161.kapitola - Je příliš pozdě ?..

  Ta večeře byla ..katastrofa. Stále sem na sobě cítila ty úpěnlivé pohledy od všech přítomných.

Tak teď jsi šťastná ? , ptala sem se svého obrazu v zrcadle a snažila jsem se alespoň trochu pousmát. Vlasy mi zaboha nešly rozčesat a tak to odnesl kartáč , jímž sem hodila přes celý pokoj. V tu chvíli se otevřeli dveře v nichž se objevila Livie. 

Mohu dál srdíčko nebo po mě taky něco hodíš ?.., opatrně na mne pohlédla a očima přelítla pokoj až k ležícímu kartáči před jejíma nohama. 

" Odpusť Livie , já jen... ", nadzvedla sem ramena a pohledem hledajíc pomoc, sem se jí zadívala do obličeje. 

" Ach beruško moje, co to vyvádíš ? " , přistoupila Livie k ženě , kterou už bezpočet let vnímala jako svou vlastní dceru a vzala ji do náruče. Hladila ji po vlasech a bolestivě přivřela oči nad jejími slzami, jimiž smáčela její hruď.  V dlaních křečovitě svírala dopis od Christophera. Kateina otce. 

" Katy ? Něco tu pro tebe mám" , rozevřela jí dlaně a vložila do nich zažloutlou, na pohled velmi starou obálku. 

" Co je to " ?, hledala sem na zapečetěném dopise nějaké věnování, vzkaz ..cokoliv. 

" Tvůj otec mi tu obálku dal chvíli předtím než zemřel. Nečetla sem její obsah, i když kolikrát sem měla to nutkání to udělat, to mi sakra věř, podívala se mi do obličeje a mě se v nich hromadili další slzy. 

" Je od mého otce ? " , špitla sem nevěřícně, sevřela sem ji silně v dlaních a přitiskla si jí na srdce. 

" Zapřísahal mě , že ti ji musím dát v den tvých zásnub. Vlastně nevím proč, ale říkal, že pak už by mohlo být příliš pozdě. Myslím, že je tam všechno co ti nestihl říct. "...

" Vždyť mě tolik nenáviděl Livie , já...já ho nemůžu otevřít", odhodila sem ho na stolek před sebou a hypnotizovala ho pohledem. 

" Tohle už neříkej Kate, vím , že jste spolu už téměř nemluvili, vaše hádky byli slyšet po celém hotelu, ale uvnitř byl zcela jistě dobrým člověkem, jen jeho alkoholismus z něj dělal netvora. Věřím, že ten dopis nepsal kvůli tomu , aby ti ještě více ublížil. Otevři ho, až si budeš jistá Kate, jen to prosím udělej co nejdříve ", objala mé dlaně a propalovala mě pohledem.

" Jistě , já...snad na to brzo budu mít sílu. Sem bez sebe strachem jaká slova se v dopise nacházejí , otevřu ho až uznám za vhodné. Věř mi Livie, teď už je pozdě na všechno", vzhlédla sem k ní znovu s očima plnýma slz. 

" Myslím, že byste si opravdu měli s Michaelem..."

" Ne ! , zarazila sem jí dříve než mohla pokračovat. Prosím..přestaň o něm mluvit, to je už uzavřená záležitost ", zakroutila sem hlavou a prudce se zvedla. 

" Možná sem už hodně stará Kate, ale hloupá ještě snad ne ! Viděla sem jak jste se na sebe celou dobu koukali ! Jenže jste oba tak tvrdohlavý jak mezci ! Místo , abyste si někam v klidu sedli a promluvili si, děláte jednu chybu za druhou ! "..

" Myslíš si , že mé zasnoubení s Victorem je chyba ? , otázala sem se a zvědavě jí pohlédla do očí. Po tom co mi ten zatracenej chlap udělal a ty to moc dobře víš, ukázala sem na ní naštvaně , nemám právo být šťastná ? Po tolika letech ? "...

" Já jen říkám, že spěcháš tam , kde tě nic nečeká Kate. Victor je úžasný muž, ale jaký budete mít život, když si své srdce dala už dávno jinému ? Nikdy nebudeš šťastná, když si s Michaelem nepromluvíš, protože tě to bude užírat po celý zbytek života. Co když bylo všechno tak trochu jinak než si oba myslíte ? , ťala Livie do živého a já se strachem otřásla. Ty víš , že mám pravdu Kate, a já myslím, že je nejvyšší chvíle spolknout svoji hrdost a promluvit si o tom , jaká je ve skutečnosti pravda."...

" Jenže mi si spolu nemůžeme promluvit Livie , chápeš ? Nejde to..nikdy..., rozbrečela sem se na novo a kárala sem samu sebe jak sem slabá.

Jsme tu už několik měsíců a já si každý den  přeju, aby tahle noční můra konečně skončila ! Hrozně se nenávidím za to, že ho pořád tolik miluju a víš co je nejhorší ? , pohlédla sem své přítelkyni do obličeje a zahlédla tam hořký smutek. Nejhorší na tom všem je, že když jsme spolu...sakra," bouchla sem do polštáře a zavrtěla hlavou nad svými myšlenkami. 

" Takže jste se spolu...", začala Livie opatrně. 

" Jo.., podvedla sem chlapa jako je Victor zrovna s člověkem, kterého bych měla z duše nenávidět ! Jenže k němu nemůžu cítit zášť Livie, já to prostě nedokážu....a k tomu všemu se to nestalo jen jednou", vzlykala sem bolestně a objala sem si kolena. 

" Zlatíčko takhle se utrápíš", pohladila mě po hlavě a znovu mne objala. Přesně to sem potřebovala, bylo to jako by mě objímala má vlastní maminka. Tolik mi chybí. 

Odtáhla sem se od ní a setřela si uslzenou tvář. 

" Vím co si o tom myslíš Livie, ale já a Michael už prostě nemáme další šanci. Ne takhle , zavrtěla sem hlavou a s hlubokým nádechem sem pokračovala. I když je mezi námi stále stejná přitažlivost , na druhou stranu je tu tolik věcí, které nemůžeme jen tak hodit za hlavu. Victor si tohle nezaslouží ! Já mu to nemůžu udělat po tom všem, jak mi pomohl. Je mojí oporou už několik let, on je moje jistota. Moje budoucnost.

Nikdy nedovolím, aby se něco z toho co se stalo mezi mnou a Michaelem dozvěděl, ani o naší minulosti ani o přítomnosti . Nehodlám mu takhle ublížit. Raději budu trpět do konce svých dnů já, než aby to byl on ! Odstěhujeme se do toho domku na druhou stranu polokoule a už nikdy o Michaelovi neuslyším. Jemu v tom bránit samozřejmě nebudu, ale já budu dělat všechno proto, abychom se už nemuseli nikdy setkat. Tohle je mé rozhodnutí a přeji si , aby si ho respektovala. Prosím Livie", vzhlédla sem k jejímu obličeji.

Viděla sem jak se přemáhá. V obličeji se jí zračilo, co si o tom myslí, ale i přesto mě políbila na čelo.

" Bůh ti žehnej holčičko moje, řekla tiše a znovu mě pohladila po vlasech. Doufám, že mě alespoň pozveš na svatbu" , pohrozila mi prstem naštěstí už s milým úsměvem. 

" Samozřejmě , že ano , pousmála sem se. I když se mi svatba zrovna tady v Neverlandu nelíbí, asi s tím už nic nenadělám, pokrčila sem rameny. Ale když je Vitor s Michaelem už domluvený, začla sem naštvaně. A i to jasně dokazuje, jak Michaelovi na mě záleží ne ? Domlouvá mou vlastní svatbu, za mými zády, zatímco pak..

" Jak si řekla zlatíčko, vdáš se a odjedete , ta chvíle tady už ti nemůže ublížit, svatba bude už za 2 týdny,naprosto ignorovala moji poznámku.  Nikdy sem si nemyslela, že se to dá tak rychle stihnout, uchechtla se a mířila ke dveřím. A je vlastně Victor ? Neměli byste být teď spolu ? "..

" Myslím, že dole s ostatním mužským osazenstvem zapíjejí naše zásnuby" , pípla sem tiše.

" Ach tak ..no jak jinak, to se musí, pokrčila Livie rameny. Uvidíme se zítra Katy, dobrou "..

" Dobrou Livie...a děkuju " , objala sem ji pevně. 

Jen co se za ní zabouchly dveře, roztřeseně sem si sedla na postel a vzhlédla ke svému odrazu v zrcadle. Prosímtě bože, pomož mi být natolik silná, abych to všechno zvládla. 

Kdysi sem si myslela, že už více trpět nemůžu. Byla sem duchem nepřítomná , plná bolesti a frustrace.

Za to teď...v jeden moment se mi srdce rozpadlo snad na tisíc kousků. Znovu.

Ve chvíli , kdy sem řekla své " ANO " , muži,  jehož nikdy nedokážu doopravdy milovat.

 A jak už sem dnes řekla...je na všechno příliš pozdě , je to tak , že ?... ....

Děkuji všem svým čtenářům za krásná slova podpory a vítám tu i nové tváře a to Wendy, Michaela a Smooth Annie