123. kapitola - Proč?..

Iluze?? .. Proč to dělá? Cožpak jí naše milování připomínalo jen sen ? Zdály se mi snad její ruce, jimiž mě hladila? Představoval sem si snad její nádherné oči, které se pod tíhou společného vyvrcholení zavírali ? ..Všechno se to stalo. Sakra Kate , proč?, složil si Michael hlavu do dlaní a přemýšlel co dál. Měl chuť s něčím praštit. A pořádně.

Ne nebudu tu přece sedět a trápit se. Rychle se zvedl a seběhl do obývacího pokoje , kde si hráli jeho ratolesti. Potřeboval je vidět. Musel přijít na jiné myšlenky nebo se z toho zblázní.

Stále nedokázal vytěsnat z hlavy Kateyinu vůni, polibky, nahé tělo...Miku dost, okřikl se potichu a přisedl si k synkovi, jehož dlouhou chvíli předtím pozoroval.

Tatínku ? Můžeš mi pomoci postavit hrad? , zadíval se mu do očí prosebně Prince a podával mu dřevěnou kostičku. A už si začal? , zeptal se Michael a zaujatě se díval na tmavě modré kostičky poházené do tvaru, jenž připomínal kruh. No to je přece voda tati, zavrtěl Prince hlavou a vzal si kostičku od svého otce nabručeně zpět.

Michael se rozesmál nad Princovým výrazem , ale přestal, když se na něj zakabonil. Strejda Wayne mi pomůže, rozeběhl se přes celý obývák Prince a Mike zvedl oči tím směrem. Wayne právě vešel do místnosti a díval se na něj s velikými otazníky v očích.

Princi dávej pozor !, vykřikl Michael a Wayne instinktivně chytl Prince dřív než se stačil rozplácnout na koberci. To by bylo ale řevu, oddechl si Michael a smál se společně s Waynem.

Wayne si společně s malým přisedl k Mikovi a pomáhal mu stavit vysněný hrad. Promluvili jste si ? , zeptal se po chvíli a sledoval sladkou Paris jak spokojeně spí v Michaelově náruči.

Ne, odpověděl přiškrceně Michael a houpal svou dcerku, která spokojeně spinkala. Jak ne? , opáčil nechápavě Wayne. Vždyť si k ní šel. A byl si tam dost dlouho na to, abyste pořešili celej svůj život. Myslel jsem si, že si promluvíte jako dva dospělý lidé a bude zase vše relativně v pořádku. No ale počkej. Cos tam tak dlouho dělal, když...

Až teď si Wayne všiml Michaelových zkroucených vlhkých vlasů. Neunikl mu Michaelův provinilý smutný pohled, který se v momentě stočil zpět na děti. Tak mluv co se stalo? , přimhouřil Wayne oči a žďuchl do něj. Nic co bys měl vědět, odbyl ho Michael a odešel i s malou z místnosti.

Nemohl přece svému příteli říct, že selhal. Že se zachoval jako hlupák a pomiloval se s ní, aniž by si cokoliv vysvětlili. Jak mu měl přiznat, že mu mozek zkolaboval ve chvíli, kdy jí uviděl zahalenou jen do páry? Poslechl pouze své srdce a teď to bolí.

Miluju tě a mám zapomenout ? ...ty nechápeš Kate, že po mě chceš nemožné....

...............................................................................................................................

Znovu sem stála pod sprchou a nechala si stékat vlažnou vodu po obličeji. Doufala sem, že mi uleví a nikdo nepozná jak moc sem plakala. Opřela jsem si hlavu o mokré dlaždičky a pustila nové slzy z podvíček. Tolik tě miluju, šeptala sem neustále. Ale má slova nikdo nelyšel.

Jak sem to mohla dopustit? Věděla sem přece, že když se to stane, odnese to moje srdce. Nikdo a nic mě ale nemohlo připravit na vášeň a hloubku lásky, kterou sem po celou dobu v jeho náruči cítila. Bylo to tak neskutečné. Jako kdyby žádné roky neuběhly a my se vrátili opět do Gary jako čerstvě zamilovaní a štastní.

Ani na okamžik sem nepocítila že by to tak nemělo být. Naopak. Srdce mi říkalo, že je to správné.

Rychle sem se otřela do ručníku, hodila na sebe župan a vkročila do pokoje. Krve by se ve mě nedořezal, když sem na posteli spatřila sedící Stephanii.

Steph? Potřebuješ něco?, zeptala sem se chvějícím se hlasem a dlaněmi sem nervózně žmoulala župan. Může něco tušit? Snad ne, možná přišla až teď, uklidňovala sem se a vyhýbala sem se jejímu pohledu. Vyndavala jsem si ze šuplíku spodní prádlo a nevšímala sem si jí.

Co by se mělo dít Kate? Něco co bych měla vědět? , vyptávala se podivně a já měla pocit, že se mi žaludek scvrkl do malé kuličky. Nic ...vůbec nic Steph, otočila sem se a pokusila se o úsměv. Zůstalo ale jen u pokusu.

Stephanie se tvářila všeljak, jen ne přívětivě nebo kamarádsky. V prostřed čela jí vyskakovala vráska jak nad něčím úpěnlivě přemýšlela.

Nikdy bys mi nic nezatajila, že ne Kate ?, zvedla ke mě po chvíli své veliké oči a sledovala mou reakci. Měla sem strach z toho co vidí. Měla sem totiž strach i ze sebe samé. Jak mohu být upřímná, když sem jí neřekla celou pravdu o svém životě?

Zatajila sem jí , kdo byl vlastně ten muž, od kterého sem jako velmi mladá utekla a o devět měsíců později sem mu porodila miminko.

Pochopila by mě, kdybych jí řekla celou pravdu? Co může udělat fanoušek pro svůj idol? Toho sem si nebyla vědoma, proto sem to tajila. Teď už je moc pozdě na to říct pravdu. Stejně jako pro mě a Michaela. Jediný kdo ví úplně všechno je Lívie.

Lívie byla jediná , které sem všechno svěřila. Brala mě jako svou další dceru. Měla sama dvě děti. Dívku a chlapce. Alice byla o tři roky starší a studovala hereckou konzervatoř a Jackob byl už několik měsíců ženatý, když jsme se poznali. S láskou jsem si vzpomněla na jeho ženu Lauru se kterou sem se tehdy hodně spřátelila.

Lívie vlastnila malý hotýlek, kde jsme bydleli. Těhotenství sem prožívala velmi špatně. Můj žaludek neudržel žádné jídlo vně , nohy mi otékali s přibývajícími měsíci stále víc a víc a já musela přestat pracovat.

Pracovala sem jako servírka v malé putyce za městem, kde bylo běhání kolem místních štamgastů denním chlebem. Téměř celou " výplatu " jestli se tomu tak dalo říkat sem dávala Lívii na nájem. Zbytek sem schovávala před otcem, abychom měli na jídlo. Vždycky ale po mě něco vyškemral, aby mohl jít na pivo a nebo hrát.

Vyčítal mi můj život a proklínal své vlastní vnouče, což sem nemohla vydržet, proto sem mu vždy vyhověla. Držela jsem se v práci dlouho, jen abych nás dokázala uživit. Když táta zemřel, všechno se zhroutilo.

Tehdy sem si myslela, že můj život skončil. Byla sem rozhodnutá dát své miminko k adopci. Nesnesla sem pomyšlení, že ho přivedu na svět do takové špíny, ve které sem se nacházela.

Svěřila sem se s tím jednou večer Lívii, když sem opět půl dne strávila nad záchodovou mísou. Kate, drahoušku to snad nemyslíš vážně ! Mít dítě je boží dar. Nemáš právo ho odtrhnout od své matky. Od tebe. Cožpak si neříkala, že ho miluješ celým srdcem?, připoměla mi.

Zničená sem se jí tehdy zhroutila do náruče. Milovala sem svého Olivera víc než svůj život. Od té chvíle, kdy mi uprostřed noci zemřel, jen přežívám. A byla to opět Lívie, která mi pomohla a donutila mě opět se postavit na vlastní nohy. To jí vděčím za to, kde teď sem. Tolik mi chybí...

Kate??? !, zatřásl se mnou někdo jemně. Několikrát sem zamrkala a dívala se do Stehaniích starostlivých očí. Kate já tě chápu, nemůžeš mi říkat všechno, říkala pomalu a hladila mě po hlavě. Victor se dneska vrací Kate, řekla a vážně se na mě zadívala. Rychle sem uhnula pohledem a dívala se na jedno místo.

Byla jsem tu asi před půl hodinou, hlesla a nezpouštěla ze mě oči. Je čistě tvoje věc co děláš, ale rozmysli si to dobře. Victor je skvělý chlap , ale ty ho z nějakého nepochopitelného důvodu nedokážeš milovat. Podvádět bys ho ale neměla Kate, nezaslouží si to, sledovala mě dál a mě se spustili z očí slzy.

Jak to může vědět? Viděla Michaela , když odcházel z mého pokoje? Tak proč na mě nekřičí, neháže po mě věcmi a nenadává ?...

Myslíš , že sem tě neprokoukla Kate? Znám tě už natolik dlouho, že v tobě dokážu číst jako v otevřené knize. Proč si mi nic neřekla? To pro tebe znamenám tak málo, že nemáš potřebu se semnou o tom poradit? Svěřit se?

Steph, já ti to vysvětlím, ale...

Řekni mi ale, proč sis zrovna vybrala takového chlápka? Co ti na něm tak učarovalo? , chodila po pokoji a rozhazovala rukama. Strnule sem stála na místě a netušila o čem to mluví. Nebo spíše o kom. Proč zrovna tenhle budižkničemu? ...

Proč zrovna Wayne Evans??...