Laneey | 80.kapitola - Setkání ...

Nechtěla jsem teď nikoho vidět, schoulila jsem se ještě víc do klubíčka a snažila se schovat ve stínech tmy. Catherine? Kate!, rozléhal se starostlivý hlas chodbou a já zaslechla spostu dalších kroků, jak se dotyčný stále přibližoval.

Kate, drahoušku, co tu děláš? Myslel jsem, že jsi někde s Michaelem a ty si tu schovaná, zašeptal Victor a sedl si ke mě. Rychle jsem si sedla a otírala si tvář. Victor zastavil mé počínání a pohladil mě po tváři. Kate? Ty pláčeš? Proboha proč? , optal se se strachem v hlase a zvědavě se na mě díval. 

Co se děje Kate? Měla si mi říct, že tě něco trápí. Oslavu jsme mohli přesunout, Michael by si snad udělal čas jindy. Nebo jestli jsem něco udělal špatně tak... ...Ne Victore, ty za nic nemůžeš, to jenom já. Já sem hloupá já ...

Nijak se neobviňuj a řekni mi proč pláčeš, cítila jsem jeho jemný polibek, jenž mi věnoval do vlasů, a proklínala jsem se za to, že tohoto muže nejsem schopná milovat, tak jak si zasluhuje. Dnes jsem se o tom přesvědčila naplno.

Myslela jsem si, že možná jednou v sobě zlomím tu zábranu, a znovu budu nějakému muži důvěřovat natolik, že se provdám a budu mít milující rodinu. Ale dnes sem si jasně dokázala, že nejsem schopná milovat někoho jiného. Nechtěla jsem žádného chlapa a už vůbec ne rodinu. Práce a úspěch jsou moje všechno, to čeho jsem chtěla vždycky dosáhnout. Před osmnácti lety jsem měla jiné plány....ale ty už jsou pryč. 

Promiň mi to Victore, jen...není mi dnes dobře, zalhala jsem a schoulela se do jeho velké náruče, aby neviděl další slzy, jenž se mi kutáleli po tváři jako perličky z roztrženého náhrdelníku.

Měla si mi to říct Kate, zpozoroval sem, že ti něco je, ale když ty nic neřekneš, zavrtěl nechápavě hlavou Victor a pohladil mne po zádech. Ale když ty si všechno tohle kvůli mě připravil, a já to nechtěla kazit. Omlouvám se, vzlykla jsem a cítila jeho medvědí objetí. Ale holčičko moje, za to se mi přece nemusíš omlouvat, nemůžeš za to, že ti není dobře.

Nebudeš se zlobit, kdybych už jela domů? Oslava může klidně pokračovat, je tu spousta hostů, a bylo by netaktní je připravit o příjemně strávený večer. Já si doma lehnu a odpočinu si.

Ale Kate, nedovolím, aby si jela sama domů, mohlo by se ti cestou udělat zle. Ne Victore, nemůžeš nechat hosty zde samotné, dostanu se domů v pořádku, pak ti zavolám ano? ...Dobře Kate, souhlasil Victor a doprovodil mě k autu. 

Není dobré , abys vtomhle stavu řídila Kate, začal snovu starostlivě Victor a přemýšlel co dál. Víš co? Řeknu Michaelovi, jestli by tě nemohl odvést k nám domů, to bude nejbezpečnější.

Tak to ne! , zastavila jsem ho svým výkřikem až se leknutím otočil. Proč ne? , zeptal se nechápavě. Je to můj přítel, a tvůj teď též, budeme u něho nějakou dobu žít. Bude lepší, když tě odveze domů, alespoň budu mít jistotu, že jsi v pořádku. Ne Victore, jsem v pořádku, dokážu se domů dopravit sama. Věnovala jsem mu políbení na tvář a nasedla do auta. Pa, zavolala jsem ještě z okýnka, nastartovala a prudce jsem vyrazila k našemu bytu.

......................................................................

Druhý den časně z rána mě probudil telefon. Haloo? , ozvala jsem se do telefonu rozespale a čekala kdo je na druhé straně. Samozřejmě kdo jiný než Stephanie, ta jediná mi volala snad několikrát denně. Tak co Kate? Jaký byl včerejší večer? Určitě jste si to užili, drmolila svůj proslov a mě dalo práci jí takhle po ránu vnímat.

Co kdybychom zašli dnes někam na oběd a podívat se po obchodech? Co na to říkáš? , zeptala se z vesela a já ji nechtěla zklamat svou ponurou náladou, když sem si uvědomila, co se dnes bude dít. Dobře Steph, ale nevím kolik budeme mít času. Musím si sbalit, šeptla jsem ...

Co že si musíš?, vyhrkla Stephanie zmateně. Snad jste se s Victorem nějak nepohádali nebo... Ne Steph nepohádali, vysvělím ti to na tom obědě. Tak v jednu v Jamesově nákupním centru v naší restauraci ano? Pa, rozloučili jsme se a já se šla do koupelny proměnit v člověka.

V noci jsem toho moc nenaspala. Večer jsem nemohla usnout s myšlenkou na katastrofální oslavu. Proč se znovu musel objevit v mém životě? Zrovna teď, když jsem si myslela, že znovu začínám žít....Po pár skleničkách vína , jsem ke vší slávě usnula. Ani jsem neslyšela, kdy Victor přišel domů, a ráno když odcházel, jsem též nevnímala. Jen mi tu napsal lístek se vzkazem, že má opět nějaké jednání.

......................................

Tak Kate povídej, zvědavostí úplně hořím, vyhrkla Stephanie, když jsme se posadili ke stolku v elegantní restauraci a obědnali lahodné Presso. Nevím jak začít Steph...No začni tím včerejškem, co oslava?, zeptala se zvědavě a já zmučeně zavřela oči, když jsem si na ní vzpomněla.

No víš...to Victorovo překvapení, bylo...no dosti šokující, teda tobě by se určitě líbilo, ale... No tak Kate, vymáčkni se konečně, vždyť tu na to čekám jako na trní. Když s tím děláš takový tajnosti, tak to muselo být něco odzbrojujícího. No to teda bylo, hlesla jsem..

Zhluboka jsem se nadechla a nervózně polkla. Včera...no Victorovým překvapením byl Michael, vyhrkla jsem rychle, aniž bych si uvědomila, že Steph na mě vyjeveně kouká a netuší o čem nebo spíše o kom mluvím. Jaký Michael? , zeptala se, poněvadž sem se nemýlila. Čekala na mou odpověď, která mi ale vůbec nešla přes jazyk.

Zavřela jsem oči při vyslovení toho jména. Michael Joseph Jackson byl překvapením na mých narozeninách. Stephanie zírala s pusou dokořán a poté nahlas vyjekla. Cože? Ten Michael Jackson?, mluvila vzrušeně jako by právě vyhrála v loterii doživotní rentu. Ano, přesně ten, potvrdila jsem a napila se čerstvého pressa.

Počkej... jak víš, že jeho prostřední jméno je Joseph?, zeptala se s nakrčeným obočím. No...představil se mi tak, vyhrkla jsem rychle, abych zahnala tisíce dalších otázek. 

Určitě ti něco zazpíval viď? Panebože, mě by to asi položilo, brebentila a oči jí zářili jako lampióny. Tak jaká to byla písnička? , jsem zvědavá. Copak já vím, neznám jeho hudbu, pokrčila jsem lhostejně rameny a dále upíjela kávu. S tebou to vůbec nic neudělalo viď? Ani si z toho krásného překvapení určitěvneměla radost, jak se asi musí Victor cítit?, začala mi domlouvat Stephanie a káravě se na mne dívala.

Co proti tomu úžasnému člověku máš? Nechápu tě....

Promiň Steph, nemám dnes nějak náladu, seděla jsem sklesle v koženém pohodlném křesle a přemýšlela co bude dál. Počkej a cos mi to chtěla říct vlastně? Vy se s Victorem někam stěhujete?, vzpomněla si najednou Steph na dnešní ranní rozhovor po telefonu. No víš....

Najednou jsem se zaměřila na ženu, která právě prošla kolem a sedla si naproti ke stolku. Objednala si něco u číšníka a očima těkala po restauraci. Naše oči se střetli a já najednou věděla. Byla jsem si naprosto jistá. Oči jí dokonale prozradili. Krásně tmavé a mandlového tvaru. Tak podobné, do jakých jsem se kdysi koukala denodenně.

Ta mladá žena se zvedla a mířila k nám. Zastavila se za Steph a úsměv se jí pomalu roztahoval po tváři.  Kate jsi to ty?, zašeptala překvapeně a oči se jí naplnili slzami i radostí.

Janet, vykřikla jsem a vyskočila od stolku. Dlouze jsme se objali a já si najednou uvědomila kolik, že to vlastně uběhlo let. Panebože, nemyslela jsem si, že se ještě někdy setkáme, vyhrkla a objímala mne, div mě neumačkala. Uvědomovala jsem si nepatrný pohyb vedle nás a otočila se na Stephanii, která beze slov a v naprostém šoku koukala na Janet jako na zjevení.

Janet, tohle moje nejlepší kamarádka a moje pravá ruka Stephanie Friedlová, Steph tohle je Janet Jackson , kterou určitě znáš, představila jsem je dle etikety a usmívala se při pohledu na Stephaniin fascinovaný výraz, když Janet podávala ruku. Prosímtě Steph můžeš nám třem objednat martini?, děkuju , poprosila jsem jí a když odešla obrátila jsem se na Janet. 

Vím, že máš tisíce otázek Janet, ale teď ti na ně nemůžu odpovědět. Nikdo neví o mé minulosti, a už vůbec ne o ...o Michaelovi, doplnila za mne Janet a oči se jí zahalili smutkem. Proč se to všechno událo Kate? Bylo mi tehdy teprve třináct ale vnímala sem všechno co se dělo... 

Smutně jsem se na ní koukla a řekla jsem to co sem musela. Janet, minulost je už za námi, nechci ji obnovovat. Nechci znovu prožívat to, co jsem musela před 18 lety. Promluvíme si v Neverlandu, ano?, snažila jsem se rychle zamluvit tuhle tému aniž bych si všimla, že už se Stephanie vrátila zpátky. 

Cože?, vyhrkla Stephanie a tác se roztříštil o zem. Janet na mě zírala stejně udiveně jako Stephanie a já musela mluvit. To je to co jsem ti ráno chtěla říct Steph.

S Victorem se se na pár měsíců stěhujeme do Michaelova domu...Už dnes.