20. kapitola - Chci zapomenout..

Chcete si článek přečíst?

Vypněte prosím blokování reklamy (reklamu už neblokuji), děkujeme.

Jak vypnout blokování reklamy?

Video návod zde: https://www.youtube.com/watch?v=GJScSjPyMb4

Čekala jsem až zadrnčí školní zvonek, který ohlásí hodinovou pauzu. Musím to Marion všechno říct. Ona tušila, že se něco děje, ale nemohla jsem jí nic říct v hodině , jelikož jsme měli zrovna pana profesora Browna , my dvě jsme byly jeho největšími favoritkami, které by měli získat stipendium v Los Angels, a tak jsme si to nechtěli u něj rozházet tím, že budeme celou hodinu klábosit...

" Cože si ho " ?!, vykřikla pobaveným hlasem Marion , když jsme leželi o přestávce na dece před školní budovou. Nemohla bys mluvit trochu tišeji Marion? , poprosila ji , když se na nás spousta lidí otočilo. " No promííň "  už jsem čekala kdy tohle přijde, řekla s pobavením Marion a já se na ní nevěřícně koukla. " Jak to myslíš " ?? zeptala jsem se jí udiveně. 

Myslíš, že jsem neviděla jak se na něj díváš Kate? Nejsem přece blbá... " No taky už v tom mám trochu praxi , že ? , řekla se smíchem v hlase.

To byla pravda, Marion byla co se týče kluků hodně přelétavá. Rande už měla tolikrát, že už by to nemohla ani spočítat. Vždy mi vyprávěla a já ji nechápala. Marion sakra co z toho máš , že máš rande pokaždé s někým jiným? , ptala jsem se pokaždé, když mi říkala o někom novém. Jen zábavu, nic víc, odvětila vždy.

Taky bych to chtěla někdy zažít, pronesla najednou. " Co " ? , zeptala jsem se , její slova jsem nepochopila. No zamilovat se přece. To musí být úžasný pocit., pronesla s povzdychem.

Ty jsi ještě nebyla nikdy zamilovaná? Ani trochu? , vždyť už jsi měla tolik chlapců , zeptala jsem se nevěřícně. Neříkej, že si k nikomu z nich nic necítila Marion, proč by si s nimi chodila na schůzky?  Vždyť sem ti říkala, že jen ze zvědavosti a z nudy. Pozvali mě na schůzku a já šla, proč ne? Ale nikdy jsem k nikomu nepocítila nic tak hlubokého. Nejde se zamilovat trochu, když pocítíš k někomu lásku , je to na celý život Kate, a já poznala, že tomu opravdu věří.

Ne Marion, to si nemyslím, pronesla jsem rychle.  Já chci na včerejšek zapomenout, vymazat ho z paměti. Michael má pravdu, naše přátelství je to nejcenější á já to takhle hloupě kazím, povzdychla jsem si plačtivě a nemohla se zbavit pocitu, že to nebude tak jednoduché...

Co blázníš , Kate? Láska přeci není nic špatného. Myslíš si , že zapomeneš? Takže sem to pochopila tak, že si budete hrát stále na nejlepší kamarády a dělat jako , že se nic neděje? Takže ti nebude vadit, když se v Michaelově přítomnosti budou vyskytovat jiné ženy? , protože to přijde Kate, po vydání Off the Wall , bude mít takovejch milostnejch nabídek, že nebude vědět, kterou si vybrat, nadhodila Marion a upřeně se na mě dívala. Věděla jsem, že mě jen škádlí, ale píchlo mě u srdce , když jsem si to představila.

Dumala jsem nad odpovědí, když v tom nás někdo vyrušil .

" Ahojky , Kate,"  jak pak se máš? , zeptal se mě Tommy, štíhlej vysokej kluk, se světle hnědými vlasy a zelenýma očima. Chodil do čtvrťáku a byl to nejoblíbenější kluk ze školy, Holky mu snad i padaly k nohám jen co se na ně podíval , no mohl si vybírat. Vždycky vypadal jako sympaťák. Ani nevím proč sem ho vždy odmítla, když mě pozval na schůzku, přemílala jsem si v hlavě otázku. A to už mě uhání 2 roky... " Jo mám se fajn " , odpověděla jsem mu a věnovala mu zářivý úsměv.

" Odprejskni Hilfingere " , zaslechla jsem Marion nenávistně zasyčet. " Ale no tak Marion " , nebuď tak závistivá a běž si dát třeba zmrzku jo? Asi máš úpal , řekl na její adresu.  

" Sklapni " , zaslechla jsem ji a cítila mezi nimi napětí. Rozmýšlela jsem nad tím, jestli mezi nimi někdy něco nebylo.

Otočila jsem se na ní a pohledem jí naznačila ať je zticha. ...A co ty Tommy? Kdy máte další zápas? zeptala jsem se se zájmem. Joo fotbal je v sobotu , tak se zastav budu rád,  navrhl a mrkl na mě. " Tak fajn " , budu tam, a opět mu věnovala úsměv. Tak to se budu snažit hrát co nejlíp krásko, řekl Tommy a dříve než jsem stihla uhnout , mi dal malý polibek na tvář. Tak pa v sobotu, rozloučil se a pomalu odcházel za svými kamarády, kteří už na něj čekaly u brány školy. " Ahojky " , zavolala jsem ještě na něj, otočil se a ještě mi zamával.

Tak takhle to půjde....půjde zapomenout. Musím začít víc žít, vyjdu si  s Tommym a uvidíme co se z toho vyvrbí, otočila jsem se na svou kamarádku u které jsem čekala pochopení a místo toho jsem se setkala s jejím zachmuřeným výrazem.

Zpět na hlavní stranu blogu