43. kapitola - Chůva

John nestačil zírat co se děje, když se asi po 20 minutách co Kate odjela jeho autem , vrátila s polu s Michaelem. " Johne ", prosímtě nevíš kam odešly holky? , zeptala jsem se naléhavě. John na mě hodil udivený výraz se slovy : "Já se přece zákazníků nevyptávám" , kam odcházejí .

" No já myslela" , jestli ti třeba neříkaly , že nám máš něco vzkázat nebo tak něco, vyčkávala jsem na odpověď , když se zamyslel.  " No počkej " , myslím, že jsem zaslechl La Toyu , říkala , že odvede Marion domů, vyhrkl s nadšením, že si vzpomněl . Děkujeme moc Johne, odpověděl za mě Michael a v ruku v ruce jsme vyšli z restaurace.

Přijeli jsme k nám tak známému domu, který vždy vypadal tak honosně, ale uvnitř byl studený, a hlavně prázdný. Marion vlastně jako kdyby neměla rodiče. Ty pořád jen cestovali a svou jedinou dceru nechávali doma jen s chůvou a pár pokojskými. Co naplat, že jsou bohatí a Marion má všechno , co si přeje. To nejdůležitější postrádá.

Přišla nám otevřít prošedivělá paní , středního věku, která jak jsme oba věděli , se o ní celý život  starala s láskou , vlastně od Marionina útlého dětství jí nahrazovala  matku, kterou moc potřebovala , ale postrádala.

 " Krásné dopoledne Susan " , pozdravil s překrásným úsměvem na rtech Michael. Taky vám přeji příjemný den mládeži, usmála se na nás tak, až se jí objevili ďolíčky ve tvářích. 

Mohla bych Vás o něco poprosit Michaeli ? , zeptala se stydlivě mezitím co nás vedla dovnitř. " Ale samozřejmě " , co potřebujete? No já jen..jestli by jste byl tak laskav a podepsal by jste mi pár plakátů, které mi sem poslala má vnoučata, usmála se znovu na Michaela a v očích jí bylo vidět tolik lásky , kterou k nim dozajista chovala. Když se dozvěděli, že chodíte sem , na místo , kde pracuji, byly z toho úplně paf.  " Ale to je samozřejmé Susan " , vždyť to je maličkost, mě to dělá radost a jsem rád, že můžu rozdat radost já.

A prosím Vás Susan, nevykejte mi ano? Cítím se tak nějak blbě , když mi vykáte. Hovořte se mnou normálně tak jako dřív, když jsem vám tehdy ukradl z trouby čerstvé koláče, pamatujete? Pěkně jste mi vynadala a ta přednáška, kterou jsem pak dostal , byla ta nejdelší v mém životě, dokázal se zasmát této vzpomínce , i když ho uvnitř stále tížil Marionin příběh.

" Ach , ano " , zasvítili jí očka , to si pamatuji velmi dobře Michaeli, byl jste hodně rozverné dítě, občas jste sice trochu zlobil, ale každý si vás musel zamilovat. Vždy jste byl galantní, upovídaný a moc roztomilý.Nemůžu s vámi přece mluvit pořád jako s tím malý klukem, co zde lítal před deseti lety.

Teď jste přece slavný a nehodilo by se ....

" Ale no tak Susan " , netrap tě mě, zakňoural Michael, vy jste zase moje přítelkyně a úžasná kuchařka, objal ji a zvedl její boubelatou postavu do vzduchu. Na mé tváři to vyloudilo široký úsměv. Vypadalo to komicky, ale byla jsem ráda, že se Michael s přibývající slávou nijak nezměnil.

Co na tom záleží , že jsem natočil pár desek? Vždyť to nic nemění na tom, že jsem stále stejný člověk jako my všichni, otočil se na mě a jeho pohled mě zahřál u srdce. Objala jsem ho kolem pasu a usmála se na Susan. " Má pravdu " , mrkla jsem na ní. A určitě neumí píct tak dobré koláče jako vy , dodala jsem a přikryla si ruku ústy pod salvou smíchu. " No to tedy neumím " , to máš úplnou pravdu Kate, spálím co se dá... " Ty už si to zkoušel ? zeptala jsem se udiveně . " Ne " , ale vím jak by můj kuchařský um dopadl...

" Tak tedy dobře Michaeli " , souhlasila Susan a zeširoka se usmívala. Michael ji na oplátku políbil na tvář.  Od mala si tuto ženu zamiloval. Když si chodili s Kate a Randym hrát sem k Marion , vždy jim nadělala spoustu dobrot, připravovala čerstvé džusy a ráda s nimi hrála všechny možné hry, které si vymýšleli. Byl rád, že Marion měla alespoň někoho tak blízkého svému srdci , když se její vlastní rodiče o ní nezajímali.

" Jo a ještě jedna maličkost " .. Ano ? vyhrkla Susan. Už nikdy mi neříkejte, že jsem roztomilý...