Slézali jsme pomalu ze schodů a při každém zavrzání se o mě pokoušel infarkt. Ani Michaelova dlaň v mé , mi nedodávala patřičnou odvahu jako jindy. Rozhlédla jsem se za sebe po všech dveřích a modlila se, aby se žádné z nich neotevřely. Kdyby se nedej bože probudil jeden z Michaelových sourozenců nebyla by to taková " tragédie " , jako kdybych se musela dívat do zlostí blýskajících se očí Josepha Jacksona. V tu chvíli už bych byla nejspíše mrtvá...
On tě nenávidí...nenávidí tě, nikdy tě nepřijme , šeptal mi zlověstný hlásek v hlavě a mne přepadala opětovná úzkost. V hlavě mi kolovalo spoustu myšlenek , na něž jsem neměla vůbec náladu je teď řešit.
Co bude s námi dál? Vždyť skrývat se před světem , se taky věčně nedá. Ale co naše rodiny? Nenávidí se. ..Kletba.., ta proklatá kletba mi tížila srdce jako balvan.
Jen co jsme sešli poslední schod a vběhly potichu do úzké chodby jsem Michaela prudce objala. Tiskla jsem ho k sobě tak, jako bych ho už nikdy neměla pustit.
Miláčku, klid.., šeptal Michael, když se Kate zachvěla. Tušil, že to tohle není strach jen z této chvíle. Cítil z ní úzkost a obavy.
Nechal se vést, když cítil jak mu prsty vjela do vlasů a horce ho políbila. Oplácel ji stejnou měrou její něžné doteky a polibek prohloubil. Nešlo tomu prostě odolat, když se k jeho ústům tiskly její hebké rty. Bylo to jako jakoby jste se propadali do ráje , z něhož by jste už nikdy nechtěli nalézt cestu zpět. Jako Peter Pan , který měl svou Zemi Nezemi a nechtěl se vrátit zpět do říše lidí. Tam kam patřil..
V ráji by ale určitě nezazněl ten nepříjemný vrzající zvuk pomalu otvírajících se dveří.Neochotně opustil Kateyiny smyslné rty a zvedl hlavu, aniž by ji pustil ze svého sevření. Srdce cítil až v krku, načež s úlevou vydechl, když spatřil svou starší sestru, která se zřejmě vracela z kdovíjakého flámu takhle brzy po ránu.
" Pěkně si nás vyděsila sestřičko ", vydechl Michael dlouho potlačovaný vzduch z plic. " No, taky si pěkně koledujete " , pohlédla La Toya s podivem na Kate. " Já..já už raději půjdu " , ozvala jsem se do ticha a s úsměvem mrkla směrem k La Toye. No já mizím k sobě do pokoje, tak se nenechte rušit a v klidu se rozlučte, ale rychle, usmívala se potutelně a vyšla ke schodům.
Zalez si do postele a vezmi si prášek, potřebuješ se z toho rychle dostat zlato.
" Už je mi líp , Kate " , díky tvé péči, vydechl mi do rtů, které ihned zajal v sladkém polibku. To jsem ráda, ale dnes vůbec nevstávej, ať je to brzo pryč, vydechla jsem , když jsme se odtrhly.
Problém s Tommym za tento den určitě neuteče miláčku, takže si odpočiň a pořádně jez..a žádné odmlouvání ! , napomenula jsem ho, když otevíral pusu. Samozřejmě, zazubil se a otevřel dveře. Po láskyplném rychlém rozloučení jsem se odebrala domů.
Michael zrovna uléhal do postele, když v tom se , ale ozvalo zaklepání. Že by se Kate vrátila? Nebo je to La Toya? ...Co když nás někdo viděl?? , dříve než stačil něco říct , vešla do pokoje Catherine.
Michaeli, je ti dobře? Slyšela jsem tě několikrát ošklivě zakašlat , starostlivě ho pohladila po hlavě a sedla si na pelest postele. Ahoj mami, je mi už líp, ale jsem dost nachlazený. Jen co to dořekl, tak kýchl jakoby to chtěl potvrdit. Kde si to prosímtě chytil? zeptala se ho nechápavě Catherine. " No " , ..vždyť je začátek září, tak se nediv, snažil se to zamluvit Michael a byl rád , když už se ho matka na nic neptala.
Zalez si do postele a vezmi si prášek, nařídila Catherine a pomalu odcházela. Jako bych tohle už dnes slyšel..., zamručel si pod peřinou a natahoval se po sklenici. Cože si říkal drahoušku?? Ale ne nic mami..Jen.. Ano Michaeli? otočila se zpět na svého syna.
Na tu zítřejší večeři se mnou nepočítej, nechci nikoho nakazit, doufám , že se nezlobíš mami, pronesl omluvně. Byl nesmírně rád, když se v jejím obličeji rozlil krásný úsměv. " To víš , že ne " , teď se musíš léčit, poznám ji příště..alespoň v to doufám, mrkla na něj a odešla.
Jak já bych ti rád řekl kdo to je mami.., ale nemůžu, zabořil hlavu do polštáře a pomalu usínal. Po chvíli , ale vtrhl někdo do pokoje. Co to??... La Toyo nemůžeš , alespoň zaklepat sakra? , když se posadila k němu na postel. " Promiň bráško " , ale myslím, že mám něco co by tě mohlo zajímat, svítili jí oči vzrušením a Michael ji pobídl k pokračování.
Její další slova ho zvedla z postele.
Mám pocit, že jsem objevila něco, co by Tommyho mohlo konečně dostat do vězení ...
RE: 52. kapitola - Řešení na dosah? | susieajejipovidka | 02. 12. 2009 - 13:34 |
RE: 52. kapitola - Řešení na dosah? | love.u2 | 02. 12. 2009 - 15:20 |
RE: 52. kapitola - Řešení na dosah? | britanka | 02. 12. 2009 - 20:01 |
RE: 52. kapitola - Řešení na dosah? | m-nika | 02. 12. 2009 - 20:44 |
RE: 52. kapitola - Řešení na dosah? | handa.pet | 15. 02. 2010 - 00:38 |