:)
Blog jsem založila jen pro své úvahy, povídky, myšlenky...aneb ať žije fantazie...a ke komu směřují?..sami snad poznáváte..ke géniovi, který je pro mně hudebním i životním vzorem...k člověku s tou nejčistší duší, kterou má málokdo..je to vzácnost...je to o muži, který toužil změnit svět k lepšímu svou hudbou,tancem ,pomocí chudým a dětem...
děkuji ti Michaeli, že si nám toho daroval tolik..už se nikdy takový člověk jako ty nenarodí..Miluju tě a navždy máš své místečko v mém srdci....vím, že jednou se tam nahoře setkáme ...
 |
17. kapitola - Nepoznaná bolest...
Za 2 dny má Michael narozky , Marion, a já vůbec nevím co mu pořídit. Dumám nad tím už dobrých 14 dnů, nenapadá tě něco? a s prosbou sem se podívala na svou kamarádku. " Ty jo " , Kate, to je těžký taky mě nic nenapadá. " No a co třeba kravatu? " hodila nápad. " Néé" , Michael kravaty nesnáší, řekla jsem zklamaně. Mno jo, ale co jinýho ?
" Tak jdeme nakupovat pojď " , řekla Marion a táhla mě ven. Po více než dvou hodinovém běhání po městě jsme zapluly do zlatnictví a koupily jsme krásné pánské hodinky. " No snad mu udělají radost no " , ty ještě nemá, hodila jsem očkem po Marion co na ně říká. " Jsou nádherné , Kate " , vybrali jsme dobře si myslím, budou se mu určo líbit.
No táák Michaeli, zvedni to konečně. Volala jsem mu už po třetí a nic. Mnu asi nemá čas, tak zavolá později, říkala jsem si. Najednou se telefon kvílivě rozeřval příjemnou melodií .
" Ahojky Kate " , promiň, já měl ještě menší zkoušku, začal omluvou Michael. " Ach tak " , no to bych se ti měla spíše omluvit já, že tě otravuju při práci. " Kate " ! říkal sem ti několikrát, že ty mě nikdy neotravuješ rozumíš?, řekl jemně Michael. Co jsi vůbec potřebovala? ..
No máš ve středu narozky a já myslela, že bychom mohli zajít na večeři k Johnovi, navrhla jsem nadšeně, nechtěla jsem mu říkat, že tam teď pracuju, chtěla jsem to nechat jako překvápko na večer. " Kate " ..... " No neříkej, že zase nemůžeš ", odpověděla jsem rychle když jsem zaslechla jeho tón. " No na středu už něco mám zlatíčko, s Lerrym a vydavatelem mojí desky panem Greenfieldem si jdeme někam sednout. Tak co ve čtvrtek? , to mám celý den volný. Zrovna jsem ti chtěl zavolat kvůli tomu. Vyzvednu tě doma okolo 19 hodiny ju?, navrhl Michael . " Dobře " , ale ne , že to zase padne, nebo si s Lerrym půjdu asi promluvit, řekla jsem se smíchem v hlase. " Tak jo pa zlato " , ozval se znova michael. " Pa " , odpověděla jsem , ale to už jsem slyšela jen zvuk pípání.
Ty 3 dny ubíhaly hrozně pomalu, nemohla jsem se dočkat čtvrtka. No alespoň, že jdu ve středu na noční, oddychla jsem si. To snad uběhne rychleji. V pondělí jsem byla poprvé v Johnově restauraci jako servírka. Byly pro mě jako rodina a práce mě bavila, i když nebyla bůhví jak dobře placená, na školné to stačilo. Byla jsem ráda, že mi vůbec John tuhle práci nabídl. Jinak nevím co bych dělala. Práce se shání velmi zle v téhle době a já bych nejspíš musela ze školy odejít.
O 2 dny později...středa
Tak Kate, tady si vezmi čistou sukni a nezapomeň si přezout pantofle, řekl mi John a usmál se na mě. Práce ti moc jde, jsi šikovná Kate, nevím jak to uděláme až se Casey vrátí, ale rozhodně tě nepropustím, ujišťoval mne. Opětovala jsem mu úsměv a upravovala si sukni, ke které bylo zvykem nosit vínové tričko s logem restaurace. . " Ták hotovo " , řekla jsem si pro sebe, nanesla jsem si trochu lesku na rty.
Johne ? , mohla bych tě o něco poprosit? Zítra přijdeme s Michaelem na večeři, dnes má narozky , ale nemá čas, tak bych chtěla, kdyby jste nějak vyzdobily náš stůl...víš ten v rohu. " Joo" , vím jakej myslíš , mrkl na mě John. Samozřejmě , že ho připravíme. Vždyť to se musí řádně oslavit, určitě nebudou chybět balónky, narozeninové čepičky , začal vyjmenovávat zamyšleně John. " Stačí " , když bude hrát příjemná hudba a taky mám v plánu upéct velký ovocný dort, skočila jsem mu do řeči. Ten přinesu zítra ráno ju? " Dobře ", tak jsme domluveni.
Viktoria přiběhla do místnosti. Nahrnulo se nějak moc lidí, Johne musíme dělat, takže tu Kate moc nezdržuj jo? Kate, můžeš prosímtě vzít to Kung Pao a palačinky ke stolu číslo 9 ? dík, řekla a zase odběhla.
Vzala jsem tác s jídlem a zamířila ze dveří kuchyně. Kontrolovala jsem pohledem jestli je na táce všechno a mířila ke stolku 9. Takže Kung Pao, Palačinky , svíčka ,1 x Víno Cabernet Saugvinon , dvě....zasekla jsem se v kontrole a zírala jsem na místo v rohu. Jen tak tak jsem udržela tác v rozstřesených rukou. Bolest , která mi projela celým srdcem nešla ani vyjádřit slovy. Nikdy jsem tyto pocity nezažila, když zemřela maminka bolelo to hrozně, ale jinak. ...
Takže on má s chůzku s Lerrym a vydavatelem jo? Jedině kdyby měl Lerry dlouhou blonďatou hřívu a nosil dámské rudé šaty s hlubokým výstřihem...
Viktoria si všimla mého toporného stání a přistoupila ke mě. Co se děje Kate? Vypadáš jako kdyby si viděla ducha, zeptala se vyděšeně. Podívala se směrem kam sem nevěřícně zírala sama. Po tváři mi stékala slza, kterou jsem neúspěšně zkoušela zastavit.
Zvládneš to ? Mám tam jít ? , zeptala se Viki a v hlase jsem zaslechla nesouhlas s tím co spatřila. " Ne " ! , řekla jsem až příliš tvrdě, jsem úplně v pohodě.
Vzala jsem si tác z Viktoriiných rukou, který mi vzala dříve než jsem ho vyklopila na zem a vyšla rázným krokem k rohovému stolku, kde se zdálo , že tam vládne velmi příjemná intimní atmosféra.
Související články
Komentáře
| RE: 17. kapitola - Nepoznaná bolest... | susieajejipovidka | 20. 09. 2009 - 17:25 |
| RE: 17. kapitola - Nepoznaná bolest... | lennie | 20. 09. 2009 - 18:29 |
| RE: 17. kapitola - Nepoznaná bolest... | love.u2 | 20. 09. 2009 - 20:56 |
| RE: 17. kapitola - Nepoznaná bolest... | jessiina | 24. 09. 2009 - 16:43 |
| RE: 17. kapitola - Nepoznaná bolest... | hanisshka | 05. 02. 2010 - 17:58 |
| RE: 17. kapitola - Nepoznaná bolest... | alča | 22. 10. 2010 - 09:48 |