69.kapitola - Schovaná a sama..

Týdny ubíhaly jako voda a my s Michaelem jsme se cítili šťastně jako nikdy předtím. Dny jsme trávili procházkami, chodili na večeře, na společné nákupy, ale nejvíce času jsme strávili milováním. Bylo velmi těžké se někam přede všemi schovat, ale způsob jak uniknout realitě jsme vždycky našli. Míst, kde jsme se mohli oddat své touze bylo hned několik. A už nám sloužili k ukrytí koňské stáje pana Griffina za městem, bývalá dětská skrýš v lese, někdy i dům mého otce, jenž odmítl pomoc léčebny, i když mi to slíbil nebo jen čistě příjemné místo, které se naskytlo. Ne, že bychom byli tak sexuálně náruživý, jen jsme mladí. Když milujete, chcete být s tím druhým každý den, každou hodinu i minutu. Je těžší, že tohle všechno jsme nuceni skrývat.

Marion nám oznámila, že jede za svými rodiči na cesty. S Michaelem nás to dost zarazilo, ale nic jsme nenamítali. Nebylo to ani tak kvůli tomu, že by se jí stýskalo po rodičích, ale kvůli Randymu. Když přišla uplakaná ke mě domů, nevěděla jsem jak ji pomoct. Řekla mi jen, že není schopná už nikdy opravdu milovat muže a tak musí pryč. Nechtěla mi říct, jestli se něco stalo. Prostě si šla zabalit, že druhý den odlétá do  Ekvádoru. Destinace, kde se nyní její toulavý dobrodružní rodiče nacházeli. Studium sice přerušila, ale slíbila, že ho dodělá, i kdyby měla dostudovat jinde. 

Ten den, kdy odjížděla, jsem jí pomáhala s kufry a taxíkem jsme dorazili na letiště jen tak tak. Podávala slečně za pultem letenku a otočila se na mě. Musím odletět, musím vypadnout dříve než ublížím Randymu, špitla a z očí se jí rozkutálely korálky slz. Nechala jsem ji mluvit. Čekala jsem jestli mi řekne víc.

Víš Randy..on..políbil mě.  A já mu polibek opětovala. Dříve než sem na to stačila cokoliv říct, chrlila na mě další várku emocí. Mám ho ráda Kate, moc, ale nedokážu ho milovat tak jak on si zaslouží. Už to neumím, nechci mu ubližovat. A to bych dělala, kdybych ho stále odmítala. Vždycky jsme byly přátelé, ale teď když vím co cítí, musím pryč. Proto jsem potom, co mi provedl Tommy, chodila na schůzky s tolika chlapci. Nemilovala sem je a přede všemi sem vypadala jako coura. Bylo mi to už jedno. Jsem špinavá.

Marion takhle nemluv proboha, okřikla jsem jí. Za to co ti ten bastard udělal, nemůžeš. Byla jsi jen pouhou obětí. Zasloužíš si zase milovat a být milována. Vždyť je ti teprve sedmnáct Marion. Život máš ještě před sebou, prosím neodjížděj, nemohla jsem zadržet slzy, jenž se mi valili z očí. Objala jsem jí a nikdy jí nechtěla pustit.

Odpusť Kate, musím odjet, pochop mě. Jsi moje nejlepší kamarádka , usmála se na mě. Já neodjíždím navždycky, zase tě přijedu navštívit. Pozdravuj ode mě Michaela a ostatní. Snad mi Randy někdy odpustí, špitla... 

Taky se omlouvám za to, že vám s Michaelem způsobím potíže tím, že odjedu. Jeho rodiče si myslí, že spolu chodíme a teď odjedu jen tak bez rozloučení. Možná, že jsem tam měla jít a říct jim to nebo.... Nedělej si starosti Marion, tohle musíme s Michaelem už vyřešit, takhle už to dál nejde.

Neboj se Kate, vy dva patříte k sobě, tohle zvládnete tím sem si jistá, usmála se na mě a já ji znovu prudce objala. Doufám, že se nemýlíš Marion, zašeptala jsem a vzhlédla vzhůru k nebi, jako bych tam hledala odpověď.

Stewardka již ohlašovala, že všichni cestující musí být v letadle usazení a připravení k odletu. S Marion jsme se naposledy objali a spustili dalších pár slz. Mám tě ráda Marion, brzy se ozvi, zakřičela jsem na ní, když nastupovala po kovových schůdkách. Ještě se stihla otočit a zamávat mi. Já tebe taky Kate...

Domů jsem se vracela s mokrými tvářemi. Teď jsem tu na všechno sama. Mám sice Michaela, ale co když se něco pokazí? Něco se stane a já nemám nikoho na koho bych se mohla obrátit. Zaplatila sem taxikáři a jen co sem vyšla na chodník sem vytočila Michaelovo číslo. Zřejmě má nějakou práci, zamyslela jsem se, když mi po několikáté nezvedl telefon.

Šla jsem zamyšleně po chodníku kolem Michaelova domu a omylem sem narazila do nějaké paní s nákupem. Pomeranče se z plátěné tašky rozkutáleli až na silnici a já s omluvami napravovala vzniklou škodu.

Já ..promiňte mi..nekoukala jsem na cestu, já .. To je v pořádku Kate, ozval se známý sametový hlas. Zvedla jsem oči a nemýlila jsem se. Stála nade mnou Catherine a usmívala se od ucha k uchu. Sebrala jsem všechny pomeranče a mlčky je narovnala do tašky. Od té doby co mne odvezli před dům z policejní stanice jsme se nestřetli. 

Catherine na mě byla vždy velmi milá. Oblíbila jsem si jí už jako dítě. Sice jsem nemohla chodit k nim domů, ale když jsme se střetli poprvé byla úžasná. Na ten den nikdy nezapomenu. Poprvé jsem totiž také zjistila, že Michael s bratry zpívá. Věděla jsem, že je to velmi moudrá a hodná žena, Michael mi o ní hrozně rád vyprávěl. Někdy sem přemýšlela nad tím, proč se jako tak mladá provdala za  Michaelova otce. Tak jiného člověka jako ona sama. Možná je to důkaz tvrzení, že protiklady se přitahují.

Pokud hledáš Michaela, není doma, usmála se na mě, když sem se zasekla a začala koktat. No já..já sem..nehledala jsem.. To je v pořádku, Kate. Vím, že jste s Michaelem už od dětství velmi dobří přátelé, mrkla na mě. Nikdy mi to nevadilo, že se spolu přátelíte. Ale Michaelův otec to nevidí rád. Víš Joseph je složitý člověk, a ikdyž působí jako netvor bez srdce, tak city má, složila svému muži poklonu. No dalo by se to tak říct. Nevěděla jsem co bych na to měla říct, tak sem jen přikývla.

No teď vlastně není nikdo doma, kromě děvčat, ohlédla se na svůj dům a zpět na mě. " Aha ", tak Michael ti to asi ještě neřekl, řekla pomalu, když sem na ní zvědavě koukala. Jsou s Josephem ve studiu, nacvičují na koncerty.Budou jezdit po celé Americe, usmála se pyšně. Za jak dlouho odjíždějí?, zeptala jsem se ještě klidně. Myslím, že Joseph říkal něco o tom, že do týdne vyrazí. 

Tohle sem nečekala. Osten bolesti se mi zabodl do srdce, které pomalu krvácelo. Proč mi o tomhle neřekl? Chtěl snad zmizet bez kousku slova, rozloučení? Chtělo se mi brečet, jako nikdy předtím. Naštěstí sem si uvědomovala stálou přítomnost Catherine.

Kate, dítě stalo se něco?, optala se starostlivě. Asi jsem to na tebe neměla tak vybafnout. Můj výraz plný šoku a bolesti ji zřejmě neušel. Ne, ne Catherine, všechno je v pořádku, jen ...jen mě to zaskočilo, jsem poslední dobou nějaká přecitlivělá,  usmála jsem se falešně. Musela jsem pryč. Co nejdřív.

Promiňte, ráda sem vás zase viděla, ale musím něco dodělat do školy. Taky sem tě ráda viděla Kate. Mám něco vzkázat Michaelovi? , zaslechla jsem jí ještě a otočila jsem se. Ne, ne nic, děkuju. Sbohem.

Otočila jsem se a rychlým krokem jsem šla pryč. Ani jsem nevěděla kam. Potřebovala jsem být odtud co nejdál. Schovaná a sama.....