Laneey | 188. kapitola - Bojuj o to co chceš...

 Doufám, že už znovu neomdlíte, poznamenal a znovu si mne prohlédl od hlavy k patě.

Stálo mě to dost sil, ale přešla sem jeho nemístnou poznámku a pohled mu opětovala.  Tolik se za tu dobu změnil. Ze silného a statného muže zbyla jen hromádka kostí a tvrdý žár, jenž z jeho očí čněl, a každý z něho měl respekt, pomalu vyhasínal. Ani člověk takového rázu jako je Joseph Jackson nedokázal zastavit tok času, jenž ho proměnil ve vetchého starce.

Drobná postava muže stojícího naproti, mne naplnila vzpomínkami, ke kterým sem se již nechtěla vracet.

" Posaďte se prosím", pokynula jsem mu rukou ke křeslu naproti mému stolu a nenápadně sem pokývala hlavou ve znamení souhlasu směrem ke Steph, která ještě stále vyčkávala u dveří jako by čekala jestli ho vyhodím či vyslechnu.

Co vůbec dělá tento muž u mne v kanceláři ? Co mi přišel říct ? Nebylo mi to po chuti, ale vypadalo to, že to bude na dýl, protože se opravdu usadil do křesla , přičemž jsem  zaslechla jeho hluboký povzdech.

" Omlouvám se za tu první nemístnou poznámku Kate, samozřejmě doufám, že už Vám je lépe ? Janet se zmiňovala jak se Vám to stalo, musíte na sebe dávat veliký pozor", poposedl si na místě a mne překvapilo, jak upřímně to znělo.

Ale no tak Kate, upřímně? Ten chlap absolutně neví, co to slovo znamená, říkala sem si pro sebe, zatímco sem přemýšlela o jeho překvapující návštěvě. Netušila sem, co od toho muže očekávat.

Dáte si něco k pití ? Kávu, čaj, džus nebo..něco tvrdšího ? Určitě tu mám nějakou whiskey nebo..., zašátrala sem v minibaru u okna, ale Josephova slova mne zastavil  v půli cesty. " Děkuji Kate, neobtěžujte se , žízní neumřu, prosím posaďte se, Váš čas je určitě drahý a já potřebuji , abyste si mne vyslechla", prosím, říkali jeho modré oči a já nervózně popošla ke svému křeslu a posadila se.

Dívali jsme se jeden na druhého jako dva kohouti na bojišti, a já ani za nic nechtěla přiznat, že mě jeho přítomnost silně znervózňuje. Jeho pohled změkl, ale já mu nevěřila. Ten člověk nemá srdce.

" Ani ve snu by mne nikdy nenapadlo, že se ještě někdy uvidíme ..Joe, oslovila jsem ho prvně v životě jménem, ale nevypadal překvapeně. Co Vás sem přivádí ?", nahla sem se k němu přes stůl snažíc se mu nějakým způsobem nahnat strach.  Snažila jsem se mu ukázat, že nejsem nijaká slaboška. Ať už přišel kvůli čemukoliv, určitě to nebude nic dobrého.

" A vidíte ? Jsem tady, z masa a kostí , zatím ...moc času už mi , ale nezbývá, však se na mne podívejte Kate, už sem stařec a ani mne se nemoci nevyhýbají.., řekl tiše a z hluboka se nadechl. Nemohla jsem si nevšimnout, jak sípavě se nadechuje.

" Jste v pořádku ?", musela jsem se zeptat a instinktivně jsem se zvedla.

" Snad o mne nemáte strach maličká", pousmál se, ale jeho výraz byl stále vážný.

Ať už mi přišel říct cokoliv, neodejde, dokud si nesplní svou povinnost.  Bylo mi to naprosto jasné z toho, jak se snažil vystupovat. Ač se necítil dobře, přišel za mnou až sem a já ho nemohu vyhodit. To by se příčilo mé dobrosrdečné povaze.  A ač sem se na něj snažila koukat jako na svého nepřítele, v mých očích to najednou byl jen starý pán, jehož tvář vypovídala o strastech života. O těch já bych mu též mohla vyprávět.

A jejich příčinou byl právě on. Muž sedíce přede mnou a můj vlastní otec.

" Už dávno nejsem maličká Josephe, ohradila sem se a snažila se obrnit vlastní srdce před tímto člověkem. Nezaslouží si nic víc než pohrdání.  Dospělou jsem se musela stát ve chvíli, kdy jste mě a mého otce vyhnal z města", zasyčela sem mu do tváře.

Chtěl se bránit, ale věděl, že Kate má pravdu. Nemusel tehdy použít ani vlastní slova, stačilo jen svatební oznámení, které jim přišel osobně do jejich domu předat. Dokonale si vybavil Christopherovu brunátnou tvář a Kateiny vzlyky, jenž se před ním snažila marně zadržet. Tehdy měl pocit absolutního vítězství a myslel si, že nic uspokojivějšího nikdy nepocítí.  Nechal svého nepřítele poznat, že jeho rodina je spodina, která se nemůže s tou jeho rovnat. Tak jako to kdysi dělali jemu. Už dávno věděl, že se Kate s jeho synem nejen přátelí, ale že s ním i chodí a to bylo něco, co za žádnou cenu nehodlal tolerovat.

I proto ho překvapilo, když za ním jednoho pozdního večera Christopher přišel a sám mu řekl, že si nepřeje, aby se Michael s Kate ještě někdy viděl. Ten rozhovor proběhl v klidu, Christopher mluvil vyrovnaně s tvrdým výrazem v očích. Věděl co, za tím vězí.

Už nebyli kluci, kteří bojovali o každou sukni. Už se nejednalo o to kdo je z jaké vrstvy a kdo je bílý či černý. Především už byli rodiči. A oba se snažili chránit svoje děti. Pár dnů na to odjeli a už nikdy o nich neslyšel. Až do teď.

Viděla jsem, jak přemýšlí a nechala jsem ho při tom. Michael mívá úplně stejný výraz, když na něco myslí. Je neuvěřitelné, že tak dva rozdílní lidé, ač jsou rodina, mají tolik společných maličkostí. Michael o svém otci vždy pramálo mluvil, a já  se tomu ani nedivila.

" Jak ..jak se má Ch..."..

" Otec zemřel jen pár měsíců po tom, co jsme se odstěhovali, odsekla mu tvrdě, aniž by se na něj podívala. A hlavně neříkejte, že je vám to líto, protože to bych vám nikdy neuvěřila ..nenáviděl jste ho, stejně jako celou naši rodinu ..a také především mne, protože jste moc dobře věděl co je mezi mnou a Michaelem, odhodlala sem se podívat se do jeho tváře, jenž dokazovala že mám pravdu. Věděl o tom celou dobu, ač jsme se s Mikem snažili svou lásku tajit.  

A udělal jste všechno proto, abyste nás rozdělil, pokračovala jsem, i když mne vzpomínky řezali jako ostří nože. Ještě sem vám za to ani nepogratulovala ,  rozhodně byste si za to zasloužil přinejmenším Oskara, protože to, jakým odporným způsobem jste dokázal náš vztah zničit by nevymyslel ani ten nejlepší režisér! ...

" Otec vám o tom tedy řekl".., hlesl a vypadlo to jakoby se v tom křesle ještě zmenšil. Jeho výraz byl nečitelný.

" Neřekl..napsal mi to v dopise, který sem otevřela teprve před pár dny, byl příliš zbabělý, aby se mi podíval do očí a řekl mi to přímo..., věděl totiž, že bych Michaela vyhledala stůj co stůj ,  protože tehdy sem ho potřebovala nejen já , ale taky ...."..

Zarazila jsem se včas. Málem jsem mu vyzradila, že sem z Gary odjela těhotná. A vůbec sem ho nehodlala znechutit zprávou, že se mu narodil vnuk. Možná by to ani nevydýchal a rodina Jacksonů by mne zažalovala za těžké ublížení na zdraví.

" No..asi jste to nečekala, ale jsem tady"..

Neměla jsem slov.

" Neříkejte mi, že jste přišel, abyste se za TO omluvil ?! Myslíte si, že se tím vše urovná ? Není na to už trochu pozdě?! Jste naivní! ..Odejděte prosím z mé kanceláře a říkám Vám to jasně – už mi nikdy nelezte na oči Josephe Jacksone, neublížil jste mi už dost ? Dokonale jste dosáhl  jste toho čeho jste chtěl, rozdělil nás jednou pro vždy, tak proč jste tady ? .., přestávala sem se ovládat a začínala sem být hysterická.

" Neodejdu, dokud mne nevyslechnete Kate, a vy to víte! Ať už je vaše nenávist jakkoliv veliká, chápu vás a respektuji to..., ale stejně si ve skrytu duše přejete vyslechnout si pravdu na vlastní uši a ne jen z dopisu, přiznejte si to konečně! Sedněte si, spolkněte svou hrdost a poslouchejte mne. Dejte mi půl hodiny a už mne nikdy neuvidíte, pokud nebudete chtít.

Drzost a naprostá suverenita s jakou ten člověk mluvil, jsem ještě nikdy u nikoho nezažila. Prý pokud nebudu chtít! Měla jsem sto chutí vysmát se mu do tváře. Nevím ani jak se to stalo, ale seděla sem jako přikovaná a nechala ho, aby mluvil. Nemusím ho přece poslouchat, říkala jsem si sama pro sebe. Ale to jakým způsobem začal "příběh" mne zaujalo.

Najednou sem si ho představila jako mladého chlapce, kteří společně s mým otcem chodily na stejnou školu. Na chlapce plného ideálů, kterých ale nedosáhl díky příliš tvrdému životu. Jak ten dokáže být krutý. Začala jsem ho vidět v jiném světle, a to bylo příliš nebezpečné.

.........................................................................................

S Christopherem jsme se seznámili až na střední. Byl ve škole moc oblíbený a každý se s ním chtěl bavit. Byl to skvělý kluk. Bohužel už naši rodiče nás vychovávali k vzájemné nevraživosti ,  jenž hraničila s nenávistí.  A to všechno jen díky té proklaté kletbě našich prarodičů. Dělali jsme si různé naschvály, dokud jsme byli děti. Člověk by tehdy řekl, že jsou to jen hloupé hry.

Přestaly to být hry, když jsme začali dospívat. Myslím, že už to dávno víš, ale tehdy se nám oběma líbila stejná dívka. Jmenovala se Greta, s rodiči bydlela ve městě teprve pár měsíců a já děkoval bohu za to, když jsme spolu začali chodit. Byla to moje první dívka a já byl velice šťastný. Bohužel jen chvíli, protože poté nastaly problémy.

Její rodiče mi nemohli přijít na jméno,  ponižovali mne, kde se dalo a ta samá hanba čekala i mé rodiče. Ptáš se proč ? Ta doba byla velmi zlá. Má barva kůže byla důvodem, proč to ti lidé dělali. Černoši nebyli bráni jako součást populace, ale jako ta nejhorší spodina a verbež.

Co naplat, že můj tatínek tvrdě pracoval ve strojírenském závodě, kam ho přijal náš známý, kdyby nebylo jeho, žili bychom na ulici. Nikoho nezajímalo, že maminka po nocích šije, abych mohl chodit do školy. Pro jakéhokoliv "bělocha" sem vždycky byl jen odporný hmyz, který tu nemá co dělat. Byl jsem nejstarší z šesti sourozenců a chtěl jsem jít svým bratrům a sestrám příkladem. Ale jak sem to mohl dělat, když se na nás valili nadávky ze všech stran?..

Greta mě přes nátlak svých rodičů nechala a začala po čase chodit s tvým otcem. On byl jiná liga, běloch ze spořádané rodiny. I když tví rodiče nebyli příliš majetní, byl Christopher pro děvčata z okolí dobrou partií. I díky dobře vydělávající firmě tvého dědečka.

" To je ta dívka co zemřela?", zeptala sem se opatrně, ale to už sem měla slzy na krajíčku.

" Ach ano..budiž ji země lehká", odvětil mi a hlasitě si povzdychl. Tehdy jsme s Christopherem došli k závěru, že kletba se nějakým způsobem projevila. Kletba zněla  - jakékoliv byť jen malé pouto spojující naše rodiny skončí tragédií...Greta zemřela, protože jsme na kletbu nemysleli a považovali ji jen za povídačku, která nás měla strašit.

Chtěla jsem namítnout, že je to hloupost, ale vzpomínka na Olivera mi v tom zabránila. Můj drahý syn tak náhle zemřel kvůli té strašné kletbě. S Michaelem jsme o tom prokletí věděli, ale nedbali jsme na to. Mysleli jsme si , že naše láska překoná všechno. Opak byl, ale pravdou.

Žili jsme pak nějakou dobu klidně, než se do města přistěhovala Claire, anděl se zelenýma očima, jak se jí mezi mládeží přezdívalo. Tvá matka, hlesl plný vzpomínek a já se celá roztřásla. Tušila jsem, co přijde, byť sem ještě před okamžikem ani netušila, že se Joseph s mou matkou znal už dlouho předtím.

Mělo to velice podobný příběh jako s Gretou. Ve chvíli, kdy začala chodit s Christopherem jsem svůj boj o její lásku vzdal. Nikdy bych si neodpustil, kdyby se jí něco stalo...

" Vzdal jste se jí, protože jste ji miloval .., šeptla sem do nastalého ticha a spousty vzpomínek do sebe najednou zapadali. Na to jak mi maminka jednou řekla – nesmíš tatínkovi říct, že sem ti dovolila chodit za Michaelem až domů, jeho rodiče jsou hodní lidé, ale tvůj tatínek si to nemyslí.."..

 Nebo když moje matka zemřela a nastal den pohřbu. Nikdo ho nečekal, ale on přišel. Byla jsem ještě dítě, ale vnímala jsem Josepha Jacksona až příliš, zatímco můj otec se na něj ani nepodíval. Poprvé a taky naposledy jsem zazřela, že i ten navenek tvrdý člověk má city. Plakal, jakoby umřel někdo jemu blízký. Teď už to chápu.

" Ano, vzdal.." , ale nechci, aby sis myslela, že se tu nějakým způsobem snažím obhajovat. Mám svou hrdost a za své činy platím do dnes krutou daň.

S mými rodiči jsme se odstěhovali do Gary a já po několika letech potkal Katherine.  Ze začátku jsem proti tomu bojoval, ale bylo to marné s ní sem měl všechno, po čem sem kdy toužil. Zázemí a velkou rodinu.  Ona je to nejlepší, co mne mohlo kdy potkat.

Když jste se přistěhovali do Gary, byl to pro mě obrovský šok.  Nečekal sem, je oba ještě někdy uvidím. Ale už nebyli jen oni dva , měli tebe, pousmál se na mne a já těžko vstřebávala co všechno mi tu ten člověk říká.

 Byla si jejich vymodlené dítě a díky problémům, které měla tvá matka nemohli mít další děti.  Říkala ti – náš malý zázrak.

" Jak tohle můžete vědět ? A ještě něco... jak můžu věřit, že vše co mi tu vykládáte je pravda ?!, nedala jsem se , ale ve skrytu duše jsem věděla, že nelže. Instinktivně sem se objala oběma rukama, když mnou projel mráz.

" Chápu, že je to pro tebe těžké Kate , opravdu to chápu, jen chci , aby sis vyslechla ten příběh od začátku do konce, protože si zasloužíš vědět celou pravdu.

"Jakto, že to vím ?"..Katherine s Claire se za našimi zády skamarádili a dělali to tak šikovně, že nikdo neměl byť jen tušení. Zašli spolu na kávu, když se potkali ve městě a měli čas. Má žena se mi s tím svěřila až o mnoho let později. Obě měli strach, že když na to jeden z nás přijde tak bude zle. Což jsme jim s Christopherem nemohli zazlívat, protože by se tak asi i stalo.

Bojovali jsme o všechno. O čest, zadostiučinění a neustále jsme živili možnost pomsty. A pomstili jsme se tím nejhorším možným způsobem  - na svých dětech.

Jeho výraz byl bolestný a já měla potřebu ho zastavit. Nemohla a ani jsem nechtěla ho dále poslouchat.

 " Josephe..prosím přestaňte, chápu Vás, to co se stalo, stalo se a nevrátíme to zpátky. Proč se musíme hrabat v minulosti ?.. Měla být navždy pohřbená , tak jako byla všechny ty roky předtím a...

Nemohl bych v klidu zemřít, aniž bych ti pověděl celý příběh Kate.

Vždycky sem byl přesvědčený o tom, že rozdělit Vás, byla ta nejlepší věc, jakou jsem pro Michaela mohl udělat.  Až o mnoho let později sem si uvědomil, že sem selhal. Selhal jsem především jako otec. Určitě si teď říkáš, proč sem tohle všechno dávno neřekl svému synovi , ale za to tu sedím teď před tebou a všechno ti vyprávím. Hned ti řeknu, proč to tak je.

"Michael mne nenávidí. Vždycky .."..

" To neříkejte, tak to přeci není !..", vyhrkla jsem , ale nebyla jsem si tím příliš jistá. Jejich vztah byl spíše chladným a obchodním než mateřským. Už jako k dítěti se k němu Joe choval jako by byl strojem na peníze a ne jeho vlastním dítětem. Nejistě sem těkala očima na Josepha a mimo něj.

" Víš, stejně dobře jako já, že to tak vždycky bylo a bude nadále a nemůžu říct, že bych se s tím někdy smířil , ale zvykl sem si na jeho urážky a křik. Už mu ani neoponuji. Dělal jsem mu to samé co on teď mě. Zasloužím si to. Jako rodič nestojím za nic, ale chci ti dokázat , že jako člověk sem lepší než sem býval. Bude to znít zvláštně, ale Michaelova nenávist ke mně, mě změnila k lepšímu.  Na stará kolena jsem si uvědomil, kolik chyb jsem v životě udělal a doplatil sem na to tím nejhorším způsobem  - přišel sem o lásku a úctu svého syna.

" Ale.."..

" Přitom sem pro něj vždycky chtěl jen to nejlepší .  Nepřenesl bych přes srdce, kdyby moje děti museli snášet , to co sem musel snášet já. Chtěl sem pro ně lepší život, nemohl jsem dopustit, aby každý den ráno brzo vstávali a chodili do strojovny jako jejich otec.  Nepřenesl bych přes srdce, aby se jim lidé vyhýbali obloukem jen proto, že jsou afroameričani. To je to, proti čemu jsem bojoval od chvíle, kdy se mi narodil první syn - Jackie. Přísahal jsem, že moje děti budou,  mít lepší život než jejich rodiče. A když sem slyšel poprvé svého Tita hrát na kytaru a Michaela zazpívat prvních pár not, došlo mi, jak moc jsou ti mí kluci talentovaní. Děkoval jsem za to bohu, jelikož sem to vždy považoval za jeho dar mým dětem. Byl sem schopný obětovat cokoliv pro jejich úspěch. Donutil sem je každý boží den cvičit a cvičit, dokud nepadli na zem únavou.

Bral jsem všechno. Soutěže a potupné ušmudlané bary, jen aby prorazili. Jen na tom mi záleželo. Ta touha za úspěchem mě tehdy doslova ovládala a já přestával býti otcem svým dětem. A nejvíce Michaelovi.

 On byl vždy velmi křehký a citlivý a já s ním jednal jak s cvičenou opicí. Prostě jsem byl přesvědčený o tom, že všechnu mateřskou lásku mu dokáže vynahradit Katherine a to je to, co mi nikdy neodpustil. Nesnesl jsem, když mne neuposlechl či se mi dokonce vzepřel a pro facku jsem nešel daleko. Na to jak je citlivý a na první pohled stydlivý byl ale nejprůjbojnější. Byl jediný, kdo se mi dokázal z rodiny postavit a už od útlého věku. Ztrácel jsem před svými dětmi svou autoritu a to mohlo ohrozit formování jejich hudební kariéry. Byl ještě dítětem, když sem zlomil jeho něžnou duši.  Je těžké tohle přiznat, to mi věř. Nic nemůže ospravedlnit mé činy, ale chybami se člověk učí.

Tak moc sem chtěl, aby byl v životě úspěšný, že sem si ani nevšiml, že sem nadobro zničil náš vztah. A do toho ses přistěhovala se svými rodiči do Gary , zrovna ve chvíli kdy jejich kariéra začínala mít barevnější vyhlídky. Po několika soutěžích mi volali mluvčí několika TV pořadů a toužili po tom, aby tam kluci vystoupili. Když se začaly sypat peníze , už sem je viděl na posvátném zlatém vrcholu.

Aniž bych se zeptal Katherine či chlapců co by chtěli, odhlásil sem je z jejich škol a zařídil jim soukromého učitele. Snažil sem se je distancovat od všech přátel a záleželo mi jen na tom, aby tvrdě dřeli.

Pamatuješ si na naše první setkání ? ..Tehdy se mi vzepřel a nepřišel na zkoušku, i když věděl jak moc je důležitá. Nebylo to poprvé a tehdy sem se neovládl a chtěl sem ho za to potrestat. Všiml sem si tvých vystrašených očí a bolestném výrazu a i když sem bezpečně věděl kdo jsi, musel sem se zeptat. Byla si dokonalá matčina kopie. Tehdy jakoby do mne uhodil blesk a ovládl mě pocit bezmoci.

" Tehdy jste řekl, že se už nikdy nesmíme vidět", vzpomněla jsem si na ten krásný letní den, kdy jsem poznala Michaela. A zrovna tak jeho otce.

" Mluvil za mne strach. Stejně jste se scházeli dál a já to musel zkousnout, jelikož nad vámi držela ochranou ruku moje žena..Nikdy sem proti tobě nic neměl Kate, už jako malá si byla rozkošné děvčátko a za pár let jsi vyrostla v okouzlující, inteligentní dívku, a já nemohl bojovat s něčím tak silným jako je láska. Nemohl jsem se divit, že se do tebe Michael tak bláznivě zamiloval.

Poznal jsem to docela snadno. Ač náš vztah nebyl nijak blízký, hned mi bylo jasné, že je něco jinak. To jak se choval, to jak se na tebe díval, když jste se "náhodou" někde střetly, už nebyl tak náladový jako předtím. A hlavně to, když se vrátil z venku a měl úsměv od ucha k uchu, jenž mu splaskl ve chvíli, když sem mu s křikem oznámil, že jde opět pozdě na zkoušku.

 Vidina jeho úspěchu se mi ztrácela před očima každým dalším dnem, který jste strávili spolu. Viděl sem na něm jak je šťastný, ale já chtěl, aby byl šťastný díky tomu jaký sem mu nabídl život. Potřeboval sem vděk a měl sem pocit , že se ho nedočkám a všechno přijde vniveč. Bylo to neuvěřitelně sobecké a chamtivé, ale tehdy sem to bral jako samozřejmost.

 Ale hlavním důvodem mé touhy rozdělit vás bylo, abych ochránil svého syna stůj co stůj. V tu chvíli sem jednal jako rodič, až sem to nedával najevo. Nikdy bych si neodpustil, kdyby se Michaelovi či tobě něco stalo jen proto, že jsme tomu nedokázali zabránit. Myslel sem na tu strašnou kletbu každý den a tím víc mě děsila. Upnul sem se na to, že Vás musím za každou cenu dostat od sebe a to se mi nakonec taky podařilo.

Příchod Larryho Grelana a jeho dcery mi výborně nahrál do karet. Nemohl jsem si nevšimnout, že Sarah má o Michaela nejen pracovní ale hlavně osobní zájem a rozhodl sem se toho patřičně využít. Sarah byla pěkně mazaná, možná i více než já. Nezajímalo mě, že o ní Michael nejeví pražádný zájem a i s malou výpomocí jejího otce jsem se snažil o to, aby se vídali více, než vyžadovala jejich spolupráce.  

Dokonalou šancí byl nadcházející turné. Věřil sem, že tak dlouhé odloučení vás rozdělí.  Po vydání Michaelova  Off the wall , které úspěšně bořilo žebříčky téměř ve všech zemích světa bylo jasné, že tour bude dlouhé a náročné. Sarah jako hlavní vokalistka na albu tam nemohla  chybět jinak by hrozilo, že by Lerry rozvázal s Michaelem smlouvu, což mohlo ohrozit prodejnost alba.

Michael byl vždy velmi naivní. Sarah ho přesvědčila, že může být jeho dobrá "kamarádka" a on jí věřil. Na tour byl jako tělo bez duše a bylo to znát i na podiu. A pak mu začali chodit dopisy a já věděl, že by mu nikdo jiný nepsal. Několik jich prošlo, aniž bych to věděl, protože Jermaine je přede mnou vždy pečlivě ukryl, ale já na to stejně přišel. Další dopisy se mu do rukou nedostaly. Tvůj otec měl stejnou myšlenku a dopisy od mého syna před tebou uschoval. Bylo mi to jasné ve chvíli, když už od tebe žádný dopis nepřišel. Ale pořád to nebylo dost, musel sem mít jistotu, že už se nikdy neuvidíte. Neustále sem žil ve strachu, že se kletba znovu vrátí a jeden z vás na to doplatí smrtí.

Zuřil jsem, ale nemohl sem nic dělat, jelikož mi bylo jasné, že jakákoliv hádka s Michaelem by vzala za své a z mého plánu by sešlo. Předpokládal sem totiž, že první věc,  kterou by udělal, by bylo, že by odjel do Gary a utekl by s tebou pryč. A on by to udělal, to mi věř, pousmál se na mě ve chvíli, kdy se mi po tvářích koulely další slzy.

Možná nechtíc v návalu smutku Sarah prozradil vše. O vašem vztahu, o vašich plánech se vzít i přes nevoli vlastních rodičů a pokud by to bylo nutné odejít za vlastním daleko, ale společně. Díky tomu, jsme se Sarah učinili plán, jenž jsme museli za každou cenu zrealizovat.

Sarah se Michaelovi neustále vnucovala a tahala z něj různé informace. Nakonec mu dala za pravdu a přesvědčila ho, aby spolu zašli do klenotnictví, aby ti Michael vybral snubní prstýnek. I proto jsme snadno pořídili kompromitující fotky, které sem následně poslal na vaši adresu. Věděl sem, jak strašlivě tě to zraní, a pocity viny sem schoval do ústraní.  

A pak jen stačilo zajet do Gary , aniž by to Michael věděl a s lhostejným výrazem ti předat falešné svatební oznámení. Musel sem se hodně ovládat, když si se tehdy rozplakala. Vaše přátelství a nakonec i láska nebyla jen chvilková záležitost. Mého syna si velmi milovala a mě to došlo přesně v tu chvíli, ač sem si předtím myslel, že jste ještě příliš mladí a nezkušení.

Než skončila tour  a my se vrátili domů, sem si nechal ověřit, zda jste stále ještě v Gary či nikoliv. Mělo se mi jen ulevit, ale když mi potvrdil, že jste se odstěhovali, červíček viny a pochybností nad tím co sem udělal mi neustále vrtal hlavou. A věř mi, že už bych nikdy nechtěl vidět Michaela tak nešťastného jako tehdy, když jsem mu předával dopis , o kterém sem ho přesvědčil , že je od tebe. Napsal sem ho ale já sám, což se samozřejmě nikdy nesměl dozvědět.

Michaelova bolest byla nesnesitelná a tím se stala i pro jeho okolí. Uzavřel se do sebe a s každým se pustil do křížku. Už to nebyl ten pohodový kluk, kterého všichni znali.

" Myslel si že sem ho zradila, tím nejhorším možným způsobem ,vzlykla sem a uslzenýma očima sem vyhledala Josephův pohled. Namočil jste do toho taky Ryana že ?  Přesvědčil jste Michaela, že sem coura , která utekla s prvním chlapem, jen co odjel z Gary !"..

Joseph se zdál být trochu zaražený, ale nakonec promluvil.

" Ano , přesně o to sem se snažil.., hlesl. Jak ...?.."

" Michael mi ten dopis vpálil do tváře. Samozřejmě, že sem netušila, o čem to mluví, ale z toho jak na mě křičel a i jeho nevole k Ryanovi ve mně utvrdila domněnku, že tu něco nehraje. Vždycky jsem tušila, že by Michael nebyl něčeho takového schopný. Neodkopl by mne jako kus hadru, jelikož se to příčí jeho povaze. Ale nevěřila sem mu . Tehdy sem byla příliš zbabělá o něj bojovat.

" Nebyla si zbabělá Kate, ale zraněná. Naopak tím, že si odešla ses stala v mých očích neobyčejně silnou ženou. Doufal jsem, že jednou zapomenete a najdete si partnery , se kterými budete žít šťastně až navěky. A jestli ne šťastně ..tak alespoň budete žít , to byla moje obhajoba před mým vlastním svědomím. Ale teď vím, jak hrozně sem se mýlil. To já byl naivní, samolibý a odporný , když sem se snažil řídit Michaelův život.

Jeho dvě manželství byla naprosto katastrofální. Lisu si vzal jen proto, že si to ona přála a Debbie byla jeho dobrou známou. Ale už nikdy ..nikdy neměl v očích ty rozzářené hvězdy jako v dobách jeho dospívání po tvém boku a mě to chybělo.

Odcizili jsme se ještě více a prakticky jsme se přestali vídat, dokud se mu nenarodily děti. Ublížilo mi, když mi ani neřekl, že budu mít brzo další vnouče. I přesto, že věděl, že všechny svá vnoučata zbožňuji. I tak vídám Prince i Paris velice málo. Michael mě k nim odmítá pouštět, takže to dělám tak, aby o tom nevěděl.  Netušil sem nic  o jejich  svatbě. Už tehdy mi bylo jasné, že je to jen další zástěrka na jeho nepřekonanou bolest. Děti. ...Ale ne s tou pravou.

Michaelovu hlubokou lásku k tobě, nepřebila ani bolest z toho, že si ho "opustila". Nikdy na tebe nepřestal myslet a to stálo za krachem jeho druhého manželství stejně, jako to bylo u toho prvního.  Na životní lásku, člověk nikdy nezapomene, položil své ruce na mou dlaň a stiskl ji.

"Naštěstí je Michael celý po matce, pousmál se. Osobitý, šlechetný a dobrosrdečný. A pokud mě ještě neklame zrak a ani srdce, tak k němu stále něco cítíš a já věřím, že neuděláš chybu a nevezmeš si někoho, koho nemiluješ. Jestli byla vaše láska silná tehdy, proč by nemohla být i dnes ? ..

Se svou láskou můžete bojovat i proti něčemu takovému jako je kletba. Možná už je dávno promlčená, kdo ví, však vy najdete způsob jak proti ní bojovat, za to bych dal ruku do ohně.

Pokud mého syna pořád miluješ Kate, prosím nenech ho jít. Už jste promarnili spousty času, jen díky lidské krutosti a bezohlednosti. Nečekám, že mi odpustíš, jen chci, aby byl můj syn zase šťastný. Chci se pokusit napravit starou křivdu a učinit ho znovu šťastným.  A k tomu potřebuje tebe. Proto sem teď tady a vyprávím ti něco, co mohlo být navždy promlčeno.

" Jsem si jistá, že by vám Michael odpustil , kdybyste mu vyprávěl , všechno od začátku tak jako teď mě"..

" Nikdy by mě ani nevyposlechl holčičko, s Michaelem už jsme dávno k sobě ztratili cestu, ale vy dva ji můžete znovu nalést", pohladil mne po dlani a pomalu se zvedl. Tohle je vše co sem ti chtěl vyprávět Kate, a teď už je jen na tobě co uděláš.

" V jednom jste se ale zmýlil Josephe Jacksone", řekla sem rázně a odmlčela sem se. Uspokojil mne jeho vystrašený pohled. Ten člověk si toho zažil hodně, a já ho nechtěla dál trápit. Michael je celý po Vás .., usmála sem se a znovu chytila jeho ruce do svých.

" Dokázal jste přiznat, že jste udělal chybu, což umí málokdo. Jediné o co jste se celou dobu snažil, bylo ochránit své dítě. Tím jste dal jasně najevo, že vám na vašich dětech záleží a nechcete, aby se jim něco stalo. Tomu se říká rodičovská láska, Joe, i když jste se ji snažil potlačovat, každý rodič to má v sobě.

To vám nikdo a ani já nemohu mít za zlé, i když bych na to měla plné právo. Strašně bych vás chtěla nenávidět a říct vám jak vámi pohrdám. Ale nedokáži to. Jste neobyčejně silný muž Josephe a zasloužíte si odpuštění, i když je to pro mě velmi těžké. Děkuju, že jste mi to vyprávěl" ...

" To já děkuji tobě, že si mne vyslechla Kate , je to pro má bedra obrovská úleva".., oči starého muže zářili jako dva diamanty. A možná se mi to jen zdálo, ale těmi diamanty mohli být i slzy.

" Nevím jestli máme s Michaelem ještě šanci, ale za vaše slova vám opravdu děkuji Joe, musel jste sebrat dost odvahy přijít až sem a i přes mou nelibost a nepřátelské prostředí mi říct, jak to doopravdy bylo. Vytrpěl jste si hodně, je na čase, aby se váš vztah s Michaelem urovnal.

Joseph pomalu odcházel ke dveřím a já ho doprovázela." Nemám vám zavolat taxi ?"

" No dovol?! Myslíš že Joseph Jackson by jel někdy taxíkem ?! Mám dole šoféra a vlastní limuzínu, ušklíbl se , ale jeho oči se smáli stejně jako ty Michaelovi, když jako dítě vymýšlel lumpárny.

" Už to neokecáte , jste dobrý člověk Joe, nesnažte se ze sebe pořád dělat zloducha"..

" To ale neříkej na veřejnosti, zničilo by mi to pověst" , mrkl na mě a otevřel si dveře, za nimiž u svého stolu nervózně vyhlížela Steph, jenž nechápavě očima poletovala po našich usmívajících se obličejích.

A nezapomeň, co sem ti řekl Kate.

Bojuj o to, co chceš.

btw - dílek velmi důležitý, snad se líbí a dali jste si znovu příběh trochu dohromady , nečetla sem to po sobě, omluvte případné chyby,není to tak dobře a smysluplně napsaný tak jak sem chtěla, ale snad je z toho poznat pointa :) , ted jdu se psem ven , pak to opravím , děkuji za vaše stálou přízeň, vážím si toho :) Mám vás všechny moc ráda :-*