166. kapitola - Oliver ..

 Při každičkém Kateyině vzlyku se otřásl. Zrovna teď nepotřebovala kolem sebe kvanta lidí a tak radši zaplatil, pohledem se omluvil Charliemu a naložil chvějící se ženské tělo do auta. Pořád vypadala jako hromádka neštěstí.

Potřebovali být sami. Viděl , že se potřebuje vyzpovídat , ale teď si nebyl jistý, jestli to vůbec chce vědět. To co mu teď vyprávěla, jím otřáslo. Jak se musela asi cítit, tam mladinká,  bez rodiny, opuštěná mužem, který jí udělal dítě a pak ji odkopl jak prašivého psa. Teda...nevěděl o tom, to je fakt. 

Pořád byl přesvědčený, že mu to tehdy měla Kate natvrdo oznámit. Zachoval by se ten člověk čestně , i přes to, že měl před svatbou? Doufal , že ano. Věřil, že ano. A čím dál víc o tom byl přesvědčený. Každým ujetým kilometrem a pohledem na chvějící se ženu vedle sebe , přemýšlel o tajemném muži z Kateyiné minulosti. Úzkostlivě si přejel třesoucími se prsty po zátylku a snažil se soudstředit na řízení.

Začala ho děsit možná pravda. To sám, aniž by cokoliv tušil, jí možná znovu vehnal do náruče muže, jenž jí tolik ublížil. Miluje ho ještě ??..

Když je tehdy Steph seznámila na onom večírku, okouzlila ho. Jemný půvab a způsoby, jakými se vyznačovala , měli nádech erotičnosti. Ne, že by tehdy doslova přeskočila ta pověstná jiskra, ale po pár větách s ní věděl, že si budou velice rozumět. On právník a ona začínající návrhářka. Byli pro sebe sami skvělou partií. A navíc...Kate byla naprosto rozkošná v červených, obepnutých šatech, ve kterých jak se mu později svěřila , se cítila jak " Kněžka z 12-tého století ".

Měli pak ještě několik schůzek a rozhodli se to spolu zkusit. Byli výbornými přáteli, ale to něco...tomu chybělo. Kate se mu s trápením svěřila o svém předešlém životě a on pochopil. Těžce se jí o tom mluvilo tehdy, a ani dnes to nebylo jiné. Jenže taky on sám si prožil něco podobného, ale pomlčel o tom. Bylo to tehdy příliš čerstvé na to, aby o tom mohl mluvit.

Byl nešťastný a srdce měl rozervané na kousky , a právě tehdy přišla Stephanie s tím, že ho musí s někým seznámit. Zdráhal se a ještě Stephanii krutě vynadal, ale nakonec jí byl vděčný. Nikomu neřekl co se stalo v Californii , takže jí to nemohl zazlívat. Steph to myslela dobře. Po pár měsících s Kate, předstoupil před Steph a omluvil se jí. Nakonec se jí to dohazovačství stejně podařilo.

Snažil se , aby ten vztah vyšel. Strašně se snažil, a možná někdy až příliš. Kate se vždycky stáhla a on zaklel. Byli spíše jako sourozenci než jako pár. Všude chodili spolu, když měli čas tak zase  jezdili po výletech, navštěvovali přátele apod. Platili za dokonalý pár, ale nikdo neviděl dovnitř.

Kate měla za sebou tehdy více jak deset let bez oného muže. On si , ale bolest zlomeného srdce vytrpěl nedávno. Jen několik měsíců před tím, než se poznali. Proto měl pro ní pochopení. Měl jí to tehdy říct ? Možná, že ano.

Tak usilovně se snažil na tu ženu zapomenout, že Kate děsil. A to opravdu nechtěl. Byla jeho přítelkyní, jeho pravou rukou, jeho dvojčetem. A i přesto, jí to zatajil. On neměl takovou odvahu jako ona, bylo to prostě příliš brzy. A s přibývajícími roky to odkládal tak dlouho, že se domníval, že ta žena bude zapomenuta v propadlišti dějin. Jen nepatrná vzpomínka , kterou časem vymaže. Jenže nemohl tušit, že až jí znovu uvidí , staré city se vrátí, jako by nikdy nebyla pryč. A ještě něco. Už není vdaná.

..................................................

Ujel několik kilometrů , aniž by věděl kam. Prostě jen..jel. Světla lamp probleskovali do oken a on se znovu zamyslel. Jsou to více jak dva roky, co zjistil, že mu Kate lhala. Tehdy to neřešil, nechtěl se rýpat v její minulosti a , ač ho to mrzelo, že mu natolik nedůvěřuje, nechal to být. Říkal si ,  že jednou možná přijde čas na to, aby si vyříkali celou pravdu. Možná.

Když se seznámili , řekla mu , že nemá rodiče a je sama. Neměla rodinu ani sourozence. Bylo vidět, jak nerada o tom mluví a proto se neustále snažila stočit rozhovor jen na práci. Jako by ani nikdy nežila, jen pracovala. Takovou ji znal.

Když se jí zeptal , kde žili , viditelně ztuhla. Jakoby váhala co může říct a co ne. Vyjmenovala několik míst, ale to , kde prožila celé dospívání takticky vynechala. Uvedla Alabamu. Nepídil se po tom, proč nikdy nenavštěvovala otcův hrob. Teda..myslel si to. Možná odjížděla pryč, když byl v práci. Nevěděl nic, neptal se na to.

Až jednou díky Livii zjistil, že velkou část svého dospívání prožila v Gary. Omylem se prořekla, aniž by si toho všimla. Nedal najevo své překvapení a nechal si to pro sebe. Nikdy na to s Kate nezavedl řeč. Když mu to nechtěla říct, tak proto měla jistě své dobré důvody.

Jenže teď tušil pravdu. Bylo to víceméně jisté. Vzpomněl si na to , co Kate říkala v restauraci. Ten člověk měl peníze a konexe. Dítě by jí mohl kdykoliv vzít. V Gary byla pouze jedna takto vážená rodina. Zbohatlíci, jak je kdysi jednou někdo nazval. Ale tací,  co si to zasloužili. Velmi dobře to malé městečko znal. Navštívil ho tehdy s Michaelem.

Ještě pár lidí stálo za zmínku a to starosta Blake , Hilfigerovi , Hollovi a stará paní Brenanová. Prudce sevřel ruce kolem volantu a snažil si uvolnit zablokovaný krk. Pana Blakea ihned vyloučil, jelikož v době jeho působení v čele města mu bylo před 70 let.

 Všechny věci měl pozjišťované z mnoha lejster, která si o Gary přečetl. Hollovi měli jen 3 dcery. A Hilfigerovi měli sice syna, který byl ale ještě na škole zatčen díky krádežím aut.

V kronice marně hledal jméno Kate Greenové. Byla tu uvedená jako Catherine Lilibeth Davisová. To, že se jedná o tu samou Kate zjistil dle data narození a jmen jejích rodičů. Když se odstěhovala změnila se jméno na dívčí příjmení její matky. Snad proto, aby ji nikdo nepoznal ?..

Zdá se, že Kate má možná mnohem více společného s rodinou Jacksonů než by si kdy myslel.

...............................................................................

" Hm...kde to jsme ?", rozhlédla jsem se zmateně, když Victor nečekaně zastavil.

" No už jsme tu sice dlouho nebyli, ale náš vlastní byt bys mohla ještě poznat" , rýpnul si trošku Viktor a pohladil mne po vlasech.

Snažila sem se na tváři vyloudit úsměv, ale všechno na co sem se zmohla , bylo nepatrné zdvihnutí koutků.

Vylezli jsme z auta a já hledala svazek klíčů v kabelce.

" Za chvíli sem zpátky, skočím jen do večerky", zaslechla jsem za sebou a než sem stačila zareagovat, byl pryč.

" Vpadla sem dovnitř a rozsvítila malou lampičku v chodbě. Zula sem si boty a přešla sem ke gauči, který byl doslova moje spása. Natáhla sem se na něj a zírala do stropu. Měla sem mu to říkat ? Teď  už nemůžu couvnout, přemítala jsem a zhluboka jsem si povzdechla.  Zavřela sem oči a snažila se zastavit další přítok myšlenek.

..............................................................................................

" Udělám ti kakao, klidně ještě spi " , zaslechla sem Victorův hlas a zmateně sem zamžourala do tlumeného světla.

Než sem se stačila pořádně probrat, usedl si naproti do křesla a položil přede mne hrnek s čerstvým kakaem. 

" Znáš mě dokonale " , usmála sem se na něj a usrkla sem opatrně, abych se nespálila. 

" Je ti alespoň trochu líp ? "...

" No..asi ..asi ano, je děkuju " , opáčila sem a nervózně sem se ošila. 

" Nemusíš pokračovat, jestli se na to necítíš " ...

Zastavila sem ho mávnutím ruky. Neměla bych na to sílu. Čím více se ta bolest prodlužovala , tím víc bylo těžší o tom mluvit. A já mu to musím říct. 

Jak sem říkala.. Ollie se jednoho dne prostě  ..neprobudil, zkutálelo se mi po tvářích několik nových slz, když sem si představila Oliverovu krásnou buclatou tvářičku. 

Vstala sem a zvláštní pocit strachu a hrůzy mě objímal každým dalším krokem blíže k dřevěné postýlce. On...byl tak nádherný Victore, vzlykla sem znovu. Vypadal jako ..jako by jen spinkal, stejně jako vždy...jenže s tím rozdílem, že.. mi usnul ...navždy, zadrhával se mi hlas bolestí. 

Lékaři mi řekli, že za to nemůžu...nikdo..že za to..nemůže, ale... 

" Syndrom náhlého úmrtí novorozence " , hlesl tiše Victor a přesunul se ke mě , aby mě objal. 

" Pššt, vyplakej se ", šeptal. 

Nevím jak dlouho sem plakala, ale pomohlo mi to. Bylo to tak dlouho, a zároveň sem cítila, jako by se to stalo včera. 

" Já si pořád myslím, že si to měla otci Olivera říct, co myslíš , že by udělal , kdy bys mu řekla, že jsi těhotná ? " , zeptal se Victor a zvědavě na mě upřel oči. 

" No..i přesto, že by si měl brát jinou ženu si myslím, že by se o mě postaral, nebo alespoň o dítě  , připustila sem. Ale víš , proč sem mu to neřekla ..a taky.. Já bych nikdy nedokázala rozbít ničí vztah , rozumíš ? ..Než sem porodila, kolikrát sem měla na telefonu vytočené jeho číslo ! Tolikrát sem mu málem zavolala Victore. Nechtěla sem být sama , jenže...

" Nakonec si to neudělala, proč proboha ? Měla si na to právo ! On měl povinnost, se o vás postarat sakra a ty si mu to zatajila , tady nešlo o jinou ženu, šlo o vás 3 " ...

" Bylo mi 18 , když se Oliver narodil ! Tehdy sem si byla jistá, že dělám správnou věc , a dnes ..dnes bych to možná udělala jinak, ale na tom už nezáleží. Víš jaký dopad by to mohlo mít na jeho osobu, kdyby se zjistilo, že měl v mládí milenku, která s ním otěhotněla ? ..

" Chránilas ho " , vydechl nevěřícně Victor. 

" Ano, i tak se to dá říct...chránila sem jeho a zároveň i sebe " , přitakala sem a složila si ruce do klína. A proč ti to všechno říkám Viky ? ..Jak už sem se zmínila, porod sem měla velmi komplikovaný.

" Ollie přišel na svět císařem a já málem vykrvácela. Od porodu sem měla šílené bolesti, a lékaři mi řekli krutý ortel, už po několika málo vyšetřeních. Měla sem silný zánět dělohy, kterou naštěstí sice operativně zachránili, ale do toho mi přestal fungovat vaječník, a cysty měli náznaky zhoubných nádorů a..Jasně mi tehdy řekli, že je velmi malá pravděpodobnost, že bych ještě někdy měla děti , proto sem to to vyprávěla Victore. Ty si zasloužíš dobrou manželku, velký rodinný dům a spousty dětí...a to je to , co ti nemůžu dát..nemůžu " , rozplakala sem se znovu. 

" Na tom nezáleží Kate, děti nejsou to nejdůležitější..pšššt..přestaň už plakat " , konejšil mne a já se stulila do jeho ochranitelské náruče. Byl to můj opravdový přítel. Člověk, na kterého se můžu vždycky spolehnout a který mě nikdy nezradil. A přece je to člověk, kterého nikdy nebudu moct milovat. Ne doopravdy. Až se odstěhujeme , mé srdce zůstane navždy v Neverlandu. 

.........................................................................................

" Máš všechno ? " ..

" Měla sem jen kabelku " , rozhlížela sem se kolem , popadla sem klíče a zamkla za námi. Livie mi před okamžikem volala, kde že se loudáme. Chtěla sem si s ní užít ještě posledních pár hodin, než zase odjede pryč za vnoučaty. 

Jízda ubíhala rychle a já se pomalu uklidňovala. Tenhle večer byl příliš těžký a já sem byla ráda, že to mám za sebou. Byla mojí povinností mu to říct.

Já vím , že ..by tohle měl vědět i Michael, ale nedovedla sem si představit jeho reakci. Když sem viděla jak úžasně se stará o své děti...a nejen o svoje, ale o tolik cizích dětiček, které skoro den co den pobíhali po jeho ráji , dumala sem nad tím často, jestli jsem přece jen tehdy neudělala chybu. Ale už je to dávno, a nemohu to vrátit zpátky. Michael nic netuší , nač otevírat staré bolavé rány. Jak bych mu měla asi oznámit, že sem čekala jeho dítě, které zanedlouho po porodu zemřelo ?..Ani sem nemusela moc přemýšlet nad tím, jak by se tvářil. Zničilo by ho to. A to nechci.

" Můžu se tě ještě na něco zeptat ? ", promluvil do mého tichého rozjímání Victor. To bylo snad poprvé od té chvíle, co jsme vyjeli od bytu. Byl po celou dobu takový zamlklý a jen vráska na čele značila, že nad něčím usilovně přemýšlí. 

" Jasně " ..

" Znáš jméno té ženy ? " ..

Ani nemusel říkat nic víc. Bylo nad slunce jasné, na koho se ptá. 

" Proč to chceš vědět ? " , zeptala sem se ho zcela nechápavě. 

" Já jen tak. Prostě mě to zajímá ...jestli teda můžeš .. " ..

Z hluboka sem se nadechla a vybavila si její tvář. Dokonalé vlasy, oči a ...no ano slečna Dokonalá, jak ji nazvalo několik hned několik chlapců i postarších mužů v městečku, tehdy na té slavnosti. 

" Sarah...jmenovala se Sarah .. "...

Dílek je dost dlouhý a i když tam fyzicky Mike nevystupuje , doufám, že jste se přitom nenudili. Ale nitky se pomalu rozmotávají a na to je potřeba jíti pomalu  Děkuji za vaši přízeň, mám vás všeechny moc ráda