Laneey | 90.kapitola - Neklidný spánek..

Dezorientovaně jsem se posadila na posteli a dívala se kolem sebe. Sem tu sama. Jsem na Michaelově ranči, uvědomila jsem si. Už zase ten sen. Proboha proč? Neprosila jsem se o takové sny.  Snažila jsem se popadnout dech, ale rychle bušící srdce mi to nedovolovalo.

Zpocená a rozrušená sem se odebrala do koupelny. Sprcha bude nejlepší řešení. Vždyť já se bojím už i usnout, aby se mi o tomhle nezdálo. Moje srdce i tělo stále žije minulostí, ale nemůžu jim dovolit vyhrát.

Svlékla jsem si zpocené pyžamo a s rukama opřenýma o obrovské umyvadlo jsem se zadívala do zrcadla. Tělo jsem měla v jednom ohni, připravené k milování. Ale sama sem dobře věděla, že to nedokážu. Několikrát jsem si chtěla jen užívat. Dokonce jsem se několikrát opila, abych nevnímala s kým sem vůbec venku. Chtěla jsem zapomenout, když mi bylo smutno.

Chovala jsem se jako laciná holka, která neumí dokončit svou práci. Vlákala jsem spousty mužů na rande pod příslibem skvělé noci, ale nedokázala jsem to. Jakmile jsem cítila jejich ruce na svém těle, chtělo se mi zvracet. Nesnesla jsem jejich dotyky, oplzlé řeči, natož pak polibky. Pokaždé to dopadlo stejně. Utekla jsem domů a celý zbytek noci proplakala.

Bylo mi hrozně. Prožila jsem si tolik bolesti, že jsem jen chtěla pokusit se být šťastná. Ale nikdy to nešlo a ani nepůjde. Michael je mým prokletím. Do konce života..

Moje srdce ani tělo nikdy nezapomělo na jeho hluboký milující pohled, něžné dotyky, ústa, jenž mě kolikrát vynesli do nebes ani na jeho šlechetné srdce. Ať už se v minulosti stalo cokoliv, já už mu to nezazlívám. Zamilovat se je přece lidské. Nemohla jsem ho donutit, aby miloval mě. Srdcii neporučíš, a já si toho jsem po dlouhých letech vědoma.

Vždy jsem se přesvědčovala jak moc ho nenávidím, ale není to tak. Nikdy jsem ho milovat nepřestala, proto to tak bolí. Studená voda, alespoň trochu zchladila moje roztoužené tělo, ale nedokázala utišit prudce tlukoucí srdce, když sem si uvědomila, že on úplně klidně spí vedle v pokoji.

Tiše jsem vlezla do pokoje a slyšela Victorovo klidné oddechování. Nedokázala jsem si znovu lehnout do postele a spát. Vím, že by se mi ten sen vrátil. Zas a znova po celých osmnáct let. A já na to nemám prostě sílu. Oblékla jsem si lehký župan, nazula boty a vyšla ven na chodbu.

Oslnila mě záře z venku. Přešla jsem k obrovskému francouzskému oknu a obdivovala ráj, který žil zářivými barvičkami i v černočerné noci. Neverland zářil do dáli, jako to nejrušnější město. Vzpomněla jsem si kolik dětí tu pobíhalo, když jsme přijeli. Celý Neverland byl zajat v hlubokém spánku, jen já tu bloudím sama jako ztracená duše.

Po chvilce jsem k mému podivení našla halu i vchodové dveře.Tiše jsem je otevřela a přitiskla si k sobě župan, když mě ovanul lehký vítr. V polovině září jsem si koledovala o pořádné prochladnutí, ale to mi bylo jedno. Možná by to bylo lepší. Měla bych záminku být stále zavřená v pokoji a byla by minimální šance se potkat s Michaelem.

Vím...takhle to nejde do nekonečna. Ale poradí mi snad někdo co dělat?  Utéct snad? To by asi nebylo to nejlepší. Michael je Victorův přítel, a já s tím nemůžu nic dělat. Proč se to proboha stalo zrovna teď?.. Teď, když jsem si začala uvědomovat, že už nejsem nejmladší a neměla bych Victora tak trápit a vzít si ho.

Nic sem mu sice neslíbila, ale žijeme spolu už pátým rokem. To taky něco znamená.

Tráva mě studila mezi prsty, a já šla neznámo kam. Neverland, je přece hlídaný, nic se mi tu nemůže stát...Nevím jak dlouho jsem šla ponořená ve zpomínkách, ale když jsem se rozhlédla kolem sebe, vůbec jsem netušila , kde bych mohla být. K mé smůle se z nebe spustil déšť a já marně hledala úkryt.

Přede mnou stál mohutný strom s obrovskou korunou. Sice to není vůbec dobrý nápad, ale nic jiného mi nezbývá. Rozeběhla jsem se k němu a opřela se o kmen. S hlavou zakloněnou jsem nastavila tvář dešťovým kapkám. Kéžby tak odplavili to všechno, co mám v srdci....

..........................................................................................................................................

Michael chodil po pokoji sem a tam. Byl nervní aniž by věděl, proč. Neverland usíná, proč nemůže on? ..Odpověď je hrozně jednoduchá ale odmítal si to přiznat. Kate je vedle v pokoji. Se svým přítelem. Je tak blízko něj a zároveň tak daleko, že na ní nemůže nikdy dosáhnout. Sedl si na postel a složil hlavu do dlaní. Poradí mi někdo co mám dělat? ...Ne , jsem tu naprosto sám.

Udělal pár kroků směrem ke koupelně a shodil ze sebe hedvábné pyžamo, v němž tak rád spí. Neopomněl si svázat vlasy do culíku a uvolněně nechal stékat vlažnou vodu po svém mučivě napjatém těle. Jestli bude takhle smýšlet furt, tak tu jejich pobyt zde, nemůže přežít ve zdraví. 

Po dlouhé sprše vylezl, a pořádně se oblékl. V září už je přece jen chladněji. Věděl, že se mu nepodaří usnout, takže se rozhodl jít na své nejoblíbenější místo. Kus Gary, který si vybudoval zde v Neverlandu, ve svém ráji. Nechtěl na tu dobu úplně zapomenout. Možná zapomněla Kate, ale on nikdy.

Přesně na tom místě skládal své písně, do kterých vkládal celé své srdce.To vzpomínky skládali za něj. Vytrhávali mu krásná slova ze srdce, které měl připravené jen pro jedinou ženu ve svém životě. Ženu, kterou mu osud nikdy neměl přivést do cesty. Proč to udělal, když vlastně nikdy nebylo možné, aby zůstali spolu? ..Takhle se trápit je nelidské. Ale když to bůh, chce co s tím nadělám?..

Plný myšlenek se vytratil z pokoje a tiše šel ke vchodovým dveřím. Dělával to takhle často. Buď bloudil po domě, když nemohl spát nebo šel na své oblíbené místečko v zahradě. Tohle bylo poněkud jiné, ale potřeboval být naprosto sám. A v klidu nebyl, když věděl, že Kate spí hned vedle.

Nikomu ale nemohl říct, že to udělal schválně. Chtěl ji mít blízko u sebe, a teď na to krutě doplácí. Mučil se představou jí a Victora v jednom loži. Ale kdoví co dělala za těch osmnáct let, vždyť ji teď vlastně vůbec nezná. Možná se hodně změnila, ale oči, nos a krásně tvarovaná ústa jako stvořená jen pro něžné polibky, si pamatoval až moc dobře.

Ve chvíli šťastně zamilovaných vzpomínek ho napadla nějaká slova. Třeba by to mohla být další píseň do nově připravovaného alba. V rychlosti se vyhoupl do dřevěné skrýše v koruně stromu, sedl si do měkkých polštářů, čapl papír a tužku, kterou měl vždy připravenou po ruce a začal psát.

Pobrukoval si zrovna melodii, jenž mu zrovna prolétla hlavou a přemýšlel nad názvem songu, i když měl pouze pár slov, která zatím ani nedávala moc smysl. Ale název by mohl být dobrým odrazovým můstkem.

I don't want the sun to shine I wanna make love, Just this magic in your eyes and in my heart...začal psát znovu, když předešlý list zmačkal.

To by mohlo být ono, usmál se sám pro sebe a psal dál. V hlavě mu kolovalo tolik slov, že nevěděl jaké chytit dřív. Zavřel oči, aby se uklidnil a v klidu napsal ještě pár řádků.

I don't know what I'm gonna do I can't stop lovin' you, I won't stop ‘til break of dawn makin' love, napsal další větu, která nebyla jen prachobyčejnou frází. Myslel na Kate a tělo měl znovu jak v jednom ohni.

Psal by dál, kdyby ho nevyrušil podezřelý zvuk. Sakra co to mohlo být? Vždyť celý Neverland spí, a všechna zvířata jsou zavřená. Teda snad. Pokud, jeho drazí pracovníci neopomněli nějakou tu zvířenu zavřít.

Zvedl se z měkkých polštářů a podíval se dolů. To, co způsobilo ten zvuk, ho překvapilo. Nevěřícně zíral na schoulenou postavu, jenž se opírala o strom. Neviděl dotyčnému do tváře a měl strach promluvit, aby ho nevyděsil. Co, když je to nějaký zloděj, který sem vlezl krást a teď jen usnul? Nebo hůř. Nějaký novinář.

Rozhodl se odhalit tohoto neznámého vetřelce aniž by myslel na své bezpečí. Kdyby tohle viděl Wayne, ušetřil by někomu práci a zabil by ho na místě. Bylo mu to fuk, tohle dokážu zjistit sám. Jestli je to vítaný nebo nevítaný host....