109. kapitola - Ranní šok..

Sakra, musel sem se zbláznit, prohrábl si rukou vlasy a sklesle dopadl na postel. Michaeli, ty si vážně úplný idiot, nadával si seč mohl s hlavou v dlaních. Moc dobře si uvědomoval, že to neměl nechat zajít tak daleko. Jenže copak se dá poroučet srdci? ...

Ještě teď cítil vůni rozpálené kůže a jeho ruce si pamatovaly každé sametové zákoutí  jejího těla. Tohle se nezměnilo. Pořád je to k sobě táhne. To jak divoce reagovala na jeho polibky a doteky ho dohánělo k šílenství. Až po té co se mu sladce odevzdala a odpočívala v jeho náruči, si byl vědom toho jak velikou chybu oba udělali.

Ona měla přece odejít do bezpečí svého pokoje , neměla mu dovolit jí líbat, dotýkat se jí tak intimně jak mu to dovolila. Hloupost. Ona za nic nemohla. Přišla mi vynadat a místo toho , abych jí vyhnal, sem se ztratil v jejích hlubokých očích. Tak jako vždycky.

 Strašně sem jí ublížil. Tolik, že teď nevím jak to napravit. A jde to vůbec?? Není tu nikdo, kdo by mi poradil. Můžu si za to sám...

Cítím se jako ten největší mizera. V okamžiku , když jsem ji odstrčil a její oči už nehořely plamenem , ale bolestí sem věděl, že mi to neodpustí. Ona ale vůbec nechápe jak je mě. V její blízkosti okamžitě ztrácím svou stydlivost. Najednou je ze mě muž, který touží ukojit svou touhu.

Proč, ale zrovna Kate?, ptal se sám sebe, když znovu zalézal do prostorné koupelny. Cestou si všiml něčeho malého na zemi. Kalhotky. Jen matně si vzpomínal, jak rychle ji znich vysvlékl.

Další sprcha nebude na škodu. S jedinou vyjímkou...ledová.

............................................................................................................................................................................................................

 Roztřesenýma rukama jsem sevřela kliku pokoje a zabouchla dveře. Sesunula sem se po dveřích k zemi a rozplakala sem se. Měla sem pocit, jako by mi mělo srdce puknout bolestí. Omyl. Puklo. V tom okamžiku, když vyslovil to slovo. Jak mohl po tom všem říct : " byla to chyba "? ....

Jenže za tohle si můžu sama. Neměla sem tam vůbec chodit, už od začátku sem tušila , že to není zrovna dobrý nápad. No a jak to dopadlo? ...

Neměla sem chodit k němu do pokoje. To byla zásadní a hloupá chyba. Proklínala sem svoje tělo, které se nechalo tak snadno obalamutit jeho polibky a doteky.Tělo, které si vzpomělo komu patřilo. A stále patří.

Bože jsem tak hloupá... Hloupá!!, nadávala sem si a zároveň utírala bolestné slzy jenž si razili cestičku po mé tváři.

Měla sem mu vrazit facku a dokázat mu, že už pro mě nic neznamená. Místo toho sem to byla já, která mu spojila ruce za krkem a políbila ho. Byla to moje chyba. Dal mi šanci odejít a já udělala jediné.

Dokázala sem sama sobě, že sem ho nikdy nepřestala milovat........

 .......................................................................................................................................................................................

 Hlava mě bolela jako střep a já se unaveně posadila v kuchyni s hlavou v dlaních. Nebylo divu, celou noc sem nespala . Najednou se v kuchyni objevila Susan.

Ach...Dobré ráno Kate, netušila sem , že už je někdo vzhůru. V tuhle dobu pobíhám po domě jenom já, usmála se. Děje se něco drahoušku? , zpozorněla a dala mi dlaň na čelo. Trhla sem sebou a zavrtěla hlavou. Vůbec nic Susan, prostě jen...nemohla sem spát, to je všechno.

Opravdu Kate? Jsi celá nesvá, sledovala mě starostlivým pohledem a já dělala všechno, abych se mu vyhla. Susan má totiž neuvěřitelnou schopnost poznat, že se něco stalo. A díky tomu jak sem se cítila, sem věděla, že by to okamžitě poznala a začal by výslech.

Aby toho nebylo málo ve dveřích kuchyně se objevila Michaelova štíhlá postava. Susan překvapeně zamrkala a zvedla se ze židle. No Michaeli neříkej , že ty taky nemůžeš spát ! Ty takový chorobný spáč? Vyspáváš bůhví dokolika ale teď je...zadívala se na hodiny v kuchyni. No panečku půl sedmé ráno!

Dobré ráno...dámy, pozdravil slušně Michael nespouštějíc ze mě pohled. Cítila jsem to. Instinktivně sem se zvedla a otočila se k lince. Neměla sem sílu ani na to, se mu podívat do očí.

Tak já se jdu podívat na ta naše zlobidla, zaslechla jsem Susan a já se prudce otočila. To nemusíš, byla jsem tam před tím, než jsem sešla dolů. Spali klidně, ujišťovala sem jí ve snaze zabránit jí v odchodu. Jenže to by nebyla Sue. Začala jsem jí totiž podezřívat, že dělá všechno proto, abychom byly s Michaelem co nejčastěji sami.

Stejně se na ně půjdu podívat, mrkla na mě, Paris se časně probouzí a Prince je pak celý rozmrzelý. Jak řekla, tak odešla.

Atmosféra v kuchyni jako na povel zhoustla tak, že by se dala krájet. Otočená k lince, napouštějíc vodu , jsem se rozhodla si Michaela nevšímat. Cítila sem, že je nervózní , chodil po kuchyni a vždy když se zastavil jako by chtěl něco říct, znovu se odmlčel.

Přišlo mi to jako celá věčnost, tak sem se sebrala a udělala pár kroků ke dveřím.

......................................................................................................................................................................

 Kate počkej...během okamžiku byl u mě a donutil mě otočit se k němu v tváří v tvář. Nesahej na mě!, sundala jsem jeho ruku ze své paže ve snaze se od něj odpoutat. Utéct co nejdál.

Včera v noci si říkala úplně něco jiného, zašeptal nemilosrdně a zadíval se na mě s otázkou v očích. Proč Kate? Proč si mi to dovolila?...

Nemáme se spolu o čem bavit, ihned mě pusť!, zanaříkala sem a snažila se od něj odpoutat, když mě pořád pevně držel u sebe.

Ale máme Kate, víž že ano...Já sem chtěl...

Nech mě už sakra na pokoji, nestalo se nic co by vstálo byť jen za vzpomínku, řekla tvrdě. V mžiku ji od sebe odstrčil a obličej se mu stáhl do chladné masky.Nevěřím ti...

Věř si čemu chceš, my dva se nemáme o čem bavit, tak mě prostě nech být a zapomeň , že sem tady, prosím, pokrčila rameny a dívala se do země.

Nechápal jak se mohl tak zmýlit. Celou noc přemýšlel nad tím co se mezi nimi odehrálo a došel k názoru, že k němu stále něco cítí. Jinak by mu dala facku a odešla. Jenže ona ho líbala tak... Tak jako kdysi, když byly tak mladí. A zamilovaní. Dokonale ho zmátla.

Tak fajn...Jen ..já vím, že proto neexistuje omluva, ale přece jen sem chtěl....

Nemusíš se omlouvat, řekla sem ti, že se nic nestalo, opakovala stále a Michael se cítil snad ještě hůř než včera v noci, když jí přinutil odejít. Kdy jí nekompromisně řekl, že to byla chyba. Neublížil tím jen jí ale hlavně taky sobě. Přitom cítil, že když jsou spolu, je to ta jediná správná věc. Ale ne. Znovu se zmýlil.

Jen tě chci požádat o jednu věc Michaeli, otočila sem se znovu k jeho němé rozmrzelé tváři. Neříkej o naší minulosti nic Stephanii. Ona o tobě nic neví. Brzo poznáš proč sem jí to nemohla prozradit ....