178. kapitola - Vím co je v dopise..

 Wayn těžko rozdýchával Michaelův nepřítomný výraz.

" Tak povídej Miku", pobídl ho a otevřel mu dveře od auta.

" A o čem ?" , hlesl Michael , přičemž se připásal a znovu se zahleděl do prázdna.

" Opravdu chceš odjet do studia v tomhle stavu ? Proč si prostě jeden den nemůžeš vzít volno ?"..

" Co máš zase za problém Wayne ? Volno sem měl na Vánoce jen kvůli dětem. Nesedíme teď náhodou v autě? No tak asi jedeme , ne ?", opáčil ironicky Mike a čekal až se mohutné tělo jeho bodyguarda nasouká do auta.

" Ty víš moc dobře Miku o čem mluvím ! Nepracuju pro tebe pár měsíců, ale několik let, znám tě víc než vlastního bratra , tak mi sakra řekni co tímhle sleduješ ?"...

" Co tím myslíš ?" , opáčil nabubřele Michael a jeho pohled spočinul na tváři jeho přítele.

" Heleť Miku , ty seš inteligentní člověk, a já sem jen ..jen hlídací gorila, ale vím, jak to ve světě chodí"..

" Wayne nech toho proboha..jsme oba stejní z masa a kostí, společnost by se neměla rozdělovat dle..."..

" Takhle sem to nemyslel, zavrtěl Wayn hlavou a upřeně se na Mika díval. Ty a Kate patříte k sobě , to víme oba a kupodivu Yannick si to též myslí, myslím, že by se těch lidiček našlo víc. Ale můžeš mi vysvětlit.. proč si nedokážete rozumně promluvit ? Jste doma úplně sami a vy ? Radši se ani neptám , co jste dělali, je mi to úplně jasný dle tvýho blbýho výrazu, kterej si nasadil už od rána. Ten totiž znám" , sjel ho káravě pohledem a znovu se soustředil na řízení.

" Udělali jste to schválně?! No jasně , že mě to nenapadlo! , vylítl Mike naštvaně. Takže jste nutně museli jít Yannickem do hospody a ještě k tomu táhnout Victora sebou ? Ani se mě nepokoušej přesvědčit, že to byla náhoda, koukal na něj přimhouřenýma očima a v hlavě mu svitlo. Takže proto jste za mými zády volali Janet , aby si vyzvedla děti ! Využili jste toho , že je Susan pryč , abych zůstal s Kate sám v domě ?! ..

" Měli jsme už padla, a o tom dalším...vůbec nevim o čem mluvíš".

.

" Wayne ?!"..

" No vždyť řikám ..."...

" Wayne , přestaň ze mě dělat idiota nebo máš okamžitě padáka!" ..

" To bych si nikdy..., všiml si jak se Mikův výraz ještě více zachmuřil a raději zmlkl. No dobře, dobře Miku máš zase pravdu jak jinak ! Ale ty víš , proč to dělám !"..

" Přestaň se mi míchat do života a dělej jen svou práci, buď tak hodný, ano ? ˇVidím, že sem ti nikdy neměl o Kate nic říkat "..,vyskočil ven a  bouchl prudce dveřmi , jen co auto zastavilo u čtyřpatrového domu, kde se nacházelo nahrávací studio.

"Jak myslíš", zavrčel Wayn a vyběhl za Michaelem.

............................................................................................................

" Od chvíle , kdy jsme vyrazily z domu jsi úplně mimo, je ti dobře ?"..podívala se Steph na svou nejlepší přítelkyni, která nepřítomně hleděla ze zamženého okénka.

" Proč myslíš? Jsem v pořádku" , natočila sem hlavu , ale nepodívala sem se na ní. Zírala sem na ubíhající cestu před námi. Připomnělo mi to, jak rychle může člověku proklouznout život mezi prsty. Vybavila sem si Sářinu tvář jako bych ji naposledy viděla včera a ne před více jak osmnácti lety. A k ní se přidávali další a další. Mého otce, matky...Michaelova otce.

................................................................................................

Najednou sem věděla, co obsahuje otcův dopis. Neodvážila sem se ho otevřít, ale teď mi bylo více než jasné, čeho byl můj vlastní táta schopný. Odloučil mne od člověka, kterého sem milovala víc než svůj život. Ani to, že sem s Mikem čekala miminko neobměkčilo jeho tvrdé srdce a odmítl zapomenout na vzájemnou nevraživost s Josephem Jacksonem.

Nenáviděl ho. Nenáviděl celou jeho rodinu a mě nikdy ani nenapadlo, že by byl schopný něčeho takového.

" Toho bastarda už nikdy neuvidíš, já ti říkal, že ti ublíží", vzpomněla jsem si na otcova slova , která vyřkl záhy po tom, co jsme se narychlo odstěhovali z Gary. Byla sem tehdy příliš zraněná, abych nad tím vším přemýšlela. Chtěla sem se odstěhovat co nejdále z Gary. Utéct.

Bylo jednoduché odjet, aniž by to kdokoliv věděl. Měli jsme jen vzdálené příbuzné v Evropě, které jsme nikdy nenavštěvovali.

Hned co jsme se ubytovali v Liviině hotelu nastalo naprosto šílené období. Táta pil jak duha a já měla dvě práce, abych měla z čeho Livii platit "nájem" , na jídlo a běžné životní potřeby a samozřejmě...otcovo pití a notorické hraní automatů.

 Když jsem jednou během noční směny omdlela, netušila sem co mě ještě čeká.

Druhý den v nemocnici mi doktor s úsměvem ve tváři oznámil , že sem téměř na konci trimestru. Gratuloval mi a vložil mi do rukou spousty karet a brožurek o těhotenství. I přes ten prvotní šok, sem se na miminko strašně těšila. Školu sem už stejně nemohla dokončit a tak jsem plánovala sem společnou budoucnost s mým drobečkem a s tátou. Věřila jsem, že ho vnouče obměkčí a přestane pít a hrát. Jak krutě sem se mýlila.

To , že moje dítě nebude mít otce,  sem nesla těžce, ale Livia mě ujistila, že to zvládnu. " Můžeš mu být matkou i otcem, nepotřebuješ k výchově dítěte chlapa" , řekla mi tehdy , protože i ona sama tím byla příkladem. Sama vychovala dvě děti , po tom co jí manžel opustil, když byli ještě malé.

Bylo to asi 5 týdnů , co jsme opustili Gary a hlavně po tom co nám do schránky přišlo oznámení o svatbě Michaela se Sarah. Podle toho měli být už více jak týden svoji a já nemohla nic dělat. Cožpak sem mu mohla jen tak zavolat a oznámit mu, že čekám jeho dítě ?.. Přemýšlela jsem jak by to asi zamávalo jeho životem, zničila bych jemu i Sáře život, jeho rodině , myšlenka na to, že bych pošlapala jeho úžasně rozjetou kariéru mě zastavila. Nemanželské dítě by bylo senzací. Papparazzi by si smlsly na jeho manželství i na něm samotném.

 Moje srdce bylo zlomené, byla sem vyčerpaná a ještě starost o otce mi moc nepřidávala. Měla sem strach mu o těhotenství říct , a proto sem to tajila do chvíle , kdy to jen bylo možné.

Když to zjistil , zuřil tak  jak sem to nikdy nezažila. Křičel na mě jako smyslů zbavený a své vlastní vnouče nazval bastardem. Po tom večeru jsme spolu přestali úplně komunikovat a otec se uzavřel před celým světem. Jedno ráno, když sem přišla z práce jsem ho nalezla mrtvého.

Bylo to děsivé. Plakala sem já i Livia, vybičované nervy zapříčinily, že sem znovu omdlela. Livia zařizovala vše k pohřbu a já nebyla schopná ničeho jiného než ležet a koukat se oknem na sychravé počasí, jenž v tu dobu venku panovalo.

Pokaždé když sem jí chtěla s něčím pomoct, posadila mě zpátky do postele. " Víš co to říkal doktor holčičko", říkala mi vždycky a mně se znovu vylili z očí slzy. Tak mi vždycky říkal táta, když sem byla malá. Byl úžasným otcem , dokud nezačal pít. A to bylo po smrti maminky. Prakticky sem ztratila otce už ve 12-ti letech i proto jsme si s Michaelem tak rozuměli. Věděl moc dobře, co to znamená.

O týden později jsem běžela na úřad a zažádala sem o změnu jména. Vzala sem si matčino dívčí Greenová. Hlavním důvodem bylo, že tak mě Michael nemůže nikdy najít. Náhody nás provázejí celý život, ty dobré i ty špatné. A já ani za nic nechtěla, aby nějakou nešťastnou náhodou zjistil, že se mu narodil syn. V tu dobu už sem věděla, že čekám chlapečka a zbytek těhotenství sem si užívala.

Svěřila sem se Livii se svým strachem o budoucnost malého. " Nemůžu dopustit , aby se o něm dozvěděl, vzal by mi ho ! Ty víš, že by to mohl udělat Livie !", vzlykla sem nad náporem bolesti a pohladila sem už silně se vzdouvající bříško. Livie mi dala za pravdu, i když se mě dlouhou dobu snažila přesvědčit o tom, abych o miminku Michaelovi přece jen řekla. " Zkusit se má v životě cokoliv" , řekla smutně a pohladila mne po tváři.

................................................................................................

"Kate ? Vypadáš duchem nepřítomná" , cítila se Stephaniin pohled v zádech , mezitím co sem z kabelky vytahovala klíče od kanceláře.

"Zdravím Bene" , nepřítomně sem se zahleděla na mužskou drobnou postavu muže na recepci.

" Dobrý den , slečno Greenová", odpověděl mi tak jako vždycky a já se sama pro sebe pousmála. Ve firmě sem dbala na dobré vtahy mezi zaměstnanci a nehrotila kdo je ve vedení a kdo nikoliv. Všichni jsme si tykali až na Bena. Odmítal mi tykat už od samého počátku a já to respektovala.

" Dobrý den slečno Lanczová", zdvihl svůj zrak i ke Stephanii , která se na něj skoro ani nepodívala.

" Dobrý .." , vyhrkla a šla rovnou do výtahu za mnou.

" Co proti němu pořád máš ? Vždyť je milej ", pousmála sem se nad jejím opovržlivým výrazem.

" Milej ? Asi tak jako stovka mravenců !" , zašklebila se a stiskla sedmičku.

" Vždycky seš na něj tak nepříjemná, udělal ti snad něco ?"..

" Naštěstí ne, ale když on má tak zvláštní výraz, víš ? Zlej, nevypočitatelnej..mrazí mě z něj v zádech, kdykoliv ho vidím , nevim proč, prostě ho ignoruju a můžu jen doufat, že sis ho dobře prověřila, když si ho přijímala. Víš , že dobře rozumí počítačům ?" , Nick mi to minule říkal, že nějakej dole opravoval.

" Chceš tím říct, že má Ben něco společného s mizením našich peněz z účtu ?" ..

" Vsadila bych na to všechno , co mám !"...

Tak holky, doufám že kapitolky teď budou pro vás zajímavé, vše vyplouvá na povrch pomalu ale jistě J Bena sem juž jednou popisovala...má v příběhu důležitou roli aneb i nenápadný člověk může napáchat veliké zlo J Stephanie Vás v dalším díle asi překvapí, i když sem kolikrát naznačovala že ví víc než to vypadá J Děkuji za vaši přízeň, mám vás ráda J