81.kapitola - Nefalšovaný pocit..

Ke Stephanii urychleně přiběhl číšník se smetáčkem a lopatkou a začal uklízet tu spoušť. Promiňte já se vám velice omlouvám, nechtěla jsem ...To je v pořádku slečno, obdařil ji oslnivým úsměvem mladík, když na něj zamrkala svýma velkýma modrýma očima. To uměla Steph velmi dobře, aniž by to věděla.

Mužům se líbila, a když na ně upřela své krásné oči, které byly její velkou předností, téměř jí padali k nohám. Štíhlá a vypracovaná postava taky udělala své. Mohla si vybírat, ale byla velmi naivní a k mužům velmi ostýchavá. Ve své profesi byla vlastně jakousi vyjímkou. Muži by pro ní udělali cokoliv, ale ona se jim raději vyhýbala. Věnovala se své práci naplno a jelikož její bývalou profesí byl modeling, mohla jsem šít své modely přímo na ní, které pak na různých akcích předváděla.

Co...co si to povídala o tom Neverlandu?, zeptala se znova Stephanie a dle jejího výrazu tomu nemohla uvěřit. Podívala jsem se na ní i na Janet a znovu zopakovala svou odpověď. Budeme teď nějaký čas žít s Victorem v Neverlandu. Janet zarytě mlčela a zkoumala můj obličej. Cítila jsem jak se na mě dívá a já nebyla sto jí pohled oplatit. Nakonec jsem zvedla hlavu a s falšovaným nezájmem jsem se opět posadila. Budeme tam jen pár měsíců. Victor chce poznat Michaelovi děti, doplnila jsem bolestně a napila se silného martini. 

Zvládneš to Kate?, zašeptala Janet a já si uvědomila, že právě toho se bojím. Neměla jsem souhlasit s tím, že se tam nastěhujeme. Otřásl mnou jediný večer, co budu dělat těch pár měsíců na jeho ranči? Mám se mu snad každý den vyhýbat? Bylo by to tak nejlepší, ale zároveň je to zhola nemožné.

Prostě ho budu ignorovat, i když před Victorem to půjde těžko. Chce abychom se stali přáteli. Nemůžu mu ale říct, že to se nikdy nestane. Musela bych mu říct pravdu o své minulosti. Celou pravdu. Ano, něco samozřejmě ví, ale ne všechno a já nemohla nikomu říct o koho se jedná. Mohlo by se pak stát, že se informace o Michaelově minulosti provalí na veřejnost, a já mu nechtěla působit potíže. Dokázala jsem si představit, že život v showbussinesu není zrovna růžový, jak by se na první pohled mohlo zdát.

Zvládnu, proč bych neměla?, odpověděla jsem jako by se vůbec nic nedělo, a byla jsem ráda, že je Steph v takovém tranzu, že tohle vůbec nevnímala. Mozek mi jasně říkal, že to zvládnu, ale co srdce? Měla jsem strach, že si znovu vzpomene a začne bít znovu pro člověka, který ho kdysi zlomil. Ale ne. To mu nedovolím. Už nikdy si ho nenechám znovu zlomit. Už si taky prožilo své. Můj život byl vlastně jedno veliké utrpení, až má práce mě začala naplňovat. To je moje všechno.

Při ní sem zapomínala na svou minulost. Ale včerejší večer byl jasným důkazem toho, že úplně nezemřela.

Michael byl mojí minulostí, ale znovu se objevil v mém životě. Možná je to naším osudem setkat se po letech, abychom si vysvětlili proč.....

Ale přesně to já nechci. Nechci, se vracet do minulosti, nepotřebuju žádné vysvětlení. Rány by byly opět živé a já to opravdu nechci prožívat znovu. Tehdy sem se z toho jen silou vlastní vůle a podpory Livie dostala a nedovolím, aby mě zase zničil. Srdce si může cítit co chce, dokážu ho ovládat.

......................................................................................................

Michael chodil dlouhou chodbou z kuchyně až do obývacího pokoje už dobrou půl hodinku a přemýšlel. Je zpátky, sakra ta žena, na kterou se celých 18 let snaží urputně zapomenout se vrátila do jeho života. Kdyby jen věděl, kdo je Victorova přítelkyně, nikdy by mu zde nenabídl pobyt. A tušil proč.

Když ji včera sevřel opět v náručí, srdce mu znovu začalo bít. Tak jako kdysi. Bylo naprosto přeplněné pocity a znovu ožilo. Tahle chvíle naprostého štěstí se dala srovnat jen se dny, kdy se narodili Princ a Paris. Ale to co se dělo včera, byla jen jediná chvíle. Už nikdy se to nebude opakovat. Včera to byl šok pro oba, a museli hrát hru, která byla předurčená k tomu večeru. Hru na dva cizince, jenž se nikdy neviděli. 

Ale ten pocit, když jí po tolika letech měl ve své náruči, byl nefalšovaný. Něco se v něm zlomilo. Michael si nervozně prohrábl vlasy a pokračoval ve svém putování z kuchyně do obýváku.  

Wayne, nevíš co se s ním děje? Takhle už tu chodí bejmíň půl hodiny, ptala se Susan s obavami v hlase Wayna, který jí pomáhal s utřením právě umytých talířů. Nechápavě vrtěl hlavou a svůj pohled stočil z nepřítomně hledícího Michaela na milou hospodyni. Promiň Susan, tohle by ti měl říct Michael sám, sám ho nechápu.

Mělo by mu to být všechno jedno, řekl popuzeně, odhodil hadr do dřezu a vyšel zadními dveřmi do zahrady. Paris v dřevěné stoličce zavřískala a mávala ručičkami jako by se s ním chtěla rozloučit. Wayne se ještě otočil a pohled mu změkl, když viděl rozesmáté výskající batole a poslal Paris vzdušnou pusu. Pak zmizel v houfu křovin.

Michaeli?... Miku!, zvýšila Susan hlas, když jí při prvním oslovení vůbec nevnímal. Michael se najednou zastavil a ohlédl se po dětech. Paris měla sice přesnídávku všude jen ne v puse, ale spokojeně si pobrukovala ve stoličce. Prince si zase povídal s dřevěnými zvířátky, kterým postavil ohrady z kostek, aby mu neutekly.

Ano Susan?, vystřelili mu oči k jejímu milému obličeji. Zalekl se výrazu, který se mu naskytl. Co sem zase proved?, zeptal se nevěřícně a pokrčil rameny.

Ale vůbec nic Michaeli a teď se prosímtě posaď, chodíš tu už přes půl hodiny. Něco tě trápí, dnes si celý den jako na jehlách. Neřekneš mi co se děje? Já to na tobě poznám Miku, předemnou nic neutajíš. Vždyť už tě znám od plenek. Včera večer si se taky choval jinak než obvykle.

Jen co jste s Waynem dorazili domů, rozrazil si dveře a utíkal do svého pokoje. Nešel si prvně za dětmi, jak to děláváš pokaždé. Šel si za nimi až, když všichni spali. Teda ne všichni, víš jak mám špatné spaní, ušklíbla se Susan. Udělala jsem ti tvůj oblíbený jahodový koláč a čekala jsem, že ráno bude zase půlka pryč. Skoro jako pokaždé. Myslíš, že nevím, že chodíš v noci potají do kuchyně mlsat? Dětem to moc nedovoluješ a sám to děláš, usmívala se Susan od ucha k uchu a zastrčila mu pár vlasů, které mu unikly z culíku, za uši.

Michael ani neměl sílu jí úsměv opětovat. Pohledem opět hypnotizoval okno vedoucí na příjezdovou cestu a bál se podívat Susan do očí. Určitě by něco poznala. Starala se o něho jako vlastní matka, od té doby co se odstěhoval od rodiny a pořídil si Neverland. Znala ho jako svoje boty. Nikdy před ní nic neutajil.

No tak Michaeli, co se děje?, chytila ho za ruce a donutila ho podívat se jí do očí. Vím, že má přijet pan Collins na několikaměsíční návštěvu, taky sem proto upekla spoustu dobrot, ale s tímto asi moc nesouvisí ne?... Právě, že to s tím souvisí až moc Susan, vzdychl Michael a znovu se podíval z okna. On totiž nepřijede sám.

No a to je ten problém? Vždyť je to tu velké a ...Ne Susan to s tím vůbec nesouvisí...ale víš...jeho..jeho přítelkyně, pro kterou jsem včera jel zpívat, je ...je Kate, hlesl zmučeně a Susan byla až podezřele tichá. 

Přitiskla si ruce na ústa a vyvalila oči. Naše Kate??, usmála se najednou a vyskočila ze sedačky. Michael jen tiše přikývl. Ano přesně ta. Ale už dávno není naše Susan, připomněl jí nemilosrdně. Alespoň pro mě před 18 lety zemřela, zvedl se s plným srdcem bolesti ze sedačky a přešel ke svému synovi, který k němu natahoval ručičky. Zachytil koutkem oka Susanin obličej, jenž se náhle stáhl do smutné grimasy.

Najednou zaslechl otevírající se bránu a věděl, že nastal čas zacelit svoje srdce a chovat se jako by se vůbec nic nedělo. Musel zachovat přece chladnou hlavu a dívat se na vše s nadhledem. Vytáhl malou Paris načančanou v růžových šatičkách s červenými drobnými mašličkami ze sedačky, vzal si jí do náruče. Prince, který se právě objevil s úsměvem od ucha k uchu vedle nich, vložil svou malou ručku do jeho dlaní.

Tak děti, promluvil k nim, pojďme přivítat naše dlouhodobé hosty....