Laneey | 46. kapitola - Je na to čas..

Kate, tohle je Larry Grelan , můj manažer. Larry, to je Catherine Davisová, má...nejlepší přítelkyně.

Larry byl vysoký postarší chlapík s mohutnou postavou a stejnýma očima, jakými se pyšnila jeho dcera. Narozdíl od ní , to byl ale sympaťák. Mohl by Michaelovi dělat i bodyguarda, přemýšlela jsem s úsměvem na rtech, když jsem hleděla na ty dva před sebou.

" Tak fajn Miku" , zahlásil Larry a já se opět zavrtala zpátky do pohodlného křesla. S obdivem jsem sledovala tu spoustu lidí, kteří tu pobíhaly a snažili se dělat svou práci jak nejlépe uměli. Zpozorněla jsem , když do dveří vešla kostymérka. Zírala jsem na svítivě žlutý plášť, pokrytý blištivými kamínky a bílé též zářivé boty. " Ježišimarjá " , no to mi neřikejte že ho do tohohle navlečou, říkala jsem si v duchu a přemýšlela nad jinačím oděvem. " Už to mám " , bliklo mi hlavou a já se rozeběhla k Michaelovi, který se právě oblékal do té hrůzy.

Michaeli? , pípla jsem těsně zatím. ..Trochu jsem ho asi vyděsila, jelikož sebou nepřirozeně trhl. " Kate ", tohle už mi nedělej, chceš mi snad přivodit infarkt? zasmál se a natáhl se ke mě. Naštěští si brzo uvědomil co dělá a stáhl se zpět. Ještě , že tak, já nebyla schopná nad ničím přemýšlet, když byl tak blízko mne.

Co potřebuješ Kate? , zeptal se , mezitím co si navlíkal tu zářivou věc. No..ehm..já vlastně nic nepotřebuju, já... Tak co se ti nelíbí? Povídej, mrkl na mě a usmíval se. Viděl na ní jak nechce být nezdvořilá a snaží se ze sebe vymáčknout bůhví co. No?? pobídl ji. No tenhle hábit, nebo co to je, vždyť to je hrozný, k té písničce se to vůbec nehodí, vypadlo ze mě rychle a svůj pohled opatrně stočila na ženu, která to přinesla.

" Promiňte " , pípla jsem a koukla jsem na ní. K mému překvapení se usmívala. Pojďte se mnou... Jsem Catherine Davisová, ale říkejte mi Kate, mrkla jsem na ní a dle etikety jí podala ruku. Těší mě, já jsem Vilma Forpsová, kostymérka, přijala mou nabízenou ruku. Společně jsme odešli a za chvíli přinesli leč obyčejné , ale elegantní černé kvádro s bílou košilí. Vilma si prosadila ještě černého motýlka.

Michael pilně nacvičoval choreografii, výrazy i zpěv. Vrhal na mě horké pohledy a zpíval:

You know I was...I was wondering
if we could keep on
because the force
it´s got a lot of power, you know
it make me feel like...
it make me feel like...
Wooooh!

Lovely Is The Feelin' Now
Fever, Temperature´s Risin' Now
Power (Ah Power) Is The Force, The Vow
That Makes It Happen
It Asks No Questions Why (Ooh)
So Get Closer (Closer Now)
To My Body Now
Just Love Me
'Til You Don't Know How (Ooh)

...........

Po téměř 3 hodinách jsme již seděli v autě a mířili domů. Byl jsi skvělý miláčku, líbla jsem ho na tvář, děkuju, že jsi mě tam vzal. To si zasloužím jen polibek na tvář, po těch třech úmorných hodinách ? , zeptal se ukřivděně a zadíval se mi na ústa. Usmála jsem se nad jeho směšnou poznámkou a přitiskla svoje rty na jeho horká ústa. Lepší? , zašeptala jsem mu do úst. Mnohem, mnohem lepší, slyšela jsem jeho odpověď, která se ztrácela pod přívalem něžnosti.

Mířili jsme na naše oblíbené místo. Skrýš v hustém porostu stále držela svou vnitřní krásu, a nestárla. Vypadala pořád stejně jako před sedmi lety, když jsem ji viděla poprvé. Když jste do ní vlezly, cítili jste domov. Byla malá,útulná a teď jenom naše. Leželi jsme na měkkých polštářích a mlčky koukaly malým okýnkem ven na zářící hvězdy, tak vzdálené jako naše dvě rodiny. Michael měl zavřené oči a klidně spal objímajíc moje tělo. Uvědomovala jsem si nenávist mezi našimi otci a hlavně kletbu, která mě děsila. Nikdy jsem jí nedávala velkou důležitost, nebylo třeba. Jenže teď bylo všechno jinak. Otřásla jsem se hrůzou a zavrtěla hlavou.

Kate? , miláčku co se děje, slyšela jsem strach v Michaelově hlase. To nic, zlato, odpočívej, promiň nechtěla jsem tě budit, snažila jsem se uklidnit roztřesený hlas se rty zabořenými na jeho krku. Nehodlala jsem mu nic říkat. O kletbě si myslel své, nebral ji vážně. Taky jsem to tak cítila, ale teď jsem měla strach. Divný pocit mi svíral hrdlo, a srdce jsem měla jako ovinuté ostnatým drátem. Nikdy bych si neodpustila, kdyby se mu něco stalo.

Přijeli jsme k našim domovům za černé tmy. Už opravdu musím domů Michaeli, špitla jsem , když mě chytl za ruku. Byla sice už noc, ale mohl to někdo vidět. Musíme být opatrní lásko, pokárala jsem ho jemně a vytrhla se mu. Já vím, řekl tiše. Víš jak je to těžké Kate? Proč to musí být tak složité?..Sama jsem si pokládala tuto otázku. Ano, je to složité, a na řešení budeme muset přijít sami, pokud spolu chceme být. Rozloučili jsme se a s posledním vzájemným pohledem jsme se rozešli do našich domovů, které byly tak blízko u sebe, ale zároveň tak daleko. 

Ale je vůbec nějaké řešení? Jak můžu změnit minulost? Kletba byla stále přítomná , nemohla jsem jí jen tak vymazat z mysli, ale nechtěla jsem se o ní s Michaelem bavit. Alespoň prozatím ne. Vždyť je na to čas.....

Poznámka autora: vím, že song Dont stop ´til you get enough byl nazpíván dříve a vlastně i celé Off the wall, ale upravila jsem si trochu roky podle toho jak se mi to hodilo, takže to neberte doslovně :D :D