49. kapitola - V horečkách..

Po dnešním únavném školním dnu, jsme se společně s  Marion loudaly k jejímu domu. Michael by měl dorazit kolem čtvrté, viď ? zeptala se Marion, zatímco hledala se své školní brašně klíče. Jo má, ale znáš ho, ne? , mrkla jsem na ní a jako na povel jsme se obě rozesmály.

Marion se šla do pokoje převléknout a já spěchala do kuchyně za Susan, pomoci jí s přípravou čaje.

Sušenky, které se zrovna dopékaly v troubě, provoněly celičký dům lahodným čokoládovým oparem. Ty jsou božské, Susan, ty chceš abychom přibrali co? Takové neumí nikdo na světě, zakousla jsem se labužnicky do ještě horkého křehkého pečiva a slastně přivřela oči.

Ale no tak..., slečno Kate, nepřehánějte to ,pronesla Susan, jejíž tváře polil stydlivý ruměnec. Na takové lichotky už jste zvyklá, ne? Já jí tvrdím furt, že peče úžasné dobroty, ozvala se najednou ode dveří Marion, tak už jsem za poslední roky pěkně přibrala. Prosím tě, ty tak, zarazila jsem jí..

Odnesli jsme tác se sušenkami a čerstvým čajem do obývacího pokoje, který spíše svou velikostí připomínal salon, díky obrovité vile. Dříve vypadal dům studeně a bez života, díky mramoru , který si prosadila Marionina matka, a ten obestíral snad celý vnitřek domu. Marion se Susan ho ale proměnili v krásný útulný domov. Huňaté perské koberce na podlaze dodávali místnosti hřejivý nádech a lehke krajkovými záclonami pronikalo dovnitř mnoho světla.

Susan se rozeběhla ke dveřím, jen co se rozdrnčel zvonek. Že by tu byl v čas? divila jsem se a zadívala se na starožitné hodiny visící na stěně.

Zdravím vás Michaeli, zaslechli jsme Susanin radostí prozářený hlas. Dobrý den , Susan, opáčil jí se stejnou radostí v hlase. Ahoj holky, vešel vesele do místnosti a pohledem vyhledal Kate.

Když vešel, jako by se v místnosti ještě více rozsvítilo, jako kdyby se ta obrovská kopa starostí pomalu rozpouštěla. Měl neuvěřitelný vliv na okolí, aniž by o tom věděl.

Vrhla jsem se mu kolem krku a dlouze ho políbila. Ahoj lásko, zašeptala jsem se rty stále přitisknutými na jeho. Chyběla jsi mi miláčku, opáčil a něžně si přitiskl Kate k sobě. Trhl sebou, když se od něj prudce odtáhla.

Michaeli co to... Vždyť ty úplně hoříš, vykřikla  a Michael si myslel, že se mu rozkočí hlava. Nekřič tolik, nešlo by to potišeji?, zašeptal bolestně a rukama si mnul spánky. Cítil její dlaň na čele a vychutnával si plnými doušky, tento chladivý dotyk. Michaeli, vždyť ty máš horečku jako blázen, pronesla jsem už o něco tišeji.

Susan s Marion stáli opodál a pozorovali nás. Hrozně vám to spolu sluší děti, vyhrkla nadšeně Susan a s úsměvem od ucha k uchu se na nás dívala jako na svatý obrázek.

Oh , děkujeme Susan, byla by jste tak hodná,  a přinesla by jste Michaelovi nějaký prášek? Vypadá to na pořádnou chřipku. Samozřejmě, hned ho donesu, a v mžiku zmizla do chodby.

Vzala jsem Michaela za ruku a odvedla ho k pohovce. Nalila jsem mu do šálku horký čaj a vložila mu ho do rukou. Děkuju, zašeptal a užíval si teplý douček čaje, který mu přinášel úlevu.

Tak a tady si vezmi ještě ten prášek, ten ti uleví od horečky, podávala jsem mu malou tabletku, kterou mi právě přinesla Susan. Já...já myslím, že ten čaj mi bude stačit, špitl s odporem upřeným na malý bílý prášek v mé dlani. Žádný takový ..! , to spolkneš i kdybych ti s tím měla pomoct, zamračila jsem se na něj a doufala , že to pomůže.

Byl bledý ještě více než předtím, a kroutil hlavou. Oči měl rozšířené hrůzou, když se k němu Kate přibližovala s tou odpornou věcí v ruce. Ale, já...snažil se vznést ještě jednu námitku, ale Kate ho znovu okřikla.

Michaeli ! , nechovej se jako malé děcko, vždyť už si dospělej a neříkej mi, že se bojíš spolknout tenhle malinkej prášek. Věděla jsem o jeho hrůze z jakýchkoliv prášků, ale tohle bylo opravdu nutné.

No tak zlato, to zvládnem, já ti s tím pomůžu jo?, zkoušela jsem to jiným způsobem a zabralo to. Otevíral ústa, sice dost pomalu, ale otevíral , když zavřel oči, vložila jsem mu tabletku na jazyk a dolila šálek čaje. Michael do sebe rychle chrstl celý hrnek naráz, a to měl štěstí, že už byl čaj jen vlažný. Dobrý? , slyšel její starostlivý hlas. Jo, jsem v pořádku, zas tak hrozný to vlastně nebylo, usmál se a já mu úsměv opětovala.

Kde si prosímtě takhle nastydl? Vždyť včera si byl úplně v pořádku.., divila jsem se nad jeho náhlou chorobou. Stydlivě uhnul očima jinam a nakonec je zabodl do země. No já...to bude nejspíše tou včerejší sprchou, špitl tak potichu, že jsem ho málem neslyšela. Sprchou? To nechápu, to by si se musel jedině sprchovat studenou, zvědavě jsem zkoumala jeho rudnoucí obličej, a měla jsem dojem, že tohle nezpůsobila horečka. Jestli vám doma tekla jen studená, tak ses mohl jít vykoupat k nám a ...

Ne , zastavil mě svou rychlou odpovědí, tekla ...tekla i teplá, ale víš..já..no..

No tak Michaeli, tak už se vymáčkni ! Kate, laskavě mě nepřerušuj, to ty se ptáš, nebo ti to neřeknu..Promiň, pípla jsem a čekala co z něj vyleze. No, teplá voda nám tekla, ale já potřeboval prostě studenou.

Studenou? Prokristapána, proč studenou? To může napadnout jen tebe co? , vykřikovala jsem nechápavě a věděla jsem , že mi zase vynadá. Kate, přestaň mě už konečně přerušovat, zamračil se na mě a vzápětí zrudnul ještě víc než byl. Prostě jsem to potřeboval. Prostě si to potřeboval jo? ..

V tu chvíli vyprskla Marion sedící v měkkém křesle před Michaelem smíchy. Panebože, vzlykla a hlas se jí otřásal smíchem. Michael se na ni obořil. No to teda nevím, co ti na tom přijde tak směšnýho. Omlouvám se ti Michaeli, prostě jen já..nedokázala přestat a Michael se nakonec smál s ní.

Jeho pomalé vysvětlování mi najednou plně docházelo a já na něj jen nevěřícně zírala. No teda Michaeli, to přece...není fyzicky možný ne? , pronesla jsem ohromeně a usmívala se taky. To prostě nešlo jinak. Vědomí, že na něj až takto působím, mě naplňovalo čirou radostí. No, jak vidíš, tak stačí jen pomyslet na tebe a musím se prostě zchladit.

No dnes se asi nebudeme pouštět do řešení ohledně Tommyho, ne? ozvala se Marion. Michael se potřebuje z tohohle vyležet, takže to nemá smysl teď začít řešit. Dobře, to máš pravdu Marion, jediný co teď ten můj momentálně rozpálenej rampouch potřebuje , je teplá postel, pletený ponožky a alespoň tři svetry, mrkla jsem směrem k Michaelovi, který se na mojí poznámku vůbec netvářil nadšeně.

Ale vždyť dostat toho mizeru je důležitější než nějaká chřipka, a taky musím znovu do studia a .. No na to zapomeň ! , okřikla jsem jeho argumentování. Tommy nám nikam neuteče a studio taky ne. Ale Larry...začal znovu. Larry taky počká, Michaeli, myslím, že by tě hnal stejně rychle do postele jako já, kdyby tě viděl v tomhle stavu.

To, ale nemůžu...Michaeli opovaž se mi odmlouvat !! , odvezu tě domů a okamžitě zalezeš do postele. A jen si nemysli, že mě oblafneš, zavolám tvé mamce jestli ležíš, pohrozila jsem mu prstem , že ani nedutal. No tak fajn..poznamenal sklesle a vstal. Tak jedem.

Když jsme dojely k jeho domů, dala jsem mu menší instrukce ohledně jeho léčby, které již slyšel u Marion, ale znáte to. Chlapovi se musí všechno říkat dvakrát. Děkuju, miláčku, naklonil se ke Kateyiným rtům a překvapilo ho když se odtáhla. No tak to prr lásko, přece si nemyslíš, že to chci chytnout taky, žádný takový.

Michael nemohl uvěřit vlastním uším. takže já kvůli tobě takhle onemocním, a ty mi nedáš ani pusu?? , zeptal se nevěřícně div se nenafoukl. Já?? Já tě pod studenou sprchu přece nestrčila, já sem tě k tomu nenutila, smála jsem se jeho ukřivděnému výrazu. Ale můžeš za to, mlel dál svou Michael.  No tak já ti jí dám miláčku, zašeptala jsem sladce a čekala až Michael zavře slastně oči. Políbila jsem ho na čelo a odtáhla se. Bylo vidět , že takovou pusu nečekal.

Tak to ti teda pěkně děkuju zlato...zanaříkal a vylezl z auta. Naštěstí, už se nemračil, ale mával mi s úsměvem. Miluju tě, křikla jsem ještě a on mi očima odpověděl..