170. kapitola - Zachránce Wayn..

 Nevěřícně se díval na oba muže před sebou, aniž by pustil z náruče chvějící se Kateino tělo.

" To snad nemyslíte vážně ?! Váš úkol zněl , chytit toho bastarda nikoliv obvinit nevinnou ženu ze spáchání něčeho takového !, rozeřval se na plné kolo , až Wayn vedle něho nadskočil. Vidět Michaela takhle vytočeného byl prakticky zázrak. Byl to klidný člověk, ale když už se rozčílil, tak pořádně.

Ale ještě nikdy ho neviděl takhle.

Než Kate přijela na Neverland, myslel si o ní svoje. Nechápal, proč na ní Mike nedokáže zapomenout. Vždycky mu říkal : " Sakra Miku vyžeň jí z hlavy a začni žít ! Luskneš prsty a ženský se na tebe sesypou jak vosy na med ! Máš takovou moc a nevyužíváš jí, co jiní by za to dali, probůh !". Dělal všechno proto, aby mu pomohl dostat jí z hlavy. Marně.

Během těch několika měsíců, co tu Kate žije , ale všechno pochopil. Způsob jakým se na sebe dívali, jak spolu mluvili, hádali se , křičeli na sebe nebo se snažili toho druhého ignorovat – v tom všem byla vášeň. Měla ho dokonale omotaného kolem prstu, aniž by se jakkoliv snažila. To se jiným nepodařilo , ač se to zkoušeli mnoha způsoby.

Teď už viděl, že kdysi bylo marné čekat na to, až se Mikovi nějaká ženština zalíbí natolik, že ji nevyprovodí hned po večeři k branám Neverlandu. Zásoboval ho exotickými kráskami, modelkami , kterým svět ležel u nohou, vyspělými úspěšnými ženami či mladými dívkami , které byly plné ideálů. Za něco takového by ostatní muži utratili hotové jmění, jen proto, aby mohli mít jednu z těch nádherných žen ve své posteli.

Jenže ne Mike. Bylo opravdu jen po skrovnu těch, které byly poctěni strávit noc v jeho ložnici. Ty ostatní zůstali na Neverlandu několik málo hodin. Nikdy ho žádná doopravdy nezaujala a teď chápal proč.

Své srdce už někomu dal a nedostal ho zpátky. Nedokázal jim nabídnout nic víc než ukojení vzájemných tělesných tužeb. Ani jedna z těch žen neměla šanci se dostat dál než do jeho postele. A to si kdysi myslel , že je Michael moc náročný a vybíravý. Kolikrát mu to vyčetl. Ale on nebyl ani jedno z toho. Byl vězněm vlastního srdce. Neustále zamilovaný do ženy, o níž ani netušil, jestli ji ještě někdy uvidí.

.........................................................................................................

" Každý kdo u toho byl je podezřelý pane Jacksone a slečna Greenová je bohužel náš jediný svědek , promluvil jeden z detektivů. Nemáme více informací a .."..

" Vyloučeno, rozuměli jsme si pánové ?!, vykřikl Michael znovu, a přitiskl si Kate ještě více do náruče. Jak si to můžou dovolit ? Obviňovat zrovna Kate z něčeho tak odporného ? Znal ji příliš dobře na to, aby věděl, že by se k něčemu takovému nikdy nesnížila. Nedokázala by ublížit živé duši.

Ale je mu kdysi ublížila. A vlastně mu ubližuje pořád už jen tím , že je vůbec tady, v jeho blízkosti , zasnoubená s jiným a tváří se jako by byl vzduch.

Kate nikdy nebyla moc dobrá herečka. Předstírá nezájem, ale on moc dobře pozná , když ho žena chce. A ona ho chce, tím si byl jistý. Byl by přísahal , že v tom není jen chtíč , že možná přeci jen k němu stále něco cítí. Tak proč se sakra zasnoubila ? ..

Neměl Jermainovi nalhávat takové hlouposti, vždyť věděl, že mu to stejně nebude věřit. Horší bylo, že Kate všechno vyslechla a on ještě neměl příležitost jí to vysvětlit. Moc dobře věděl jak si to vyloží, znal ji až příliš dobře. Ale cožpak ho opravdu tak málo zná , že si myslí , že by ji jen využíval ? Kdysi byli nejlepšími přáteli a přísahal by , že se vzájemně znali líp, než co o nich věděli jejich vlastní rodiče. Ale mýlil se. I v ní se mýlil.

I kdyby se nic nezměnilo, řeknu jí to, slíbil si a nepřestával jí hladit po zádech. Nesnášel , když brečela. Její vzlyky mu trhaly srdce. Překvapeně zamrkal, když se od něho odtáhla.

" Děkuju Michaeli, ..oni..oni dělají jen svojí práci," vzlykala a uplakanýma očima se obrátila na oba vyšetřovatele. 

" Bude potřeba, abych..."...

" Ano, slečno Greenová, půjdete s námi na stanici, kde ještě projednáme určité body. Omlouváme se, jestli jsme Vás příliš rozrušili, ale případ je více než zvláštní.  Jak je možné, že jste se dostala z hořící stáje ? Jedinou možností, která se naskytuje je, že Vás někdo vytáhl ven. Váš komplic, například, psal si stále poznámky druhý z detektivů. 

" Já...to si nepamatuju, ale to už sem Vám všechno říkala a ..." 

" Ano to už jste říkala, ale v ničem nám to nepomůže, zkuste se rozpomenout". 

" Když Vám řekla, že si to nepamatuje, tak si to nepamatuje sakra ! , zahřměl znovu Michael, přičemž bouchl pěstí do stolu. Nikam s Vámi nepůjde ! .."..

" Miku ..., snažila jsem se ho trochu uklidnit, ale žár a zloba v jeho očích naznačovali, že je příliš rozčílený na to , aby se zklidnil.

Za to jak mne zuby nehty bránil jsem ho milovala snad ještě víc. Opatrně jsem mu položila své roztřesené dlaně na hruď a vyhledala jsem jeho pohled. 

" Nesnaž se Kate, nikam tě nepustím, skočil mi do řeči dřív, než Kate stihla reagovat. Věřím ti, vím, že bys něčeho takového nebyla schopná..a ty bys měla zase věřit mě, vydechl a nadzvedl její drobnou bradu. Zvedla k němu své veliké zelené oči a vypadala tak zranitelně a odevzdaně , že měl šílenou chuť jí políbit. Ani mu nevadilo, že měli publikum. Od toho , aby tuhle bláznivinu neudělal ho zachránilo Waynovo prudké odkašlání. V duchu mu za to poděkoval a pustil Kate z náruče. 

Z očí jí metali blesky. Očividně nesouhlasila s tím, co cítil on. A to si byl celkem jistý, že by jeho odhad selhal ? Třeba o něj Kate opravdu nestojí. 

"Děkuji Michaeli, velice si toho vážím , promluvila a její hlas byl stejně mrazivý jako rampouchy na všech oknech v Neverlandu. Jeho touhu to dokázalo dokonale schladit. 

" Půjdu s Vámi pánové, pokud dovolíte, dejte mi půl hodinky, pak budu připravena" , obrátila se k detektivům a pak se otočila na podpatku a odešla z místnosti. 

...................................................................................................................................

Bože, on jí málem políbil ! Doopravdy by to udělal, kdyby si Wayn taktně neodkašlal. Přede všemi ! Byla jsem si jistá. 

Pospíchala sem chodbou ke dveřím ke svému pokoji, kde už jistě nervózně pochodoval Victor. Už jsem měla ruku na klice ale nemohla sem vejít dovnitř. Ještě ne. Šla jsem o pár dveří dál, kde se nacházela knihovna s obrovským francouzským oknem. Pootevřela sem ho a sedla sem si do něj. 

Ještě teď sem se třásla. Ne hrůzou a nervozitou z toho, že mě obviňují z něčeho tak odporného, spíše z toho, že ještě teď cítím Michaelovi dlaně na svých zádech. Tiskl si mě k sobě jako kdybych byla jeho žena a ne...hledala sem nějaké přízvisko, ale existuje vůbec ? ..Kamarádka ? Milenka ? Nepřítel ? ...Co vlastně jsme ? ..

Nezáleželo na tom. Horší je , že sem si sama sobě přiznala, že ho pořád miluju. Nikdy se to nezměnilo a nezmění, složila sem hlavu do dlaní a rozplakala sem se. V ten jediný okamžik sem toužila , aby to udělal. Aby se ke mě sklonil a políbil mě. Zaváhal a pak té katastrofě zabránil Wayn. Naštěstí. Musela sem se hodně snažit, aby nepoznal co to se mnou udělalo. 

Ryhle sem si setřela slzy a snažila se uklidnit, protože sem slyšela rychle blížící se kroky. Bože, snad to není Michael. Za žádnou cenu sem nechtěla, aby mě takhle viděl. Zničenou a ubrečenou. Kdysi sem si slíbila, že kvůli němu už neproliju jedinou slzu. Několikrát sem to porušila. Ale to musí skončit. Navždycky. 

..................................................................................

PS : moje drahé holčičky, už je tu úžasná 170 kapitolka, je to vůbec možný ? , nekontrolovala sem to po sobě ani nečetla, pospíchám pryč, ale potřebovala sem to dopsat , slibuji , že brzo bude další dílek ! Miluju Vás vaše Laneeyka