Laneey | 67.kapitola - Obvinění..

Rozumíte tomu? , složil Randy hlavu do dlaní. Jel sem za ním s odhodláním si to s ním vyřídit a místo toho jsem ho tahal z rozmláceného auta a zachraňoval mu život. Za to co provedl si nezaslouží žít. Měl sem ho tam nechat..

Proboha, Randy takhle nemluv! Kdyby si ho tam nechal zemřít, vyčítal by sis to do konce života, uklidňoval ho Michael. Ale....No myslíš, že ne? Celej život bys trpěl výčitkami, žes ho tam tak nechal, a říkal by sis co sem to jen za člověka? Zničilo by ti to život Randy.

Asi máš pravdu Michaeli, přitakal Randy, ale tvář měl stále zahalenou ve smutku bez výrazu. Dívala jsem se na jeho strhanou tvář a najednou sem si něco uvědomila.
Musíme jít, vyhrkla jsem rychle, a oba se na mě nechápavě podívali. Zapomněla jsem, že venku čeká Marion, pokrčela jsem rameny omluvně.

Marion?, ona..ona je tady?, rozjasnili se opět Randyho oči, v nichž se mu promítly snad všechny pocity. Ano Randy, přijela s námi, ale přinutila jsem jí zůstat u auta, já...bála jsem se, že se ti něco stalo, nechtěla jsem, aby šla semnou. " To chápu Kate " , skočil mi do řeči. Najednou vyskočil z postele, a pobízel nás rychle ke dveřím. Tak jdeme, jdeme, chci jí vidět.

Jen co jsme vyšli ze sanitky, zahlédli jsme před sebou drobnou postavu otočenou zády. Randy neváhal a přistoupil k ní. Marion? .., zašeptal tiše. Randy?, otočila se zprudka Marion a chvíli v šoku jen koukala na jeho poraněnou tvář. Randy!, vykřikla. Jsem tak šťastná, že se ti nic vážného nestalo, měla jsem o tebe strach, objala ho prudce, až Randy zasyčel bolestí. Marion se rychle odtáhla a zmučeně se na něho dívala. Promiň, když viděla jeho ovázanou ruku.

To nevadí princezno, to já se ti spíše musím omluvit..Já ..měl sem možnost ho potrestat a nevyužil se jí, odpusť mi to prosím. Marion mu něžně zakryla ústa rukou a pohladila ho po tváři. Nikdy bych ti neodpustila to, kdyby si mu nepomohl a nechal si ho zemřít Randy, řekla jemně a usmívala se při pohledu na jeho vykulené oči, jenž se najednou zatáhly bolestí.

Ty...ty ho po tom všem co provedl máš stále ráda? , vyslovil ta slova přiškrceným hlasem a kroutil při tom hlavou. Marion se na něj zklamaně zadívala. Samozřejmě, že nemám. Je to ten nejodpornější člověk na zemi, ten co mi nejvíce ublížil, jak si to můžeš myslet?...

No já.. promiň, jen...jen to tak vypadalo, začal omluvně a oči se mu jako na povel zalili mořem slz. Nedopustím, aby ti ještě někdy někdo ublížil Marion, nikdy.. Já vím Randy, řekla a  znovu mu věnovala jeden ze svých upřímných láskyplných úsměvů.

Jsem rád, že Vás vidím celého Randy, zaslechli jsme šerifův hlas, jenž se blížil s malým notýskem v ruce. Pane Biggsi, kývl mu na pozdrav Randy a značně znervózněl. Za prvé vám chci pogratulovat k chycení pana Hilgingera a následnému poskytnutí první pomoci, bez níž by pravděpodobně nepřežil.

Dokázal jste, že máte velkou odvahu, takového muže jako vy bychom ve službě potřebovali, poplácal ho po zádech jako by to byly staří přátelé, ale Randy tušil, že tohle není všechno, co mu chce šerif říct. Byl si vědom všeho, čeho všeho se dopustil a jen čekal. Za druhé už vás ale nepochválím, začal pomalu a otáčel stránkami v sešitě, který držel v rukou. Pana Hilfingera jste sice chytil, zachránil, ale máte tu dosti vážné přestupky. Je mi to líto, ale budete s námi muset na stanici.

Na stanici?, pípl Randy a zděšeně se na něj podíval. Věděl, že to nebude jen tak, ale přece ho nezavřou. Joseph ho zabije. Bohužel Randy, budete muset se mnou. Máme tu odcizení automobilu.. Ale já ho neukradl, vždyť.. to je auto mého staršího bratra Jermaina, on sice o tom neví, ale ...No a auto, jste úplně zničil, jsem zvědav, co vám na to váš bratr řekne, mrkl na něj a zapisoval si něco do notesu. No to já taky, zašeptal a sám byl zvědav, jestli do zítřka vůbec přežije.

Dále tu máme řízení bez řidičského průkazu a nejste plnoletý, tudíž nemáte oprávnění vůbec za volant sedat. Ale vždyť v Americe jezdí už od šestnácti let a mě je sedmnáct, vyhrkl v obraně. Ano někde jinde možná, ale tady v Gary ne, tady se řídí jen podle mých pravidel. Randyho naděje pohasla a jen poraženecky sklopil hlavu. Marion mu povzbudivě stiskla ruku a Randy se na ní zamilovaně zadíval. Všimla si toho a pustila ho, jen mlčela a odtáhla se. Teď s ní nemohl nic řešit, takže jen odvrátil hlavu zpět k šerifovi.

A ještě něco.. Ještě?, opakoval nechápavě Randy. " Derricku? " , zavolal na mladého muže stojícího opodál a já v něm poznala Derricka Conellyho, které ho jsem měla tu čest poznat před necelou půl hodinou. " Ano pane " , ohlásil se. Prosímtě, mohl by si tady panu Jacksonovi dát dýchnout? Musíme si ještě něco ověřit. Randy se díval s vyděšenýma očima na věcičku, kterou poručík Conelly vytahoval z lékárničky, jenž měl při sobě. Věděl, že je zle. Sice už vystřízlivěl, než mu o všem řekla La Toya, ale alkohol zůstává v krvi dlouho.

S nechutí si vzal tu věc do úst a s odporem do ní foukl. Šerif si zvědavě vzal od něj tester do rukou a opět zapisoval. Máme tu téměř jednu promili, mladý muži. Takže ještě na vaše bedra spadá řízení v podnapilém stavu. Randy už ani nic nenamítal, stačil mi pohled na jeho stísněný výraz. Jdeme Randy? Michael i tady slečny, půjdou na stanici s námi.

Jako anděl se v bílém plášti za šerifem objevil doktor. Pane Biggsi, omlouvám se , že kazím vyšetřování, ale pan Jackson ještě musí na vyšetření do nemocnice. Sice byl zde ošetřen, ale musí na rentgen, abychom mohli vyloučit vnitřní zranění. Randyho tvář zesinala a Marion ho opět chytla za ruku. Jsem v pořádku, nic mi není pane doktore, opakoval Randy a kroutil hlavou.

V tomhle mi někoho připomíná, špitla jsem Michaelovi u ucha a políbila jsem ho na tvář. Nesnáší doktory a nemocnice, stejně jako ty. Stáli jsme kousek od nich a slyšeli jsme každé slovíčko.

Pane Jacksone , o tomhle se s vámi nebudu dohadovat. Nevezmu si na triko, to , že se vám něco stane, jelikož by to byla chyba našeho lékařského sboru. Musíte s námi jet. " Tak dobře " , připustil Randy a nastupoval opět do sanitky.

Nemyslete si Randy, že trestu uniknete, ozval se za ním ještě šerif. Jedeme s vámi, a když vám nic nebude, čeká vás stanice...