Laneey | 156. kapitola - Správná výchova ..

 " Chlapče můj, prosímtě jak je Kate ? ", nikdo nám tu nechce nic říct, ozvala se z poza stolku Catherine, přičemž hleděla na oba muže. Pokaždé, když se tihle dva střetly tak to byla pohroma. Kolikrát si přála, aby se to mezi nimi urovnalo, ale to by musel přijít nějký zázrak. Bylo mezi nimi příliš nevyřešených věcí ...

Ať už byl Joe jaký byl, pořád to byl muž , kterého si kdysi vzala a porodila mu děti. Svým způsobem ho bude nadosmrti milovat a to je to co Michael nikdy nepochopil. Vždy, když přišla řeč na tohle téma byl Michael neoblomný. Téměř ji prosil, aby ho už konečně opustila a začala žít znovu. Nechtěl ji pochopit proč to nikdy neudělala. Joe byl její velká láska z mládí a hodlala s ním zůstat až dokud je smrt jednoho z nich nerozdělí. Tak jako si to kdysi před pánem Bohem slíbili. 

Joseph byl tvrdý a neoblomný . Ale není to člověk bez srdce. I když před několika lety o tom pochybovala. A i přesto držela s ním a neřekla ani slovo.

Dlouho se pak nedokázala podívat svému drahému synovi do očí. Ale to už je velmi dávno. Michael se s tím vypořádal po svém. Tušila ale, že na Kate nikdy nezapomněl. Jednou přijde chvíle, kdy pravda vyplave na povrch a toho se děsila. Nepřežila by , kdyby se na ní její syn zadíval tím pohrdavým pohledem jakým pozoroval Josepha.

" Už se konečně probrala a je v pořádku " , odpověděl jí Michael aniž by spouštěl tvrdý pohled ze svého otce. 

 Tady není místo ani čas na hádky, vložila se do toho znovu Catherine. Hrozilo totiž, že se ti dva do sebe okamžitě pustí. Konflikt byl nevyhnutelný a ona to věděla. Ale nemohla dopustit , aby to proběhlo tady. V nemocnici.

Joe se chápavě podíval na svoji ženu a zatáhl Michaela stranou.

" Opravdu se tu s tebou nemíním dohadovat o pitomostech Miku. Vím, že mezi námi vře válka a nemáme zrovna dobrý vztah, ale i přesto si můj syn a já tě miluju , i když už mi to dávno nevěříš", klesl mu hlas a zadíval se do Mikova brunátného obličeje.

Doslova viděl sám sebe , když byl mladý. Neoblomný a tvrdohlavý. Naštěstí toho více zdědil po Catherine a za to byl Bohu nesmírně vděčný.

" Víc co ti leží v žaludku , na to tě až moc dobře znám" ,  promluvil znovu a donutil Mika aby se mu podíval do očí.

" Na svá vnoučata, bych v životě nevztáhl ruku Michaeli rozumíš ?" ..Nejsem dokonalý člověk Miku a vím , že sem ti nebyl zrovna dobrým otcem, ale člověk se ze svých chyb učí. A taky na ně doplácí.

"Nemůžeš mi říkat , kdy je mohu vidět a kdy ne ! Myslím, že už ti nemám co říct" , přejel ho pohledem, pustil mu paži a pomalu se vydal chodbou ven.

Michael se zkoprněle díval jak jeho otec odchází z nemocnice a nevěřícně zakroutil hlavou. Co si jen myslí ? Už nikdy mu nebude věřit. Zarazilo ho, že se ani slůvkem nezmínil o Kate . O důvodu , proč jsou vůbec tady...

 Při pohledu na svou matku se zarazil. Catherine na něj uhodila ublíženýma očima a on se zmohl jen na pokrčení rameny.

" Já vím Miku ", pohladila ho po tváři, když si k ní klekl.

.........................................................................................................

O několik hodin později..

 "Wayne ?.."..

" Já tu dnes zůstanu přes noc, děti už spí ?" ,  zavolal svému příteli, aby měl klid.

Nervózně přitom pokukoval po dveřích za nimiž před okamžikem zmizel Dr. Sheldon, jelikož se Kate probrala, což mu chvíli předtím prozradila stále usměvavá Cally.  Uklidňoval ho, že se nic neděje , ale potřebuje se Kate zeptat na pár věcí. Vyrazil za ním , ale doslova mu s o mluvným pohledem zavřel dveře před nosem.

Rezignovaně si znovu sedl na plastovou židličku na chodbě a zavolal alespoň domů.

" No...možná už spí", promluvil po chvilce Wayne.

Michael pomalu zavřel oči a těžce vzdychl. " Je tam Joseph , že ? Klidně mi to řekni Wayne..".

" Jo..čte dětem pohádku, byli moc rádi, že ho vidí ", ujistil ho Wayne .

Heleť vím jaký máte s Josephem vztah , ale pro tvý děti je milující dědeček tak se o ně neboj, jsou v dobrých rukách ".

" Já vím " , sklonil hlavu rezignovaně Michael.

" Dej jim za mě pusu , prosímtě " , stačil ještě říct , když v tom kolem měj prošla zdravotní setra. 

" Wayne zavolám zase za pár hodin jo ? " ...

" Miku uvědomuješ si kolik je ? Buď v klidu , uvidíme se zítra " .

Michael s úsměvem strčil telefon do kapsy a vyrazil za sestrou. 

" Cally " , oslovil ji právě včas, kdy mířila do pokoje, kde tak toužil být. S odzbrojujícím úsměvem se před ní postavil. 

" Já ..jen sem doufal, že bych mohl jít dovnitř, víte slíbil sem ...".

" Je mi líto pane Jacksone, ale nemůžete dovnitř, když je vizita , nemocnice tohle nepovoluje. Poté ale můžete u Kate strávit klidně celou noc" , pousmála se na něj a vešla do pokoje a s omluvným výrazem mu zabouchla dveře přímo před nosem. 

Ohlédl se za sebe a zadíval se na automat na konci chodby. Jedno presso by mu teď vůbec neuškodilo.

.....

 " Sakra " , zaklel na hlas, když se prošacoval a nenašel peněženku. Zoufale se rozhlédl po Yannickovi. Sakra, kde vězíš , zabručel a snažil se po kapsách najít alespoň pár centů. 

" Chcete tu vystát ďůlek nebo si můžu koupit horkou čokoládu, pane ? " , ozvalo se za ním, až se vyděšeně otočil. 

" To opravdu nechci, jediné co sem chtěl byla káva , ale bohužel u sebe nic nemám, takže prosím mladý muži ", pokrčil rameny a s úsměvem mrknul na chlapce, kterému nemohlo být víc jak deset. Po odešel stranou a sledoval chlapce jak vytahuje malou peněženku z džínsů. 

" Tady máte 30 centů na kávu pane " , chytl ho drobný kruk za ruku a rozevřel mu dlaň. Mike na něj nevěřícně zíral .

" Na lidi se nemá koukat s otevřenou pusou pane  a maminka vždycky říká , že si lidé mají pomáhat " , usmál se a vložil mu do dlaně pár drobných. 

Michael si ho obdivně přejel pohledem a poklekl k němu. 

" Tvoji rodiče tě skvěle vychovali hochu , prozradíš mi svoje jméno ? " , pohladil ho po zrzavých kučeravých vlasech a zadíval se mu do drobného obličeje. " Já jsem Michael, ale pro tebe Mike " ,mrkl na něj a  podal mu ruku. 

" Jmenuji se Billy , pane..teda Miku " , opravil se s úsměvem a vložil mu drobnou ručku do dlaně. 

............................................................

Zrovna zkoumal vzorek plastového kelímku, když se chodbou rozeznělo jeho jméno. Málem se opařil jak se lekl. 

" Miku " !..

" Vi...Victore ..? " , zvedl se rychle ze sedačky a díval se jak se k němu z druhé strany dlouhé chodby přibližuje mohutná Victorova postava. Ze všech sil se snažil zakrýt smutek , jenž mu přelétl přes oči. Znovu se zastyděl, že jeho přítomnost v Kateyiném životě schválně  přehlíží. Potlačuje jí do pozadí. Jen , aby nemusel myslet na to, že ona mu už nepatří. Patří Victorovi. 

Věděl to a přece... 

Láska je jen porucha hormonů, něco co ...neexistuje. Jen děti jsou Bohem milované. Vždycky o tom byl přesvědčen. 

Kdyby ho Kate milovala, nikdy by ho neopustila. A on jí tak věřil. Ale to už je dávno. Je to už dlouho co v ten silný bezelstný cit přestal věřit. A i když je Kate tu , tak... Nemysli na ní, pokáral se v duchu. 

" Miku rád tě vidím " , poplácal ho po rameni Victor a spěšně se rozhlédl. 

" Kde leží Kate ? ..Vyjel sem ihned co mi Susan volala , že Kate omdlela a je v nemocnici , sem rád , že sem tak rychle tady ", nervózně se pousmál a znovu se rozhlédl při zvuku otevírajích se dveří. 

" Tak Michaeli můžete jít za  ..." , vyšel doktor ze dveří zahleděný do nějakých papírů a pomalu vzhlédl k obou mužům stojících vedle sebe. 

Pohlédl do Mikova bledého obličeje a zaznamenal gesto, čímž mu dal najevo ať nic neříká . Zadíval se na muže vedle něj a vykročil k nim. 

" Vy jste ošetřující lékař mé snoubenky ? " , vyhrkl na něj Victor

. " Pardon , omlouvám se za svou nezdvořilost pane doktore . Jmenuje se Victor Crenshaw a moje snoubenka Kate Greenová byla dnes dopoledne převezena do této nemocnice , jel sem několik stovek mil a sem dost nervózní , pač o jejím stavu nic nevím " , omluvil se mu a visel na muži v bílém plášti očima. 

" Ach...no ano.. vaše snoubenka, leží v pokoji 23 hned tady za mnou, takže jestli chcete , můžete jít hned za ní " , pousmál se na Victora , přičemž pohlédl opatrně na Mika. 

" Moc vám děkuju pane doktore " , potřásl mu rukou Victor a vykročil ke Kateyinému pokoji. 

.....

" Victore ?? ! , zaslechl Michael překvapený Kateyin výdech a raději se otočil. Jejich láskyplné přivítání ani vidět nemusel. Srdce mi pukne bolestí, pomyslel si, když viděl jak se k ní Vitor shýbá , aby jí políbil na měkké rty. 

Se zatnutými pěstmi se snažil udržet slzy drající se mu do očí. 

S povzdechem poraženého bojovníka se odebral ven z nemocnice. 

Tady už nemám co dělat...