79. kapitola - Už to nikdy nedělej..

Michael natolik vnímal její blízkost až se mu třásli ruce nervozitou. Napovrh se snažil být silný a nepřístupný, ale uvnitř těla mu probíhala živá bouře. Pocity se přelévali jeden do druhého a křičeli na sebe. Každý se chtěl dostat na povrch. Ruce se mu sami rozjeli po jejích zádech a hladili něžnou křivku jejích zad až k smyslné šíji a zase zpět. Cítil jak se celá chvěje a v myšlenkách se pohroužil do minulosti.

Vzpomínal jak netrpělivě čekal na každý její dopis, každou zmínku o ní, myslel na její oči, úsměv, na jejich sladké polibky a milování. Každý koncert, který s bratry absolvoval byl pro něj úžasným zážitkem a zároveň i utrpením. Nebyla tam s ním a to ho doslova týralo. Měl ji v hlavě pokaždé, když ráno vstal, po celý den a nezměnilo se to ani tehdy, když vstoupil na podium před tisíci diváky.

Za tu dobu co s bratry koncertovali se rozhodl. Až přijedou zpět, vše se vyřeší. Měl vymyšlený svůj plán a byl si tolik jistý Kateyinou bezmeznou láskou, že věřil, že vše vyjde dle jeho plánu. 

Když se vrátil a viděl úplně cizí lidi, kteří právě vyrazili ze dveří sousedního domu bylo mu jasné, že se něco děje. Běžel se jich zeptat, kde jsou bývalí nájemníci a jestli o nich něco neví. Zírali na něj jako kdyby právě viděli nějakého ze svatých a kroutili hlavami. Ne pane Jacksone, tento dům už jsme koupili prázdný. O bývalých majitelích nevíme zhola nic.

Ta žena mu byla hrozně povědomá. Sakra, kde jen jsem ji mohl vidět?, dumal nad tím, a po chvíli se dočkal odpovědi. Jsem rád, že se konečně poznáváme osobně Michaeli, podávala mu ruku a Michael zíral s otevřenou pusou. Můžu ti tykat ne?, usmála se a čekala s nataženou rukou. Ale, ano jistě paní Presleyová, usmál se na ní Michael.

Asi se ti nemusím přesdstavovat ale tak pro jistotu. Priscilla Presley, těší mě. A prosím nevykej mi, cítím se pak hrozně stará a to snad nejsem, smála se a objala kolem ramen malou copatou dívku, jenž se za ní nejdříve schovávala. To je moje dcera Lisa Marie.

Lisa se na Michaela zářivě usmála a s rudými tvářemi zase odběhla zpět do domu. Je rozkošná, poznamenal s úsměvem Michael. Rozloučili se a odešel každý do svého domu.

Hledal jsem Kate kde se dalo, ale nikdo nevěděl kam s otcem odešla. Opustila mě. Nemilovala mě tolik jak sem si myslel. Dostával sem se z toho spousty let, ale nikdy sem na ni nezapomněl, i když jsem se o to tolik snažil.

Život jsem měl najednu stranu krásný ale na tu druhou krutý a bezcitný. Ale na to nechci vzpomínat. Lidé mě odsuzovali za barvu mé kůže aniž by tušili co to způsobilo. A vůbec nechci myslet na dobu, kdy jsem byl nucen najít si dobrého právníka, kvůli ohavným lžím jedné rodiny, která navštěvovala můj ranč.

Tak jsem poznal Victora Collinse.

Lisa mě pak po dlouhé době vyhledala a já si uvědomil, že vyrostla. Znali jsme se dlouho, byla upřímná, životem ve svých mladých letech též zklamaná a velmi krásná. Netrvalo dlouho a vzali jsme se. O její děti z prvního manželství jsem se staral jakoby byly moje vlastní. Bohužel náš vztah nevydržel, každý z nás si ho představoval jinak. Stále nás někdo pronásledoval a my neměli žádné soukromí, bylo to těžké, ale nakonec jsme náš vztah ukončili.

Pak jsem v nemocnici poznal Debbie, která mě naprosto okouzlila. Bylo to krátce po rozvodu s Lisou, za což mě mnozí odsuzovali. Ale stál sem si za svým vztahem jenž nejdříve byl spíše přátelský ale pomalu přerostl v lásku, která bohužel také nepřežila. Moc mě to mrzelo kvůli našim dvou dětem, ale už jsme spolu nedokázali dále žít.

Obě své ženy jsem svým způsobem moc miloval, ale nikdy sem k nim necítil to, co jsem cítil jako mladý kluk, který poznal první lásku. Kate byla ta pravá a já na ní nikdy nezapomněl, i když mi tolik ublížila.

Často jsem po nocích chodil po Neverlandu a vzpomínal na své mládí. Tolikrát jsem se ptal proč, ale nikdo mi nemohl odpovědět. Chtěl sem ji navěky vymazat ze svého srdce,  ale nikdy se mi to nepodařilo. I když sem se o to pokoušel nespočetněkrát. Kate byla mou první a jedinou opravdovou láskou.

Mám za sebou spousty koncertů po celém světě, neměl sem ani moc čas přemýšlet nad svým životem a tak sem si volného času v Neverlandu vážil. Byl to můj ráj, můj vlastní domov.

Teď tu žiji se svými dětmi a zaměstnanci. Jinak jsem sám. Jako jsem byl ostatně téměř vždy.

..................................................................................................

Jenže ona se vrátila. Ta žena, která mi ublížila jak nejvíce mohla. Je zpátky a opět jí svírám v náručí. Chvěje se stejně jako kdysi, když...

Ale proč to dělá? Pokouší mě snad?

Michael nemohl uvěřit, že znovu cítí její květinovou jemnou vůni, její teplý dech na svém krku, její tělo, které se tak věrně pohybuje s jeho v pomalém rytmu. Když její ústa po tolika letech opět vyslovila jeho jméno, roztřásl se. Michaeli, pusť mě..prosím, slyšel od ní, ale neudělal to. Proč, to ale netušil.

Ještě chvíli jí toužil tisknout k sobě, mít propletené prsty s jejími a dýchat její jemnou vůni. Sakra nenávidím jí. Celý život jsem říkal, že zapomenu. Měla by mi být naprosto lhostejná. Ano myslel si to a chtěl to tak. Jenže realita je poněkud jiná.

I po těch dlouhých letech trpkého rozloučení jeho tělo reagovalo na její blízkost tak jako kdysi. Přitiskl si jí ještě víc k tobě a hladil ji po zádech. Cítil, že se chvěje stejně jako on sám.

Bylo mi horko a nejednou zase zima. Pocity se střídali jako na horské dráze. Michael mě stále hladil po zádech a to mým rozporuplným pocitům moc klidu nedávalo. Už sem se od něho ani nepokoušela odtrhnout, ba naopak. Proto mě překvapil jeho další počin.

Michael ji od sebe bez varování odtrhl jako by ho popálil oheň. Oči měl plné bolesti a vzpomínek. Už to nikdy nedělej, zašeptal a rychle odešel. Stála jsem tam sama uprostřed parketu, nohy i ruce se mi třásli a toužila jsem být někde sama, schovaná tak, aby mě nikdo nenašel.

Tak on semnou začne tančit, dotýká se mě a ještě mi vynadá, jako kdybych mu já něco udělala. To snad neni možný, štkala jsem a běžela jsem opuštěnou chodbou pryč. Potřebovala jsem být teď sama. Schoulila jsem se na sametově červenou pohovku na konci chodby a nechala slzy, aby si našli svou cestičku ven z pod mých řas. 

Nevím jak dlouho jsem tam schoulená ležela, ale najednou sem cítila, že nejsem sama. Zaslechla jsem rychle blížící se kroky k mému úkrytu a čekala...

 Poznámka :  Chtěla bych se vám omluvit za šílený díl ...musím se přiznat, že sem ho pak i nakonec přepisovala. Proč? Poněvadž, jak jste si všimli, píšu za Kate, ale minulost jsem začala vyprávět Michaelovými slovy. Chtěla jsem to tak, ale nevim jak se mi to podařilo ale pokračovala jsem tak až do konce dílu, takže sem to musela pak celý přepsat. Tedy osoby. Prosím, kdyby jste se v tom nevyznali, napiš te mi to, občas fakt píšu jako idiot.Díky vaše Laneey