Laneey | 27. kapitola - Proč mi to děláš? ...

Vběhla jsem zpátky do klubu a hledala Tommyho.  " Kde sakra vězí ? " , dumala jsem , když jsem ho nikde neviděla. Najednou mi někdo prudce stiskl ruku a táhl mě pryč.

" Michaeli !! " , řekla jsem ti, ať mě necháš na pokoji,  zůstanu tady ...." au , to bolí " , vykřikla jsem a hodila na něj uražený pohled.

" Promiň , Kate " , ale když to nejde po dobrým, tak to půjde po zlým ! , řekl jsem ti, že tě odvezu domů a to teď hned , prohlásil neústupně a táhl mě dál ven. Chtěla jsem se mu vysmeknout, ale držel mě pevně. Najednou se zastavil a přitáhl si mě blíže.  " Kate , já tě varuju " , pokud sebou budeš furt cloumat, tak tě hodim přes rameno a do toho auta tě dostanu , ať si tu každý myslí, co chce ! , pohrozil .

" No to bys neudělal..." , pronesla jsem s naprostým šokem a dokázala jsem si plně představit ten poprask, co by to tu způsobilo. 

" Myslíš ?? " , klidně to udělám, když bude třeba....Když jsem nic nenamítala  , vzal opět mou ruku do své dlaně a táhl mě ven.

" Proč mi to děláš? ", zavzlykala jsem a zaťala třesoucí se dlaně v pěsti, jen co jsem vyšli na čerstvý vzduch.

Michael se na ni mlčky díval. Celá se doslova třásla, rozhořčení ji zbarvilo tváře dočervena a ve velkých zelených očích se zatřpytily slzy. Její vztekání bych klidně snadno vydržel, ale ten hrozný smutek v jejích očích je nesnesitelný, říkal si , když zachytil její uslzený pohled.  " Sakra " , přece ji nenechám brečet. To je to poslední co ještě snesu...

" Možná " , že kdybych jí dokázal přesvědčit i tom, že Hilfinger je mizera, tak by se dokázala trochu sebrat. Ne, teď není čas jí něco vysvětlovat, nebude mě poslouchat , uvědomil si , když spatřil její naštvaný výraz. 

" pojeď semnou, Kate " , zavezu tě domů. Musíme si promluvit, navrhl jemně. Mlčky jsem se k němu otočila zády a vyrazila k nedalekému parkovišti.

Otevřela jsem dveře Michaelova nového fordu, posunula se na sedačku a práskla dveřmi tak, až to zadunělo.

Michael si sedl na místo řidiče a podíval se na Kate,  jak strnule sedí se skříženýma rukama na hrudi a upřeně se dívá předním sklem. Chvíli přemýšlel, čím by mohl přerušit to tíživé ticho, když v tom se ozvalo :  " Nenamáhej se, ..prostě jeď " .  Tón těch slov vyjadřoval jasnou a bezprostřední hrozbu.

Musí na to jít opatrně a nic neuspěchat...Teď tedy jen lehce zakašlal, nastartoval a chovla se dle přání nasupené Kate. Mlčel a řídil......