42.kapitola - Tohle mi nedělej ..

La Toyo, postarej se o ní, pohladila jsem Marion po hlavě . " Johne ? " , prosímtě můžeš mi půjčit auto? John, který vůbec nevěděl co se děje jen kývl, přinesl mi klíčky od starého fordu a stále mlčel. Do večera ti je vrátím, křikla jsem z poza dveří a utíkala k lampě, kde bylo auto zaparkované. Vyjela jsem kosmickou rychlostí k Tommyho bytu a doufala, že tam dorazím jen chvilinku za Michaelem.

Úzkost mě svírala jako pevné a ani na okamžik nepouštějící obinadlo a srdce mi prudce tlouklo. " Ach, Michaeli " , co mi to děláš? , povzdychla jsem si a nervózně svírala volant. Proklínala jsem semafor na kterém právě naskočila červená. " No to snad ne .. "   Rozhodla jsem se. Kašlu na předpisy, řekla jsem si, dupla jsem na plyn a řítila se ještě rychleji než předtím. Co na tom, že nemám ani řidičák. Tohle mám od Michaela..

Během chvilky jsem dorazila do stromy lemované ulice, kde se do výšky tyčila vilka s mnoha obrovskými luxusními byty. Nechápala jsem , kde bral Tommy peníze na nájem. Zřejmě si ho tatík kupuje penězi, pomyslela jsem si s nevolí, která mě provázela od té doby co nám Marion řekla tu hrůzu. Až moc dobře jsem si uvědomovala co se mohlo včera stát, kdyby tam tu dívku neměl. "Ach bože " , zašeptala jsem zhnuseně. Raději ani nepomyslet. Otevřela jsem dvířka ,vyndala klíčky ze zapalování a vyšla rázně ke dveřím.

Michaelovo auto stálo nedaleko vchodových dveří a já se rozeběhla dovnitř. Koutkem oka jsem si všimla nepatrného pohybu za čirými skly.

Michael seděl opřený o sedačku, obličej svíral v dlaních a jeho tělo se otřásalo pod prudkými přívaly vzlyků. Věděla jsem jak se cítí, sama jsem byla v těžkém šoku a slzy mi tekly z očí , jako nekonečný vodopád. Opatrně jsem otevřela dveře spolujezdce a posadila se. Natáhla jsem se k němu a něžně ho objala. 

" Michaeli .. ? "  Miláčku tohle mi už nedělej, ano? ..

Zadíval se do jejího krásného, ale trápením strhaného obličeje a uvědomil si, že jí svým rychlým nakvašeným úprkem z restaurace přidělal další starosti. Její rudé uplakané oči a rozstřesený hlas , byly více než jasným důkazem.

" Promiň mi to lásko  " , zašeptal a přivinul si ji pevněji k sobě." Víš , jaký jsem o tebe měla strach ? " , zaslechl její jemnou výčitku. Myslela jsem že....

Nemůžeme s tím nic dělat Kate, slyšela jsem jeho sklíčený hlas. Chtěl jsem zavolat policajty nebo ho přímo zabít, ale nemá to smysl. Kdo s tím něco udělá bez důkazů? Když nemáš důkazy jsi nahranej prostě ! Takhle to v tomhle světě chodí. Prostě neudělají nic ! , rozhodil rukama nešťastně.

Mlčela jsem. Nebyla jsem schopná mu na to nic říct, protože jsem věděla , že má pravdu. Pokud nebyly žádní svědci, zůstane to zapomenuto v mlhavé minulosti. Ruce si s tím hajzlem špinit nebudu, i když by si to zasloužil, zaklel zlostně. Jak může být někdo tak neuvěřitelně bezcitný ? Já to nechápu Kate ,  znovu se mu po tváři spustily slané slzy, které jsem mu něžně slíbávala.

Panebože, co kdyby tam včera nikoho neměl Kate? Sám sem tě k němu odehnal díky mému hrubému chování. Nikdy, rozumíš..nikdy bych si neodpustil, kdyby ti něco udělal. Jsem stejný cynik a necita jako on...

" Tohle neříkej " , vyhrkla jsem šokovaně  nad jeho krutými slovy. Políbila jsem ho něžně na ústa . Miluju tě , rozumíš miláčku? Nic se nestalo, tak si to přestaň vyčítat. Teď jen musíme nějak dokázat co je Tommy a jeho kamarádíčkové zač , vím , že to nebude lehké, ale musíme se pokusit o spravedlnost, koukla jsem mu do očí , v nichž se zračil souhlas.

" Taky tě miluju Kate " , zavzdychal do mých úst, které chvíli na to jemně přikryl svými. Chvíli poté jsme vyrazili zpět k Johnově restauraci...