164. kapitola - Děje se něco ? ..

 Z jízdy sem nic nevnímala. Krásy setmělé Californie, ozářené pouličními lampami ,  problikávali do oken a osvětlovali mi obličej. Přemýšlela jsem nad tolika věcmi, že sem měla hlavu jak pátrací balon. Pousmála jsem se nad mladými lidmi vycházející z klubu v bujaré náladě, a že jich bylo. Připomnělo mi to mé mládí.

 Ne že bych kdovíjak vymetala večírky, to nebyla moje parketa, ale připomnělo mi to jeden teplý prázdninový večer před mnoha lety, kdy sem se konečně dokopala jít na rande s tím nejhezčím klukem ze školy ,  který mě tak dlouho uháněl , ale nakonec sem prožila tu nejkrásnější noc v náruči svého nejlepšího přítele.

Možná už to tehdy byla chyba, ale nikdy sem toho nelitovala. Nemohla jsem ,  jelikož pro mě to tehdy bylo nezapomenutelné a magické.

Prožívala sem své první zamilování, první polibky a doteky , jenž sem dychtivě přijímala a vracela je zpět. Nedovedla sem si představit ,  že bych dovolila někomu jinému, aby se mě tak intimně dotýkal, ale tohle byl přece Michael. Můj nejlepší kamarád z dětství a taky má první láska. On byl ten pravý a nemohl to být nikdo jiný.

Tehdy sem věděla ,  že to pro něj není poprvé a byla sem ráda, že je zkušenější. Nemusel ani mluvit, ve tvářích se mu značilo ,  co to pro něj znamená. Jeho hluboké tmavé oči byli jako zrcadla do jeho duše. Bylo to pro něj stejně silné jako pro mne.

Ale pak přišlo tolik krutých věcí, které dokázali zničit to krásné....

......................................................................................................

Victor nervózně bubnoval prsty o volant. Na semaforu naskočila červená a on znovu pohlédl na schoulenou ženu vedle sebe.

Už několik minut na ní mluvil, než si všiml, že je úplně mimo. Jakoby vedle něj leželo její tělo. Bez duše, bez srdce .. zkrátka jako by tam byla a nebyla zároveň. Byla tak tichá,  a o tom, že je stále naživu vypovídal snad jen fakt, že se jí po bledých lících kutálela jedna slza za druhou jako korálky z roztrženého náhrdelníku.

Nevnímala nic z toho, co jí tu říkal. A nelhal by , kdyby tvrdil, že o ni nemá strach. Už ji viděl za těch několik let plakat, ale nikdy nevypadala takhle. Tenhle umučený výraz neznal a toho děsilo.

Má snad nějaké problémy, které po celou dobu jejich vztahu dokázala maskovat tak, aby nic nepoznal ? Trápí jí něco , o čem on neví ? Protože dost silně pochyboval, že by se takhle tvářila kvůli tomu, co se děje ve firmě. Tohle vypadá na něco mnohem vážnějšího. Co když lituje toho, že mu řekla své ano ? Je to možné ? ...

Projel křižovatkou a zabočil do leva. Tušil sice, že najít místo k zaparkování bude v tenhle sváteční čas i hodinu sice nadlidskej výkon , ale musel ho zvládnout kvůli ní. Díky tomu, že Charlie byl spolumajitelem téhle proslule známé francouzské restaurace věděl , že udělá všechno proto, aby ihned dostali stůl.

Jak dlouho svého mladšího brášku neviděl ?  To už bude doba. Nikdy si nemyslel, že bude vůbec pracovat .  Jeho věčné excesy s policií, bujaré večírky, které nikdy nebrali konce. Ale dotáhl to dál, než kdo kdy v rodině čekal. Někdy by mu sice nejradši zakroutil krkem ,  ale měl ho rád. Však co se škádlívá, rádo se mívá , ne ?  Tak zní přísloví a je to více než pravda. Ale nejblíže k zabití svého bratra měl tehdy, když vyjel po Kate hned v ten den ,  co mu ji představil.

Charlie byl vždycky bohém , který nenechal žádnou sukni na pokoji, zatímco on byl vždy konzervativní a tichý. Byli jako olej a voda, ale stejně se milovali a udělali by pro sebe první i poslední. Ale co je moc ,  to je příliš. Kate to tehdy brala s humorem a s Charliem se hned spřátelila, ale o něm se to moc říct nedalo. Ale zvykl si na jejich přátelství brzo, když mu Charlie vysvětlil, že by svému bratrovi nikdy nelezl, jak se říká " do zelí ".

...............................................................................

Procitla sem v okamžiku, kdy se vypnul motor. Ticho bylo více než výmluvné. Victor zaparkoval na malém parkovišti hned u vchodu restaurace. Pohlédla na známé místo a přejela pohledem problikávající halogen. Tak dlouho v Claire´s nebyli.

" Myslela jsem , že jedeme zpět na Neverland " , zamžourala sem unavenýma očima po Victorovi zrovna ve chvíli, kdy vytahoval klíče ze zapalování.

" Celý den si skoro nic nejedla Kate, takže mi nezkoušej odmlouvat ", pousmál se a já si rezignovaně rozepla pás a vystoupila z auta. V okamžik mě ovála ledová zima a já si huňatý svetr přitiskla více k tělu.

Alespoň na chvíli přijdu na jiné myšlenky, pousmála sem se sama pro sebe. Na okamžik na něj přestanu myslet, vzhlédla jsem k rýsujícím se hvězdám na tmavě-modré obloze. Neustále sem před sebou  viděla ty dvě čokoládové tůně, jenž mě nejenom pronásledovali ve snech , ale žili v každé mojí vzpomínce, nestoudně zabírali všechny mé myšlenky a věznili srdce, které sem nemohla dát nikomu jinému.

Pronásledovali mě myšlenky na dnešní ráno, když přišel do mého pokoje pro Prince. Jeho překrásnou , i když unavenou tvář, štíhlé tělo a jeho krátký pohled, který mi věnoval mi zase utkvěl v myšlenkách po celý den. A ta jeho osobitá vůně, parfém který používá...mě jednou zničí.

S povzdechem sem se otočila k Victorovi a vynutila si úsměv na tváři. Stačilo pár kroků, abych ho mohla chytit za ruku a společně jsme vyrazili do příjemné restaurace.

.....................................................................................................

V Charlieho jemně zarostlé tváři se zračilo překvapení. No..spíše to vypadalo, jako kdyby dostal šok. S přimhouřenýma očima se k nám blížil ,  přičemž si neopomněl vzít do rukou jídelní lístek a napron.

" Přejete si ? ..No ale ..  my se odněkud známe, ne ? ",  začal a podrbal se ve vlasech.

" Tebe ty srandičky ještě furt nepřešly co ?  A já si myslel, že už si z toho vyrostl ,  zasmál se z hluboka Victor a objal svého mladšího bratra tak prudce až ho nadzvedl.

" No , no Vicky zas to nepřeháněj , mám tě sice rád , ale  nezapomeň , že jsi dvakrát takový jak já !, zvolal rýpavě a z pod Victorova mohutného těla na mě mrkl. A co , že jste se rozhodli taky vylézt z nory a ukázat se ? Od tý doby , co jste se přestěhovali do toho novýho bytu sem vás neviděl , to nevytáhnete paty či co ?..

Kate , zlatíčko ! Jsi snad ještě krásnější než , když jsme se poznali jak to jen děláš ? Pojď taky ke mně ať tě můžu utopit ve svém náručí hm ? ..", natáhl ke mně ruce a já jen protočila panenky.

Charlie , ty se nezměníš !, zasmála sem se nad jeho slovy i výrazem a musela sem ho jít obejmout.

" Nebuď drzý frajere, ano ? ",  nenechal se Victor , přešel ke mně a objal mne kolem ramen. Tušila jsem , že je to ta správná chvíle. Něco co Victor potřebuje a já taky.  Podívala jsem se na muže vedle mě a pak hned na Charlieho.

" Včera mne Victor požádal o ruku. Budeme se brát za několik týdnů " ,  ukázala sem mu prstýnek na své levé ruce .

Charlie vyvalil oči ,  div mu nevypadli z ďůlků.

" Tak na to je potřeba jeden volnej stůl ! " ...

.....................................................................................................................

Trvalo to jen chvilinku a už jsme seděli v útulném boxu v rohu restaurace. Charliemu jsme povyprávěli o tom, co se v posledních měsících událo. Od toho, že bydlíme už několik měsíců na Neverlandu , z čehož byl úplně vedle, až k našemu zasnoubení a problémy s mojí firmou jsme také zmínili.

Charlie.. prosím tě potřeboval bych být  s Kate chvíli sám, mohl bys ..? , pokynul svému bratrovi, nejméně po hodince a nespouštěl z Kate zrak.

Překvapeně sem se na Victora podívala.

" Děje se něco Kate ?  Prosím tě, řekni mi pravdu ", položil na stůl své dlaně a zahleděl se mi do očí.

" Nechápu Victore , proč se ptáš , neděje se vůbec nic ", ošila sem se a znovu sem zabořila vidličku do salátu před sebou. Jak je to dlouho co mi ho donesli ?  Tak hodina minimálně. Ač sem měla hlad,  nedokázala sem nic pozřít jak sem měla žaludek stažený nervozitou ze všeho kolem.

" Děje se přesně tohle " , ukázal na téměř nedotčený těstovinový salát přede mnou a zvláštně se na mě podíval.

" Znám tě dost dlouho na to ,  abych věděl, že tě něco ukrutně trápí , ale není to jen firmou, namítl, když sem ho chtěla přerušit. Viděl sem,  jak si se tvářila Kate, nevnímala si mě po celou dobu, co jsme vyjeli od tvé firmy. Kam se ubírají tvé myšlenky ?  Mohu ti nějak pomoci ? Mě přeci můžeš říct úplně všechno zlatíčko . Jsem nejenom tvůj snoubenec , ale hlavně přítel " , chytl mé dlaně a obtočil je svými dlouhými prsty.

Právě proto ti nemůžu nic říct, vzlykala sem v nitru a jediné na co sem se zmohla,  byl pohled do stolu. Nedokázala jsem k němu zvednout oči, jako bych měla strach, že okamžitě všechno pozná. I když je to logicky naprosto nemožné.

Prsty mi nadzvedl bradu a podíval se mi do očí. Byl to bolestný pohled a já znovu zavrtala své oči do stolu. Nevěděla sem jak začít. Chtěla bych mu říct tolik věcí, ale nemůžu. Ale něco přeci jen musí vědět...

" Ty si mě nechceš vzít ", konstatoval tiše, pustil mé ruce  a usadil se zpátky na židli.

" Victore !  To už nikdy neříkej proboha ! To není pravda, podívala sem se na něj rychle a pro změnu sem se k němu natáhla já.

" Kdybych nechtěla, tak bych nesouhlasila, ale jsme dokonalý pár , pamatuješ ? , zeptala jsem se ho s úsměvem na rtech.  Zhluboka sem se nadechla, přičemž sem zavřela a zase otevřela oči. 

Jen je tu něco ..jedna věc, kterou sem ti nikdy neřekla  Victore. Vím, že jsme si kdysi slíbili, že si budeme říkat všechno, ale tohle je pro mě stále velmi bolestivé a já prostě...nemohla sem o tom mluvit, cítila jsem,  jak mi slzy zmáčejí tváře , ale musela jsem pokračovat.

" Katy neplač, nemusíš..."...

" Musím, a musím to učinit dřív, než se vezmeme, protože je tu možnost, že si to ještě rozmyslíš "....