Laneey | 21. kapitola - Nenávidím tě..

" No co se tváříš? " , já myslela , že budeš ráda, že si konečně s někým vyjdu a ty vypadáš , že si spíše naštvaná, řekla jsem nechápavě a čekala na odpověď.    " Ne, naštvaná " , jen pohoršená . Ty o něm nic nevíš nebo co?  Kate, vždyť je to děvkař a hajzl, vykřikla Marion.

Může se přece změnit, Marion , třeba mě má opravdu rád, vždyť už po mě kouká od té doby co jsme sem nastoupily, ale já mu nikdy nedala šanci. " Ten, nemá rád nikoho, kromě sebe " , prohlásila Marion ,  jsi tak naivní Kate,  jedinej , kterej tě má upřímně rád je Michael.

Prudce jsem se zvedla. " To ano " , ale já chci , aby mě někdo miloval , chápeš Marion?!  Miloval mě jako ženu, a to Michael nedokáže. Nevím co ti přelítlo přes nos, ale na ten zápas půjdu ať se ti to líbí nebo ne. Už ho nebudu odmítat, třeba právě s ním budu šťastná, pronesla jsem už celkem naštvaným hlasem.

Pokud s ním někam půjdeš, tak už s tebou nikdy nepromluvím Kate, řekla vážně Marion. " Tak fajn " , řekla jsem zklamaně a nechápala jsem její reakci. Zvedla jsem se, vzala brašnu na rameno a pomalu odcházela ze školních pozemků. Školní den sice ještě neskončil, ale já už dnes opravdu na nic neměla náladu.

" Sakra" ,  proč se všechno tak bortí ? Nejdříve ještě stále nedořešená věc s Michaelem a teď hádka s Marion. Pomalu jsem došla domů. Už v chodbě jsem ucítila silný zápach alkoholu.  Ale ne, říkala jsem si..

" Tati " ?! , jsi doma? Pomalu jsem přešla do kuchyně. Otec ležel na zemi a vypadalo to, že spí. Zatřepala jsem s ním a snažila se ho probrat. " No tak tati ", prober se prosímtě. " Co tu děláš tak brzo " ? , zeptal se a já slyšela v jeho hlase něco zlověstného. Pomalu jsem mu pomáhala vstát. Byl úplně namol.  " Tati, nemel by si tolik pít " , takhle to dál nejde.

" Takhle mi neříkej ty zmetku" , zasyčel.  " Tati " ?! co se děje? co ti nemám říkat , zeptala jsem se. Měla jsem děsivý pocit, strach mi svíral hrdlo. Sakra co se sním děje? To ten zatracenej alkohol...musím ho dostat na léčení, pomyslla jsem si , když jsem zaslechla jeho další slova, která mi rvala srdce. " Nenávidím tě " , sípal dál a snažil se dostat sám na pohovku v obýváku. Chtěla jsem mu pomoct , ale v tu chvíli se po mě ohnal takovým způsobem, že mě jeho rána srazila na zem.  Něvěřícně jsem zírala na muže, kterého jsem celý život milovala. Na muže , kterým mi byl skvělým tátou do té doby než odešla má matka. Od té doby nepřestal pít, a když se opil, dokázal být krutý.

Za co mě nenávidíš ? , zeptala jsem se ho , ale neodvážila jsem se ho oslovit jako otce. ...Chvíli mlčel, až sem si říkala, že usnul..ale ozval se . " Byl bych raději, kdyby si zemřela ty  a ne tvoje matka " , řekl přiškrceně. Jeho slova se mi zabodla do srdce jako rezavá dýka. Bolelo to strašně. Zírala jsem na jeho nemohoucí postavu na sedačce. Tiše oddychoval, když se jeho dech prohloubil věděla jsem, že usnul.

Seděla jsem na koberci  jsem opřená o sedadlo a tišše vzlykala. Jak mi tohle může vůbec říct, ptala jsem se svého nitra. Věděla jsem, že si zítra nebude pamatovat co řekl. Když se takhle opije nikdy neví co dělá nebo co říká , kolikrát mě uhodil, když se opil..no nespočetněkrát , uklidňovala jsem se , ale zároveň nevěděla co stím.

O léčebně , kterou mi poradil Michael, nechtěl ani slyšet. Michael věděl, že pije, ale , že mě občas uhodí s tím sem se mu nesvěřovala. Nechtěla jsem ho zatěžovat svými problémy, jelikož už takhle jich měl dost sám a k tomu natáčení desek. Myslela jsem sii, že to s tátou zvládnu. Že ho donutím přestat. V baráku jsem vyslídila všechny jeho tajné skrýše a všechen alkohol vyhodila. Jenže když chodím každý den do školy tak se to nedá....

Tohle nezvládnu, opravdu potřebuje odbornou pomoc, říkala jsem si ,mezitím co jsem ho přikryla dekou. Došla jsem do svého pokoje a zamkla. Bylo sice okolo 15 h odpoledne, ale byla jsem děsně unavená.

Oči se mi znovu zalily slzami, potřebovala jsem si s někým promluvit. Popadla jsem telefon a vytočila jsem Michaelovo číslo. Bylo to tak přirozený, vždycky jsem to dělávala , když mi bylo smutno, ale podle dlouhého vyzvánění na druhém konci jsem poznala , že mi to opět nevezme.

" Sakra Michaeli " , zaklela jsem.  Zírala jsem na telefon a pak sem s ním nešťastně práskla do rohu pokoje. Teď jsem zase sama. Michael mi nebere telefon, Marion se mnou nemluví a vlastní otec mi říká, že mě nenávidí.

S uslzenýma očima a vnitřní prázdnotou jsem usnula....