Laneey | 74.kapitola - Rozvod..

Takže dřív než začnete číst, chtěla bych vám něco málo říct.

Díly co budou ode dneška následovat jsou jakoby druhá část povídky. Samozřejmě zůstávají postavy , které znáte a přibudou nové :) . Možná se po přečtení dnešního dílu naštvete nebo tak něco, ale tohle už mám vymyšlené od počátku svého psaní. Asi budete zmatení z pokračování , ale to co se dělo v minulosti se postupně všecičko dozvíte, ale ne hned. Snad budete natolik trpělivý, že si na to v klidu počkáte a nebudete mě chtít zabít. :D Přeji vám příjemné čtení :)

Vaše Laneey :)

................................................................................................................

Miluji po ránu vůni čerstvě uvařené kávy. Sedíc za stolem ve své prostorné kanceláři jsem z okna sledovala říjnové sychravé počasí a upíjela černou lahodnou tekutinu z kamenného hrnku. Kanceláře zářili novotou a měli nádech elegantnosti. Ještě jsme neměli všechny krabice vybaleny,  ale čas přece nikam neuteče. V Californii jsme pobývali téměř měsíc a já si zde nemohla zvyknout. I když nutno podotknout, něco mě sem hrozně táhlo.

Myšlenkami sem zabloudila ke své nové kolekci pro zimu, když do kanceláře vtrhla jako uragán Stephanie. " Kate, no tohle je bomba roku! ", vykřikla jako by právě viděla ten nejhezčí model v životě. Zchladila jsem její očividnou radost a trochu jí napomenula.

Steph mám volnou půlhodinku, mohla bys, alespoň zaklepat než sem takhle vtrhneš tak pro příště, ano?, usmála jsem se na ní, když horlivě přikyvovala. " Já vím Kate ", promiň, omlouvala se s rudými tvářemi, ale oči ji stále planuly vzrušením.

Stephanii jsem poznala před pár lety v Londýně na jednom z největších festivalů módy. Jako příležitostnou modelku jí práce moc nebavila. Padli jsme si do noty a celý jinak nudný večer jsme povídali a nehnuly se od sebe. Už před těmi pěti lety byla moje značka CAMA velmi známá. Steph mi pochválila modely a já jí nakonec nabídla práci. 

Hledala jsem osobní asistentku a Steph neměla konkurenci. Ukecaná, upřímná, šikovná a hlavně měla o místo asistentky enormní zájem. Od začátku mi byla sympatická, tak proč ne. Netrvalo dlouho a stali se z nás nejlepší přítelkyně. Steph byla skvělá kamarádka. Věděli jsme o sobě úplně všechno. Tedy téměř.

Vyprávěla jsem jí o svém životě, od dětství až po přítomnost. Potřebovala jsem o tom všem mluvit, dostat to zebe. Tu bolest a utrpení, jenž jsem ve svém nitru schovávala několik let. Nebylo s kým o tom hovořit. Až se Steph jsem překonala bolest a začala konečně naplno žít. A nakonec jsem poznala i Victora.

Samozřejmě, že jsem jí nemohla říct, že ten muž o kterém jí celou dobu vyprávím je Michael. Ten Michael, kterého bezmezně obdivuje a zbožnuje, jak jsem zjistila mnohem později. Před třemi lety mě totiž nemile překvapila dárkem k narozeninám. Byly to lístky na koncert, což by spousty lidí určitě potěšilo. Mě nikoliv.

Zírala jsem na známé jméno vyryté na vstupenkách a s omluvou jsem jí je vrátila. Vím, že dárky se nevrací, ale bylo to tehdy nutné. Nevím co by semnou udělalo, kdybych viděla Michaela. Po patnácti letech. To je až moc dlouhá doba. Nevěděla jsem o něm absolutně nic a úplně mi to vyhovovalo. Nechtěla jsem to vědět. Nic co se týkalo jeho samotného nebo jeho rodiny.

Do vzpomínek se mi vloudil její smích. Tak, kde lítáš právě teď, ty snílku? , zasmála se a já znovu procitla do přítomnosti. Tak cos mi chtěla říct Steph?, nadhodila jsem, abych zahnala své myšlenky. Vypadalo jako bys měla štěstím vzlétnout tak povídej.

No je to fakt pecka, ještě, že sedíš. Teda vím, že s tebou to moc nehne, ale já jsem z toho celá pryč, vydechla znovu s rozzářenýma očima. " Já vím ", že by se to nemělo nikomu přát a tak, vždyt víš, že nejsem zlomyslná, a maj spolu děti ale... Tak Steph mluv už nebo mi skončí přestávka, než to ze sebe vymáčkneš, kroutila jsem hlavou nevěřícně a smála se jejímu výrazu. Dobře tak poslouchej, rozevřela nějaké noviny, kterých sem si ani nevšimla.

Dne 8.října 1999 se v Californii na nejmenovaném úřadě, rozvedl nekorunovaný Král Popu Michael Joseph Jackson se svou druhou manželkou Deborah Jeanne Roweovou, jejich 2 děti jsou po vzájemné dohodě v péči otce.

Při zvuku Michaelova jména jsem málem upustila hrnek s vařící kávou. Ale no tak pozor Kate, ty seš ale nešika, neopařila ses prosímtě? , přiskočila ke mě starostlivě a vzala mi hrnek z ruky. Ne ne, to je v pořádku, uklidňovala jsem jí a vlastně taky samu sebe.

To tě ta zpráva tolik překvapila?, zeptala se se smíchem. Nikdy ses o Michaela nezajímala. Nevíš o něm nic, nečteš noviny , kdybych ho neposlouchala ani nevíš kdo to je, smála se a já jen raději přikyvovala. Ach jo Stephanie, kdybys věděla..

Zavřela jsem oči a vrátila jsem se do minulosti. Viděla jeho oči a úsměv, slyšela jeho hlas a smích. Vzpomněla jsem si na naše sáhodlouhé rozhovory, procházky, zážitky a ...a ..už jsem nemohla více přemýšlet. Minulost je už dost dlouho pohřbená a já se jí přeci nebudu zabývat. Nesmím. Teď musím myslet na přítomnost na svou práci, která je v mém životě na prvním místě . A taky na svůj vztah s Victorem samozřejmě. Věděla jsem, že to Michael dotáhne daleko, vždycky jsem to cítila. Přeju mu to. Proč taky ne? On už do mého života dávno nepatří. Je pro mě cizí člověk jako všichni ostatní....

Víš, když je teď volný, tak třeba nebude chtít být dlouho sám, možná bych mohla mít šanci toho využít, co myslíš?, vytrhl mě z myšlenek Stephaniin zvídavý hlas. To je tvoje věc Steph, chtěla jsem tuhle tému zamluvit co nejdřív a zvedla jsem se z pohodlného křesla.

Neříkala si , že nechceš mít nikdy děti?, zeptala jsem se, jelikož mi to nedalo. Steph mi jednou prozradila, že nemá v úmyslu mít děti. Mateřství jí prý nic neříká. Nevymlouvala jsem jí to, sama mám stejný názor.

Kdybych měla tu možnost mít po boku tak skvělého muže jako je Michael měla bych s ním dětí třeba tucet, mrkla na mě a se smíchem šla otevřít dveře kanceláře, na něž se zrovna ozvalo zaklepání. Dřív než stihla otevřít, rozevřeli se a dovnitř vpadl Victor s úsměvem od ucha k uchu.

" Ahojky lásko moje ", rozeběhl se ke mě a vzal mě do náruče. Políbil mě na přivítanou a vrazil mi do rukou kytici rudých růží. Čímpak jsem se o to zasloužila? , zasmála jsem se a hledala nějakou vázu pro čerstvou obrovskou kytici. Jen tím, že jsi a taky že mám to obrovské štěstí tě mít po svém boku miláčku, vysekl mi poklonu a já ho pohladila po čerstvě oholené tváři.

Victor byl úžasný člověk. Muž, který by snad dokázal udělat jakoukoliv ženu šťastnou. Poznali jsme se před čtyřmi lety v restauraci a po několika schůzkách, ke kterým mě dokopala hlavně Stephanie jsem usoudila, že si skvěle rozumíme. Victor se naplno věnoval své práci právníka a já návrhářství. Po dvou letech vztahu jsem se nastěhovala k němu.

Náš vztah vždycky spíše připomínal přátelství, ale oficiálně jsme pár. Oba milujeme svou práci a děláme pro ní první a poslední. Na milostný románek nezbývá čas. Vím, že Victorovi city ke mě jsou každným dnem silnější. Cítím to z jeho pohledu, doteků i z toho jak se mnou mluví. Nosí mi květiny, více než předtím, uvědomila jsem si a zadívala jsem se na kytici na stole.

A já sama se ve svých citech nevyznám. Zasloužil by si někoho lepšího než sem já. Nedokážu ho milovat tak jako on mě, tak jak on by si zasloužil. To já už neumím. Milovala jsem jednou a mé srdce zemřelo. Netuším jak dlouho spolu budeme a kam náš vztah povede, ale jedno vím jistě. Nechci ho ztratit.

Zlato za chvíli bude jedna hodina, máte poradu nezapomeň, vložil se do mých myšlenek Victor a natáhl se pro polibek. A abych nezapomněl, řekl náhle. Mám dnes večer pro tebe překvapení. Doufám, že nic nemáš, mrknul na mě a čekal na odpověď. Nemám, usmála jsem se. Jaké je to překvapení?, nedalo mi to a musel jsem se zeptat.

Tak to ti neřeknu, ale máš přece zítra narozeniny, usmál se na mě a já ocenila jeho schopnost si u svojí těžké práce zapamatovat i datumy narozenin. Kort ty moje. Já je totiž neslavím. Ty vždycky umíš člověka potešit viď? , objala jsem ho kolem krku a vtiskla mu na rty malý polibek. 

Už se nemůžu dočkat večera....