Laneey | 159. kapitola - Sváteční veřeře..

 " Myslím, že by sis měl vzít nějakou kravatu nebo motýlka, brácho. Vypadáš jako hastrman v tý rozevlátý košili, kterou si nejseš schopnej zastrčit ani za gatě" , smál se Jermaine, zatímco se mu snažil zkrotit trčící vlasy.

" Nech toho ", ohradil se Michael a podrážděně se mu vyvlíkl.

" Heleť já nemůžu za to, že seš takový pako Miku , rýpnul si do něj znovu Jermaine , ale to už Michael viděl rudě.

" Přestaň se po mě vozit Jermaine, máš řeči jak Elizabeth a mě to vytáčí ! Můžete mi dát všichni pokoj a nechat mě žít ?!! "...

" Ty nežiješ, ale přežíváš a všichni to vidí Miku ! Ačkoliv se nezdáš, dokázals si jít vždycky tvrdě za svým cílem, alespoň co se kariéry týče. Ale co tvůj osobní život ??..."..

Jermaine !!..

" Ne nech mě to doříct ! Tvůj osobní život byl vždycky katastrofa ! Proč i teď nebojuješ o to co chceš ?! Takového tě neznám Miku ", rozhodil rukama Jermaine a složil si je na prsou.

" Nevím o čem mluvíš ! Do mýho soukromýho života se nemáš co plést a teď mě nech projít, dojdu si pro tu kravatu , když ti na tom tak záleží ", odsekl Michael a snažil se kolem svého bratra projít.

" Tak to ne, poslechni mě jednou v životě sakra ! ", čapl ho za ruku a stáhl ho zpátky. Michael si ho vztekle přeměřil a zarytě mlčel.

" Řekni mi Miku...opravdu ji znovu necháš jít ? Proč proboha? Živě si pamatuju jak ti bylo, když jsme se tehdy vrátili a nenašels ji. Dostávali jsme tě z toho hodně dlouho Miku a už to nechci zažít znovu a myslím, že ty taky ne. Tak proč nejdeš za ní a nepromluvíte si dřív ,než bude pozdě ?..."..

" Nepleť se do toho Jermaine ! Už je dávno pozdě , rozumíš ?? ,myslel sem si, že jsem ti řekl jasně , že už se o tom nemíním bavit !"..

" Bože ty seš tak..paličatej sakra !! V tomhle si úplně stejný jako náš otec"...

" Už nikdy neříkej , že sem stejný jako Joseph !", ohradil se Michael a měl co dělat, aby Jermainovi jednu nevrazil.

" Vím, že to nerad slyšíš, ale mám pravdu. Nikdy sem nepoznal tvrdohlavějšího člověka než seš ty a Joe je úplně stejný. Ať už si proti němu stavíš sebelepší obranu, pořád je to tvůj otec a to nezměníš. V mnoha ohledech seš mu tolik podobnej Miku.., naštěstí ne v těch nejhorších.", rýpnul si znovu Jermaine.

" Pro tvé dobro budu dělat, že sem to neslyšel", zavrčel Mike skrz stisknutou čelist.

 " Miku sakra proč to děláš ? Kopeš do všech kolem sebe jen proto, že si neumíš uspořádat vlastní život. Chci ti přece pomoct ,tak..."..

" Žádnou nepotřebuju co na tom nechápeš? Můžete mě prosím vás nechat už být ? Mám všech plný zuby" , rozkřičel se Michael na celé kolo.

Jermaine přemýšlel jestli už ho někdy viděl tak rozzlobeného. Nebo spíše frustrovaného, pomyslel si a  přistoupil ke svému bratrovi blíže ve snaze ho obejmout. Mike od něj odstoupil a zvláštně se na něj podíval. 

" Fajn tak já ti to teda povím, když jinak nedáš! ...Možná sem si chvíli myslel, že ji ještě pořád miluju, ale je to omyl. Ta láska zemřela už před mnoha lety Jermaine, je to něco co nelze vrátit zpátky. Lituju tý chvíle, kdy sem Victorovi nabídl přístřeší, protože kdybych věděl, že je jeho přítelkyní tak bych to nikdy neudělal !! Pro mě je už dávno mrtvá, odsekával slova jako kusy ledu a bez jakýchkoliv emocí mu hleděl do očí.

Jermaine ale věděl, že za tím vším sedí na vysokém pomyslném trůně bolest, tak hluboká a živá, se kterou se Mike nikdy nevypořádal. Chtěl něco namítnout, ale Michael ho pokaždé mávnutím ruky zastavil.

" Kdybych ji chtěl zpátky, už bych jí dávno vyhledal a určitě bych to nenechával na náhodě. Neudělal sem to , protože mi je daleko líp bez ní a nepřeju si, aby si ještě někdy načínal rozhovor na toto již uzavřené téma ! Doufám, že je ti to jasné ! Možná sem si potřeboval jen užít co ty víš ? Stejně během pár dní odejde a když ji tu její drahý přítel nechával tak dlouho samotnou, proč toho nevyužít , když nebyl po ruce nikdo jinej?"..

Jermaine se ho opět snažil zastavit, ale nemínil ho poslouchat. "Ať se vdá a má dětí kolik jen chce, to je každého věc a mě na tom nezáleží, tobě snad ano ? Teď už doufám si spokojený s odpovědí !", vypověděl rychle a zaťal obě dlaně v pěst. 

Sledoval Jermainův výraz , který se upínal kamsi za něj. S neblahým pocitem se otočil a na sucho polkl při pohledu na strnulou ženskou postavu stojící na schodech těsně za ním. Jakto, že ji neslyšel scházet ? Proč probůh žvaní takové nesmysly, když...

" Kate ?! ", snažil se jí pohybem ruky zastavit, ale vysmekla se mu. S ublíženýma očima mu hleděla do tváře a jemu bylo jasné, že bojuje sama se sebou. Jak znal Kate už dávno by mu vrazila facku, ale nechtěla dělat scénu před Jermainem. Nejraději by jí teď někam odtáhl, aby byli zase sami a mohli si spolu konečně promluvit. Proč to neudělal už dávno sakra ? ..Odpověď znal. Protože je to slaboch, kterej lituje jen sám sebe . A teď už je na všechno pozdě. 

Kolik toho mohla slyšet ? ...Dle jejího výrazu asi všechno. Zakroutil hlavou ve snaze jí nastínit, že nic z toho nemyslel doopravdy. Znovu k ní natáhl dlaň a chytil ji za paži. 

Vytrhla se mu a rychlým krokem ho obešla, aniž by mu věnovala další pohled. Nebyl potřeba.

" No, tak doufám, že teď už seš spokojenej ty Miku , přesně tohle si chtěl tak, teď to máš a dojdi si pro tu kravatu prosímtě ", promluvil do hrobového ticha Jermaine a stejně jako Kate, ho bez dalšího povšimnutí obešel a šel do přijímací haly.

......................................................................................

Vřelo to ve mě. V uších mi zvonilo a můj žaludek mi oznamoval , že dneska v žádném případě už nic nestráví.

" Kate, zlato jsi v pořádku ? ", sklonil se ke mě Victor starostlivě , když sem do sebe hodila dalšího panáka whisky, mezitímco se Michael uveleboval v čele stolu. Po očku sem ho sledovala a měla sto chutí mu vyškrábat oči. Parchant !, ulevila sem si v duchu. Tak on si milostpán potřeboval jen užít !..

" Jsem Victore díky jen..mohl bys mi ještě nalít , prosím ? ", usmála sem se na něj přeslazeně a nastavila mu skleničku.

" Chvilku s tím počkej a snad budeme mít co oslavovat " , mrkl na mě a s malou vidličkou v ruce a malým cinknutím o skleničku si vynutil ticho. Všichni štěbetající u stolu stočili pohled na vysokého muže stojícího vedle mě a jako na povel ztichli. 

Alesha běhala kolem stolu s šampaňským a nakonec zcela červená  usedla k dětem na již připravenou židli. 

" Jestli dovolíte drazí, i přesto, že tu nejsem pánem domu, bych chtěl provést přípitek, Michael mě jistě omluví " , zazubil se na něj a Mike mu s přehnaným úsměvem pokynul rukou. Seděla sem sice na druhém konci , ale i přesto sem Michaela vnímala jako kdyby seděl těsně u mě. Jeho neustálý pohled , nímž mě provrtával od chvíle kdy si přisedl mě dost znervózňoval.

 To , že jsme se tu letos v čase vánočním mohli sejít na tomto přenádherném místě vděčíme jen jedinému člověku. S Kate jsme poznali spoustu báječných přátel a chtěli bychom společně poděkovat našemu drahému vyjímečnému příteli Michaelovi! Sice už sem ti to říkal, ale teď je to officiální, děkuju za všechno, zasmál se a mrkl na Mika. S nelibostí sem to sledovala a raději sem si nalila další skleničku.

Veškerý oční kontakt , který se snažil navázat byl tabu. Slyšela sem toho dost a to mi stačilo. Nejraději bych byla na druhé straně zeměkoule, co nejdál od něj, ale i přesto sem se přemáhala , jen proto, že to byla sváteční štědrovečerní večeře. Přece si to nemůžu tolik brát. Vždyť co na tom záleží ? Co nevidět odsud odjedeme a už se nikdy neuvidíme. Tedy alespoň my dva, vzhlédla sem k Victorovi a pochybovala sem , že kvůli mě by ukončil své přátelství s Mikem. 

Victor proslovy uměl. Vždyť je to taky právník. A mě teď docela mrzelo, že ho nevnímám. Neslyšela sem nic, jen tlukot vlastního srdce a bušení ve spáncích. Potřebuju si lehnout, jak dlouho tohle utrpení potrvá?...

Steph vedle mě se neklidně ošila a dloubla mne do žeber. Chtěla sem se zeptat co to mělo znamenat , ale...

" Má milovaná Kate,  jsme spolu už tak dlouho a vím, že jsme o tom moc nemluvili, ale ...", proniklo mi do mozku, otočila sem hlavou  a vzhlédla jsem k vysokému muži vedle mě. Obvykle se neustále usmíval, ale v tuhle chvíli se tvářil více než vážně. Chvílemi sem neposlouchala , o čem že to vlastně mluví mi došlo ve chvíli, kdy si sáhl do náprsní kapsy a vytáhl tmavě zelenou sametovou krabičku.

Jako ve snu sem zaslechla jak přítomné dámy u stolu hlasitě vydechly vzrušením. 

Slzy mi vhrkly do očí, když si Victor klekl na koleno a úpěnlivě mi hleděl do obličeje. 

" Bože ...nedělej to.." , chtělo se mi vykřiknout, ale raději sem si zakryla ústa , když sem spatřila překrásný jemný kroužek s jediným broušeným kamenem uprostřed. 

" Drahá Katherine, prokážeš mi tu čest a staneš se mojí ženou??..."..