47. kapitola - Kdo to je?

Ponořená do svých myšlenek jsem vstoupila do našeho domu a zbystřila jsem , když jsem viděla otce sedět zabořeného v pohovce před televizí. " Ahoj tati " , špitla jsem a vykročila po schodech do svého pokoje. " No konečně jsi doma " , ani se nemusím ptát s kým si byla , že? , vyjel na mě zlověstně a zvedl se. Snad si ráno viděl ne? To ti snad může být jedno s kým jsem a kde, odsekla jsem. Nechtěla jsem se hádat, ale mrzelo mě , že se tak změnil.

Bolestivě jsem se chytla za tvář, kde jsem cítila jeho otisk. Tohle nebylo poprvé, čekala jsem to. Jsem tvůj otec , ať se ti to líbí nebo ne, rozumíš mi Catherine? A budeš mi říkat všechno! Jak to , že si nebyla dnes ve škole?? , zaburácel, jako kdyby ho to zajímalo. Od mého nástupu na střední se o škole ani nezmínil.

Kdyby si projevil alespoň trochu zájmu o mou osobu a o školu, věděl by si , že pondělky máme volné, křičela jsem na něj plná vnitřní bolesti. Jediné co tě zajímá je chlast a ne tvoje dcera , vzlykla jsem, když se znovu napřahoval.

Čekala jsem ránu, ale rozevřela jsem po chvíli oči , když jsem zaslechla tichý vzlyk. " Promiň Kate " , špitl klečící zlomený muž přede mnou. Tati? zašeptala jsem a nechala téct volně slzy po svých tvářích. Klekla jsem si k němu a objala ho. Všechno zase bude dobrý tati, objímala jsem ho prudce a já stále slyšela jen jeho pláč. Odpusť dcerko...

...................................................................................................................

Kde jsi se celý den toulal Michaeli? zaburácel chodbou Josephův hlas, jen co Michael vešel dovnitř. Byl jsem ve studiu, odpověděl jsem klidně, aniž bych se na svého otce nepodíval. " Celý den jo ? ", ozval se znovu. " Téměř ", odvětil jsem nedbale a zamířil do kuchyně. Jak téměř?! , zahučel znovu Joseph a zadíval se na mne tím pohledem, který jsem znával odmala. Tvrdým a nepřístupným...

" Byly jsme dnes spolu nakupovat " , ozvala se ze zhora La Toya a udýchaně běžela dolů Michaelovi na pomoc.  " Jo tak nakupovat jo? ", zamručel a díval se z jednoho na druhého. " No nakonec jsem si nic nevybral " , takže sem jel hned do studia, natáčeli jsme klip, o kterém sem ti říkal minule. Věřil jsem, že Josephovy zvídavé otázky už skončily , ale vyslovil něco, načež jsem se obrátil zpět k němu.

" Tak kdo je ta šťastná ? " , odfrkl si posměšně a já nechápal. Cože?? , vyhrkl jsem vystrašeně.  Dnes jsem měl schůzku s velmi důležitými lidmi v té malé restauraci na konci města. Objevil se tam starý Davis a měl divné poznámky.

Poznámky? Ten tě přece vůbec nemusí zajímat , dělal jsem jako by nic. Co mohl mému otci asi říct? ...

Vždyť spolu nemluvíte ne? zadíval jsem se mu do obličeje. " To sice ne ", ale dnes si to asi nemohl odpustit, zavrčel s úšklebkem Joseph. Ten starej blázen vůbec neví o čem mluví , pokračoval. Přišel ke mě, a řekl, že teď už budu konečně úplně spokojený, že sis našel děvče ke svému postavení. Takže mi ihned řekni, kdo to je !

No tak no tak mluv, jsem zvědav, vyhrkl , když jsem dlouhou chvíli mlčel a díval se kamkoliv, jen ne na něj. To ti řekl? , nevěřil jsem vlastním uším. Najednou mi došli slova. Jak z toho ven? Joseph mě nenechá odejít , dokud mu to nevysvětlím, soudil sem podle jeho výrazu.

No ...já..ano, chodím s někým. Ale...  Žádné ale , kdo to je? , vyjel zlostně Joseph. Nechci o tom zatím mluvit, znáš lidi a... Michaeli ihned mi to řekni ! , zakřičel tak až se všichni seběhli do obýváku. Co se děje Josephe? , zeptala se Catherine , která vyběhla z kuchyně. Michael s někým chodí a odmítá mi to říct ! zaburácel znovu Joseph.

To je snad moje věc s kým chodím nebo nechodím ! , nevydržel jsem to a řval jako smyslů zbavený. Už mám plné zuby toho, jak mě furt kontroluješ a poučuješ co je dobré a co ne, konečně mám někoho kdo mi opravdu rozumí, kdo mě doopravdy zná a ona je ta se kterou bych chtěl strávit zbytek života.

Adrenalin jsem měl zlostí napumpovaný pěkně vysoko a zadíval jsem se mu z příma do očí. K mému údivu ani nedutal, otočil se a odešel ven. " Vlezte mi všichni na záda" ....zakřičel ještě předtím než práskl dveřmi.

Víš, jaký je Joseph, když se mu něco nelíbí Michaeli, cítil jsem matčino něžné objetí, které mě zahřálo u srdce. " Jo, vím ", ale nechápu ho, nikdy se nezmění, hlesl jsem nešťastně. Možná by nebylo na škodu, kdyby si tu dotyčnou pozval k nám na večeři, navrhla Catherine a zářivě se usmála.

" No mami ", já nevím jestli je to dobrý nápad, chtěl sem se vymluvit , když v tom se na mne smutně usmála. Chtěla jsem ji jen poznat Michaeli, víš , člověka který tě učinil tak šťastným, řekla chlácholivě a já cítil jak mi prohrábla vlasy. Tenhle její pohyb sem miloval už od dětství. Očka ti jen svítí zamilovaností broučku, vždyť to na tobě vidím, mrkla na mě vesele a já jí opětoval úsměv.

Mohla by přijít třeba ve středu, bude to jen večeře Michaeli, já Josephovi domluvím, neměj strach, pokud budete spolu, stejně se nemůžete stále skrývat , navrhla a já ji nechtěl zklamat. Měla úplnou pravdu. Dobře, přijdeme ve středu , ale žádné vyptávání ano? Sám ani nevím jak to všechno dopadne, svolil jsem a líbl jí na tvář.

Jako odpověď mi bohatě stačil matčin krásný úsměv. Už se moc těším miláčku, až ji poznám...