Laneey | 71.kapitola - Podivné skvrny..

Ze sladkého snění mě probudila zurčící řeka, jenž se nacházela nedaleko skrýše. Bylo chladněji než včera a my tu leželi v záplavě polštářů, odkrytí napospas studenému ovzduší. Michael klidně spal s rukou na očích a druhou objímajíc můj pas. Vůbec sem neměla ponětí o čase, ale dle světla, které prozařovalo vchodem bych tipovala, že může být okolo osmé ráno.

Ležela jsem s hlavou přitisknuta k jeho srdci, nechala jsem se unášet láskyplnými pocity a na nic nemyslela. Chtěla sem si užít dnešní ráno po promilované noci, ne myslet na to co bude a nebude. Prsty jsem mu odhrnovala pár vlasů spadlých do čela, prstem jsem mu přejela po linii nosu až k něžným rtům, které mě tolikrát dokázali dostat do nebes. Michael se malinko usmál, a spal dál. 

Přitulila jsem se k němu co nejtěsněji a objala ho. Přejížděla jsem mu rukou po hrudi, neodolala jsem a polibky ochutnávala jeho teplou kůži. Rozhodla jsem se, že se porozhlédnu po dece. Ještě nastydne a dostane zase vynadáno, kort před turné. Odpoutala jsem se z Michaelovy náruče a vstala.

Miláčku?..ozvalo se za mnou. Nikam nechoď, zívl Michael a mžoural na mě s unavenýma očima. Jen spinkej dál broučku, nikam ti neodejdu, poslala jsem mu vzdušnou pusu. Najednou zamrkal a rozjasnili se mu oči. Pojď zpátky ke mě, zašeptal a jeho oči se najednou proměnili opět na hladové. Uvědomila jsem si, že před ním stojím tak jak mě pánbůh stvořil a i když už znal mé tělo lépe, než já sama, zastyděla sem se. 

Beze slova jsem otevřela truhlu v rohu skrýše a vyndala teplou deku. Cítila jsem Michaelův pohled a zaslechla povzdech, když sem se sehla. S úsměvem na rtech jsem se vrátila do jeho náručí a oba nás přikryla. " Miluju tě ", zašeptala jsem mu těsně u úst a nechala se unášet jeho sladkými polibky.

Zprudka jsem vydechla , když se jeho rty dostaly po lemu krku až k mé bradavce, kterou lehce obkroužil špičkou jazyka. Nikdy se tě nenabažím Kate, zasténal a s polibky pokračoval po celičkém těle. Oba jsem již po chvíli byly vzrušení na nejvyšší míru a naše touhou pulzující těla volala po ukonejšení. Polibky jsem mu opětovala a pohnula boky směrem dopředu, abych dala najevo, že jsem připravená.

Obtočila jsem nohy okolo jeho boků a přijala ho do sebe. Lehce do mne vklouzl a chvíli se nehýbal. Tohle je ten nejbáječnější pocit, zašeptal mi do ucha a jemně mě kousl do krku, když se začal pohybovat. Být v tobě. Tomuhle se nemůže nic vyrovnat lásko, zasténal a já se snažila přizpůsobit jeho stále divočejším pohybům.

Naše rytmem pohybující se těla uťal Michaelův výkřik a se zasténáním se položil na mou hruď. Těsně po tom co vyvrcholil jsem si uvědomila, že jsme zapomněli na ochranu. Snad se nemusíme ničeho bát, uklidňovala jsem se a rukou sem mu projížděla ve vlasech. Hladila jsem mu potem zvhlá záda a začervenala se, když jsem si vzpomněla , jak jsem mu do nich zaťala nehty, když se dostal k vrcholu. 

Asi bych se ti měla omluvit miláčku, myslím, že jsem ti asi podrápala záda. Michael zvedl hlavu a něžně mi odhrnul dlouhé vlasy z obličeje. Chováš se jako nevinná malá holčička, ale v mém náručí si divoká jako kočka Kate Davisová, zavzdychal a políbil mě. Vždyť tě umačkám zlatíčko, vyhrkl, když si uvědomil, že stále leží na mě a překulil se vedle.

No neboj zlato, nejsem taková křehká květinka jak si myslíš, poškádlila jsem ho a objala. Já vím miláčku...až moc dobře, zazubil se a naše ústa se oddala dalšímu sladkému polibku. Michael spokojeně zavřel oči a já si bezostyšně prohlížela jeho nahé tělo, právě uspokojené po milování. Vzala jsem lem deky a přetáhla ho přes nás. Něčeho jsem si, ale všimla.

Znovu jsem odkryla jeho hruď a posadila se. Na pravé straně měl docela viditelnou světlou skvrnu, velkou asi jako polovina dlaně. Rozšířili se mi oči údivem a zamyšleně jsem nakrabatila čelo. Nedalo mi to a odkryla jsem mu celé tělo. Miláčku? Co to děláš?, zeptal se již podezřele čilý Michael. Viděl jak se tvářím a zase se zakryl. Nechtěl jsem, aby si to viděla...

Michaeli co to je?, zeptala jsem se vystrašeně. Nic Kate, jen špatný pigment, nic víc. " Nic víc" ?, zhrozila jsem se, když jsem zbystřila, že podobné fleky má i na ruce. Byl si s tím u lékaře?, zeptala jsem se a doufala v kladnou odpověď a vysvětlení. Nebyl, hlesl Michael. S obyčejným pigmentem nepůjdu k doktorovi Kate, tohle má každý druhý. Michaeli, ale ty fleky jsou velké a viditelné, měl by sis tam zajít, prosím, řekla jsem a zmučeně a s prosbou jsem se na něj podívala. " Tak dobře broučku " , zajdu tam hned po turné ano?, slíbil Michael a objal mě. Nestrachuj se broučku, není to nic vážného...

Jak jste vůbec nazvali turné?, optala jsem se zvědavě. Destiny Tour...Tak osudové turné jo? , usmála jsem se na něj. Kdo vymýšlel ten název?.. Já..., a víš, kdy mě to napadlo? Tehdy na oslavě, v tvém náručí. Ty jsi můj osud Kate, sebral mi polibek a přitiskl si mě k sobě. A ty můj Michaeli, zašeptala jsem. Zavři očka a odpočívej miláčku..

Michaeli může být okolo deváté a já musím jít taky domů. Dlouho jsme se neviděli s otcem a je možné, že mě třeba hledá. Tebe snad nikdo shánět nebude? Určitě ano, políbila jsem ho a vstala. Následoval mě a dal mi za pravdu. Oblíkly jsme se, vyměnili pár polibků a doteků a opatrně slezli dolů.

Ruku v ruce jsme se loudali lesem a já si uvědomila, že jsem se nezeptala na jednu důležitou věc.

Zastavila jsem se a zhluboka se nadechla. Michael se zastavil též a čekal na mou otázku. Věděl jaká to bude a nemýlil se. Kdy...kdy odjíždíte?, zašeptala jsem roztřeseným hlasem a čekala. Michael zabodl oči do země, přistoupil ke mě a vzal mě za ruce. Odjíždíme za dva dny Kate. Takový nával bolesti jsem nečekala. Catherine mi sice řekla, že do týdne odjíždějí, ale slyšet to přímo z jeho úst , bylo jako , kdyby mě bodl nožem do srdce. Nechtěla jsem, aby mě měl za nějakou hysterku a tak sem nedala nic najevo. Místo toho jsem se ptala dál.

Na jak dlouho?, netušila jsem jak takové turné může trvat. Měli za sebou Triumf Tour ale to nebylo tak dlouhé. Ten měsíc sem přežila celkem ve zdraví, i když se mi stýskalo. " Nevím lásko ", bude to na pár měsíců. To nedokážu odhadnout, řekl a podíval se na mne očima zahalenýma smutkem. Budeš mi chybět Kate, zašeptal. Ty mě též Michaeli, odvětila jsem a vrhla se mu do náruče...

Poznámka : vím, že je to vitiligo, tak se nepozastavujte nad názvem kapitoly :D ...jen sem to tam něchtěla napsat přímo, pač o tom nevědí :)