95.kapitola - Bude mi ctí..

Zhluboka sem se nadechla a vešla dovnitř. Dům byl tichý a tmavý. Nezbylo nám než doufat, že opravdu všichni spí. Přeci jen bylo ještě hodně brzo ráno. Plížili jsme se domem jako dva zločinci, ukrývajíc se před spravedlností. 

Nemáš žízeň?, zaslechla jsem Michaela, když jsme se objevili v kuchyni. Ne..ne děkuji, objímajíc ramena sem se k němu otočila čelem. Michaelovi oči se vpily do mých a vypadal, jakoby se mi pokoušel něco říct. Kate...

Já..já už půjdu do svého pokoje, děkuji ti za tvou laskavost Michaeli, vpadla jsem mu do řeči dřív, než začal mluvit, napřáhla jsem ruku a čekala. Nebyla to přece laskavost, ale naprostá přirozenost Kate. Lilo, byla zima a já ti jen ukázal skrýš, kam jsme se schovali, poznamenal , ale mé ruky se ani nedotkl.

Otočila jsem se a chtěla vykročit. Nic neříkal, jen mlčel. Moje jednání poté, ale nemělo s rozumem a disciplínou nic společného. Ohlédla jsem se za ním, přistoupila k němu a zvedla mu hlavu. Jeho oči, které ještě před chvílí zíraly smutně do podlahy se rozzářili jako dva lampiony. Kdo by odolal? ..

Objala jsem ho kolem krku a vtiskla mu na rty vášnivý polibek. K mému překvapení sem necítila ani náznak toho, že by byl proti. Ba naopak. Polibek mi opětoval stejnou měrou. Zasténala jsem blahem, když mi vjel prsty do vlasů a přitiskl se ke mě. 

Jakoby mě popálil oheň sem se od něj rychle odtrhla a těkala z jeho zmatených očí na ústa a zase zpět. Byla jsem naprosto omámená, ale i v tu chvíli mi mozek, alespoň trochu fungoval. Promiň, vyhrkla jsem tiše a rozeběhla se ke schodům. Do bezpečí svého pokoje.

................................................................................................

 Od chvíle, kdy se probudil ve skrýši vedle klidně oddechující Kate, měl v hlavě plno poletujících myšlenek. Nedokázal si z hlavy vyhnat Kateyinu nádhernou tvář, její blyštivé zelené oči, šťavnatá ústa, jenž tak rád ochutnával. Když se na ní díval, měl chuť udělat všechno pro to, aby na Victora zapomněla a dala jim ještě šanci.

Jenže to není vůbec možné.

Uběhla hrozná řádka let od doby, kdy spolu byly šťastní v Gary, jeho rodišti. Každý z nich už žije jiným životem. Za jejich rozdělení mohl jen osud. Nebyly hold připravení na vztah, i když se milovali sebevíc. Janet měla pravdu. Kate navždy zůstane láskou mého života, ale to už je jiný příběh. Tenhle už se dávno skončil.

Občas si myslel, že ho snad nemohla ani milovat, když tak pospíchala, aby se vypařila z Gary dřív, než se vrátil s bratry z turné.

Jenže si to nechtěl připustit. Když si přehrál všechny jejich chvíle, byl si jistý, že ho milovala stejně jako on jí. Tak proč? Proč odešla bez jediného slova vysvětlení? ....

Na tyhle otázky neznal odpověď. Neměl by, ale toužil to slyšet. Jednou se dozví proč ho opustila.

Otázky mu bloudili hlavou až dokud nevešli do domu. Chtěl jí říct pravdu. Pravdu o tom, že se jí v noci nezdál jenmošklivý sen, ale že ho učinila opět alespoň na chvilku šťastným. Docílila toho, že se málem přestal ovládat. To se ještě žádné jiné ženě nepodařilo. Tak proč má na něj takový vliv? 

Spoustu lidí mu říká, že je příliš dobrým člověkem. Ale to přece není nic špatného. Není to povinost, je to láska. Láska k dětem a ke všemu krásnému. k Hudbě, tanci, rostlinám...zemi.. Ale mnohokrát už se spálil. I lidé dokáží být zrůdami, na vlastní kůži to poznal.

Sebral odvahu a chtěl jí všechno říct. V tu chvíli. Ve tmě. Z očí do očí.

Ale Kate byla jiného názoru. Umlčela ho prupovídkou, že už musí do svého pokoje. Když mu podávala ruku, zkoumavě se na ní zadíval. Byla nervózní a třásla se. Proboha proč? Má snad z něho strach? Netušil, že onedlouho mu sama ukáže proč. A udělala to tím nejjednoduším způsobem.

Vrátila se, stoupla si na špičky a políbila ho. Neměl jinou možnost, než jí sevřít v náručí a unášet se sladkostí jejích horkých úst. Jen co se odtrhla, byla jako zmatená lesní víla. Ve smaragdových očích jí probleskla touha až se mu z toho málem podlomila kolena. Než stačil něco říct, zaslechl její tiché promiň a už ji nestačil zachytit, když vběhla na starobylé schodiště. 

Sám stál v ponuré obrovské kuchyni ještě dlouhou dobu. Musím vědět proč to udělala...

.............................................................................................................

Zadýchaně jsem dopadla na postel a zavřela oči. Jen co jsem zjistila, že Victor stále spí jako medvěd v zimním spánku, jsem se zavrtala pod peřinu. Bože jak mě tohle napadlo? Vůbec nevím, proč sem ho políbila. Jeho osobnost na mě působí víc,  než sem si byla schopná připustit.

Musím co nejrychleji pryč. To je jediná správná věc, kterou musím udělat. Vyskočila jsem z postele a začala házet všechny věci ze skříně na postel. Musím pryč, pryč...opakovala jsem si stále v duchu, když jsem se snažila vyndat i kufr. Po dnešní noci a katastrofálním ránu, tu prostě nemůžu zůstat.

Kate?? Co to prosímtě vyvádíš? Ty naděláš takovýho hluku hned po ránu, zaslechla jsem rozespale mluvícího Victora. ..Katherine? Proč ty věci dáváš znovu do kufru?, zeptal se nechápavě a vyskočil již plně probuzený.A co to máš na sobě? ..

Uvědomila jsem si, že mám stále na sobě Michaelovo pyžamo. To...to je...byla mi v noci zima, tak sem tu vyhrabala tadyto pyžamo, pokrčila jsem rameny a doufala, že Victor mou kostrbatou odpověď přijme. Aha, tak to jo. Sluší ti Kate, mrkl na mě.

Victore chci odtud, prosímtě o to, zadívala jsem se na něj , aniž bych přestala házet věci do kufru. Co tě tu tak popudilo Kate? Vždyť je tu tak nádherně. Vím, že je to pro tebě všechno nové, ale zvykneš si. Zkus si projít Neverland, je to opravdu ráj. Ale Victore....

Neodjedeme Kate, dal ruce v bok a naštvaně mě sledoval při mém pokusu zavřít narvaný kufr. Za prvé sem slíbil Mikovi, že tu pár měsíců budeme a za druhé dnes dopoledne jedu do New Yersey, takže jediný kdo si tu bude balit sem já. Otevřel skřín vytáhl si svůj menší kufr a začal si tam skládat jen ty nejpotřebnější věci.

Cože? Proč tam jedeš Victore? Vždyť jsme tu teprve jeden den a ty už zase mizíš!  ..Nechápala jsem. 

Promiň Kate, vím, že sem řekl, že budeme mít klid, ale jsem právník. A práce volá. Nemůžu pana McGregora nechat na holičkách. Nebo jeho exmanželka, víš, ta čarodejnice jak sem ti o ní vyprávěl, z něj vysaje všechny jeho uspořené peníze.

V kolik odjíždíš?, zeptala jsem se poraženecky a plácla sebou na postel. Asi za půl hodinky, jen se nasnídám a pojedu. Bude to jen pár dní drahá, pak hned zase přijedu. Mohla by si zavolat Steph, určitě tě ráda přijede navštívit. Aspoň se tu nebudeš cítit sama, mrkl na mě a já si uvědomila, že má pravdu. Opravdu bych jí mohla zavolat.

Pomohla jsem mu tedy s balením a společně jsme se šli nasnídat. Naivně sem doufala, že bude kuchyň i jídelna prázdná, ale zmýlila jsem se.

Seděl tam Michael se svými dětmi společně i s nějakými návštěvníkami ranče. Bylo slyšet jen štěbetání dospělých a výskání dětí, mezitímco Susan spolu s dalšími zaměstanci roznášeli na stoly různé pochoutky. Od sladkých jídel, po studené, smažené, slané, ovoce nebo zeleninu.

S Victorem jsme obsadili menší stolek tak trochu bokem v rohu místnosti. Půjdu Susan trochu pomoct , oznámila jsem Victorovi, když sem viděla kolik má po ránu práce v tak nabité jídelně. Bylo tu dětí jak na celou školku. Od malých po větší.

Dobré ráno Susan, řekni mi kam co mám odnést a já to těm hladovcům hned donesu hm? Vidím, že je tu takhle po ránu dost rušno, usmála jsem se. Dobré ráno i tobě Kate, a to nechtěj vidět tu spoušť až se všichni rozutečou ven, a se zasmáním mi do ruky vložila tác, prosím ke čtvrtému stolu.

Po chvíli jsem donesla Victorovi jeho oblíbené palačinky s marmeládou a šla Susan ještě pomoci roznést pití. Kate jestli tě můžu poprosit tenhle tác s těmi barevnými talířky vem Michaelovi a dětem. Ten s medvídkem je Paris a s Petrem Panem Princův. Patří tam ten pomerančový džus v umělohmotných kelímkách a tu jemně perlivou vodu Michaelovi. To bude všechno a moc děkuju, mrkla na mě a odcupitala s posledním tácem.

Vzala jsem vše co mi řekla a vydala se k hlavnímu obrovskému stolu, obsypaného dětmi. Michael seděl v čele a rozdával úsměvy na všechny strany. Zřejmě něco dětem vyprávěl, jelikož byly všichni namačkáni tak, aby ho viděli a pak všichni se smíchem vykřikly načež se znovu vrátili na svá místa.

Šla jsem přímo k Michaelovi a na půli cesty se naše oči střetli. Rozklepali se mi nohy i ruce, když mě pozoroval tmavýma hladovýma očima, již s tváří bez úsměvu. Rychle jsem k němu přistoupila a položila tác s pitím před něj. Klepali se mi ruce tak, že sem nedokázala dětem vyndat talířky a pití. Já to udělám, běž se posadit Kate, chytil mě za ruku, což bylo ještě horší.

Vytrhla jsem jí a bez dalších slov sem vyndala talířky i pití a odnesla tác do kuchyně. Poté sem se vrátila k Victorovi, jenž už měl dojedeno a bylo vidět, že pospíchá. Půjdeš mě doprovodit miláčku? Michaelův řidič, mě odveze na letiště.

Jistě, že půjdu, přikývla jsem. Jen co jsme se zvedli, přiskočila k nám Susan. Něco sem vám sebou zabalila Victore, zapýřila se a ze široka se usmála. Děkuji Susan, jste úžasná víte to? To jste nemusela, opravdu. To je pro mě jen potěšení Victore.

Vrátím se snad do týdne zlatíčko, tak doufám, že až to tu poznáš, budeš spokojená. Určitě ano Victore, a teď už nasedni do toho auta, nebo ti uletí to letadlo.

Ještě něco Kate...Miluju tě, chci aby si to věděla. Ale Victore...Já vím Kate, nebudu na tebe tlačit jen..sehl se ke mě a políbil mě na ústa. Tak hrozně sem mu chtěla odpovědět, ale nic sem necítila. Jako bych byla z ledu.

Takhle to letadlo asi vážně nestihne, ozval se za námi Michaelův hlas načež sem se od Victora prudce odtáhla a otočila se. Michaelovi oči se zableskli, přistoupil blíž a podal Victorovi ruku. Tak zase brzy nashledanou Victore, šťastnou cestu. Díky Miku, budu do týdne zpátky. A jestli tě můžu o něco poprosit...

Postarej se o Kate, než se vrátím, zavolal ještě z roztaženého okýnka. Nemusíš se bát Victore, bude mi ctí...

Omlouvám se za ty mezery mezi díly :( nějak nestíhám...tenhle díl je nejdelší co sem napsala a snad se líbí :-) mám vás ráda :-*