72.kapitola - Rozhovor s otcem..

Doma jsem rychle vyběhla schody a zavřela se v pokoji. Zničeně sem si sedla na postel a rozplakala se. Zítra je poslední den, kdy budeme moci být spolu. Svíravý pohyb u srdce ne a ne přestat. Sakra uklidni se Kate, je to jen turné, říkala jsem si, ale srdce mi tlouklo jako zběsilé. Nedokázala jsem vysvětlit pocity jenž mnou kolovaly. Sedíc na posteli jsem si objala kolena a plakala. Po chvíli jsem slyšela tiché klepání na dveře.

Catherine? , zaslechla jsem z poza dveří otcův hřejivý hlas. Můžu dovnitř? ...Jistě tati, šeptla jsem a otřela si z tváře slzy. Nechtěla jsem, aby mě viděl plakat. Vešel a mě neunikl jeho zkoumavý pohled. Dcerko poslední dobou, se mi nějak trápíš. Vím, že ti nejsem moc dobrým otcem, ale víš, že se mi můžeš svěřit. Mám tě přece rád Kate, přisedl si ke mě a objal mne okolo ramen. A ještě já ti přidělávám starosti...já to vím.

Tak co tě trápí Kate?, zadíval se mi do obličeje a já se mu bála pohled opětovat. Co když to pozná? .. Sám si, ale odpověděl. Umím v tobě číst jak v otevřené knize Kate. Jen si nemysli, i když sem začal dost pít, tak si stále moje dcera a jsi stejně průhledná jako tvoje matka. Trpíš kvůli tomu Jacksonovic klukovi, že ? ...

Vyděšeně jsem vzhlédla do jeho obličeje, který se mračil pod rouškou nenávisti. Tati, Michael je...je to můj kamarád od dětství a i když jste se nás s Josephem snažili od sebe rozdělit, nepovedlo se vám to. A ty to víš moc dobře. Víš co mě trápí? Marion odjela, a Michael s bratry odjíždí na turné. Zůstanu tu sama, co tu budu dělat? ....

No co bys dělala? Snad si doděláš školu ne? , nechápavě se zatvářil a natočil zvědavě hlavu. Mám však dojem, že mi něco tajíš Kate, a jestli na to jednou přijdu, a nebude se mi to líbit, tak mi věř, že to budeš mít se mnou těžký. Nenechám tě, aby sis zničila život, kvůli tomu, že ses zapletla se synem Josepha Jacksona, rozumíš?, začínal zvyšovat hlas a obličej mu zbrunátněl. Vstal a začal rozhazovat rukama.

Myslíš, že to nevidím? Že mě jen tak obalamutíš? To, že více piju neznamená, že si tě nevšímám. Vím, že zanedbáváš školu, několikrát mi volali, chodíš pozdě domů a někdy nepřijdeš vůbec. Žiješ si svůj život, ale dokud budeš bydlet v tomhle domě tak mě budeš poslouchat! Nejsem hlupák, poznal jsem, že ten kluk, už dávno není jen kamarád, nebo se snad mýlím?

Možná, že všichni okolo skočili na tu frašku s Marion, ale já nejsem idiot. Umím si spočítat pět a pět. Nedovolím, aby sis takhle ničila život. Zítra jdeš do školy, na to dohlédnu. Dobrou noc, řekl a práskl dveřmi. Zůstala jsem sedět jako opařená na posteli a nevěděla co dělat. Od té doby co začal mluvit, sem jen seděla a nedokázala se bránit jeho prupovídkám.

Byl snad opilý a nevěděl co mluví? .

.Těžko, díval se na mě zřetelně a mluvil, jako kdyby o všem věděl nebo to alespoň tušil, to sem si byla jistá. Potřebovala jsem mluvit s Michaelem. Musela jsem ho vidět a taky mu říct, že musím zítra do školy. Vytočila jsem jeho číslo a zneklidnilo mě, že to nezvedal. Zalehla jsem tedy vyčerpaně do peřin a usnula. 

Nevím kolik mohlo být hodin, ale probudilo mě tiché vrnění telefonu. Ano?, ohlásila jsem se rozespale. Miláčku? Promiň, že tě budím, ale až teď jsem měl možnost ti zavolat. Zkoušeli jsme...

Aha, to nevadí zlato, zašeptala jsem. Kolik je vůbec hodin? , zamručela jsem rozespale až sem slyšela, jak se Michael usmál. Jsou tři hodiny ráno andílku. Tři hodiny ráno?, vyhrkla jsem a posadila se na posteli. To jste zkoušeli doteď? No jo, znáš Josepha... Tak spinkej broučku, zítra se uvidíme. Užijeme si celý den slibuju, řekl něžně a já si uvědomila kvůli čemu sem mu předtím volala.

Víš Michaeli...já ..musím zítra do školy. Měla jsem takový rozhovor s otcem. Stalo se něco? , zbystřil Michael. Nevím, hlesla jsem zmučeně. Řekl mi, že ví, že nejsme jen přátelé Michaeli. On to všechno tuší, a já mám z toho divný pocit. Psali mu ze školy, že jsem tam dlouho nebyla, musím tam zítra jít. Řekl, že na to dohlédne. Moc mě to mrzí, vzlykla jsem a znovu ulehla do chladivých peřin. 

Nebreč miláčku, bude lepší, když nebudeš přilívat síru do ohně a do školy půjdeš. Zítra tě vyzvednu, v kolik končíš? ..Kolem půl třetí, usmála jsem se, při pomyšlení, že se pro mě staví jako jsme to dělávali kdysi. Dobře, budu tam. Ted se pořádně vyspi zlatíčko, miluju tě, zašeptal a já mu stejnými slovy odpověděla.

I když sem se snažila, nemohla jsem usnout. Celou noc jsem se jen převalovala a přemýšlela, dokud mi na stolku nezazvonil budík. Připravila jsem se a sešla dolů. Otec seděl v kuchyni a četla ranní zpravodaj. Co se děje, že si tak brzo vzhůru Kate?, zeptal se udiveně, vzhlédl k hodinám na zdi a zas na mě. Otec byl vždycky raní ptáče, to sem nechápala. Já si vždycky ráda přispala.

Každý čtvrtek máme vyučování od 7, toho sis za celou dobu nevšiml?,odpověděla jsem nezůčastněně a vzala si svačinu do tašky. Aha, promiň, začal omluvně otec. Přeji ti příjemný den Kate, řekl ještě a znovu se začetl. Bez rozloučení jsem se vydala do školy.

Celý den se neuvěřitelně vlekl a já sledovala hodiny jako na jehlách. Při poslední hodině jsem se už vůbec na nic nesoustředila. Hodiny sem hypnotizovala snad každou minutu a když se blížila půl třetí, již sem byla zbalená.

Vyučování skončilo, a já netrpělivě vyčkávala před školou. Samozřejmě nenápadně jako vždy. Ukrytá mezi stromy. Michael se nikde neobjevoval, tak sem se rozhodla mu zavolat.

Ahoj miláčku tak kdepak tě mám?, ozvala jsem se, když se ohlásil. Promiň broučku, vím, že sem ti to slíbil, ale nemůžu pro tebe teď sjet. Řešíme tu s Larrym, bratry a Josephem nějaké nesrovnalosti, budu mít čas tak kolem čtvrté, vzdychl otráveně a já i přes dálku cítila jeho nechuť, že tu není semnou.

Nic se neděje zlato, doma se najím a sejdeme se v lese na našem místě ano? Budu tam ve čtyři, tak zatím pa. Když souhlasil, vypla jsem telefon a loudala se domů. 

Tak jakýpak byl den ve škole? Po dlouhé době?, zdůraznil otec, jen co jsem se ukázala ve dveřích. Fajn, odvětila jsem, vzala si pečivo a mířila jsem do svého pokoje. Můžeš semnou sakra mluvit Catherine? , zaburácel a s rukama v bok stál pod schody. Odpusť tati, ale nemám náladu. Škola byla fajn, jdu se učit. Jo a abych nezapomněla tak ve čtyři odcházím, znovu jsem se vydala do svého pokoje a slyšela jak na schodech zaduněli otcovy těžké kroky.

Kam jdeš ve čtyři?, myslel jsem, že teď budeš dohánět školu, řekl a tvářil se naštvaně. Jdu se učit ke kamarádce. Elin potřebuje pomoci s historií, kterou nechápe a hrozí jí vyhazov. S tvým dovolením, bych ji ráda pomohla, řekla jsem popuzeně a čekala co mi odpoví. I když bys mi to zakázal stejně půjdu, řekla jsem ještě a otec se na mě tvrdě podíval. 

Dělej si co chceš Catherine, ale na ty včerejší slova nezapomeň...   

Omlouvám se za velmi nudný díl...bohužel, sem nevěděla, co v tomhle díle psát, tak sem sem zařadila rozhovor s otcem, jimž alespoň poznáte, že mají mezi sebou vztah na bodu mrazu...kvůli vám sem to dnes ráno dopsala a teď mažu do práce. Tak pa a komentujte , děkuju Vaše Laneey