Laneey | 59. kapitola - Tichý křik o pomoc..

Leželi jsme si v náruči a vydýchávali právě prožitou bouři. Netušila jsem, že milování může být takové. Byl to pocit naprostého odevzdání se jeden druhému. Naše poprvé bylo nádherné a nezapomenutelné, ale tento prožitek překonal všechny moje sny, touhy i přání. Když sem poprvé mohla okusit jeho vášeň a dotyky byla jsem v naprostém okouzlení. Naučil mne, jak dokáže člověk milovat, jak probouzet v druhém neustále vzrůstající touhu, ať už polibky, doteky nebo jen slovy.  

  Už jako dítě byl mimořádně citlivý. Tuto vlastnost dokázal předvést v celé svojí osobnosti. Poznali jste z jeho očí, skutků a doteků, které dostali šanci poznat moje tělo. Chová se jako pravý gentleman, ano jako vždy a přede všemi. Ale ostatní nevidí to, co vidím já, když jsme sami. Z citlivého plachého kluka, se stává něžný, ale zároveň nenasytný milenec, jenž dává najevo svůj živočišný pud. Plachost, kterou má v očích se postupně mění v divokost chvíle, která nastává, když jsme spolu. Krásné hluboké oči získají ještě tmavší barvu hořké čokolády, když mi postupně sundává oblečení a objevuje to, co nikdo nesmí. Moje tělo mu je vydané napospas a mě rozproudí srdce jeho horký chtivý pohled. Zbytek už mi splývá.

Teď bych se měla cítit jako nejšťastnější žena na světě. Milovaná, chtěná a chráněná. Tak prč se uvnitř cítím tak prázdná? Jako kdyby každou společnou chvíli ve mně něco umíralo. Je to jen strach. Obyčejný strach z budoucnosti. Jak dlouho může vydržet naše láska? Pár dní, měsíců nebo let? Mohla by vydržet celý život, jako to bývá v pohádkách, kde spolu hlavní hrdinové žijí šťastně až do smrti ? Nejsem přece dnešní. Michael poznává již teď na ulici plno lidí, jak to bude za pár let? Pohasne jeho počínající sláva nebo vyletí až k nebesům? Cítila jsem , že on se ve světě neztratí. S jeho nesporným talentem, charisma a upřímnou povahou bude zářit jako nejjasnější hvězda ve vesmíru. Vždyť už teď se svými bratry dosáhli úspěchů o jakých se mnohým ani nesnilo.

Sáře by to zřejmě ani přinejmenším nevadilo. Michael mi přísahal, že je to jen kolegyně z branže, já vím, dcera jeho manažera, ale vidím, že ona to bere úplně jinak. Jsem přece žena a i přes mé malé zkušenosti a poznám, když se žena snaží dostat muže. Já Michaelovi věřím, ale žárlivost mi stejnak provrtává srdce.

akou roli bych měla v jeho životě já? Dcera těžkého opilce a oproti jeho rodině chudá jak kostelní myš. Marion tehdy měla  pravdu s tím, když mi říkala, že po vydání Off the wall mu budou ženy padat sami k nohám.

 A ještě je tu něco. Kletba. Pomalu mi ničí život. Nic se nikomu sice nestalo, ale strach z ní mi nedá spát. Bože, ani si nedovedu představit, kdyby tohle zjistil Michaelův otec. Vzpomněla jsem si na naše první setkání s Michaelem a zároveň na nepříjemnou vzpomínku na jeho otce. Už od dětství byl na něj tvrdý a nikdy se to nezměnilo. A to je přesně ono.

  Je tu tolik věcí co hraje proti nám. Naše rodiny, kletba i rozdílnost našich životů. Zachovala jsem se jako sobec. Možná jsem udělala chybu, když jsem se zamilovala. Jenže kde to vůbec považovat za chybu? Za to přece nikdo nemůže, že se zamiluje. Srdce je jen hloupý sval bez rozumu . Nejde jen tak se odmilovat. Ale láska kterou cítím prostě sobecká je.Co může přinést dobrého ? Vždyť tohle nám přináší jen trápení, nám prostě není souzeno být spolu šťastní. Je to jednoduché. Miluju ho, ale je to špatně

Miliony otázek a odpovědí v mé hlavě, kroužili bez milosti jako hejno dravých supů, toužících p pořádné porci masa.Už jsem nechtěla nad ničím přemýšlet.Toužila jsem mít prázdnou hlavu a je cítit. Jen tuhle chvíli. Užít si ji a nikdy jí neztratit. Objala jsem ho a zabořila hlavu pod jeho

 Michael se stále zavřenýma očima, ale s blaženým výrazem v obličeji ladil Kate po nahých zádech a stále myslel na jedno. Je možné být ještě šťastnější ? Čím sem se o to zasloužil? Takhle naplněný štěstím se nikdy necítil. Přes všechnu tu lásku, která mu vířila tělem a rozlévala se do každé částečky jeho těla, si skoro neuvědomil, že Kate už dlouhou dobu nepromluvila. Miluju tě, zašeptal jí do vlasů. Místo sladké odpovědi cítil jak mu po hrudi tečou horké pramínky vody.

 Kate, co se děje? ..Viděla jsem jeho smutkem staženou tvář a oči v nichž se rojilo dalších tisíc otázek. Tohle sem nechtěla. Moc přemýšlím a takhle to dopadá. Zkazím i tu nejkrásnější chvilku. Promiň mi to lásko, jen...jen prostě moc přemýšlím, tolik bych si přála teď sejít dolů a říct všem že to my dva jsme spolu a ne že chodíš s Marion. Ale tohle nikdy nebude možné Michaeli... nikdy.

Kate? ...Co to...co se stalo? Co...Bez jakéhokoliv slova cítil její rty na svých. Promiň mi to zlato, šeptla jsem a přimkla se ještě více k němu. Taky tě miluju ...Znovu jsem se mu vpila do rtů, ale věděla jsem, že mě ty prokleté slzy znovu prozradili, jelikož se odtáhl a zadíval se na mě.

Koukal na mě smutnýma očima. Kate nemysli teď na nic. Na nic. Jsme spolu a zůstane to tak navždy ..slibuju. Michaeli neslibuj nic, co nemusíš dodržet. Dokážeš si představit náš další společný život? Se všemi našemi problémy?, rychle jsem vstala a začala se oblékat, slzy mi máčeli tvář a já ač na jednu stranu šťastná, tak druhá má půlka srdce tiše křičela o pomoc. Dooblékla jsem se a opatrně jsem se na Michaela podívala. Již byl také oblečený s výrazem téměř stejným jako mým.

  Věděli jsme oba, že dříve nebo později nás čeká mnoho důležitých rozhodnutí v našich životech...