77.kapitola - Další překvapení..

Stálo mě spoustu úsilí, tam stát a dívat se na něho. Ale měla jsem jinou možnost? Stáli jsme proti sobě jako dva cizinci. My jsme se jimi mohli ale těžko nazývat. Chtě, nechtě se mi vracelo takových vzpomínek až mne začali pálit v očích slzy. Jak bych tohle vysvětlila? ...

Tyhle oči se na mě kdysi dívali jinak. Dívali se na mě se zájmem, láskou a vždy byly plné touhy a porozumnění. Teď jsem v nich spatřila jen bolest a formálnost. Proč mě tehdy tolik zradil? Čímpak jsem se o to zasloužila? Tím, že jsem mu dala všechno co sem měla? A jak se mi za to odvděčil on? ...

Vynořovali se mi v hlavě vzpomínky na první den, kdy jsme se poznali, na den, kdy jsme si slíbili přátelství na dosmrti, pak i kdy jsme se poprvé zblížili jako muž a žena i na naší první společnou noc. On byl a vždy bude mou první láskou a to nezmění ani to jak si semnou před lety krutě zahrál. 

A ted tu proti sobě stojíme jak dva kohouti na bojišti. Chtělo se mi křičet mu do obličeje, chtěla jsem aby mi vysvětlil proč to udělal, ale vzchopila jsem se. Už nejsem ta naivní hlouhá sedmnáctiletá husa, která si myslela, že když jí slíbí lásku na celý život, že to taky dodrží. On patří do minulosti. A ta už je dávno zamnou. Pohřbená.

Teď je mi pětatřicet a už vím co je to v životě tahat těžké břímě. Mám svou milovanou práci a Victora. Na něj nesmím zapomínat. Podívala jsem se na něj a usmála se. Znovu jsem se s již pohrdavým výrazem podívala na muže před sebou a přijala nabízenou ruku.

Catherine Greenová, těší mě pane Jacksone...

Dotyk našich dlaní na mě zapůsobil jako zasažení elektrickým proudem a tak jsem ruku zase rychle stáhla dolů. Nastalo tíživé ticho, které prolomil až Victorův hlas. Tak tohle je moje Catherine, o které sem ti vyprávěl po telefonu, usmál se na Michaela a objal mne kolem ramen. Říkal jsem ti, že je to ta nejkrásnější žena jakou jsem kdy viděl, a soudě dle tvého výrazu si to myslíš také. 

Ani jsem nedutala a provrtávala jsem podlahu pohledem, jako bych se tam chtěla schovat. Proč se tohle musí dít? Proč se znovu objevil v mém životě? ...

Ano, jistě, zaslechla jsem Michaela. Jste velmi krásná žena Catherine, slyšela jsem ho a znovu jsem se mu zadívala do očí. Byly rozšířené smutkem a ještě něčím, co jsem nedokázala v těch hlubinách rozpoznat.

Děkuji vám za to pane Jacksone, že jste sem vážil cestu, řekla jsem najednou a snažila se nevnímat jeho blízkost. Vaše píseň je moc krásná, pípla jsem nesměle jen, abych prolomila hrobové ticho. Děkuji, ozval se Michael a opět mlčel.

No vidím, že jste ze svého setkání trochu na rozpacích, usmíval se od ucha k uchu Victor.

Pojďme si dát něco na uvolněnou třeba Rulandské Modré co myslíš Kate?, zeptal se a otočil se na mě se svým zářivým úsměvem. Třeba, odvětila jsem stroze a šla napřed.

Promiňte mi, ale já nepiji, ozval se za námi Michael, když Victor naléval suché víno do vysokých sklenic. Ježiš promiň Miku, já bych za ta léta málem zapomněl, že ty vůbec nepiješ, zasmál se Victor a Michaelovi se roztáhla ústa do širokého úsměvu.

No ještě tohle chybělo. Vždycky věděl jak mě odzbrojit. Ne, tohle už na mě nemůže přece platit. Nebo se mýlím? Nemohla jsem odtrhnout oči od jeho úst a bohužel pozdě jsem si všimla, že se na mě Michael dívá. Zavřel rychle ústa a sklopil oči. 

Tak co se událo za těch dlouhých 6 let co jsme se neviděli Miku?, zeptal se opět z vesela Victor. Jak sem na tom já, vídíš, podíval se na mě a objal mě kolem pasu. Jo to vidím, poznamenal trpce Mike a napil se vody. Je vidět, že si šťastný, přeju ti to, dodal ještě a Victor ho poplácal po zádech až Michael vykulil oči. No není divu, Victor měl skoro dva metry, chlap jak hora, i když štíhlý. Michael se trochu rozkašlal jak zrovna spolkl doušek chladné vody a Victor se mu začal omlouvat. 

Promiň, když ty si jak tintítko, že by se na tebe člověk bál sáhnout, usmál se znovu Victor a zadíval se na mě. Úsměv sem mu rychle opětovala. Asi by se divil, kdybych se stále tvářila mrzutě. Vždyť jsou to moje narozeniny. A on pro mě všechno tohle připravil.

Já o tobě toho vím dost Michaeli, i když jsme se dlouhou dobu neviděli. Mrzí mě, že obě tvá manželství nevyšla, ale věřím, že někde na tebe čeká ta pravá, mrkl na něj. Na tak hodného chlapa jako ty určitě, to si můžeš být jistý, utvrzoval ho. Já už svoje štěstí našel...

I kdybys neměl pravdu Victore, tak nevadí, mým štěstím jsou moje dvě děti, usmál se něžně při vzpomínce na svá dvě malá batolata , která teď v Neverlandu hlídala Janet. To máš pravdu, děti jsou tím nejkrásnějším požehnáním, no nemám pravdu Kate?..

Cítila jsem jeho pohled a jen přikývla. Nemohla jsem mluvit. Takže byl dvakrát ženatý a má dvě děti. Nechápala jsem, proč to semnou tak otřáslo. Je přece naprosto normální, že celých osmnáct let nebyl sám. 

Jak jsou vůbec staré tvoje děti? Je to chlapec a dívka, nemýlím - li se, zněl další Victorův dotaz. Princovi Michaelovi je dva a půl roku a Paris jeden a půl, usmál se znovu Michael a v jeho očích žhnula láska k jeho dětem. Tak moc to bolelo. Kdyby to tehdy s naším vztahem myslel vážně mohlo to být dnes všechno jinak. Mohli bychom....Ne !, zahnala jsem své kruté vzpomínky a zatlačila zpět slzy.

Tak to jsou ještě vlastně miminka, a kdopak je hlídá, když nejsi doma?, zeptal se starostlivě Victor. No obvykle moje nejmladší sestra Janet nebo Susan.

Usmála jsem se, když jsem si vzpomněla na malou Janet. Panejo, pamatuju si jí jako malou holčinu a teď už je z ní dospělá žena. Taky by mě zajímalo jestli je to jen shoda jmen nebo je to Susan, na kterou sem si pamatovala.

Vždyť jsme se domluvili. Poznáš je, řekl najednou Michael a já se na něj vyděšeně podívala. Teda vy oba je poznáte, dodal a já se podívala na Victora. No miláčku, to je další část mého překvapení. Michael je můj dobrý přítel a taky náš nový hostitel. Poznáte se mnohem líp, a já budu jen rád. O čem...o čem to mluvíš Victore?, roztřásl se mi hlas nad jeho slovy.

Mluví o tom, přerušil ho Michael,  že se můj Neverland pro vás stane na pár dalších měsíců vaším domovem...