Zadívala jsem se na tmavé oblečení na posteli a přemýšlela. Co teď?...
Nepochybovala jsem o tom, že rozkaz přišel od Michaela. Pět dnů jsem se mu úspěšně vyhýbala a teď si pro mě vymyslel bůhví co. No co výlet mi nic neudělá, ale co znamená to oblečení?
Přešla jsem k posteli a zvedla před sebe černé džínsy. Byly ušity pro nějakou útlou ženu, pomyslela jsem si. Lisa. Kdo to jen může být? Michaelova přítelkyně? Snoubenka? Nebo milenka? ...
Neměla jsem žádné právo to vědět, ale zajímalo mě to. Nechci nosit oblečení, co patří jiné ženě. Položila jsem džínsy zpět na postel a vydala se ke své skříni.
Vytáhla jsem si své nové džínové kalhoty a zelenou košili. Kovbojské boty jsem si tedy s velikým rozmýšlením půjčila, jelikož ty mé se ani trochu nepodobaly těm, co mi přinesla Susan. Učesala jsem si culík, opláchla obličej, vyčistila zuby a pomalu sem sešla dolů.
Na posledním schodě mě vyrušil jemný mužský hlas. Dobré ráno Catherine. Měl bych si pamatovat jak dlouho trvá ženě, než se vypraví. Máš vše co jsem požadoval? ..
V šeru příchozí haly, jsem Michaela vůbec neviděla. Až tehdy, když vrzly dveře a zasvítilo na něj vycházející slunce. V tu chvíli jsem se úžasem zasekla v půli kroku.
Přede mnou nestál zpěvák, tanečník ani člověk, kterého zbožňují lidé po celém světě. Vůbec nevypadal na hvězdu z plakátů, které visí v pokoji snad každého fanouška. Možná málokdo by si Michaela dokázal představit tak, jak ho teď vidím já.
Ležérně opřeného o rám vchodových dveří, s nasazeným kloboukem v čele, bílou napůl rozepnutou košilí, úzkými tmavými džínami a tmavě rezavými kovbojskými botami s ostruhami. Okolo krku měl uvázaný tmavě modrý šátek, který ostře kontrastoval s bílou košilí.
Ani jsem si neuvědomila, že na něho už dobrou minutu zírám beze slova, ale jeho široký úsměv mě přivedl do reality. Nechci raději ani vědět, co si teď o mě myslí. Sešla jsem ze schodů až k němu a přikývla. Dobré ráno. Ano mám vše. Kam vůbec jdeme takhle brzo ráno? A kde jsou děti?, rozhlédla jsem se kolem sebe.
Tak za prvé nejdeme, ale jedeme. A za druhé to bude soukromý výlet. Jedeme sami, narazil si klobouk níže do čela jako pravý kovboj a vyšel ven. Při každém dlouhém kroku mu na botách zazvonily ostruhy. Jediná věc, která chyběla k dokonalému dojmu kovboje ze západu, byl revolver, zavěšený nízko u pasu.
Sami ?, kuňkla jsem a snažila se nepanikařit. Zhluboka sem se nadechla a vykročila za ním.
Když jsem došli k dřevěným stájím začala jsem přemýšlet nad otázkou " jak pojedeme" . Snad to neni to, co si myslím.
Michael se na mě znovu otočil a prohlížel si mě od hlavy k patě. Stála sem strnule na místě jako bych čekala na rozsudek. Nemáš přesně to co sem ti poslal, řekl zachmuřeně a prohlédl si moje tmavě modré džínsy.
Zdá se, že jsou úplně nové, že?, přimhouřil oči a zadíval se na mě. Je snad na nich něco špatného?, zeptala jsem se udiveně. Téměř nic Kate, perfektně ti padnou, vydechl z těžka, a já ho podezřívala, že jeho úmyslem vůbec nebylo zkontrolovat jestli mám na sobě správné kalhoty, ale úplně něco jiného.
Jsou perfektní Kate, jen se hodí spíše někam na taneční zábavu nebo vycházky do města, než na jízdu na koni. V tu chvíli jako by se mi před očima promítl celý život. Vykulila jsem vyděšeně oči a zhluboka se nadechla.
Takže tohle je ten výlet. Mělo mě napadnout při pohledu na ty boty, že asi nepojedeme nikam autem, ale že si na mě Michael vymyslel nějakou kulišárnu. Nemýlila jsem se.
Bílé zuby se mu ve tváři zableskly jako broušené diamanty a oči mu nebezpečně svítili. Pojedeme na koních, cos čekala? Umíš jezdit na koni ne? , čekal na mou odpověď se stávajícím úsměvem na rtech, za který by daly jeho fanynky všechno na světě, kdyby ho věnoval jen jim osobně.
No samozřejmě , že umím, ohradila sem se, jako bych jeho dotaz považovala za nevhodný. Nechtěla jsem se shodit, ale o mým zkušenostech s jízdou na koni, vypovídali navlečené nové džínsy. Nikdy sem na koni neseděla. Mé podezření, že on to moc dobře ví, a že sem si tím skoro jistá, ale samozřejmě to nepřizná.
Tak to jsem rád Kate, přikývl a pokynul mi ke stájím. Pojď ukážu ti moje koně. Vešli jsme dovnitř a mě omámila vůně stájí. Někomu to připadá nechutné a nehygienické , ale mě to fascinuje. Ta vůně přírody a obrovských savců.
Tak tohle je Cletus, oznámil mi a otevřel dvířka boxu. Uvnitř se nacházel, dle mě, neobyčejně velký hnědý kůň. Nekouše?, zeptala jsem se vystrašeně, ale ihned sem se za tu otázku v duchu pokárala. Takhle hned pozná, že mu lžu. Nemůže být přece nic těžkého na tom, jet na koni, pomyslela jsem si, ale s pohledem na mohutného hřebce, sem o svém přesvědčení zapochybovala.
Někdy ano, ale zásadně jen drobné brunetky, zasmál se Michael. Ale ty přece budeš sedět na jeho zádech, takže by se ti nemělo nic takového stát.
Co tím sleduje? , pomyslel si Michael. Proč hraje takovou hru? Asi proto, že cosi v jejím domýšlivém přístupu k němu, jí nedovoluje přiznat se, že je k smrti vystrašená. A on to moc dobře poznal.
Musíte se vzájemně poznat , poznamenal. Počkej zatím tady, dojdu pro postroj a sedlo.
Hodnej koníček..., šeptala jsem když byl Michael z dohledu. Buď na mě hodný, ano? ..Rozhlédla jsem se kolem sebe a všimla si, že na zemi leží pytlík s kostkami cukru. Vzpomněla jsem si, že jsem někde viděla, že koně milují cukr. Neváhala jsem a sehla se pro pár kostiček.
Nemýlila jsem se. Cletus šel po cukru jako medvěd po čerstvém medu. Nejdříve čenichal a slintal kolem mé dlaně a nakonec slupnul kostku jako malinu. Po chvilce mě začal šťouchat do boku, kde cítil další kostky pochoutky, jenž sem tam před chvilkou ukryla. No dobře, a teď budeme kamarádi jo?, vyndala jsem z kapsy další cukr a podala mu ho.
Kůň vítězoslavně pohodil hlavou a zařehtal. Pohladila jsem ho po krku a prvotní strach z těchto mohutných zvířat mě opustil.
S postroji a sedly v rukou se Michael vrátil zpět ke Kate, ale v půli cesty se zasekl. Nemohl popadnout dech při pohledu, který se mu naskytl. Nahýbala se ke Cletusovi do boxu a on měl skvělý výhled na její zadeček obepnutý v těsných džínsech. V tu chvíli si byl jistý, že ten výlet , který si vymyslel byl velmi špatné rozhodnutí.
Co si tím chtěl vlastně dokázat? Že je mu Kate naprosto lhostejná a že dokáže být úplně klidný v její přítomnosti? Že dokáže nepodlehnout jejímu kouzlu? Blbost. Udělal to znova..
Jenže ona je teď přítelkyní Victora, jeho vzácného přítele, kterému vděčí za hodně. A je to dobrý chlap a Kate ho musí milovat, když s ním je, přesvědčoval se, i když se srdce vzpíralo nad touto možností.
Nedovedl si představit co by mu Kate řekla, kdyby ho přistihla , že se tu na ní dívá jako nezkušený puberťák, takže se raději ozval sám.
Takže teď už jste určitě přáteli. Získala sis ho tím cukrem, na něj Cletus doslova trpí, usmál se na ní a Kate mu úsměv oplatila. Srdce mu v tu chvíli udělalo několik přemetů nad její neviností. Nad těmi rozzářenými zelenými kukadly, které ho nikdy nepřestaly uchvacovat. Raději se přesunul ke Cletusovi a začal mu nasazovat postroj.
Všimla jsem si toho zvláštního pohledu, kterým se na mě podíval. Raději sem ho nechtěla moc zkoumat. Měla jsem strach, co všechno bych v něm mohla objevit.
Michael začal nasazovat Cletusovi postroj a sedlo a pak přestoupil k úplně zadnímu boxu. Ozvalo se divoké zařehtání a bouchnutí kopyt. Vyběhla jsem od Cletuse se strachem, jestli se Michaelovi něco nestalo a spatřila černého koně s hustou hřívou.
Michael stál opodál a chlácholivě na něj mluvil. Podíval se na mě a posunkem mi naznačil , ať se ke zvířeti moc nepřibližuju.
Tohle je Argos, je trochu divoký. Mustang ze západu. Koupil sem ho od jednoho chovatele, který ho chtěl nechat utratit. Jak vidíš bojí se lidí a je divočejší, ale jinak je to hrozně fajn společník.
No podle toho jak vyskakuje a cení zuby, mi to teda nepříjde, couvla jsem nad jeho dalším výpadem doprovázený zařehtáním.
Majitel ho chtěl použít pro závody, ale nešel zkrotit. Proto měl zemřít, podíval se na mě smutně Michael a s dalším zašeptáním se přesunul blíže k tomu černému hřebci, který najednou sklonil hlavu, aby ho mohl Michael podrbat mezi ušima. Ale dokázal sem to.
Víš s láskou jde všechno snadněji. Ukázal sem mu, že ho může mít někdo i rád, a on mě za to klidně sveze bez toho, aby mě shodil. Ale dalo mi to pěknou práci ho zkrotit.
Na něm pojedeš? , zeptala jsem se s obavami. Jo, oni jsou s Cletusem velcí kamarádi s žádným jiným koněm si tu tak nerozumí jako s tímhle staříkem, zasmál se Michael.
Staříkem? , podivila jsem se. Kolik mu je? ..
Cletusovi? No koupil sem ho už jako starouška, taky měl být utracený, je mu už 25 let. Neboj nevybral bych ti žádného divočáka. Cletus je jemný jako malá kobyla, doveze tě kam si budeš jen přát, mrkl na mě a já se musela na něj znovu usmát.
Bylo to tak krásný, když jsme si mohli povídat s úsměvy a ne se dohadovat kvůli minulosti. K mému překvapení sem se na výlet začala těšit, že sem i úplně zapomněla, že sem na koni jaktěživ neseděla.
Přemýšlela jsem jak to Michaelovi říct, ale to už jsme oba koně vyvedli ven. Dnes bude příjemně Kate, počasí nám svědčí, rozhlédl se po obloze , která až na pár mraků byla čistě modrá.
Tak pojď pomůžu ti nasednout, podal mi ruku a vyčkával...
Poznámka: tak a teď mi napište jak by jste si představovali pokračování :-) jaký bude výlet Michaela a Kate? :-) Zajímá mě jak to vidíte :-) já už to mám vymyšlené :-D