51. kapitola - Péče ..

Michaeli? , zlato, dobrý? , zašeptala jsem starostlivě, když se probudil s ošklivým zakašláním a zamžoural na mě uslzenýma očima. Tváře mu stále hořely a čelo měl orosené potem. Odběhla jsem do koupelny namočit kapesníky, které jsem našla chvíli předtím ve skříni, která stála v rohu pokoje.

Vzala jsem si sebou malý lavorek se studenou vodou a sedla si k Michaelovi na pelest postele. Jemně jsem mu otírala potem zbrocený obličej. Políbila jsem ho na horké čelo a pohladila po tváři. Malá lampička osvětlovala jeho krásnou tvář, momentálně zkroucenou neklidným spánkem.

Tělo mu hořelo jako v ohni a já nevěděla co s tím. Michaeli?? , pípla jsem. Hm...zachraptěl a sevřel mi dlaň. Zlato , pomož mi ano? , položila jsem jeho paže na svá ramena a snažila se ho zvednout. Pojď, trochu ti omyju obličej , ale musíš mi pomoci do koupelny, šeptala jsem , ale moc mi tedy nepomáhal.

Bolí mě celé tělo Kate, je mi hrozné horko..." Ach, zlato ", lítostivě sem si povzdechla a pomalu ho vslékala ze spoceného pyžama. Strčila jsem ho do sprchového koutu , a jen lehce jsem mu otírala tělo žínkou,  smočenou ve vlažné vodě, abych mu ulevila.

Michael měl zavřené oči a vypadalo to , že je úplně mimo. S povzdechem jsem ho oblékla do čistého připraveného pyžama a zabalila ho ještě do županu. Odvedla jsem ho zpět do postele a pomohla mu ulehnout.

Zůstaň tu se mnou lásko...slyšela jsem ho zašeptat, když jsem se přesunula ke křeslu, které sem celou noc okupovala a hlídala ho. Vždyť já nikam nejdu Michaeli, jen spi dál, máš ošklivou chřipku, tak ať se z toho vyležíš. Už mi ani neodpověděl. Víčka mu ztěžkla únavou a dech se prohloubil. Položila jsem mu na čelo čistý namočený kapesník a doufala, že se mu do rána uleví.

Po další hodině v křesle, nevyspalá a  zlámaná , jsem se necítila dobře ani já. Michael se občas probudil a po chvíli zase opět usnul. V jednu chvíli, když na mě mžoural se mi povedlo dát mu pod jazyk prášek a donutit ho , aby ho zapil sklenicí vody. 

Zamkli jsme? , vylítla jsem s hrůzou z křesla, když se za velmi časného rána, ozval zvuk připomínající prásknutí dveří.Ještě se ani nerozednívá, uvědomila jsem si a zaposlouchala se jestli ještě něco nezaslechnu. Nic. Opět jen ticho. Raději jsem vyndala z nočního stolku klíček a šla potichu zamknout dveře.

Cestu zpět sem si ale rozmyslela a místo do křesla, jsem obešla postel a vlezla si k Michaelovi z druhé strany. Bylo vidět, že se mu už dýchalo líp. Klidně spal, a už se tolik nebudil. Pohladila jsem ho po tváři, jenž už tolik nezářila do pološera  rudou barvou, a spokojeně jsem usnula.

Procitla jsem zřejmě po chvíli, jelikož pokoj byl stále zahalen v oparu brzkého rána. Koukla jsem na hodiny. Půl páté. Pane jo, už bych měla raději zmizet , uvědomila jsem si. Ale nechtělo se mi a ležela jsem dál  v náručí muže, který byl pro mě vším. Ani jsem necítila, kdy mě objal. Sledovala jsem jeho hezký obličej, oči, jenž byly momentálně ukryté pod dlouhými hustými řasami i jeho pootevřené a klidně oddechující rty. Neodolala jsem a políbila jsem ho na rozkošný nosík. Pokračovala jsem na čele, políbila obě víčka, nevynechala jsem ani spánky a nakonec jsem mu něžně přejela po rtech.

Už je ti líp miláčku? , zašeptala jsem , když pomalu otevíral oči. Mnohem..mnohem líp, lásko moje, zakňoural rozespale a rozkašlal se. Mno to vidím teda, zasmála jsem se nad jeho odpovědí. V noci si moc nespal, ale ta voda ti pomohla, zmírnila ti horečku, řekla jsem a mrkla na něho. Voda? Jaká voda? , zeptal se a vypadalo to, že opravdu o ničem neví. Tak se mi to přece jen nezdálo, opravdu byl mimo...

No někdy v noci jsem tě omyla vlažnou vodou, úplně si hořel, a já nevěděla jak ti pomoci, pokrčila sem rameny a sledovala ho jak vstává. Děkuju moc Kate, o tom vůbec nevím, ale je mi líp, vyhrkl překvapeně a najednou se na mě podíval s výrazem musím ti něco říct ...

Děje se něco Michaeli? Neboj zamkla jsem, to bylo to první co mě napadlo. No..já..ach to je dobře zlato, uvědomil si , co by se dělo, kdyby sem někdo přišel a objevil ji tu. Hlavně Joseph ...to si nedovedl představit.Díky svému nachlazení jí neřekl jednu důležitou věc. Večeře..rozblikala se mu kontrolka v hlavě.

Kate, včera ...no Joseph mi řekl, že ví, že někoho mám, spustil a podíval se na mě. Jak to? , vždyť tohle ví jen Marion a La Toya. Nezapomeň na svého otce Kate.., hlesl. Včera se potkali v restauraci u Johna a tvůj otec si nedpustil poznámku, když řekl Josephovi, že jsem si našel dívku hodnou svému postavení. Ale neřekl mu o koho se jedná. Cože? Postavení? , tohle jsou ale viktoriánský žvásty, naštvala jsem se a čekala co mi poví dál.

No dopadlo to tak, že jsem sice Josephovi neřekl nic, ale máma tě chtěla poznat. Teda...teda Marion vlastně, zabodl oči do země a zaklel. Takže jsme se domluvili na středeční společné večeři. Vůbec jsem nevěděla co na to říct, ale bylo mi jasné, že já bych se tu stejně objevit nemohla. To by prostě nešlo.

Vždyť si nemocný, tak mámě řekni, že na večeři prostě nedorazí. Chápu, že " jí " budou chtít vidět, ale musí vymyslet něco jiného, díky tvému nachlazení,máme trochu času přemýšlet, co dál, konstatovala jsem a Michael mi přitom přikyvoval. Máš pravdu. Koukla jsem na hodiny a s hrůzou sem zjistila, že od našeho vyhrabání se z postele uběhlo dobrých třicet minut.

Michael pobaveně sledoval, jak se Kate rychle obléká a běhá u toho po pokoji sem a tam. Byla rozkošná v těch neučesaných vlasech, připomínajíc vodopád čokolády. Miloval její vlasy. Dlouhé a hladké na dotek.

No moc se nesměj a řekni mi jak se dostanu domů, štěkla jsem na něj tiše , když jsem viděla jak mě pozoruje se s úsměvem na rtech. No a jak by si chtěla odsud odejít zlato? Vždycky se snad odchází dveřmi ne? , dělal jako by to bylo v našem případě úplně normální. Ale nebylo, bohužel.

Zešílel si? , zhrozeně jsem vyjekla. Nesmí mě přece nikdo vidět. To zvládnem zlato, mrkl na mě Michael, vzal mě za ruku a táhl mě ke dveřím. Zahrajeme si na Jamese Bonda jo? Nikdo o nás neuslyší ani nás neuvidí a kord ne v pět hodin ráno, zasmál se ale mě to moc směšné nepřišlo. Já ti dám Jamese Bonda..

Mno tak pojď a neboj , uvidíš, že tento dům je ještě stále v hlubokém spánku, zašeptal mi u ucha a táhl mě ven právě odemčenými dveřmi...