12. kapitola - Pohřeb

Zběsile jsem klepala na vchodové dveře mezitím co mi slzy zmáčely celou tvář.

" Kate" ?,  panebože co se stalo, neplač tolik to mě ničí, vykřikl Michael, když mi otevřel a já ho prudce objala. Kate, řekni mi co se stalo, ptal se vyděšeně. Nevěděl co se stalo, jelikož jsem nemohla přes vzlyky vůbec mluvit. Kate, prosím, přestaň plakat, a pověz mi to, pobídl mě jemně.

Vzhlédla jsem k němu uslzenýma očima... Moje máma umírá ,Michaeli, má rakovinu a lékaři jí nedávají už žádnou šanci na uzdravení ... Nevěděl co na to říct.. " Ach Kate " , je mi to tak líto, říkal rozstřeseným hlasem.

.......................................................................................................................................

O 2 měsíce později ...

Místní farář tiše odříkával motlitbu, a já nevnímala. Rozhlížela jsem se okolo sebe. Na tváři přítomných lidí se zračil smutek a nepokoj. Dívala jsem se jak spouští dřevěnou rakev ze zlatým lemováním do země. " Sbohem, mami" ,  už jsem neměla slzy, nemohla jsem plakat. Michael mi tiskl ruku a já cítila jak se třese..

Ohlédla jsem se. Otec vstal a já také. Lidé z městečka, které jsme ani neznali nám se slzami v očích přáli upřímnou soustrast.   Byla jsem překvapená, když jsem v davu lidí v černých šatech zahlédla také Josepha Jacksona.

Jeho oči byly posmutnělé. Podal otci ruku a stiskl ji. Mrzí mě to, Christophere, řekl upřímně a já mu to věřila. Sklonil se ke mně . Je strašné, když ztratí malé dítě matku, musíš být silná Kate. Civěla jsem na něj. Poprvé mě oslovil jménem. Uvědomila jsem si, že přece jenom má tento člověk srdce. Děkuji Vám pane Jacksone, cítila jsem mu potřebu poděkovat za toto gesto a přijala jeho nabízenou ruku.

Lidé pomalu odcházeli ze hřbitova. Ohlédla jsem se ještě naposledy na místo odpočinku mojí drahé maminky a v ruku v ruce jsme s Michaelem opouštěly toto pochmurné místo.

Táta na mne poslední  dny vůbec nepromluvil, nemohla jsem za ním přijít , nemohla jsem ho utěšit, nemohla jsem nic. Byl stále zavřený ve svém pokoji, prohlížel si albumy, pouštěl videa. Jakoby mne vystrnadil za svého srdce. Taky jsem potřebovala pomoc, ale on si to neuvědomoval a a utápěl se sám ve své bolesti.

Měla jsem jen Michaela, potřebovala jsem ho víc než kdykoliv jindy. Ve škole jsem dostala volno vzhledem k situaci a doufala, že mi táta otevře své zlomené srdce.

Nestalo se tak. " Ach , Michaeli" , nevím co mám dělat s tátou. Je stále zavřený ve svém pokoji, nejí , nevychází. Nepustí mě ani do svého pokoje natož do srdce.

" Kate " , on se s tím musí vypořádat sám. Každý z vás. Já vím, že je to těžké, ale on ztratil někoho koho miloval celý život a bude velmi těžké než se s tím naučí žít. Dej mu čas. Já ztratila matku, nechci ztratit i otce, pronesla jsem vážně. Jsem ještě dítě, právě mi zemřela máma a on se přede mnou úplně uzavřel. Bolí to, Michaeli.

" Já vím " , Kate. Cítím s tebou. Mrzí mě, že tě teď musím opustit , ale musím běžet za chvilku jedeme na vystoupení, pronesl sklesle Michael. To je v pořádku, těším se na to, alespoň přijdu na jiné myšlenky.

Budete zase v televizi?? zeptala jsem se zvědavě. " Ano " , a malinko se usmál. Máma říkala, že máš přijít, bude ráda. La Toya s Rebbie tě chtějí konečně poznat. Slyší tvé jméno ze všech stran, ale ještě jste se ani nepoznaly a to už tu pár měsíců bydlíte, zasmál se naplno. Občas jsme se viděli , když jsem vyšla z domu a pozdravily se. Jste si všichni hrozně podobní, a po dlouhé době jsem Michaelovi úsměv opětovala.

" Tak běž " , ať nemeškáš, pobídla jsem ho.  Rozloučili jsme se a rozešli se do svých domovů.

Omlouvám se za tento hroznej díl , mám dnes nějakou špatnou náladu..