34. kapitola - Provinilost na místě..

Smutně jsem si povzdechla. Nejhezčí kluk z Gary, s kšticí hustých vlasů, hlubokýma očima, které se teď tázavě upírali přímo na ni, mířil dlouhými kroky k jejímu autu.

" Kate, co tu proboha děláš ? " , sklonil se ke mě se starostlivým výrazem ve tváři, ale já si nemohla pomoct a znovu se rozplakala. Brečela jsem pro všechno, od doby smrti mé matky, spolu s ní jsem vlastně ztratila i otce, když jsem si musela připustit, že Michael mě nikdy milovat nebude, pro svou ztracenou sebeúctu i pro zradu Tommyho Hilfingera. Michael beze slov otevřel dveře auta, chytil ji za roztřesená ramena a vytáhl ven.

Ovinula jsem mu paže kolem krku a hledala v jeho objetí útěchu. Potřebovala jsem přítele, kamaráda z dětství, který mi vždy pomohl v zatím nejtežších chvílích mého života.

Jak tohle nesnášel. Prostě nesnesl pohled na to , jak je strašně nešťastná a pomyšlení , že hlavním původcem jejího smutku je on sám , ho sžíralo. Znal ji přece spoustu let a dobře věděl, jak je silná. Ta malá dívenka, která oplakala svou matku v tak brzkém věku, vyrostla v dívku se silným charakterem, která se nikdy neuchylovala k pláči pro nějakou maličkost, ale taky věděl jak má citlivou duši. 

Jestli teď pláče takhle moc, tak musí skutečně ošklivě trpět. V mysli mu znovu proběhla ta scéna, kterou zahrál u ní doma, aby jí od sebe odehnal. Scéna, při které se jí musel nadosmrti znechutit.

" Tak už neplač , zlatíčko "  to bude dobrý. Jsem tu s tebou, ale už přestaň plakat, holčičko moje, uklidňoval ji. Nedokázala přestat a stále tiše vzlykala, a toho ničilo.

S Kateyiným chvějícím se tělem v náruči klopýtal bosýma nohama po štěrku, který pokrýval cestičku k jejímu domu.  Vstupní dveře rozkopl nohou a mířil s Kate do jejího pokoje, zatím co doufal, že není její otec doma a je opět někde v hospodě. Nechtěl, aby ji viděl takhle zničenou, i když dost  možná , by mu to bylo jedno, vzhledem k jeho těžkému alkoholismu, povzdechl si utrápeně.

Stále se ho křečovitě držela kolem krku, když ji pokládal na měkkou pohovku. Všechno sem to zavinil sám, vyčítal si a bezmocně si uvědomoval, že to co se stalo, už nemůže nijak napravit. Cítil se provinile, bídně...jako ten největší mizera, ale i přes to nemohl nevnímat její drobné tělo, které se k němu tisklo a její ruce, které ho stále objímaly. Ale nejvíc ze všeho si uvědomoval, že je v jeho náruči proto, že teď ze všeho nejvíc potřebuje přátelské konejšení. I od někoho , kdo jí předtím vlastně nejvíce ublížil. Musí pro ni být jen přítel , ne muž, který by ji chtěl ukonejšit tím nejpřirozenějším způsobem.

Lámalo mu srdce, když cítil její slzy, které mu ulpívaly na hrudi.

. Sevřel ji o trochu víc, lehce jí políbil do vlasů a šeptal jí uklidňující slůvka z dob jejich dětství.

Po chvíli konečně zvedla hlavu a ukázala mu své opuchlé oči, které si otírala hřbetem ruky. Tiše sledoval, jak se snaží překonat, tenhle pro ni tak zahanbující záchvat pláče.

" Počkej vteřinku, ano ? " , řekl a rychle vyběhl z pokoje. Když se vrátil, bylo na ní vidět, že se pokusila tu chvilku co byl pryč,využít k tomu aby se trochu sebrala. Podal ji sklenici studené vody a vložil ji do rukou krabici papírových kapesníků.

" Promiň, mi to " , zamumlala jsem..., nějak po tom všem nemůžu nabrat dech.

" Asi bych se neměl moc vyptávat, někdo ti moc ublížil a mám bohužel dojem, že sem to byl já, to já se ti omlouvám, Kate, neměl jsem na to právo " , smutně si povzdychl , když viděl, že se stále tváří jako hromádka neštěstí.

" Někdo i něco " , řekla jsem váhavě a vzala si kapesník, ve snaze utřít rozmazané stíny kolem očí, abych nevypadala jako mýval. Michael si ke mě přisedl a objal mě. Přitulila jsem se k němu, ruce mu položila znovu kolem krku a hlavu mu opřela zespoda o bradu, jak jsme to pokaždé dělávali.

" Možná, by ti pomohlo, kdyby si mě praštila " , ozval se najednou.

" Praštila " ? ....

No,  za to, že jsem takový hulvát , po těch slovech jsem cítila ještě silněji jeho objetí.

" Za to nikdo nemůže, jaký je " , řekla jsem upřímně, zatímco mě hladil po ruce a já se mezitím pomalu uklidňovala.

" Je mi strašně líto, že si kvůli mě musela takhle plakat " ....

" Jen , aby sis nemyslel, to nebylo jen kvůli tobě ...... "

Poznámka : tenhle díl měl být delší, ale rozhodla jsem se ten zbytek s pojit s další kapitolkou :-) jinak doufám, že se líbí :)