkny znovu zavanul chladný vzduch. Spílal sám sebe za to, že se neoblíkl lépe do tohoto pochmurného lednového počasí. Ač nesněžilo, mrzlo pořádně.

Objal své prokřehlé tělo a díval se do prázdného prostoru před sebou. Po zmrzlých tvářích mu samovolně ztékali slzy, které se ani nepokoušel zastavit. Netušil jak dlouho tu seděl, ale měl pocit jako by se celé jeho tělo proměnilo v rampouch. Už ani nedokázal vnímat jaká je mu zima, necítil nic. Jen bolest .

Oči se mu zavírali únavou , ale on věděl , že nesmí usnout. Prozpěvoval si to, co ho zrovna napadalo. Neustále mu v hlavě hučela její slova. Upnul se na něco, čemu chtěl věřit. To dítě nemuselo být přece jeho  ...

...

" Miku ? Mich...", vydrápala sem se nahoru a úlevně sem vydechla, když sem spatřila Michaela na druhé straně dřevěného příbytku. Seděl na zemi a vypadalo to, jako by si mě vůbec nevšiml.

" Miku ?", zvedla sem se z podlahy a udělala sem pár kroků k němu, dokud se na mne nepodíval.  

" Jak si věděla, že budu zrovna tady ?", vyjel na mne ostře, až sem se zastavila.

" Prostě sem to věděla"..

" Jo tak tys to věděla ..", ušklíbl se.

" Všichni tě hledají, mohl ses alespoň ozvat..."

" A proč bych to dělal ? Tohle je můj pozemek a já se tu můžu samovolně pohybovat, kdy chci a kam chci", vyštěkl a pokoušel se postavit na vlastní nohy. Neuniklo mi, jak se třese a já hned věděla proč. Měl na sobě pouze lehký svetr a tmavé plátěné kalhoty.

" Ježiš Miku , vždyť jsi úplně .."

" Nech mě být, nepotřebuju tvojí pomoc" , ohnal se po mě rukou jak po nějakém otravném hmyzu, který potřebuje zamáčknout.

Svěsila sem ruce podél těla a rezignovaně sem postávala na místě, zatímco se Michael přesunul na protější konec. Nikdy sem nečelila tak těžké situaci jako byla tahle. Netušila sem co říct. Jak vůbec začít ...a hlavně Michael nevypadal, že by chtěl cokoliv slyšet.

" Volala sem na tebe, měla sem o tebe strach .."

" Ale prosímtě! Přestaň s tím! Chci být sám, odejdi ...", otočil se ke mně zády a jeho toporný postoj dokazoval jak je napjatý.

Ani na okamžik sem nezaváhala a vykročila sem k němu.

V mžiku se Mike otočil a jeho obviňující výraz mě donutil se zastavit.

" Sakra tys mě neslyšela?! Vypadni !"..

" Ani náhodou !" ..

" Cožpak nic nechápeš ? Nejseš tu vítaná a já ti naposledy říkám , abys vypadla nebo .."

" Nebo co ? , založila sem si ruce na hrudi, jenž se mi prudce zdvihala a klesala rozrušením. Měla sem pocit, že ani Michaelovi to neuniklo a tak raději odvrátil zrak. Nebo mne odsud dostaneš násilím? Shodíš mě snad ze svého zázračného rozvětveného stromu ?" ..Věděla sem, že toho není schopný a proto sem to taky začala. Konečně mu taky jednou někdo řekne NE.

" Jak myslíš ! , naštvaně se na mě podíval a bylo vidno, že neví jak dál.

" Miku , nemohli bychom si .."

" Ne , nemohli Catherine ! My dva už se nemáme o čem bavit , co po mě vlastně chceš ? Přišla ses mi vysmát do tváře , tak jak si to dělala celou tu dobu ?"..

Nechápala sem o čem to mluví , ale rozhodně sem se nehodlala vzdát.

" Mrzí mě, že ses to dozvěděl takhle, upřímně mě to mrzí, chci ti vysvětlit.."..

" Ježiš Catherine už mlč !, použil znovu formálně moje jméno, jakoby jsme byli dva cizí lidé. Nedbal na to jak sem sebou cukla při jeho oslovení a pokračoval v dalším náporu odsuzování. Co bys chtěla vysvětlovat ? Jestli sis přišla pro peníze , tak si proto nemusela hrát takové divadlo nemyslíš ? Byl bych tak blbej, že bych ti je dal jen tak !, zařval nekompromisně, dlaní sevřel mou paži a táhl mne k východu na druhé straně chatky.

" Pusť ! , snažila sem se mu vykroutit a on mě jen rezignovaně pustil. O čem to sakra mluvíš ?Já vůbec nechápu co.."..

" Ale já to chápu moc dobře Catherine ..moc dobře!  Upřímně mě mrzí ztráta tvého dítěte, ale si prolhaná až do morku kostí , že ani netuším jestli si to jen nevymýšlíš. A jestli mluvíš pravdu – víš vůbec ty sama kdo byl jeho otcem ?! , řízl do živého a sledoval Kateinu reakci.

Šokovaně sem očima přejížděla po jeho obličeji a tělo jakoby mi zamrzlo uprostřed pohybu. Dle jeho výrazu sem věděla, že přijde ještě něco mnohem horšího. Musela sem ho nechat mluvit, jen tak se můžu dozvědět pravdu. Srdce sem ale před bolestí ochránit nedokázala. Nebyl čas. Michael se znovu nadechl a já se odhodlaně podívala do jeho vzteklé tváře.

" No co si myslíš ? Že ti teď snad uvěřím, že to dítě bylo určitě moje ? Bůhví s kým si se tehdy pelešila po mém odjezdu na turné!  Vždyť ty si chrápala s tím prokletým Phelpsem ještě v době , kdy sem byl v Gary ! Miloval sem tě a jak ses mi odvděčila ? Utekla si s prvním chlapem, jen co sem vytáhnul paty z města ! Trpěl sem tehdy jako zvíře Catherine, ale s tím už je konec ! Konec, rozumíš ? ..

Michael si uvědomil, že to ze sebe dostal na jeden nádech. Kateina tvář ztratila veškerou barvu, vypadala jako porcelánová panenka. S obrovskýma očima plnýma slz ho tiše pozorovala a kdyby neslyšel její mělký dech, byl by si skoro jistý že se v porcelánovou panenku i proměnila. Je to sice logický nesmysl, ale bylo to tak.

"Copak drahá, ztratila si řeč? Myslela sis, že mě tak lehko obalamutíš ? Ale víš co ? Jsme si kvit, protože já měl tolik krásných žen , kolik si za svůj život ani nepotkala drahoušku , ti si můžeš být jistá a ještě něco – nesaháš jim ani po kotníky ! Phelps ti asi nikdy nemohl dát tolik co já že ?  Přišla sis pro výplatu ? Rozhodla si se ze sebe udělat chudinku jen proto, abys mě dostala na kolena ? ...

Připadal si jako v ringu. S tím rozdílem, že rány nedostává, ale jen rozdává. Dostal ze sebe všechnu tu nahromaděnou bolest a udivilo ho, že se Kate nikterak nebrání. To opravdu nemá žádné výčitky svědomí ? ..

" Nepoznávám tě .., kdysi sem si myslel, že si moje opravdová přítelkyně, kamarádka, žena , která mne miluje tak jako já miluju jí ..a strašně sem se v tobě spletl Catherine, nikdy mě někdo neponížil takovým způsobem jako jsi to udělala ty , to ty ..ty si moje zkáza Catherine Davisová a teď konečně vypadni!"...

" Skončils ?", dostala sem ze sebe přiškrceně a upřela sem na něj své oči plné slz. Nestyděla sem se za ně. Styděla sem se za nás oba. Prosila sem ho očima , aby už nepokračoval. Měla sem pocit, že mé srdce nestíhá a vynechává údery, jelikož je dokonale rozpolcené bolestí.

Než stačil cokoliv dalšího říct, sklonila sem se k východu a naposledy se na něj podívala.

" Víš co bylo a je naším opravdovým problémem Michaeli ? ..To slovo znáš dobře a právě si mi to dokázal – nedůvěra !..