119. kapitola - Recenze nalezena...

Proběhla jsem recepcí, aniž bych odpověděla Benovi na pozdrav. Jen sem mu rychlosti slušně zamávala.

Ben Grinchok pracoval v mé firmě od jejího založení. Nenápadný světlovlasý muž s brýlemi, kterému mohlo být kolem 35-ti let svou práci dělal velmi dobře. Nebyl jen recepčním, dělal všechnu práci , která byla zrovna potřeba.

Jednou, když vypadly všechny laptopy ve firmě ze sítí, zjistila sem, že je i v tomhle nenahraditelný. Je to šikovný technik a já sem ráda, že ho ve své firmě mám.

Z jeho osobní složky jsem toho moc nevyčetla. Vždy byl tichý, nekomunikoval s ostatními zaměstnanci a byl to naprostý samotář, ale za to vždy udělal co se po něm chtělo. Nechápu, proč je mým kolegům tak nesympatický. Hlavně Stephanie ho nemůže vystát. Cožpak je to nějaký psychopat? ...

To určitě ne, jen je prostě jiný. Je přece spousta takových lidí.

 Vyjela jsem výtahem až ke své kanceláři a hlasitě si oddechla, když sem za sebou zavřela dveře. Otevřela sem laptop a prací se snažila uklidnit. Trvalo mi dlouhou dobu než sem si uvědomila,  že zírám stále jen na jedno místo.

Pokusili se ho zavraždit . Kdo jen toho může být schopný? ...Z Waynova vyprávění a postoje sem pochopila, že stále nemají stopu. Co když se o to pokusí znovu? Byl to vůbec atentát na Michaela??...Jakpak by ne, koho by tam asi jeli zavraždit? Majitele hračkářství? ..Snažila sem se nějak uklidnit, seč marně. Mráz mi běhal po zádech už jen z myšlenky na to, co všechno se mohlo a může Michaelovi stát.

No doufám, že se mi jen nezdáš !, rozlítly se dveře a do kanceláře vplul Ryan s úsměvem na rtech. Jsi zpátky? Nemohla si to bez nás vydržet co?, poškleboval se a objal mě.

Ráda tě vidím Ryane, jak se má Lisbeth a malá? Už jsou doma?, zeptala sem se ho na oplátku. Ryanovy blyštily oči štěstím a usmíval se na všechny strany. Téměř před týdnem jsem si holky odvezl z porodnice. Věříš, že jsem šťastnej jako blecha Kate? Malá je nádherná a moje žena jakbysmet, vydechl pod náporem emocí.

To jsem moc ráda, usmála jsem se, ale moc mi to nešlo. Co se děje Kate? , neudivilo mě, že to na mě Ryan hned poznal. Nic důležitého, odpověděla jsem mu nepřítomně a zahleděla se z okna.

Nemá to náhodou co dočinění s naším drahým Jacksonem? , založil si ruce na hrudi a bedlivě mě pozoroval. Má cenu mu lhát? ..Známe se už tolik let.

Kate neměla si tam vůbec jezdit, tohle tě ubíjí a já se na to nemůžu koukat, rozpřáhl ruce a já dál bezeslov sledovala dění ulice pohledem z okna.

Měla bys všechno Victorovi říct pokud ho nechceš ztratit Katherine, jediná správná věc by byla odejít odtamtud, zapomenout že existuje. Kate ...prosím ....tohle už není hra, upozorňoval mě Ryan a já se chtěla někam schovat.

Někam, kde by mě nikdo nemohl najít.

Nic tu nehraju Ryane a ty to přece víš! Michael je součástí mého života a já to nemůžu změnit, ale ve své budoucnosti ho nevidím. Už dávno ne, snažila sem se ho přesvědčit. Nebo snad samu sebe?...

Fajn, faajn, už mlčim, zasmál se a zakroutil hlavou. Budeš tu ještě chvíli? ....Jasně , přikývla jsem a stočila oči zpět k laptopu. Super, něco pro tebe totiž mám, musím ti to ukázat.

A proč ne teď ? , dožadovala sem se dané věci. No...věc se má tak, že to nemůžu najít, ale prozradím ti, že je to báječná recenze na tvou poslední přehlídku Kate ! , oslavili jsme to tu bez tebe, ale až přijdeš otevřeme šampaňské klidně znovu, mrkl na mě a zavřel dveře.

Tak skvělá recenze říkal??? ..No bylo na čase...

..........................................................................................................................................................

Tak pro dnešek končíme přátelé, zhluboka vydechl Michael a zastrčil si zpocené pramínky vlasů zpět za ucho. Odložil sluchátka a obrátil se na Wayna.

Kde je Kate? Nikde jí tu nevidím, rozhlížel se kolem sebe , zatímco si utíral ručníkem orosené čelo.

Jela k sobě do práce, říkala něco ve smyslu, že se potřebuje odreagovat, odpověděl mu povinně Wayn a Michael se na něj poplašeně podíval. No neboj samozřejmě, že jí tam odvezl Phillip, přece bych jí nenechal jet taxíkem, protočil oči Wayn , protože znal Michaela natolik dobře, že věděl na co přesně se ho chce zeptat.

Michael se fascinovaně usmál a zakroutil hlavou. Nikdo ho nezná lépe než jeho přítel. Kde se přesně nachází vaše firma Steph? Je to odsud daleko? , otočil se na Stephanii, která ho se zájmem sledovala.

Tohle právě nechtěl. Co to provedl? Nechtěl, aby se do něj Stephanie zamilovala. Ne, když nemůže její zájem opětovat.

Není, zaslechl Stephaniin hlas tak vzdáleně k jeho myšlenkám. Ty se nyní ubíraly směrem dnešnímu ránu. Jen co si vzpomněl na Kateyino kypré tělo opřené o linku, tisknoucí se prudce k němu. Stále cítil její prsty ve vlasech a žhavá ústa. To jak nepravidelně dýchala, když se jí dotýkal ho přivádělo k absolutnímu šílenství. Přeci jen k němu stále něco cítí, jinak by takhle nereagovala, přemýšlel.

Miku? , ozval se znovu nějaký hlas. Wayn s ním musel zatřást , aby ho přivedl " zpátky ".

Radši ani nechci vědět na co si myslel, protočil panenky a podával mu kabát. I kdybys to vědět chtěl, neřekl bych ti to, vyplázl na něj Michael jazyk až se Wayn rozesmál.

Jak malý děti, smála se Stephanie a utíkala směrem k autu, když se dostali ven.

....................................................................................................................................

Červené světýlko na stole se rozblikalo a místností se ozval Benův chvějící se hlas.

Slečno Greenová? Asi bych vás měl informovat, že...

Než stačil doříct větu z venku se ozval šílený křik. Vyběhla jsem k oknu a spatřila černou limuzínu, doslova obsypanou ječícími lidmi. No ano kdo jiný by to mohl být? , protočila sem panenky a zadívala sem se na postavy vystupujíc z auta. Wayn, Stephanie a hned za ní Michael.

Ano, Bene vidím. Děkuji za info. ....Za málo slečno, rozezněl se znovu jeho hlas a v zápětí utichl. Byl slyšet pouze jekot fanoušků.

Naklonila sem se z okna a zadívala se na Michaela, který rozesílal vzdušné polibky na všechny strany. Vlasy měl svázané v culíku, ale přece jen pár neposedných pramínků mu trčely z černého klobouku. I v takovém mrazu měl stále nasazené brýle. Musela jsem se tomu smát.

Po chodbě se rozduněly kroky a já čekala prudké rozevření dveří. Překvapilo mě jemné zaťukání na dveře.

Ano? , ozvala sem se a dech se mi zadrhl někde v plicích , když se ve dveřích objevil Michael. Samozřejmě sem ho viděla a věděla sem, že přijde, ale stejně mě jeho přítomnost překvapila...... Pohltila je spíše to pravé slovo.

Dívala sem se do jeho krásné tváře a nevnímala, že se za ním řítí Wayn i Stephanie. Ani jeden z nás nepromluvil, pohledy stačili k tomu, aby se naše srdce rozbušila stejně tak jako dnes ráno.

Ne Kate, nemysli na ráno...nemysli..

Wayn nenápadně strčil do Michaela, jenž překvapeně zamrkal a konečně taky promluvil.

Chtěl sem...chtěl sem jen vidět, kde vlastně pracuješ, promlouval Michael pomalu a rozhlížel se po kanceláři. No máš to tu moc pěkně zařízené Kate i ostatní kanceláře vypadaly z venku moc pěkně a útulně, procházel se po kanceláři až přešel k dřevěným vyřezávaným hodinám.

Bože to je nádherný kousek , vydechl a jemně mapoval prsty záhyby ručně vyřezávaného dřeva. Je to vzácná ruční práce z první poloviny 19.století, zakoupila sem je na aukci , za své první těžce vydělané peníze z povedené přehlídky, založila sem si pyšně ruce na hruď a zadívala se na ně. Jsou se mnou od počátku firmy.

........

Kate ! Už to mám ! Už sem ten článek našel , ozval se mě tolik známý hlas , když se rozlétly dveře a objevil se v nich Ryan s nějakým časopisem v rukou.

Zasekl se v půli cesty ke mě a zahleděl se na Michaela jako by viděl snad nějakého ducha. Zvědavě sem se obrátila zpátky k Michaelovi. Pamatuje si ho?...

Michaelovi se naprosto ztratil jakýkoliv výraz a z obličeje se mu vytratila všechna barva ...