163.kapitola - Problémy ..

 " Co si říkal ?", zhrozila sem se.

" Kate vím, že jsou Vánoce a tak, ale tahle situace je opravdu vážná, potřeboval bych , abys přijela. Vůbec si s tím nevím rady", vzdychl Ryan do telefonu a mně se zježili chloupky na krku.

Někdo převádí mnohotisícové sumy z účtu firmy na soukromé účty. Jak někdo může být tak podlý ? Co tím sleduje ? Chce mě zničit ?.. Hesla k účtům mělo pouze pár lidí, kterým bezmezně věřím. Stephanie, Ryan a Candice z účtárny.

" Ryane,  prosím tě budu tam hned , jak mi to čas umožní, dejme tomu max. do dvou hodinek, ano ? Máš doma manželku a malou dcerku ,prosím tě běž domů a bez průpovídek", namítla sem, když se Ryan nadechoval k odpovědi.

"Počkám tu na tebe", řekl a zavěsil.

.............................................................................................

" Katy, Katy koukej co sem dostal od Santy !",  běžel mi vstříc blonďatý raubíř a skočil mi do náruče. V rukou svíral plastový meč, který různě blikal a vyhrával. Byl to hrozný kýč, ale pro děti je kýč vždycky ta nejúžasnější věc. Milují barvy a zvuky. A s tímhle má o zábavu postaráno, i když sem si nebyla jistá, jestli zrovna meč patří takhle malému dítěti do ruky.

" A tatínek říkal, že tam máš taky dárky asi si byla taky moc hodná", zakoulel po mě očima zvědavě a vlepil mu pusu na tvář.

" Princi , nemůžeš se na každého takhle věšet" , pokáral ho zamračeně Michael, který se z nenadání zjevil u dveří pokoje. Pohlédl na svého syna, jehož sem svírala v náručí a pak mi pohlédl do očí.

Byl to kraťoučký okamžik, ale i přes to sem cítila jako by se mě dotkl. Očima sem si opatrně prohlížela jeho úbor. Slušelo mu to ve volných černých kalhotech a tmavě zelené košili. Husté vlasy až na pár nezbedných pramínků, měl svázány v úhledném culíku a díky tomu ještě více vynikly jeho krásné tmavé oči, které ale hyzdily tmavé kruhy pod očima. Vypadá to, že tu nejsem jediná, kdo tu velice špatně spí ! Pocítila sem pocit zadostiučinění.

Dala sem Prince dolů, přičemž mě stále držel za ruku a táhl mě za sebou. Prosmýkli jsme se kolem Mika v těsné blízkosti , až sem ucítila silný parfém jeho kolínské.

Probudily se mi všechny smysly a bily na poplach. Neodvážila jsem se otočit. Pevněji jsem Princovi sevřela maličkou ruku a následovala ho za jeho štěbetání do obývacího pokoje.

...........................................................

Bylo tu tolik lidí. Vřele jsem se přivítala s Marion a Randym, kteří přijeli i s jejich rozkošnou holčičkou.

" Chceš si jí pochovat ?", vložila mi jí Marion do náruče a usmívala se, když ke mně malá natahovala ruce. Trisha se moc k lidem nemá , ale tobě to jde s dětmi úplně samo  koukám, podívala se s potutelným úsměvem na svou dcerku a pak i na Prince, který vedle mě postával. Jak to , že ještě nemáš vlastní , hm ? .., usmívala se a pohladila Trishu po hlavičce.

" Je kouzelná", nemohla sem se vynadívat na baculaté tvářičky miminka. Rozhodla sem se Marion neodpovídat a prostě tu otázku přejít. Nechtěla sem o tom mluvit, ne tady a ne teď.

" Nemysli si, možná vypadá jako andílek, ale je to malá divoška a když něco chce, dokáže pištět tak dlouho, že jí to musíš dát , i když se ti dvakrát nechce !

Ale hlavně , že to tvoje ušní bubínky přežijí ve zdraví , zasmála se a mě píchlo u srdce bolestí. Dlouho jsme se s Randym o miminko snažili a už jsme ani nedoufali, ona je náš malý zázrak" , zadívala se na svou dcerušku s bezmeznou láskou v očích. 

..............................................

Dopoledne probíhalo v krásné sváteční atmosféře, děti byli nadšené ze všeho , co se kolem nich dělo a Pariska s Trishou ty byli vůbec nejspokojenější. Seděli na prostorné dece a sledovali Prince jak staví z plastových kostiček komín. Nadšeně se po něm obě děvčátka natahovala a s hlasitým pištěním ho ke své spokojenosti bourala. Neuvěřitelné jak se dokážou děti sami zabavit na několik hodin. 

Jediná, která se neusmívala byla Janet. Seděla v koutě a podobně jako já sledovala svého synovce a malé neteře. V obličeji měla nepřítomný výraz už od včerejšího večera. Chtěla sem se jí zeptat už ráno, ale měla sem pocit, že se mi vyhýbá. Ale proč by to dělala ? ..Netuším jaké má problémy a zřejmě o nich nechce mluvit. 

Zvedla sem se z křesla a s omluvou sem se vzdálila z pokoje, abych mohla zavolat Ryanovi, že vyrážím z Neverlandu. 

..............................................................................................

 Tohle jsou všechny ty finanční operace ?, zeptala sem se otřeseně a zamženě sem na monitoru koukala na horentní sumy, které mizely z účtu firmy. 

Téměř po každé nové kolekci a přehlídce ,se odečetla značná část výdělku, ale to nikdo nezjistil, jelikož informace o té hotovostní operaci byli pečlivě střežené a zakódované, namítl Ryan a nepřestával krouti hlavou, což mě nesmírně znervózňovalo. Nechápu..já prostě nedokážu pochopit jak se z účtu můžou několik měsíců odečítat takové platby a my o tom nic nevíme ?? Tohle se mi nelíbí Kate. Vůbec se mi to nelíbí..Tohle musela Candice vědět a ...

" Candice ?? Zbláznil ses Ryane ?, vyskočila sem z křesla jak čertík z krabičky. 

" Vždyť Candice je s námi od založení naší značky, vydržela celou dobu, kdy jsme se ještě plácali doslova a do písmene v hovnech a nakonec jsme vybudovali světoznámou značku a oblékáme půlku světa ! Nevěřím, že by v tomhle měla prsty Ryane , já prostě...to je naprosto vyloučené, zavrtěla sem hlavou nesouhlasně a pochodovala sem nervózně po kanceláři.

Takovou dobu sem to tu zanedbávala a tohle mám za to !, bouchla sem naštvaně pěstí do stolu až sem vyjekla bolestí. 

" Ale miláčku.., vyskočil Victor a vydal se ke mě. Za tohle přece nemůžeš"...

" Nemůžu ?? Už několik měsíců  žijeme stovku mil odsud a díky tvému tvrdohlavému přesvědčení , že musíme zůstat u tvého přítele Jacksona, který nás pozval na svůj přepychovej ranč, sem tu byla jen párkrát ! Tohle je můj život Victore , chápeš to vůbec ? Moje všechno, a já sem svou milovanou práci řídila jen podle pitomých emailů , hlesla sem zničeně a měla sem pocit, že se mi všechno bortí pod rukama. Kdybych o firmu přišla tak..

" Nepřijdeš o ní Kate, to ti slibuju !, vložil se do toho znovu Ryan. Ale musíme si promluvit s lidmi, které mají přístup k heslům ať s tím souhlasíš či ne Kate. Tady se jedná o záchranu nás všech, protože když to takhle půjde dál na kontě nám nezůstane nic, protože jestli sis nevšimla , tak ty čísílka u sum se neustále zvyšují. Ta svině , která tohle dělá stále nemá dost , hřměl Ryan a naštvaně zavřel laptop. 

Ale ale ..uniklo mi něco ? , zaslechla sem Ryanův mírně pobavený hlas a mě neušlo proč. Oči mu klouzali od mého prsteníčku , na němž se vyjímal překrásný čirý diamant , k mému obličeji a pak se podíval na Victora. 

" No , odhalil si nás , pronesl zvesela Victor a objal mě kolem ramen. Miláčku, asi bys to chtěla říct Ryanovi sama , hm ?.. "..

Sklopené oči sem znovu zdvihla k Ryanovi a nadechovala se k odpovědi. 

" Victor mě včera požádal o ruku ", vyklouzlo mi z úst lehčeji než sem předpokládala, jelikož uvnitř sem cítila zábranu. 

" No to je...překvápko, vyhrkl prudce Ryan . Hrozně moc vám oběma gratuluju ! , přeháněl a poplácal Victora chlapsky po zádech. 

Ryan nikdy neuměl lhát a už vůbec ne se přetvařovat. Na to ho znám příliš dlouho. S Victorem nikdy žádný problém neměl občas spolu zašli na pivo a nebo Ryan s Lisbeth chodili často k nám , když jsme byli s Victorem oba doma. 

Vypadal opravdu překvapeně, ale snažil se to maskovat. Jasně sem viděla ten oční signál , kterým mi říkal , že to nechápe. Byl to ten pohled, který říká : Co to pro pána krále vyvádíš ? "...

 Mohlo mi to , ale být jedno.

Ať se to někomu líbí nebo ne, svatba bude co nejdřív , abychom se konečně mohli odstěhovat pryč od Michaela.

Musím Victorovi rozmluvit ten domek , co pro nás našel, přísahala sem si v duchu. Sice bude zklamaný, ale stěhovat se nehodlám. Včera mi to přišlo k chuti , ale rozmyslela sem si to. To by znamenalo přesunout i firmu a já bych si neodpustila, kdyby kvůli mě přišlo o práci tolik lidí. 

" Takže .., do dvou týdnů si o tomhle promluvíme se Steph a Candice", nadechla sem se z hluboka, protože mi to nešlo přes jazyk. Oběma věřím, ale něco je tu špatně a my na to prostě musíme přijít.

" Běž domů Ryane , Lisbeth tě určitě už netrpělivě očekává , popoháněla sem ho. My taky pojedeme,ne ? ", otočila sem se k Victorovi. 

" Jasně " , přitakal a vzal mi kabelku a šel za mnou. 

" Zavolám ti co nejdříve Ryane, teď jsou svátky a nikdo tu stejnak není. Všichni mají placenou dovolenou a já je nehodlám vyrušovat ".

" Dobře , zavoláme si , souhlasil, a objal mě.  A užijte si svátky ! ",mrkl na mě a stiskl Victorovi ruku.

" Ty taky " , odpověděli jsme jednohlasně a nastoupili do auta , které nás opět mělo dovézt na místo, z něhož sem toužila zmizet nadobro..