89.kapitola - Návštěva..

Tak kdepak mám ta svá zlobidla?, ozvalo se radostně halou. No tak , kde se mi schováváte miláčci? Teta Janet k vám přijela na návštěvu. V tom se ozval hlasitý vřískot. Teto Janet, teto Janet tady jsem, zaslechla jsem Prince a dokázala si představit jeho šťastnou tvářičku.

Jdu udělat slečně Janet její oblíbený čaj, když dovolíte, ozvala se Susan se stálým úsměvem na tváři. Janet? , trhnul sebou Victor. Ano Victore, tu už znáš, přikývl Michael.  Tvá nejmladší sestra, že?, usoudil a přimhouřenýma očima se zahleděl z okna. Pamatuju se na ní je moc...milá.

Tak ji pojďme přivítat, mrkl směrem k nám Michael a zadíval se na mě s otázkou. Věděla jsem co to znamená. Jak chceš tohle utajit?...A Proč?..

Ale Michael nevěděl, že už sem se s Janet setkala. Náhodou, ale bylo to kouzelné. Když jsem odešla z Gary byla z ní ještě mladá puberťačka, která nemohla mít ani potuchy co se děje. Ale naše setkání mě utvrdilo v tom, že vnímala všechno. Nebo jí to Michael, alespoň vyprávěl.

Ale proč by o mě vůbec mluvil? Sám si tehdy vybral...A já mu to nerozmlouvala, nechala jsem jej žít jeho vlastní život. Nemohla jsem ho už po tom všem vidět. Zabilo by mě to. Už takhle ta bolest byla ukrutná a to sem v té době netušila, jak strašné věci mě ještě potkají. Ale na to nechci teď myslet. Ale vzpomínky se vymazat nedají a já ani nechci zapomenout. 

Kdyby se Michael dozvěděl pravdu, zničilo by ho to. To vím určitě. Sice mi ublížil, ale vím že je to dobrý člověk. Na to sem ho znala až moc dobře, jen jsme neměli napsaný osud v náš prospěch. Bohužel... 

A osud nemůže nikdo změnit. Ten už je vepsán do vašeho života, jen co se narodíte. Věděli jsme přece dávno, že spolu nemůžeme být, znali jsme kletbu našich rodin, ale stejně jsme neposlechli. Zamilovali jsme se. Byla to chyba, ale já na ty roky vzpomínám ráda, i když bych neměla.

Pobyt zde musím přežít ve zdraví a přísahám, že Michael se pravdu nikdy nedozví...

......................................................................................

Katherine? Halooo Kate, tak pojď už, zamával mi rukou před očima Victor a já zahlédla Michaelův pátravý výraz. Ne bože, nekoukej se tak na mě, říkala jsem si v duchu ale pohled jeho krásných tmavých očí mi odpověděl sám. Věděl, že myslím na minulost. Bože, ale kdyby tušil, jak moc to pořád bolí. Uvědomuje si to vůbec?..

Vložila jsem svou dlaň do Victorové a vykročili jsme za Michaelem. Úsměv se mi rozlil ve tváři, když jsem viděla rozesmátého světlovlasého drobečka v Janetině náruči.

Rodina byla pro všechny Jacksony vždy velice důležitá. Chovali se k sobě s láskou, respektem a neobvyklou něhou. Jen jejich otec byl trochu jiný. No ...trochu víc.

S nelibostí jsem si vzpomněla na Josepha a v očích se mi najednou nahromadili slzy. Pamatuju se jak jeho krutou povahou Michael trpěl. Jaký vztah mají asi dnes? Možná, že se naskytne příležitost si s Michaelem promluvit, i když pochybuji, že by zrovna o tomhle měl sílu mluvit.

Uvidíme jestli se nám naskytne příležitost pohovořit si z očí do očí...

...........................................................................................................................

Oba sourozenci se s láskou jiskřící v očích přivítali a Janetiny oči shlédli po chvíli i ke mě. Láska a radost , která v nich zářila , ale najednou opadla jako když někdo propíchne gumový balonek. Ráda vás znovu vidím pane Collinsi, řekla tak příkře, až sebou najednou nervózní Victor cukl. Já vás také Janet, odvětil potichu.

Tak tohle mi bude muset vysvětlit, odkud se znají? ...Asi z doby, kdy si Michael Victora najal, usoudila jsem a se zájmem sem sledovala to dusno, které bylo v danou chvíli úplně zřejmé. V obývacím pokoji bylo mrtvolné ticho, kdy se jen občas ozvaly výkřiky dětí.

Tak...tak já připravím na stůl ty koláče co sem dnes upekla, všichni se pohodlně posaďte a hned sem tam, ozvala se Susan a odběhla do kuchyně. 

Ještě jsem se vám nepředstavila, přistoupila ke mě Janet a mrkla na mě. Janet Jackson, Michaelova nejmladší a taky nejmilejší sestřička viď, že jo bratříčku?, otočila se s nadzvednutým obočím na svého bratra. No samozřejmě, zakuckal se smíchy Michael. Katherine Greenová, přijala jsem její ruku s úsměvem.

Nervozita po chvíli opadla, v klidu  jsme si vypili vychlazený ovocný čaj a povídali si jako bychom byly staří dobří přátelé. Michael si dával velmi dobrý pozor na to co říkal, a já mu byla velmi vděčná za jeho vstřícné gesto. Občas se na mě podíval, jestli může pokračovat, a já mu dala souhlas úsměvem.

Rozhodl se, že se Victor nic nedozví a já za to byla ráda. Bála jsem se Michaelovi reakce, po nastěhování na jeho ranč, ale teď sem si byla více než jistá, že nic nepoví. Řekl mi přece naprosto jasně, že minulost je minulostí a je to pryč. Za námi.

Michaeli, tehdy jsi mi vyprávěl o  nějaké dívce, kterou si velmi miloval, víš o ní něco? Zjistil si, kde žije?, vyptával se Victor, aniž by věděl, že nám tím tolik ubližuje. Nevím o ní vůbec nic, nevím s kým a kde žila a žije celé ty roky a ani mě to nezajímá, pro mě ta žena už dávno neexistuje , slyšela jsem z Michaelových úst, která mluvila naprosto jasně.

Bolelo to víc, než sem si byla ochotná přiznat. Cukla jsem sebou a zavřela oči, které mě začali šíleně pálit. Michaeli tak dost, okřikla ho tiše Janet. Se smutkem v očích a omluvou se na mě podívala. Nedokázala jsem jí ani opětovat pohled. 

Promiňte nechtěl sem tě nějak rozrušit Miku, jen si pamatuju, jak si o ní pořád mluvil. Musel si ji hodně milovat. Taková láska člověka potká jen jednou za život.

Michael ji taky nikdy milovat nepřestal, Victore, jen je tvrdohlavej jako mezek, podívala se Janet na Michaela jak přísná učitelka na zlobivého žáka ve školní lavici.

Sakra Janet, přestaň se míchat konečně do věcí, do kterých ti nic není, zvedl se Michael ze sedačky prudce a naštvaně se na Janet zadíval. Tak to popři Michaeli, no? Já čekám!, dala si ruce v bok odhodlaná uvést věci na pravou míru. Strnulá strachem a bolestí jsem seděla na sedačce, a nedokázala jsem se podívat ani na jednoho z nich.

O tomhle už se nemá cenu bavit, minulost je pohřbená společně s ní, řekl nakonec a odešel pryč. 

Asi sem to pokazil co?, řekl smutně Victor. Neměl sem se na tohle ptát. Je vidět, že ho to stále hodně bolí. Měl bych jít za ním a omluvit se mu. Neměl sem o té ženě vůbec...Teď bude lepší, když ho necháte být drahý Victore.

Michael si musí svoje city urovnat sám, ale když to neudělal za těch dlouhých osmnáct let, nevím jestli se mu to podaří teď, položila Susan ruce na Victorova ramena, jež povzbudivě stiskla. Ale slečna Janet má naprostou pravdu. Ani na jediný okamžik na tu ženu nepřestal myslet, dívala se mi přitom do očí jako kdyby tam něco hledala. Odpověď. Ale na co?...

Náš první den v Neverlandu se neúprosně blížil ke konci, Janet odjela a Victor zalezl do naší prostorné koupelny v apartmá. Rozpustila jsem si vlasy, které jsem měla po jejich umytí svázané v copu.

Jemné vlny se mi rozestoupily kolem obličeje a já se zadívala do svého obrazu v zrcadle. Ne, už nejsem ta sedmnáctiletá hloupá dívenka, jako kdysi. Změnila jsem se. Jsem tvrdě pracující žena, pro kterou je práce a byznys vším. Ano, taková já jsem.

Victor vylezl z koupelny a zadíval se na mě. Jsi krásná Kate, vydechl a pohladil mě po vlasech. Victore já...já..., vyskočila jsem rychle na nohy, když se mne pokusil políbit. Ach Kate, proč mi to nedovolíš? Jsi ke mě pořád tak chladná. Co dělám špatně? rozhodil rukama v náznaku nechápavosti.

Vůbec nic Victore, jenže...prostě já pořád nejsem ještě připravená, promiň mi to prosím, pokrčila jsem rameny a doufala, že to pochopí. Katherine, vím, že ti nějaký muž v minulosti hrozně ublížil, vyprávěla si mi o něm, ale takhle to dál nejde. Panebože, vždyť je to už tolik let. Proč nezačneš znovu žít?

Nemohla jsem mu odpovědět. Netušila jsem jak. Dobře Kate, necháme toho, nechci se s tebou hádat, načež z obrovské postele vzal polštář i peřinu a hodil to na zem. Pro tvé klidné spaní Katherine, dobrou noc, prohlásil, lehl si a otočil se na bok. Je naštvaný a má na to absolutní právo. Věděla jsem to. Takhle už to dělám celých pět let.

Prostě jsem nedokázala spát s žádným jiným mužem než....Ne , nechci na to ani pomyslet, tohle musí skončit. Lehla jsem si do postele a přísahala si, že se naučím Victora milovat tak jak si zaslouží.

S touto myšlenkou jsem klidně usnula....