60.kapitola - Budu o něj bojovat..

Ruku v ruce jsme vyšli z pokoje a s rozpoluplnými pocity se vydali do náruče odloučení. Odloučení, při kterém naše srdce dostávali  stále více ran. Mlčky jsme došli k hlavnímu vchodu a rozhlédli se po všech těch blikajících světlech a lidech, kteří si užívali dnešní slavnostní den. Tedy spíše už večer. Stáli jsme ukrytí v hustém porostu stromů, jenž lemovali dům kolem dokola. Aniž by se naše ruce rozpletli, potichu jsme pozorovali dění kolem.

Zadívala jsem se do jeho světlem ozářené tváře a přitáhla si ho pevně k sobě. Otevřel mi své rty a pozval mě dál. Polibek při loučení má vždycky trpkou chuť, ale já ji odmítala vnímat. Užívala jsem si doteky jeho jazyka a snažila se nemyslet na to, že za pár okamžiků si budeme opět hrát na cizí. Samozřejmě, že bychom se mohli bavit jen jako přátelé, ale nechtěla jsem zbytečně dráždit Michaelova otce.

" Běž " , pobídla jsem Michaela, určitě se po tobě shánějí. Mě nikdo nehledá, chvíli tu počkám a přijdu později. Naposledy mi povzbudivě stiskl ruku a s posledním pohledem se otočil a zamířil znovu do víru oslav. Dívala jsem se na jeho vzdalující se postavu a bylo mi úzko. Dlouhou chvíli jsem jen tak přešlapovala ve stínu stromů a pak se vydala stejným směrem.

Když jsem došla zpět v mžiku ke mě přiskočila Marion. " No Kate " , že se nestydíte takhle zmizet !! No povídej, bylo to divoké po týdnu?? Marion ! , vykřikla jsem zhrozeně. Ty musíš vždycky říct všechno přímo co? , začala jsem se smát, ale výraz se mi postupně měnil z veselého na vážný. Sháněl se po nás někdo? ... No..., Marion se odmlčela a mě svíral skřipec strachu. Vyhledal mne Joseph a vyptával se kde je Michael. Zděšeně jsem se na ní podívala a vyčkávala co bude dál. " Neměj strach Kate " , řekla jsem mu, že jsem si doma zapomněla šátek na krk a Michael pro něj sjel, mrkla na mě, ale podivný pocit mě neopouštěl. Byl to přesně ten druh pocitu, při němž jste cítili, že je něco špatně.

Vyhledala jsem pohledem Michaela a překvapeně jsem vykulila oči. Michael se vytřeštěně koukal na svého mladšího bratra, jenž ho právě poplácal po zádech s úsměvem od ucha k uchu. Dle Michaelova toporného postoje a tváří v barvě čerstvě utrženého rajčete, jsem poznávala jeho rozpaky. " Prokristapána" , cos mu řekla? , otočila jsem se na ní a málem jsem vyprskla smíchy , když jsem spatřila její omluvný výraz. No vždyť jsem říkala, že mu všechno vysvětlím, začala opatrně, ale když viděla Kateyin výraz, usmála se. Nezlobíš se na mě, viď?? .. Ne Marion, nezlobím, ale na druhou stranu tě mám chuť uškrtit. Nemusela si mu říkat všechno, je jen dobře , že o mém vztahu s Michaelem ví co nejméně lidí.

" Počkej co všechno si mu vlastně řekla? ", uvědomila jsem si svá slova. No..ani jsem moc mluvit nemusela. Snažila jsem se to sice okecat, ale došlo mu to i bez mého breptání, když jste z ničeho nic tak rychle zmizeli. Teda, ono mu to bylo jasný už i předtím ..

Už i předtím?? Jak to myslíš??, nechápala jsem. " Proboha Kate ", vždyť v těch žhavých pohledech, které po sobě hážete , by se dali smažit hranolky, tohle by poznal každý, ujistila mě a já vstřebávala její slova. Doufám, že každý ne... 

Zadívala jsem se znovu Michaelovým směrem a naše pohledy se střetly. Byl to dlouhý intenzivní pohled, při němž se mi láskou roztančilo srdce. Jeho hluboké oči mě hypnotizovaly a já se nemohla odtrhnout. Ale přece jenom mě něco donutilo odpoutat se. Očima jsem vzhlédla výš a v tu chvíli mne polil studený pot. On to ví..., říkal mi vnitřní hlásek. Nebo to , alespoň tuší. Joseph stál za Michaelem a provrtával mě svým ledovým pohledem. Přísným a nic neodpouštějícím. Zamrkala jsem a uhla očima.

On to ví Marion, ví to, otočila jsem se k ní a v očích mě pálily slané slzy. Kdo co ví?? Co...Joseph, vyhrkla jsem zmučeně a zavřela jsem oči, přes něž se mi začali valit slzy. Uklidni se Kate, jak by to mohl vědět? Byl celou dobu tady, uklidňovala mě. No, ale myslíš , že mu nepřijde divný, že se Randyho postoj k Michaelovi z ničeho nic změnil a baví se stejně jako kdykoliv předtím? Vždyť se mu Randy celý týden vyhýbal.

Tohle všechno je špatně Marion, hlesla jsem smutně a hlas se mi nepřestával třást. Jak špatně? O čem to mluvíš, prosímtě? , opáčila nechápavě. Pohlédla jsem jí z příma do očí a vyslovila krutou pravdu. Není nám souzeno být spolu. Byla to strašná chyba, že jsme se dali dohromady. Hloupost, že jsme to dovolili.Koukala na mne vytřeštěnýma očima, jako kdybych se zbláznila. Poznala jsem, že v ní bouří emoce a nemůže se rozhodnout jestli má na mě začít křičet nebo mě litovat.

" Zatraceně holka jedna nešťastná, co to tu blábolíš?! Ty si se naprosto pomátla. Vždyť vy dva se milujete jako nikdo na světě. Když se na každého z vás podívám zvlášť, vidím to samé. Vznášíte se metr nad zemí, jako kdyby jste měli křídla. Křídla lásky, Kate. Obličeje se vám rozzáří jako ranní sluníčko a ústa se roztáhnou do širokého úsměvu, když se vidíte. Pohledy, doteky i způsob jakým spolu komunikujete. Tohle všechno je láska. Ten pravý nefalšovaný cit, který nikdy nezahyne. Alespoň ne, ve vašem případě. Tohle je láska, která dokáže překonat jakékoliv problémy. Nenechej si tento klenot sebrat, Kate. Je to štěstí.

Její slova mne bodala do srdce. Vím, že má pravdu, ale co můžu dělat?? Miluju ho víc než vlastní život. Tudíž, žít svůj život bez jeho lásky je z cela nemožné. Rozhodla jsem se... 

Máš pravdu Marion ! Budu o něj bojovat. Nemůžu uznat porážku, chci se o naší lásku prát. Nedokážu bez něj žít, Marion. Nedokážu to. Objala jsem ji a z hrdla mi unikali tiché vzlyky. Je to strašně težké, nedovedeš si představit, kolik se ve mě bouří pocitů. Vina , sobeckost, porážka a spousta dalších, ale ten nejdůležitější vyhrává. Láska. " Já vím, Kate " , ale vy dva to zvládnete, šeptala a hladila mě po vlasech. Najednou sem potítila změnu...

Marion stáhla svou ruku z mé hlavy a odtáhla se. V jejích očích probleskla lhostejnost, pohrdání a strach, ale dle jejích rosztřesených rukou jsem poznala, že se hodně mírní. Nemusela jsem hádat dvakrát, abych poznala kdo za námi stojí. Bylo mi to totiž naprosto jasné...