Laneey | 88.kapitola - Bodyguard

To snad není pravda, zaskučel mohutný chlapík s tmavými kučeravými vlasy, jenž se najednou zjevil v pokoji.

Sakra Wayne, mohl bys nejdříve, alespoň slušně zaklepat než vejdeš do mého pokoje?, pokáral ho Michael, aniž by se ode mne hnul.  Slyšeli byste to vůbec?, nadzvedl posměšně obočí Wayn.

Sklapni Wayne, obořil se na něj Michael, jemuž blyštili oči nevraživostí nad nečekanou náštěvou. Zalekla jsem se Waynova nenávistného pohledu, jímž mě obdaroval a zlostně přimhouřil oči. Panebože, co sem tomu muži udělala? Jsem si naprosto jistá, že jsme se nikdy neshledali. Ale jeho pohled mi taktě naznačoval, že mým přítelem se nikdy nestane.

Michaeli, prosímtě ztratila se nám malá, nevíš...., zaslechla jsem vzlykat Susan, jenž se najednou objevila vedle Wayna. Udiveně těkala očima z Michaela na mě.

Najednou jsem si uvědomila jak to vypadá. Michael v županu, oběma nám kapala z vlasů voda a tváře máme rudé ohnivou hádkou a mým pláčem, nýbrž tato scénka mohla pro ně vypadat všelijak než jaká byla pravda. Ne, raději o tom nechci přemýšlet. Ale dle pohledů obou přihlížejících bylo jasné co si myslí. 

Víš Susan, snažila jsem se prolomit tíživé ticho, spala jsem a když jsem se probrala, malá seděla u mě v pokoji. Byla celá od krému, takže jsem jí vykoupala a sama si umyla vlasy. Potřebovala jsem jí dát čistou plínku a nevěděla, kde ji najít, vysvětlovala sem.

Jo, takže jste musela rovnou do Michaelovi ložnice, že jo?, ozval se zhnusený Waynův hlas. Wayne zmlkni!, zařval Michael, ale umlčela jsem ho zvednutím ruky a přistoupila k tomu muži, němuž z očí sršela nenávist a zloba. Tohle sem si nehodlala nechat líbit. Došlo mi, že tohle bude Michaelova osobní ochranka.

Tak abyste věděl pane....?..Evans, Wayne Evans, představil se, aniž by mi podal ruku. Takže abyste věděl pane Evansi, začala jsem znova, neměla jsem ani ponětí, že se jedná zrovna o Michaelův pokoj. Jediné o co mi šlo, bylo přebalit malou a donést jí v pořádku do náruče její chůvy nebo jejího otce.  

Vaše unáhlené závěry jsou dosti netaktní a drzé, vzhledem k tomu, že jste jen obyčejný bodyguard, jenž nemá právo se míchat do věcí, do kterých mu nic není. Wayn zalapal po dechu a tvář mu zrudla. Zadíval se na Michaela a když se mu nedostalo žádné pomoci, naštvaně se otočil a práskl dveřmi tak, až se malá rozplakala.

Ale no tak princezno, chlácholil ji Michael a slíbával jí z tváří kutálející se slzičky. To se jen strejda Wayn rozzlobil víš. Neodolala jsem a pohladila jsem malou po vláskách. Michael se na mě děkovně usmál a já mu úsměv oplatila. Nešlo to jinak.

Uvědomila jsem si, že za námi stále stojí Susan a otočila jsem se na ní. Její výraz mě naprosto odzbrojil. Stála tam se skříženýma rukama na hrudi a v očích se jí třpytili slzy.

Susan?..Jsem ráda Kate, že se malá tak rychle našla, děkuji, že ses o ní postarala, zamluvila to rychle. Měla jsem takový dojem, že ten výraz nebyl kvůli tomu. Byl plný naděje. A přesně to sem nechtěla.

Jsem tu první den a už takových zmatků. Vůbec sem neměla dovolit, abychom se sem přestěhovali. Co tu budu dělat? V Michaelově blízkosti jsem nervózní a nechci, aby si toho kdokoliv všiml. Jenže cožpak jde se mu stále vyhýbat? Horko těžko, ale musím se snažit. Jinak by to mohlo dopadnout hodně špatně.

Samozřejmě i já ti děkuju Kate, že si se dokázala postarat o malou a Susan ty neplač, přešel k ní a objal ji. Ale Michaeli, jsem špatná chůva, jak jsem ji mohla ztratit z dosahu? Jen sem jí připravovala v kuchyni jídlo a ona tam najednou nebyla, vzlykla znovu.

Ale je v pořádku Susan, jsi určitě výborná chůva, přistoupila jsem k ní a vzala jí za ruku. Pojďte ke mě děti moje, zavzdychala a objala nás s Michaelem tak, že jsme byly nuceni se k sobě přitisknout.

Michael se mi skrz kučeravé Parisiiny vlásky koukal do očí a já si najednou přála vrátit se o osmnáct let zpátky. Bez jakýchkoliv výčitek k němu přistoupit, vplést mu prsty do vlasů a políbit ho tak, že by jen u toho jistě nezůstalo. Cítit jeho vášnivou odezvu, kterou by mě naprosto odzbrojil.

Ne, ne , ne Kate na co to sakra myslíš?, kárala sem se sama sebe ale pohled jsem od něj stále nebyla schopná odtrhnout.

Už jeho pouhá přítomnost mne znervózňovala a z toho jsem měla největší strach. Sžíral mě pocit viny vůči Victorovi. Měla bych myslet především na něj a na náš vztah, tedy jestli se tomu tak dá říkat. A né se tu topit v očích, jenž mě okouzlili už jako malé děvčátko, které se zrovna přistěhovalo do nového domova. Do místa plného nádherných vzpomínek, které ale zemřeli spolu s minulostí. Nebo sem si to donedávna, alespoň myslela.

Jenže, když se do nich podívám teď po tak dlouhé době, tak je to stále stejné. Točí se se mnou celý svět. Jak to jen ten chlap dělá? Vždyť se na mě jen dívá. A to nemůžu říct, že bych měla o mužské pohledy nouzi.

Ať už to byly pohledy jen zkoumající, hodnotící nebo sexuchtivé. Nikdy sem tomu nevěnovala pozornost. Ani Victorův upřímný zamilovaný pohled se mnou nikdy nezacloumal tolik, jako Michaelův plný touhy. Touhy? Ale ne! Už zas smýšlím nad zakázaným ovocem. Michael je moje minulost a tak to také zůstane.

Michael mě spaloval pohledem a já nechtěně sjela očima na jeho ústa. Co si to jen nalhávám? Toužila jsem je znovu ochutnat.

Kate? Kate? Kde jste kdo?, zaslechla jsem Victorův hlas a stihla jsem se odtrhnout od Susan a Michaela, když vešel do pokoje. Tedy vešel...spíš vpadl.

Ach tady si miláčku, nevěděl sem kam jste všichni zmizeli, pomáhal jsem Susan hledat malou, vysvětloval přešel rychle ke mě a políbil mě. Nečekala jsem to a dost mě to zaskočilo. Nebývá takový ...jak to říct. Tak osobní. Sice tvoříme pár, ale vztah jako takový to není. 

Ehm...malá je v pořádku, odkašlal si Michael a Victor mě pustil z pevného sevření. To jsem moc rád Miku, řekl s upřímnou radostí Victor. Zadívala jsem se do Michaelovi tváře, která byla úplně bez výrazu. Nevím co sem v ní vlastně chtěla objevit. Nezáleží mu na mě stejně jako mě na něm. Jen vzpomínky nás stále zbližují to je vše. A to musí skončit.

Takže jestli chce hrát Victor hru na normální vztah dvou zamilovaných lidí, tak fajn. Beru to. Budu hrát s ním. Alespoň se vše usnadní.

Víte Victore, malá se zatoulala až ke Kate do pokoje, když jsem jí připravovala jídlo, a Kate byla tak hodná, že jí vykoupala a přebalila, vysvětlovala Susan. Našla jsem je obě tady s Michaelem, dodala Susan s úsměvem od ucha k uchu. Jak kdyby jí to těšilo. Nevěřícně jsem na ní koukala a nejraději bych jí za ten dodatek zakroutila krkem.

Victor nejdříve zrentgenoval pohledem toporně stojícího Michaela v županu a pak se zadíval na mě. Aha, určitě jste si pěkně popovídali, roztáhl ústa do širokého úsměvu a já byla ráda, že není jeden z těch, kteří dělají unáhlené závěry. Jako ten muž. Wayn Evans.

Ten člověk se mi nelíbil. Z očí mu sršela nenávist a já nevěděla jak s ním dokážu žít pod jednou střechou. Netuším co od něj můžu čekat. Kolik věcí o mě vlastně ví?....

Zmyšlenek na onoho muže mě vytrhl zvuk otevírajících se domovních dveří a radostný ženský hlas, jenž se rozezněl po hale...