48. kapitola - Nikdy mi ji nevezmeš..

Musím jim lhát, i když nechci. Bože, jak tohle nesnáším... Je to ale nutné, uvědomoval si Michael a blaženě vzdychl pod právě puštěným proudem horké vody, stékajícím po svém znaveném těle. Přesně tohle jsem potřeboval. Odreagovat se po úmorném dni.

Ale co kdybych Kate opravdu přivedl na tu večeři? Já svůj vztah přece nemám zapotřebí tajit. Nechci, aby si všichni mysleli , že chodím s Marion. Vrátil jsem se o pár hodin zpět, kdy jsme se s Kate domluvily, že bude lepší zatím o našem vztahu nic neříkat. Kvůli našim rodinám a také jsme musely myslet na vychytralé pisálky, které mě teď pronásledovali téměř na každém kroku.

Ne to nejde, Joseph se to nesmí dozvědět, zavrhl to ihned, když si vzpomněl jak dokáže být krutý. Nesmí vědět, že ta , kterou miluju je Kate.

Zasněně zavřel oči a jediné co v té tmě viděl  před sebou, byly ty Kateyiny.

Ty dva veliké zelené drahokamy, jimiž ho celou noc propalovala a vysílala k němu vášnivé pohledy. Ty oči, které se zalili slzami štěstí, když se do ní poprvé a naráz celý vnořil. V jejím něžném a vždy chápajícím pohledu, vždy bylo plno lásky a porozumnění, ale sám dlouhou dobu nepoznal, že láska, kterou k němu cítila kdysi, se postupem času měnila v něco mnohem hlubšího.

Kapky vody, stékajíc do všech tajemných zákoutí jeho těla , mu připomínaly něžnost i divokost posledních dnů. Ty potůčky vody , mu připomínaly něžné Kateyiny dotyky, jimiž postupně objevovala a zároveň ochutnávala jeho tělo.

Při vzpomínce na předešlou noc i krásné ráno, které následovalo, se celý napjal  jak struna před prasknutím.

" Ach Kate " ,  zasténal s hlavou opřenou na dlaždičkách, o nichž si myslel, že zchladí jeho narůstající touhu, co mi to provádíš? Prudce otočil kohoutky doleva a vyjekl, když na něj dopadl proud ledové vody.

Po chvíli si na mrazivou teplotu zvykl a vnímal to jako léčivý balzám na jeho rozpálené tělo. Tohle přesně teď potřebuju, nebo neusnu, říkal si , mezitím co drkotal zuby pod sprchou a vodopádem,  jehož teplota se mohla rovnat takové jako v Severním ledovém oceánu.

To už by mohlo stačit, poznamenal a promrzlý na kost vylezl, vklouzl do huňatého, čistě bílého županu a ihned zamířil k radiátoru.

Snad ještě nikdy se tak netěšil do postele, jako dnes a hupsnul do ní jak malé dítě. Není se vlastně ani čemu divit, vždyť si toho taky za posledních 24 hodin moc nenaspal, ozval se mu radostný hlásek v hlavě a rty se mu rozevřely do širokého úsměvu.

Zachumlal se pod peřinu až po bradua ještě předtím, než mu víčka ztěžkla spánkem zašeptal... Kate, mi nikdy nevezmeš, Josephe..