Laneey | 160. kapitola - Vezmeš si mě ?...

 Blyštící kámen přitahoval můj pohled jako magnet a já nemohla uvěřit, co se právě teď děje. Chtělo se mi strašně křičet a hrozně sem toužila po tom se někam schovat. Někam , kde už mě nikdo nenajde. Znáte ten pocit ? ..Pocit, že se dusíte a nemůžete s tím nic udělat ? ..Tak právě takhle se teď cítím.

Měla sem pocit, jakoby mi někdo zacpal ústa. Tak takhle chutná beznaděj. Jste na okraji propasti a nemůžete couvnout. Nemáte jinou možnost než skočit. Musíte to udělat, i když v hloubi srdce byste chtěli žít.  

Proboha, vždyť jsou Vánoce. Lidé by měli zářit štěstím a prozpěvovat si notoricky známé melodie. Jsou plné překvapení. Ale tohle je asi to největší překvapení jaké sem kdy zažila. Do očí se mi derou slzy a já si nejsem jistá, jestli štěstím. Co si to namlouvám ? Samozřejmě , že to tak není...

Victor je jedinečný chlap. Co víc si přát, než člověka, se kterým si rozumíte, nikdy se nehádáte, máte spoustu společných zájmů.. ? A jen tak mimochodem s ním 5 let žijete v jednom bytě.

O ty chvíle volna co nám jsou dopřány, si vždycky s velkou oblibou zavoláme do čínské restaurace, která se nachází jen o dva bloky dál, sedneme si k televizi a při cpaní se nezdravýma mastnýma nudlema komentujeme staré filmy. Bože, jak dlouho jsme to už nedělali ? Schází mi to. Od té doby co jsme na tady je všechno jinak....

Opravdu si nevzpomenu, že bychom se někdy pohádali. Victor je chápavý a klidný člověk, za to já sem jeho pravý opak. Možná proto, si tolik rozumíme. Ale jakkoliv sem se snažila a dělala možné i nemožné, nikdy sem k němu nepocítila nic víc. Nikdy to nebyla ta vášnivá láska jako kdysi s ...

Vzhlédla sem k muži, jemuž moje srdce bezvýhradně patřilo. Bilo pro něho stejně silně jako tehdy. Pořád ten stejný rytmus jako když jsme se setkali poprvé. Nikdy se nezměnil a to ani potom, co mi zlomil srdce a zasnoubil se s jinou.

To to tehdy pro něj opravdu znamenalo tak málo, že mi po tolika letech nedokáže říct pravdu do očí ?  Zbaběle mi tehdy přestal odpovídat na dopisy, nezavolal a nakonec mi poslal pár řádků, k němuž přiložil svatební oznámení. Pár řádků, které neznamenaly nic. 

A i přes všechnu tu bolest, kterou sem musela prožívala spolu s naším ještě nenarozeným miminkem, sem ho nedokázala nenávidět. Hledala sem chybu u sebe a nechala jsem to být. Tehdy sem si říkala, že to musel být osud, že se naše cesty rozdělili. Tak proč jsme se museli znovu potkat ? ...

Přehrávala sem si náš pobyt tady od počátku a celou tu dobu se ke mně Mike choval jako k někomu , kdo ho zranil a ublížil mu. Choval se arogantně a povýšenecky. Neměla bych se snad cítit přesně takhle já ? Ukázat mu, že i když je to slavný Michael Jackson, neposadím se z něj na zadek , jen co přijedu ? .. A co sem udělala ? ..Nechala ho vkradnout se mi do srdce. Znovu.

Mysl mi zabloudila k našemu společnému výletu do Gary. Viděla sem jak to v něm vře a nakonec na mě vyjel s tím, že sem ho opustila kvůli jinému. Proč si to myslí ? Proč bych proboha...Paměť mi tehdy nefungovala, za to teď už jede na plné obrátky. Musí mít přece nějaký důvod si toto myslet přece.

Co když mu někdo...ale ne , to není možné. Nikdo přece o nás nevěděl kromě Marion, LaToyi a Randyho. Až na...

Bože můj, zavřela sem bolestivě oči. Až příliš dobře si teď vybavuji otcův pohrdavý výraz, kdykoliv sem se zmínila o Michaelovi. On to věděl už dávno předtím, než jsme se odstěhovali. Je možné , aby...

Ne to by mi přece neudělal. Vždyť to byl můj táta, přece by neobral vlastního vnuka o otce jen pro svoji pýchu. I když mě nenáviděl. A též nenáviděl i miminko , které sem nosila pod srdcem. Nikdy nezapomenu tu noc, kdy ho nazval bastardem. Byl sice opilý, ale stále při smyslech. Strašně jsme se tehdy pohádali a nemluvili jsme spolu. A on pár dní na to zemřel. Doslova se upil k smrti a mě se v tu chvíli zhroutil celý svět. Jako by toho už tak bylo málo. Nedokázala sem se postarat o vlastního otce natož o malé dítě.

Oliver byl krásné zdravé miminko. Livie mi s ním pomáhala jak jen mohla. Husté tmavé vlásky se mu kroutili a obrovskýma hnědýma očima pozoroval všechno co se kolem něho děje. Velmi rád vnímal zvuky a  miloval, když jsem s ním vyšla ven na čerstvý vzduch. Někam daleko z rušného městského prostředí. Sedávali jsme u malé fontánky na kraji města. 

Byl pro mě vším. Jediným světlým bodem v životě. Neměla sem nic a přesto sem měla všechno. Měla sem Olieho. Bylo to úžasně bystré a zároveň tiché batole. V noci klidně spal, málokdy sem k němu vstávala, jen v případě , že měl příliš mokrou plínku. A to bylo úžasné, jelikož sem chtě nechtě musela přes den chodit do práce, takže sem se domů vracela dost unavená. Děkovala sem bohu za to, že není jako ostatní děti. Ukřičené tak, že si nemůžete dovolit ani na okamžik zavřít oči.

Občas sem si ho mohla vzít sebou, i když pan. Robbins nebyl příliš nadšený. Jak vždycky říkal : " Mimino do knihovny nepatří " !. Tudíž ho často hlídala právě Livie.

Každé ráno mě vzbudilo jeho broukání a pohyb.  Jakmile začal pobrekávat , vzala sem si ho do postele a přitiskla si ho k sobě, abych ho nakojila. Ale jedno ráno bylo ..jiné. A pak už nikdy nic nebylo stejné...

........................................................................................................................................

" Kate " ..?..

 Och..já...zvedla sem se prudce od stolu až sem převrhla sklenici s džusem. 

" Nech to být , utřu to, vyhrkla Susan a odběhla do kuchyně. 

Matně sem zpozorovala , že se Victor též prudce zvedl a pohladil mne po vlasech. 

" Jsi v pořádku ? ..Asi sem tě trochu vyděsil, viď ? ..Odpusť mi to, prosím. Nemusíš mi odpovídat hned, vím že ...."..

"Ne, ne..já ..odpusť ty mě Victore ! Já sem se trochu zamyslela , jen sem"..

!Kate, já vím, že jsme se o svatbě prakticky nikdy pořádně nebavili, ale měl sem pocit, že bychom měli a mohli udělat další krok. Tuhle večeři jsme tady s Mikem naplánovali narychlo asi předevčírem po telefonu, byl to momentální nápad spojit Vánoce s našimi zásnubami. A svatba by se mohla uspořádat tady v Neverlandu, tak jak navrhl Michael, mrkl na něj a oči opět zabodl do těch mých. Tedy..pokud bys s tím souhlasila ..?.."..

Tak moment, zarazila sem v duchu a znovu sem se zadívala na druhý konec stolu, kde tiše seděl Michael. Oči měl upřené na talíř, jenž ležel předním a v jeden okamžik se naše pohledy střetly.

Asi nikdy sem neměla takovou chuť někoho praštit ! Sledovala sem skleničku před sebou a vážně sem rozmýšlela nad tím jak ho s ní praštit po hlavě, aniž by si toho kdokoliv všiml. 

Takže on s Victorem domlouvá za mými zády zásnubní večeři , ale chvíli na to se mě odvažuje svést ve stáji ? Jak může být někdo tak..

No ty ses taky zrovna dvakrát nebránila Kate, šeptal mi zlověstný hlásek. Sekla sem po Mikovi pohledem a přísahám, že kdyby se dalo pohledem vraždit, tak už tu není. 

" Mělo to být překvapení " , pokrčil omluvně rameny, ale jinak vypadal jakoby mu bylo všechno fuk. Proč by taky nemělo ? Vždyť mi mělo být jasné, že si pan Jackson chce jen užívat ! Na ty jeho řeči alá "nikdy sem tě nepřestal milovat" mu neskočím ! Co si myslí ?..

S pohledem " můžeš mi vlízt na záda " , jsem mu taky s notným sarkasmem odpověděla. : " No..tak to se vám vážně povedlo " , a doslova sem ho propalovala nenávistným pohledem. 

Bylo mi Victora líto, poznala sem, že sem to asi přehnala, jelikož sem cítila jak vedle mě ztuhl a postavil se na nohy. 

 " Odpusť mi...asi je to příliš brzo, nemusíš mi odpovídat hned ale..."...

" Victore já sem .." , ne nech mě to doříct, zastavila sem jeho námitku a zvedla sem se taky. 

" Opravdu mě to zaskočilo, protože...nikdy jsme o tomhle nemluvili a netušila sem, že by si tohle chtěl. No..ale teď si myslím že.., zadívala sem se mu do očí a věděla sem , že je to správné.  Naučím se ho milovat . Musím to přece alespoň zkusit ! Udělal toho pro mě tolik, že sem mu nesmírně zavázaná. Tolik mu toho dlužím. A pokud chce svatbu, má ji mít. 

Z hluboka sem se nadechla a znovu sem k němu vzhlédla.

" Myslím si, že to vůbec není špatný nápad a proto říkám ANO.." ...