84. kapitola - Jako kdysi...

Řasy se mu chvěli na zavřených víčkách a dech se mu zrychlil.

Kate.., zašeptal roztřeseně těsně u mých rtů, načež se mi málem podlomila kolena. Ruce jsem mu položila na hruď aniž bych tušila proč sem to udělala. Jestli proto, abych ho od sebe odstrčila, což by byl samozřejmě nejlepší počin a nebo proto, abych cítila jeho prudce tlukoucí srdce, které se teď rozběhlo nezávratnou rychlostí.

Cítila jsem se jako květina, která nemá dostatek vláhy. Tolik vyprahlá, že na nic nemám sílu. Toužím po tom, aby to udělal. Nemá smysl to dále zapírat. Ať si mozek říká co chce, srdce mi hovoří jinak.

Čekala jsem na dotyk jeho rtů jako na poslední kapku živé vody. Všechny zakazující myšlenky šli do háje, když sem cítila na kůži jeho horký dech. Zapomněla jsem na celých osmnáct let utrpení a vrátila se zpět do minulosti. Do doby, kdy jsme spolu byly tak šťastní. Roky, kdy jsme vyrůstali spolu a nakonec se do sebe zamilovali. Byla to první dětská láska a na to se nezapomíná. Cítila jsem, že ani Michael nezapomněl. 

Třásl se stejně jako já, viděla jsem na něm, jak bojuje se svými pocity a vzpomínkami. Netušila jsem co bych udělala, kdyby se teď odtáhl. Ale jedno vím jistě. Zranilo by mě to. Znovu. Stejně jako nevím co bych udělala, kdyby mě teď políbil. Nevěděla sem co je lepší. Přes všechna pro a proti jsem se k němu ještě více přitiskla, abych mu dala najevo svůj souhlas.

Michael zmučeně zasténal, když se Kate otřela svými boky o jeho. Měl ji ve svém náručí poddajnou jako malé nevinné štěně, rychle oddechující a roztouženou jako byl on sám. Tohle nemůže nikdy popřít. To co mezi nimi bylo kdysi prostě nezmizelo. Vášeň a nesnesitelná touha spalovala jejich těla jako požár, který nebezpečně olizuje domy a pálí je na popel. Tak se teď cítil. Jako by ho něco uvnitř zžíralo.

Jenže ona nevinná už nebyla. Byla to žena, která mu rozcupovala srdce na malé kousíčky, které obě jeho manželky pomalu slepovali dohromady. Obě dvě je svým způsobem stále miluje, i když jejich společné životy nedopadli, tak jak si slíbili při svatebním obřadu. Nerozdělila je smrt, ale pouze život. Život plný bolesti, strastí, novinářů, výmyslů a neporozumění.

Když se narodili Prince s Paris cítil, že je tím nejšťastnějším mužem na světě. Byl si jistý, že mu nic nechybí, ale teď vidí jak se mýlil. Kate mu sice ublížila, ale ze svého srdce jí nikdy nedokázal vymazat. Vždycky jí patřilo. I když se ho celý život snažil přesvědčit, že pro ni musí přestat bít.

Cítil jak se k němu Kate tiskne a šeptá jeho jméno. Přestal dýchat, když se jejich rty o sebe jemně otřeli.

Oba měli zavřené oči a užívali si blízkost toho druhého. Srdce jim bušila ve stejném rytmu a krev putovala stejnou rychlostí. Po chvilce, kdy se znovu jejich rty dotkli měli  tentokrát oba možnost cítit vášeň toho druhého mnohem delší dobu. 

Neslyšeli, neviděli...jen cítili. Právě teď na ničem jiném nezáleželo. Ať už se nenáviděli jakkoliv, tohle nešlo změnit. Oba dva věděli, že touhle ztrátou sebeovládání se všechno změnilo. Nezapomněli, a to je obrovská chyba.

Stáli těsně u sebe a nechali promlouvat svá srdce. Něžně jsem mu svými prsty přejížděla po hrudi a nervózně čekala na jeho další doteky. Ochutnával mě jako by to bylo poprvé. Vyzařovala z něj nejistota, když u mě tak nepřítomně stál a jen zprudka dýchal. Netušila sem co dělat. Stoupla jsem si na špičky a naplno přitiskla rty k jeho. Michael mi vydechl do úst a slastně mi přejel po zádech.

Pane Jacksone...ach, omlouvám se, nechtěl sem rušit jen...začal koktat vyděšeně mladý řidič, který mě a Victorovi přinesl kufry z auta.

Victor..., došlo mi. Panebože, proč sem tohle dopustila? Přitiskla jsem si dlaň na ústa a otočila sem se. Jediné co mě v tu chvíli napadlo bylo zalézt do té koupelny, kterou jsem ještě nestačila objevit. Představila jsem si před sebou Victorovu milou, stále usměvavou tvář a bylo mi do breku. Jsem husa. Obyčejná husa, nadávala sem si a sesunula se po dveřích na studenou podlahu. Vůbec si takového muže nezasloužím.

Příště alespoň zaklepejte Phillipe, je neslušné vcházet do pokoje bez toho, aniž byste na to jakkoliv upozornil. Ať už zaklepáním nebo ohlášením, že jdete dovnitř, zaslechla jsem Michaelův káravý hlas. Odložte zavazadla na toto místo Phillipe a přeparkujte venku automobil, byl bych nerad, kdyby si v něm hráli děti. Však je znáte, poznamenal Michael, když se podíval z okna a viděl partu malých kluků, kteří si z auta právě vyráběli přístřešek.

Jistě pane, vyhrkl Phillipe a stále stál na jednom místě, jako když čekal na další rozkazy. Už nic nepotřebuji Phillipe můžete jít, zasekl se Michael po nejistém Phillipově pohledu. A ..a slečna Kate..., začal nesměle. Pro vás to není slečna Kate, ale slečna Greenová , takže ji jinak neoslovujte, děkuji, poznamenal zadumaně Michael, když tušil na co se chce Phillipe zeptat.

Z hluboka se nadechl a Phillipe čekal. Slibte mi, že nebudete o ničem mluvit. Nikdy, upozornil ho Michael a díval se mu do očí. Jistě pane, nic sem neviděl, usmál se mladík, ne starší dvaceti let a odešel přeparkovat auto, což mu předtím Michael nakázal.

Jen co za sebou Phillipe zavřel dveře, otočil se Michael zpět ke dveřím koupelny. Bezmyšlenkovitě položil ruku na kliku a chtěl vejít dovnitř. Srdce mu křičelo ať to udělá, ale on nemohl. Zničeně ji stáhl zpět a nejistě plný bolesti, stál přede dveřmi. 

Kateyiny prudké vzlyky se mu zařezávali do srdce jako rezavý nůž. Proč to nechal zajít tak daleko? Cožpak nemá špetku rozumu? Stačilo se na ní podívat a byl naprosto ztracený. Ale proč to tak je? Já to tak přece nechci. Nechci cítit vůbec nic, nadával si Michael a s naštvaností sám na sebe vyrazil z pokoje jako střela.

Ležela jsem schoulená na ledových kachličkách a nedokázala jsem přestat brečet. Slyšela jsem jak Michael práskl dveřmi a slzy se mi z očí kutáleli znovu. Nevím co sem si myslela. Že za mnou přijde? Proč by to taky dělal? Je to pro mě cizí člověk, i když srdce mi říká něco jiného. Ale já ho poslouchat nebudu. V žádném případě. Zvedla jsem se z ledové podlahy a otevřela dveře pokoje. 

Lehla jsem si do obrovské měkké postele a nechala dále volně stékat slzy. Nikdy Victorovi neublížím, umínila jsem si a hodlala to splnit. On je báječný a nezaslouží si, abych mu ubližovala. Vím, že je to špatné, ale nechci aby věděl něco víc z mé minulosti. Musí stačit to co sem mu řekla tehdy, když sem se k němu nastěhovala.

Že nechci žádný vážný vztah. Řekla jsem mu o svých rodičích a taky o tom, že se v mém životě vyskytoval muž, který mi moc ublížil. Nikdy se po ničem více nepídil, i když mi bylo jasné, že by chtěl vědět víc. Proto souhlasil s tím, že náš vztah bude spíše zatím jen přátelský. Jenže poslední dobou cítím, že mu to nestačí. A já nevím co s tím.

Mám ho ráda, svým způsobem ho i miluju, ale ta pověstná jiskra a vášeň mezi námi není. Alespoň z mého hlediska. Kolikrát sem ho přichytila při jeho hladovém pohledu, když na mě koukal a já byla z toho na rozpacích. Oslovoval mě všelijak. Kate, miláčku, andílku a já si na jeho důvěrné oslovení tak zvykla, že mi to bylo jedno. Každý si myslí, že jsme pár, který se bude brzy brát, ale já vím své. I když vlastně...ano, jsme pár. Už dost dlouho. I když ne se vším, co k tomu patří.
Plná myšlenek a sebeobviňování jsem usnula.

Když sem otevřela oči bylo už šero, vyrušil mě podivný zvuk. Když sem se otočila, čekal mě šok...