158. kapitola - Příjezd na Neverland..

 " Velmi ráda Vás poznávám pane Jacksone, jmenuji se Livie...".

" Velmi mě těší Livie, prosím tykejme si, já jsem Michael " ,  přijal její nabízenou ruku a jemně políbil její hřbet. Livie i přes svůj požehnaný věk zčervenala jako zralé rajčátko a opětovala mu úsměv od ucha k uchu.

" To je ale nádherná princeznička" !, vykřikla nadšeně když spatřila Parisku v Michaelově náruči a pohladila malou po buclatých tvářičkách.

" To je má dcerka Paris", dodal pyšně.

Mé oči bezostyšně přejížděli po jeho krásné tváři a i tak trochu sem záviděla Parisce, že si může užívat náruč svého otce dosyta. Nepochybovala sem o tom, že i Oliverovi by byl výborným otcem. Do očí se mi hromadily slzy a já se snažila je rychlým mrkáním zastavit. Michael by přece pochopil proč sem mu to neřekla. Musela sem, vždyt byl čerstvě ženatý a já sem prostě nemohla jen tak přijet a říct mu : Ahoj Miku , tohle je Oliver, náš syn....

Nemohla sem. Nemohla bych žít s vědomím, že bych takovýmto způsobem rozbila právě uzavřené manželství.. Nikdy se o něm nesmí dozvědět.

 S dětmi mu to nesmírně slušelo a nebudu lhát, když řeknu, že i on sám je tak trochu dítě. I když v jiných ohledech....je to naprosto vyloučeno. Snažila sem si ho absolutně nevšímat, seč to bylo více než těžké. I přeze všechny vnitřní protesty mi oči neustále utíkali k němu a hladili alespoň pohledem horké tělo, jenž sem tolikrát svírala v náručí.

" Pojďte ukážu Vám dům a váš pokoj, pak se podíváme po ranči, jestli souhlasíte a nejste unavená z cesty",  pobídl  Michael Livii kupředu, čímž přerušil nebezpečný tok mých myšlenek. Naštěstí si ničeho nevšiml. Ostatně mne ani nepozdravil, natož, aby se na mne podíval....

" Nezlobte se Michaeli, ale nezdržím tu moc dlouho, přespím u Kate v bytě, přijela jsem jen kvůli ní" , otočila se na mě s úsměvem.

" Naprosto neexistuje ! Zítra je štědrý den a vy tu zůstanete na dnešní slavnostní večeři. Nedovolil bych, aby jste se pozdě večer přesouvala někam jinam. Pokojů je tu více než dost, do desíti minut bude připravený i jeden pro Vás Livie, pokud souhlasíte ?"...

" Oh.

.no když jinak nedáte", svolila a ohromeně na Mika zírala.

Bylo vidno jak jím je unešená. Už je to tu zas !! Proč musí takhle působit na všechny lidi kolem sebe ? ..To není fér, těžce sem si povzdechla a pohladila malého prince po vláskách. Se zavýsknutím ke mně přiběhl hned, jakmile mne zbystřil vystupovat z auta.

" Co to je za tetu ?", vzhlédl ke mně s vykulenýma očkama a natáhl ke mně své malé ručičky.

Vzala sem ho do náruče a přišla blíže k Livii.

" A ty musíš být Prince, viď ?"..

Prince vypadal překvapeně. Bez jakéhokoliv štěbetání přikývl, přičemž ostražitě pozoroval Livii , která urputně hledala něco v kabelce. Podala mu sáček bonbonů a Princovi se rozzářili očička nadšením. 

" Jak se říká Princi ? ", ozval se Michael.

" Děkujuu " , vykvikl Prince a vrhl se k Livii do náruče. jaqk málo stačí k dětské radosti.

Společně jsme se poté vydali do domu.

..........................................................................................

Elizabeth byla úžasná. Vůbec mě nepřekvapuje , že jsou si s Michaelem tak blízcí. Z jejích očí, gest a to jak o něm mluví vypovídá o ohromné upřímné lásce, kterou k němu cítí. Povídali jsme si u horkého mátového čaje společně se Susan. Ty dvě si padly do noty. Povídali si jakoby se znali celý život a ne jen pár hodin.

Steph něco probírala s Janet a Victor seděl s Michaelem a oběma jeho bodyguardy u stolku. Wayn s Victorem se něčemu hlasitě smáli , takže sem neodolala a stočila svůj pohled na ty čtyři sedící opodál.

V tu chvíli zvedl svůj pohled i Michael a zavrtal se do mých očí. Neusmíval se, a jeho oči byli vážné. Zhluboka sem se nadechla , ale i přesto sem měla pocit , že to nestačí a já se udusím. Co ten pohled znamená ? ..Jakoby říkal " to mi vysvětlíš". Měla sem pocit, jako bych v nich zahlédla i špetku radosti, ale tím sem si nebyla jistá.

Byla sem nervózní. O čem tam mohou mluvit ? Je pro mě dosti těžké vidět Victora s Michaelem pohromadě. Ale za to si můžu sama. Kdybych nebyla tak hloupá husa, už tu dávno nejsem.

Nejistě sem znovu pohlédla do Michaelovi tváře. Jsem si až moc dobře vědoma, že musím odsud co nejdříve odejít. Jsme tu s Victorem už dost dlouho a já prostě nemůžu dále setrvávat v Michaelově blízkosti. Nemůžu, polkla sem naprázdno. 

Livie byla z Michaela a vůbec z celého Neverlandu unešená, což mi na klidu vůbec nepřidávalo. Vnímala sem její pohledy a raději sem se držela co nejdále od Mika. 

Včera mne Victor dost překvapil. Nečekala sem ho tak brzy. Nikdy sem nechtěla, aby kvůli mě odkládal svojí práci, vždyť takhle jsme to dělali spousty let. Práce byla pro nás oba tím nejdůležitějším. Taky sem mu včera trochu vynadala, že sem jel úplně zbytečně. Vždyť se nic tak závažného nestalo. 

" Nestalo ? , vyjekl včera nevěřícně. Tak ty ztratíš vědomí, Susan mi volá s panikou v hlase , že seš v nemocnici a ty si myslíš, že se budu dále zaobývat prací a nechám tě tu samotnou ? Jsi blázínek jestli si tohle opravdu myslíš", pohladil mě po tváři a zvláštně se na mě podíval. 

" Promiň Victore..já jen..Nechci , aby sis o mě dělal takové starosti, omdlela jsem jen kvůli vracející se paměti toť vše. Případ , který teď řešíš je dost složitej, měl bys tam být, upozornila sem ho jemně a opětovala mu milý úsměv. 

Teď chci být tady. S tebou ...a jsou přeci Vánoce a já ti slíbil, že se brzy vrátím, dodal a věnoval mi vlhký polibek na čelo. Jemně sem zavřela oči a zahanbeně sem si vzpomněla co sem vyváděla v jeho nepřítomnosti.

Úžasnějšího chlapa sem si nemohla přát. Rozumíme si prakticky ve všem, nepřekážíme si a nepamatuju se, že bychom se někdy pohádali. Tak proč sem se do něj nezamilovala ? Zaslouží si respekt a lásku a já mám strach , že to je přesně to, co já mu nemůžu nikdy dát. 

Ale i přesto...Nevzdám se tak snadno.

............................................................................................................................

Sprcha byla balzámem pro mé rozbolavěné tělo. Stála sem tam několik minut jen tak a nechala po sobě stékat proudy vlažné vody. S donucením sem se zabalila do osušky a vyšla sem do pokoje. 

Vydechla sem úžasem ! Na mé posteli ležely ty nejnádhernější šaty jaké sem kdy viděla. Tmavě zelená barva byla prozářená drobnými flitry. Prsty sem se jemně dotkla šifonové látky a mé oči zaplesaly radostí. Zrak mi ulpěl na malém papírku vedle šatů s jednou žlutou růží. 

" Drahá Kate " ,

budu velmi potěšen ,

když si šaty vezmeš na dnešní slavnostní večeři.

Přijmi je ode mě jako jeden z předvánočních dárků.

Těším se. Večeře je v 18 hodin.

S láskou Victor..

O tom nepochybuj! Tuhle nádheru už nedám z ruky, zasmála sem se , ale s pohledem na hodinky mi úsměv trochu zamrzl. Mám necelých třicet minut ze sebe udělat princeznu....